Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Francie 2007 - Savojsko

Francie 2007 - Savojsko - obrázek

Francie 2007 - Savojsko - obrázek

Je čtvrtek večer a my konečně můžeme vyrazit na jarní prázdniny. Děti jsou uvolněny o den dříve ze školy a to hlavně proto, že chceme dorazit na místo před sobotními zácpami, o kterých řada lidí mluví. Také chceme stihnout jedno sobotní lyžování navíc, kdy je v horách výrazně méně lidí. Vyrážíme na noc, trasa je skoro stále po dálnicích.
Naše trasa je Norimberk, Karlsruhe - kousek za ním jsme spali na velmi dobrém parkovišti přímo na dálnici - Freiburg, Basel, Ženeva, Aneccy a za Albertville pokračujeme údolím do Moutiers. Zde odbočíme a začneme stoupat prudce do hor. Silnice zejména na začátku velmi prudce stoupá. Je ale v pohodě, jezdí tudy také autobusy. Po nějakém čase začneme postupně míjet některá popsaná místa v průvodcích. Naším cílem je ale Les Menuires, kam také následně dorazíme.

Několik fakt z trasy: délka Plzeň - Les Menuires cca 1 067 km, průměrná spotřeba 12,9 l/ 100 km, 13 hodin čistého času jízdy, 19 hodin včetně nocování, ostatní náklady nemá smysl řešit - máme auto více jak 3,5 tuny, a tak jsou poplatky za dálnice a průjezd Švýcarskem jiné.

Od přátel a z knih máme popsána nějaká místa na stání. My chceme zkusit notoricky známé místo pod hotelem Les Bruyeres. Absolutně bez problémů jej nalezneme. Ostatně je také z dálky vidět. Zde je ale totálně plno, i když nakonec na naše auto místo najdeme. Po chvíli uvažování to ale vzdáme, protože se nám místo ( asi také díky mnoha obytným autům ) jeví jako tábor naší nepřizpůsobivé menšiny. Nakonec se tedy rozhodneme zajet zpět na místo, které jsme míjeli cestou. Za dalších pár minut zaparkujeme o kousek níže. Máme to tak 10 metrů na sjezdovku, vše další v dosahu, a tak je spokojenost. Jarda je také rád, pivo jen zasyčí a po pár minu tách je zabydleno, pozdravení se sousedy, diskuse od kdy jsme tady atd. Večer jdeme brzy spát, chceme chytat první lanovku. Už cestou jsme viděli obrovský rozsah areálu a je jasné, že je na co se těšit. Usínáme při hvězdičkách a totálně jasné obloze.

Do rána se počasí zkazilo, a tak měníme plány a kupujeme permici jen na jeden den a údolí. Jízda na vrchol je opravdový očistec, nemůžeme si ve špatném počasí ani vychutnat nádhernou a dlouhou sjezdovku až do údolí. Dole je počasí slušné, a tak si lyžování vychutnáváme tady. Okolo poledne se jakoby fouknutím rozplynou mraky a najednou je krásné azuro. Stihneme ještě projet řadu krásných sjezdovek, děti řádí ve SNB parku. Když toho je tak akorát dost, děti jsou do auta a my dáme ještě dlouhé sjezdovky na protější straně údolí. Po pár jízdách se s Ivetou shodneme na tom, že jsme pro dnešní den už jezdili dost a dost a necháme toho také. Nahoře a k večeru jsme potkávali minimum lidí a lyžování bylo opravdu jedinečné hlavně délkou sjezdovek a možnostmi různých variant.

V neděli je ráno psí počasí. V noci hodně chumelilo ( následující noc jsme pochopili, že to sněžení bylo jen drobné ), dopoledne to pokračuje, a tak je rozhodnuto, že v tom nemá cenu lyžovat nahoře. Dorazí noví kamarádi z Plzně. Už když jedou autem nahoru, je nám jasné, že to auto známe, je z Čech. Po několik minutách zastaví u nás a strávíme několik dní a večerů společně. Po snídani si dáme karty a následně jdou děti trénovat prkno na sjezdovku, kde je zdarma lanovka. I tady se ukazuje výhoda toho, že stojíme u této sjezdovky a lanovky. Místo se nám tak líbí stále více. Asi jediná nevýhoda je, že je blízko silnice. To pro slabší spáče nemusí být př&iac ute;jemné.
Tento den využijeme na lenošení. Původně jsme si chtěli koupit rodinný a týdenní skipas na všechna údolí. Díky počasí se rozhodujeme to o den odložit. Po obědě jdeme lyžovat zdarma všichni, večer se projdeme po obchodech, nakoupíme pečivo a jdeme spát později. Večer začíná opět drobně sněžit a tak se těšíme, že bude nahoře nový prašan.

Ráno, když stáhnu žaluzie u okna v posteli, nevěříme svým očím. Následně pochopíme, že je to krutá realita a že toho prašanu napadlo opravdu až zbytečně moc. Všechna auta jsou dokonale zasněžená. Přes noc ze slabého sněžení napadlo cca 40-50 cm prašanu. Máme tedy co dělat a je až legrace sledovat některé okolo. Když okolo 9 konečně najdou odvahu vylézt ven z aut, nemají mnohdy čím vyhrabat auta ze sněhu. My už máme skoro uklizeno, auto vyhrabáno, a tak si užíváme legraci, jak jsou vybaveni další. Někteří mají malou lopatku, jeden Francouz měl rýč, pak další dokonce vyrazil do hor a uklízí sníh plastovou lopatkou na smetí. Nakonec postupně půjčujeme naše hrabla a další vybaven&iacu te;. Jeden Francouz se nás ptá, kolik že u nás bývá tak sněhu. Nějak stále nemůže pochopit, že máme takové vybavení a umíme s ním tak zacházet.

Když se konečně uklidí i celé parkoviště, je čas vyrazit nahoru. Od rána se upravují lehké sjezdovky, nejezdí lanovky na hřebeny a jsou uzavřeny spojky do dalších údolí. Ozývají se rány jak o Silvestru - to nahoře odstřelují laviny. Nakonec se i na svazích situace uklidní, před polednem se postupně začnou otevírat i další sjezdovky a propojení do vedlejších údolí. Je ale jasné, že po takové nadílce sněhu je většina sjezdovek brzy jako oraniště. Děti řádí za krásného azura ve volných terénech,. Klárka jednou zapadne tak, že bojuje o vyproštění, a tak následně rychle pochopí, že pro ni to nebude to pravé. I tak je ale moc krásný den a konečně je opravdová zima, všude je bílo a sněhu až moc. Řádíme až do zavíračky lanovek a máme toho tak akorát dost.

V úterý je od rána totální azuro, a tak platí dohodnutý plán - vyrážíme do Val Thorens. Jako vždy mají Francouzi k řadě věcem laxní přístup, i když jsme chytili první lanovku, nahoře ještě nejezdí spojovací lanovky dále. Když se konečně dají do pohybu, vyjedeme nahoru a sjedeme do Val Thorens, dostaneme se do davu valícího se dolů. Obec se nezdá tak velká, nechápeme, kde se bere tolik lidí. I dole na lanovkách jsou pro nás nezvyklé fronty. Nechceme se s tím smířit, stále se to snažíme nějak řešit. Následně pochopíme, že je nutno se dostat nahoru, pak to snad bude dobré. Takže vybojujeme frontu na kabinu nahoru, vše se uklidní a pokračuje skutečně parádní lyžovačka za krásného dne. Jako většinou i zde je to tak, že okolo 14 hodiny už moc lidí nelyžuje, a tak jezdíme jen nahoru a dolů. Oblast je tak obrovská, že opět pochopíme, že to za den nestihneme všechno projet ( ostatně po seznámení stále korigujeme plány, je jasné, že stihneme " jen" oblast Tři údolí a na jiné prostě nebude čas ). Uděláme většinu parádních sjezdovek, vystojíme frontu na lanovku na Caron. Tento vrchol je velmi oblíbený a skutečně stojí za to na něj vyjet a vystát frontu na telekabinu. Je krásně jasno, fantastický výhled. Bohužel nahoře tak pekelně fouká, že uděláme jen pár fotek a jedeme dále. Pokud budete mít možnost, jistě na tento vrchol vyjeďte. V každém případě je odsud neu věřitelně krásný výhled na velkou oblast Alp. Nemá asi smysl sem jezdit z špatného počasí, vrchol je velmi oblíbeným cílem. Bohužel tomu odpovídá i počet lidí a stav sjezdovek směrem dolů - pocitově se snad ani neupravují a takové muldy se jen tak nevidí. Odpoledne se opět zatahuje, i tak je ale lyžování pohodové, jen není už takové teplo. Večer se po červené sjezdovce vracíme do Les Menuires a dostaneme se tak až k našim autům na lyžích.

V středu jsme hned ráno vyrazili do Meribelu. Dole ( v 1 800 m n.m. ) pršelo, bylo jasné, že nahoře sněží. Nahoře byla mlha, a tak jsme zde projeli jen pár sjezdovek a vrátili se zpět k nám do údolí. I tak bylo ale jasné, že v Meribelu je lyžování opravdu jiné, široké sjezdovky a litovali jsme jen toho, že nám tak počasí nepřeje. Dali jsme tedy SNB park - ten byl také pod novým sněhem, pak pár sjezdovek v údolí Beleville. Okolo poledne se začalo počasí opět lepšit, a tak jsme se do Meribelu opět vrátili. Je to opravdu dost odlišné údolí. Prakticky jsou to dva kotle a z nich vede množství lanovek. Za "nakouknutí" to stálo a večer se vracíme zpět k autu. V plánu je přejezd do Meribelu. Původně jsme chtěli vyrazit někdy okolo druhé odpoledne - den byl ale tak parádní, že vyrážíme až okolo páté. I tak v 19 hodin zastavujeme na stání v La Raffort. Zde to máme na lanovku jen pár kroků, kabiny nám jezdí jen pár metrů za okny. Spokojeně jdeme spát, je jasno a měsíček krásně svítí.

Ve čtvrtek ráno je velká změna - je zataženo, předpověď mluví o sněžení. To nakonec přijde až někdy před polednem s tím, že to má výhodu, že se postupně vyprázdní sjezdovky a lyžuje jen pár skalních lyžařů. V každém případě to stojí za to. Ráno začneme lyžování na krásných sjezdovkách okolo vrcholu Saluire. Četli jsme o tom, že tato oblast není zcela doceněna a i z našeho pohledu to byla pravda. Lidí tady bylo opravdu velmi málo, krásně upravené sjezdovky se super sněhem. Jsou široké, dlouhé a je možné je kombinovat s dalšími v okolí. Jezdíme tady skoro sami, a tak to nemá chybu. Pak se zajedeme ještě podívat na stání pro obytná auta u letiště a pak už nás čeká centrální oblast okolo Meribelu a Mottaretu. I tady jsou krásné a dlouhé sjezdovky, dojem kazí jen horšící se počasí a vítr na vrcholech. Dáme ještě pár jízd ve snb parku a následně sjíždíme po modré až k našemu auto. Zde je možnost se vrátit lanovkou z Meribelu nebo vyjet sedačkou nahoru a následně sjíždět po krásné panoramatické sjezdovce opravdu až na parkoviště k autu. Nedokážeme odhadnout, kolik je to kilometrů z vrcholu. V každém případě jsme to jeli hodně dlouho a pokud se povede neplánovaná vložka ( jako nám s odbočením špatným směrem ) určitě si to nechtěně prodloužíte. Pozor, tato cesta je otevřena jen při dostatku sněhu a pouze do 17,00 hod.!!! Když dorazíme k autu, máme toho dost, sněžení se postupně mění na déšť, a tak tušíme, že nás nečeká asi nic dobrého. Prostě máme tentokrát smůlu na počasí a to nám skutečně moc krásných dní nepřeje. Na druhou stranu si užíváme spousty sněhu a nechápeme, že jsme ještě nedávno říkali, že je letos málo sněhu - tento týden bychom klidně snesli menší množství. Na druhou stranu, tak skvělé sněhové podmínky jsme snad tento rok ještě nezažili.

Večer ještě vyzkoušíme na večeři restauraci u kempu. Je třeba tam mít rezervaci. Neměli jsme, i tak ale se ale jeden stůl pro nás našel. Dáme super savojské speciality a super bílé víno. Pozor - porce jsou tam větší než by se čekalo, a tak máme problém vše sníst. Pak jdeme spokojeně spát.

Celou noc na pátek usilovně prší a stále se otepluje. Celou noc jsme nervózní z toho, jak to bude ráno. Občas prší opravdu hodně a prší ještě ráno. Nikdo nechce vstávat, nakonec děti lyžování dnešní den vzdávají. Od 8 hodin se ozývá odstřelování lavin, a tak je jasné, že nahoře opět hodně sněžilo. Dole déšť, nahoře sníh. A podle intenzity deště bylo jasné, že sněhu je asi opravdu opět dost. Po deváté konečně vyrážíme jen s Ivetou, děti jsou sami v autě. Nahoře je super lyžování, počasí se (jako už často) lepší a nakonec vykoukne sluníčko. Sníh je parádní, jen je ho místy opravdu hodně, takže se na strmých místech dělají muldy. Užíváme si do sytosti. Tím, že jsme sami, jsme také logicky rychlejší, a tak za kratší čas stihneme vše to, co jsme chtěli. Odpoledne pak doplníme kalorie a vyrážíme o údolí dále. Po asi 8 kilometrech zaparkujeme v La Tanii. Tady víme o super místě pro obytná auta, asi 100 metrů od sjezdovky, kousek dále je také servis ( popis místa viz dále ). Prohlédneme si vesnici ( byla vystavěna pro zimní ol. hry v roce 92 ). A už se těšíme na ráno a poslední den lyžování v oblasti Courchevel. Podle mapy je jasné, že opět nestihneme projet všechny sjezdovky. Večer dáme karty, začne ( jak jinak ) opět lehce pršet a my jdeme spát později.

V sobotu máme před sebou poslední den lyžování. Opět dole déšť, nahoře dost nového sněhu a hodně neupravených sjezdovek. Horní úseky vůbec nejezdí, ozývá se střílení lavin a hlavně dost fouká. Dole je sníh dost těžký, i tak si užíváme krásného areálu v La Tanii. Vypadá to nakonec tak, že bude hezky, vydáváme se tedy do údolí Courchevelu. Tady nás zastihne nemilá sněhová a deštivá bouře. Následně se trochu dáváme dohromady v jedné restauraci, děti ale ztrácejí morál, a tak je rozhodnuto se vrátit po poledni do La Tanie. Nahoře nás stihne ještě sněhová bouře, někteří toho máme právě tak akorát dost. Jedeme tedy dolů, uložíme mokré věci do auta a je rozhodnuto, že vyrazíme o několik hodin dřív k domovu.

V neděli spokojeně dorážíme domů po super lyžování. Počasí sice nebylo ideální, i tak to bylo super a po dlouhé době jsme si opravdu zajezdili do sytosti. Což je tuto zimu skoro zázrak.

Chceme tady ještě poděkovat manželům Páleníkovým. Nikdy jsme se nesetkali, ale i tak jsme čerpali informace z jejich materiálů, uveřejněných v různých časopisech.



Následující body jsou pouze naším subjektivním názorem a nemusí vyjadřovat objektivní pravdu. Chceme jen dát jakýsi návod a náš pohled na lyžování ve Francii. Tedy shrnutí:
- je jisté, že rozsah areálů je opravdu obrovský. I my jsme museli korigovat naše plány, a to nejen díky počasí.
- asi každý si najde možné terény. Je zde krásná turistika, stejně tak prudké svahy. My využíváme hodně přejezdy do dalších údolí apod.
- rozsahem jsou Tři údolí nesrovnatelná s čímkoliv, kde jsme lyžovali.
- jsou zde relativně staré lanovky při porovnání například s Itálií. Prakticky chybí kryté sedačky - což může být problém při špatném počasí.
- je zde relativně málo restaurací a WC na sjezdovkách, je třeba s tím počítat.
- jsou to opravdu vysoké hory. Pokud jedete dále, je třeba počítat s tím, že se může změnit velmi rychle počasí. Proto je třeba mít dostatečné vybavení.
- nespoléhejte na značení obtížnosti sjezdovek. Myslíme, že to není zcela přesné. Často jsme jeli modré výrazně těžší než třeba červené. Rozhodně je tady lyžování výrazně těžší než v Itálii. Myslíme, že tak o stupeň posunuté. Černé pak většinou nejsou upravené vůbec.
- pocitově mají Francouzi k věci výrazně chladnější přístup. Tedy ne všechny sjezdovky jsou po sněžení upraveny, ne vždy se dočkají děti pomoci na lanovce atd. Ne, že by na to kašlali, mají jen ruce v kapse a dívají se z dálky na dění.
- jídlo a pití je zde velmi drahé. I s tím je dobré počítat. Pivo například až 6,50, cola 5 Eur atd. Tedy ceny výrazně výše než třeba v Rakousku a Itálii.
- je zde velmi mnoho možností stání s obytnými auty. Ta potkáte prakticky všude a stačí se jen dívat.
- i tak je zde lyžování opravdu "obrovských rozměrů" a můžeme jen doporučit. I my se těšíme na další cestu do některé oblasti Francie. A že je kam jezdit, je více než jasné.
- rozhodně nevynechejte sobotní lyžování - to je všude velmi málo lidí a nemá to chybu.
- směřujte příjezd na jiný den než sobotu. Směrem do hor byly opravdu obrovské fronty. Jako dobrá varianta se jevil příjezd v pátek, odjez v sobotu odpoledne. Směrem z hor to bylo ok, proti byly až 20 km fronty. Je otázka, jak je to mimo prázdniny. Takto jsme měli dvě soboty lyžování a prázdné svahy. Znamenalo to ale vyrazit již ve čtvrtek večer.

Místa na stání:
Všechna místa jsme navštívili a chceme dát tak i další popis pro rozhodnutí. Tam, kde nejsou GPS, jsme byli jen na lyžích a s obytným autem jsme tam nestáli. V každém případě jsme tam auta viděli stát při průjezdu na lyžích.

Les Menuires:
V místě je venkovní bazén využívaný i v zimě. V centru nahoře jsou restaurace, možnost nákupu apod. Pozor, místa pro koupi permanentek jsou omezeně otevřena. To dole praktiky jen dopoledne, místo v v centru nahoře u rezidencí asi do 15-16 hodin. Všechny pak od 9,00 hod. V této době jezdí ale některé lanovky běžně až do 17,20 - 17,40. O měsíc dříve o cca 30 minut méně. Vše je ale dobře značeno. Není tedy možné koupit lístky ( podobně jako u nás ) u každé stanice lanovky.
Možnosti nákupu permanentek jsou na internetu, a tak nemá cenu popisovat podrobnosti. My jsme zvolili Family pass na všechna údolí. To je u starších dětí asi ta nejlepší volba a den pak vyjde nejlevněji.
Bazén je nahoře mezi hotely, zde je možnost i koupit pečivo, je zde bankomat atd.

Stání u Lugelandu:
Příjezd: po příjezdu do vsi pokračovat stále na Val Thorens, následně je kruhový objezd - přes něj vede sedačková lanovka, odbočit na V.Thorens., po pár metrech je vpravo - těsně před mostem parkoviště.
Lyžování přímo pár metrů vedle na sjezdovce. Ta je vhodná také pro začátečníky s tím, že kabinová lanovka ( děti jí nazvaly Čarodějnická ) je zdarma.
WC je u pokladny dole u lanovek. Pozor, přes noc je uzavřeno. Kontejnery na odpadky jsou v domcích za mostem vpravo. Odpadkový koš na parkovišti. Možnost servisu a tankování vody na parkovišti Bruyreeres za 3,-Eura, vylití WC zdarma.
Dole možnost koupit lístky v uvedený čas.
GPS: N: 45.31770, E: 6.53634


Stání u hotelu Les Bruyeres:
Příjezd jako předešlé s tím, že pokračujeme ještě dále. Za mostem první ( asi tak po 100-150 metrech ) ostře vlevo a po silnici zpět na parkoviště. Místo je zdaleka vidět, a tak jistě nebude problém jej najít. Při naší návštěvě bylo totálně plné. Bylo tady nějakých 60 aut, prostředí podle nás docela smutné.
Kontejnery na odpad jsou na místě, za 3,-Eura je zde servis, měl by se tady nově platit poplatek 0,50 Eura na osobu a den - to nemáme ověřeno.
Napojení na sjezdovku jako výše.

Val Thorens:
Projedeme první tunel a asi tak po 150 metrech je vpravo velké parkoviště zdarma. Nad ním je několik lanovek, možnost koupit lístky na lanovky, také je zde veřejné WC v buňce. V každém případě je to hodně opuštěné místo.Je zde hezký výhled do údolí, asi hlučněji při průjezdu aut.



Meribel:
V údolí je hodně odlišné lyžování. Obecně jsou zde ale krásné sjezdovky zejména z hřebenových partií. Přímo v Meribelu je bazén, ledová plocha ( hrál se tady hokej na OH 92 ). Začátek řady tras je z jakéhosi náměstí ( kde bývá poměrně hodně lidí celý den ) do stran. To platí i pro Meribel Mottaret.

La Raffort:
Stojí se u jedné ze stanic lanovky do Meribelu z městečka Brides Les Bains. Nahoru je možné jet zdarma lanovkou. Zpět je možné se vrátit stejným způsobem, případně na lyžích ( při dostatku sněhu až k autu. Na parkovišti je kontejner na odpad, nenašli jsme prodejnu pečiva atd. Vedle je kemp ( asi by zde bylo možné si nabrat vodu apod. ), velmi slušná restaurace.
Příjezd je velmi snadný. Údolím směrem na Meribel, projedete La Raffort, prakticky na konci vlevo je restaurace a za ní je hned velké parkoviště vlevo, nad ním je stanice lenové dráhy. Zde stojí obytná auta a jistě zde nebudete sami.
GPS: N: 45.40846, E: 6.56055

Meribel:
Dá se stát na velkém parkovišti vpravo. Když pojedete nahoru, v Meribelu dojedete na horizont a silnice začne klesat. Tady je vpravo velké parkoviště pro auta a autobusy. Na lanovku tak 200 metrů, asi tady není žádná možnost vody a WC.

Pak jsme viděli stát pouze malé obytné auto těsně před halovými garážemi. Pokračovat dále, vravo končí lanovka z údolí, kruhový objezd a těsně za ním vpravo je malé parkoviště těsně před vjezdem do halových garáží pod lanovkami.. Sem je nutno ale dorazit v noci. Přes den je tady plno a stání je opravdu pro malé auto.

Courchevel a La Tania:
My jsme zde měli dost málo času. Moc se nám líbilo v částech nad La Tanii. Jsou tady krásné sjezdovky a opuštěné lanovky. La Tania je klidná vesnička a je tady opravdu kouzelně. Je to hezké místo pro rodiny a malé děti. Ty mohou dovádět před hotely na malých vlecích, hned vedle jsou restaurace, možnost nákupu atd.

La Tania:
Při směru z Meribelu projedete vesnici, vpravo minete lanovku a po asi 15O metrech odbočuje silnice ostře zpět vpravo na parkoviště pro obytná auta. Cedule upozorňují, že je možné stát pouze tady, zato se tady s obytnými auty počítá. Proti hotelům je možnost servisu za 2,-Eura, WC se dalo při naší návštěvě vylít zdarma. Bankomat a bagety v horní části nad hotely, nákupní centrum ze strany parku pro děti, jakoby na začátku vsi ( na konci hotelů ze směru od parkoviště ).
GPS: N:45.43142, E: 6.60129
16.02.2008 17:54:57
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one