Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Francie + Itálie 2007 - Vánoce a Silvetr

Francie + Itálie 2007 - Vánoce a Silvetr - obrázek

Francie + Itálie 2007 - Vánoce a Silvetr - obrázek

To, že strávíme Vánoce mimo domov, pro nás nebylo novinkou, ale poprvé jsme je měli absolvovat v našem bydlíku. Silvestra jsme takto oslavovali již několik posledních let, tak jsme si řekli, že to zvládneme obojí. Přibudou nové zážitky, zkušenosti a hlavně získáme tolik potřebný čas pro hlavní náplň závěrečných dní roku – lyžování a snowbordování v nových (pro nás) areálech Francie a Itálie.

Fotogalerie zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/francie-a-italie.html

 Vyrážíme v pátek 21.12.07 kolem poledního, jak děti dorazí ze školy. Před hranicemi na tradiční zastávce u „mekáče“ se setkáváme s našimi parťáky do nepohody – Jindrou a Irenkou. A hurá přes již pomyslné hranice k našim západním sousedům. Jede se dobře, chceme dojet co nejdál, ale spánek je přeci jen třeba. Hurá k ruce Bordatlas a před půlnocí zastavujeme na Stellplatzu u Freiburgu u místního prodejce obytných aut.


V sobotu jsme na cestě už od 6 hodin směr Basel – Ženeva - Aneccy – Albertville. V Aneccy zastavujeme na výjezdu z města u jezera udělat pár idylických fotek. Je zde také značený STPL i se servisem. Před Albertville dáme oběd a pak při vjezdu do údolí Maurienne ještě krátkou zastávku na super parkovišti Belevile, kde by se dalo velmi dobře nocovat. Ale my už chceme být u našeho prvního cíle – vesničky Valmeinier, kam se dostaneme prudkým stoupáním se serpentinami. Zakotvíme ve Valmeinier 1500 (označuje nadm.výšku), do Valmeinier 1800 se zajedeme podívat na lyžích. Nejdříve obhlédneme pěkné parkoviště na konci městečka,odkud je nádherný výhled do údolí, ale po zralé úvaze (k lanovkám je to moc daleko, tak 100 m) přejedeme na protilehlou stranu údolí. Stojíme trochu našikmo (díky klínům však jen chvilku), ale přímo pod spojovací lanovkou přes údolí a výchozí lanovkou do areálu a 10 m od sjezdovky! Večer si vychutnáme výhled na krásně svítící vesničky naproti a zkonstatujeme, že Štědrý večer tady bude romantika sama.

Foto zde:

http://www.caravan24.cz/userphotogallery.php?album_id=402

Ráno konečně stepujeme se zakoupenými permicemi (dosp. 28,-, junior 25,-Eur – byla to fuška, slečna uměla jen francouzsky a ještě byla dosti natvrdlá) jako téměř první před ještě zavřenou lanovkou. Prostě se nemůžeme dočkat. Počasí je ukázkové, sněhu dost a sjezdovky, které jsou na dohled, nemají chybu. Když vyjedeme lanovkami na vrchol, otevře se před námi nádherný a rozsáhlý areál Valmeinier s krásnými širokými a dlouhými sjezdovkami protkanými vleky a lanovkami. Namíříme si to rovnou na propojovací sjezdovky do druhého areálu na druhé straně kopce – Valloire. Lidí minimum, více pouze u údolních stanic. Sjezdovky většinou široké, celý den rovné, pouze ty do údolí jsou užší. Lyžovali jsme až do zavíračky, takže nás už po prvním dnu bolel celý člověk. Ale kvůli téhle příjemné únavě tu přeci jsme. Večer ovládl karetní turnaj a brzy jsme usínali s těšením na Ježíška.


Na Štědrý den jsme si koupili permanentky jen na dopoledne (dosp. 21,50, junior 19,50 Eur – slečna zase perlila, domluva jak s tatarem). Klárka vyrazila se snowboardem. S taťkou se jali brousit sjezdovky předního areálu a zbytek výpravy odjel zase kousek dál. Kromě tradičního super lyžování jsme měli i jedno zpestření díky modré sjezdovce, kde se vždy ukáže rozdíl lyže – snowboard. Lyžaři jedou, případně použijí na pomoc hůlky, snowborďáci se trápí, jedou jako když nejedou, příp. vypnou vázání atd., takže to vezmou raději volným terénem kolem lanovky. Pro stručnost budu citovat z našeho deníku, jak to popsala Klárka: „Taťka s Klárkou jezdili na sjezdovkách vepředu a mamka s Ondrou a Holarojcma vzadu, než se Ondra ztratil. Nakonec našel Klárku s tátou a nakonec se našla i mamka...“ (ta se mezitím projela po úžasné panoramatické sjezdovce až na konec údolí a zpátky). Po poledni jsme sjeli k autům na čočku s vajíčkem (jak jinak o Štědrém dni) a děti už jenom čekaly, čekaly a čekaly. Odpoledne vyplnilo zdobení stromečku, obalování řízků a příprava dárečků. Při štědrovečerní večeři i v autě zavládla slavnostní nálada a když pak zazvonil zvoneček a na posteli svítil stromeček.... Prostě Vánoce, které neměly chybu.


25.12. opět kupujeme jen půlden, protože už plánujeme přejet kousek dále, do dalšího areálu. Dívčina u kasy opět všechno popletla, ale po delší době jsme to ku zdaru vyřešili. Lyžování opět super, už to tu známe „jak své boty“, Klárka už je na prkně jak doma a my si s Ondrou dáme na závěr i černou do údolí (bohužel neupravená, byl to očistec). Po obědě sbalíme a vyrážíme do Valfrejus (33 km/45 min.). Parkujeme přímo ve městečku, na terasovitých parkovištích kousek za kabinovou lanovkou (popisy viz http://www.karavan.cz/forum/viewtopic.php?f=8&t=1480). Projdeme se do městečka, zjistíme, kde se kupují permanentky, jak to jezdí, zakoupíme super francouzské bagety a po kartách uléháme.

Foto zde:

http://www.caravan24.cz/userphotogallery.php?album_id=404

Ráno se sice sluníčko na chvilku ukázalo, ale pak se schovalo a nás čekal podmračený den. Ale to nám neubralo chuti objevovat další lyžařské terény. Dneska to ale zbylo jen na dospěláky, děti odpočívají. Postupně objevujeme sice malý, ale hezký areál. V horní části se přesvědčujeme, že průvodce nelhaly v klasifikaci sjezdovek. Tady jsou opravdu sjezdovky v reálu tak o stupeň těžší, než hlásá jejich označení. Ale je to moc zajímavý areál. I když je menší difuze a pod mrakem, část sjezdovek je pro nedostatek sněhu zavřených a občas narazíme na úseky, kde je dost kamení, objevujeme spoustu zajímavostí (válečné bunkry a opevnění) a přírodních krás. Prostě musíme sem ještě jednou, až bude hodně sněhu. V podvečer už naše cesta zase pokračuje, tentokrát do Itálie k dalšímu vytčenému cíli – Bardonecchia.


Projedeme spojovacím tunelem mezi Francií a Itálií, kde nás trochu překvapí cena za průjezd (42,50 Eur) a po chvíli již parkujeme v Bardonecchii na místě pro karavany proti části bývalé olympijské vesničky (GPS souřadnice: N 45o04´22´´ / E 6o42´10´´). K lanovkám je to tak 500 m, dá se jet skibusem, zastávka je hned u parkoviště. Toto místo je ideální pro návštěvu malebného městečka a noční život. Později objevíme další super místo na stání přímo u lanovek v Melezetu. Večer se sejdeme s panem Angelinim z naší dodavatelské partnerské firmy, se kterým máme domluvenu večeři. Je to příjemné mimoobchodní setkání. Projdeme se společně po pěší zóně, kde je spousta zajímavých krámků a pak už se těšíme na pravou italskou kuchyni. Jídlo nezklamalo. Večeře se trochu protáhla, takže dneska uléháme rovnou bez karet.

Foto zde:

http://www.caravan24.cz/userphotogallery.php?album_id=406

Ráno klasicky na 9. vyrážíme směr lanovky Campo Smith. Dneska si dává oraz Irenka, tak jedeme jen s Jindrou. Namíříme to po super sjezdovkách rovnou do areálu Melezet, kde je olympijský snowpark a U-rampa. Ondra už se nemůže dočkat. Když sjedeme dolů, můžeme si to tak akorát prohlédnout. U-rampa se právě frézuje a upravuje se i snowpark. Jsou tu ale parádní sjezdovky, počasí ukázkově italské, sluníčko a modrá obloha, takže si užíváme. V restauraci pod U-rampou dáme drobné občerstvení, Ondra si pak zkusí projet snowpark, ale skokánky nejsou prý nic moc. Při jednom výjezdu z lanovky děcka s taťkou vyjedou vlevo, mamka se strejdou vpravo. A už se naháníme. Po pár sjezdech se zase najdeme a zamíříme na přejezdové sjezdovky do Bardonecchie. Jsou tři hodiny, děti už jsou unavené a chtějí do auta. Je škoda nevyužít zbývající čas a ne zrovna nejlevnější permice, tak se Iveta s Jindrou vydávají skibusem ještě do protilehlého areálu Jafferau. Za 12 min. skibusem (který normálně jezdí každých 15 min., ale teď ve svátek 1x za hodinu) jsme na místě. Kabinkovou lanovkou a sedačkou a pomou vyjedeme až do 2650 m. Nahoře jsou úžasné pláně se širokými sjezdovkami. Ale čas utíká a skibus nečeká. Takže hned dolů. Fantastický sjezd z 2650 do 1350 m jen se dvěma zastávkami. Stanice autobusu je přímo u parkoviště s našimi auty, takže to nemá chybu. Uklidíme vše do mobilní polohy a můžeme vyrazit do další naplánované oblasti – na Mléčnou dráhu. Od itaských přátel víme o několika možnostech stání. Původně plánované stání v Cesaně jsme nenašli, tak pokračujeme do Claviere, kde také nic příhodného není a dojedeme opět do Francie, až do Montgenevre, kde je značený oficiální „stellplatz“. Inzerovaných je 280 míst, při našem příjezdu 29 volných. Díky tomu, že mnozí zabírají místo jednoho skoro 2 stání, je úplně plno, a tak se stavíme do prostoru ne moc ideálně, ale se souhlasem sousedních camperů. Parkoviště je vybaveno servisem, tak hned doplníme vodu a vyprázdníme WC. Procházkou do městečka zjistíme, jak jsou otevřené pokladny a kudy najedeme na sjezdovku, abychom nenosili lyže daleko. Večer tradiční partička karet při lahvince vína a hurá na kutě.

Foto zde:

http://www.caravan24.cz/userphotogallery.php?album_id=413

Před devátou ráno jdeme koupit permanentky. Abychom poznali i vzdálenější střediska na italské straně, kupujeme celou „Mléčnou dráhu“ - VIALATTEA (jednotné jízdné pro všechny bez rozdílu dětí a seniorů 39,- Eur a pouze jednodenní). Přejdeme silnici a parkoviště (kde už také stojí několik obytných aut, které se nevešly na „stellplatz“), nazujeme lyže na sjezdovce a hurá na sedačku Tremplin, která nás vyveze na protilehlé sjezdovky. Nahoře nejsou žádní lidé, takže máme při sjezdu sjezdovku jen pro sebe. Najedeme na modrou, která nás má dovést do Claviere. Někde jsme špatně zabočili, ale v pohodě do Claviere dojedeme po cestě pro pěší. Lyže k další lanovce kousek poponeseme a vyvážíme se zase nahoru. Úžasný kopec, kde se setkává několik lanovek a odkud je krásný výhled na další areály. Úbočím a serpentinami se po dlouhém sjezdu dostaneme k lanovce do Cesany, která je uprostřed a odkud je výjezd do areálů na protilehlé straně. Naproti kabinové lanovce v Cesaně vidíme prakoviště s obytňáky, které jsme večer hledali. Je na silnici směrem na Sestriere. Kabinou se vyvezeme kolem olympijské bobové dráhy do areálu Sansicario. Vzhledem k času (přejezd trval docela dlouho) opouštíme myšlenku dojet až do Oulxu a chceme to změnit na Sestriere. Propojovací sjezdovka je ale zavřená, tak padne rozhodnutí projezdit zdejší areál a vrátit se na naší stranu, kde je lepší sníh. Na perfektních sjezdovkách lyžujeme s přestávkou na kávu a horkou čokoládu až téměř do zavíračky. Ve čtyři ještě přejedeme (teda přejdeme přes silnici) na naši stranu, abychom po sjezdovce dojeli až k našemu parkovišti. Využijeme toho, že má pokladna ještě otevřeno a koupíme permice na druhý den. Vzhledem k super podmínkám a rozlehlosti areálu v Montgenevre koupíme permice jen sem (dospělý 25,50 Eur a dítě 17,- Eur). Ještě stihneme vyjet lanovkami až úplně nahoru a otevře se nám nádherný pohled do údolí. Rozlehlé pláně se širokými sjezdovkami. Ale to si necháme až na zítra. Při sjezdu dolů má mamka docela nepříjemný pád, ještě, že měla přilbu. Dobře, že už míříme k autu. Po návratu nás čeká nemilé překvapení. Italský soused, před kterým stojíme, sice neví, kdy chce odjet, ale důrazně italsky vysvětluje, že mu překážíme. Parkoviště přes silnici se utěšeně plní obytňáky, zbývá už jen několik místeček, tak padá velice rychlé rozhodnutí o přesunu tam. Uděláme ještě servis, zaplatíme 17,- Eur a přejedeme do rohu na parkoviště u sjezdovky. Nakonec je to mnohem lepší výchozí pozice na zítřejší lyžování. Všichni unaveni brzy usínáme.


Ráno si pochvalujeme blízkost sjezdovky a to, že už nemusíme pro permanentky. Parkoviště je úplně plné, ba přímo přeplněné obytňáky. Invaze Italů byla celou noc (mají volno až do 6.1.). Jede s námi jenom Jindra, Irenka se vzpamatovává z naražených žeber po pádu. Vyjíždíme opět sedačkou Tremplin a přejedeme na vzdálenější, kterou jsme včera vynechali. Orientujeme se na část oblasti Montgenevre za protilehlým kopcem. Je tu asi 60 km sjezdovek a to na jeden den bohatě stačí. Počasí opět ukázkové, lyžovačka jak z partesu. Když odpoledne dojedeme k autům, dozvídáme se, že obec chce zaplatit za každých 12 hodin 12,- Eur. Je to docela dost za pouhé parkování, když je protější „stellplatz“ narvaný k prasknutí. Nakonec padne rozhodnutí, že místo ráno, vyrazíme do Dolomit ještě teď před večerem. Někdy okolo 18 hod. vyjíždíme, v 0,45 hod. jsme na známém místě v St. Christině v údolí Val Gardena (GPS souřadnice: N 46o33´24´´ / E 11o43´39´´). Po sněhu ani památky, jen Saslong je vysněžený. Tak zeleno jsme tu ještě nezažili. Proto ještě v noci prověříme, zda je otevřený průjezd Sella Ronda a jdeme unaveni po cestě a celodenním lyžování spát.

Foto zde:

http://www.caravan24.cz/userphotogallery.php?album_id=415


Holky odpočívají a tak vyrážíme jen sami s Ondrou. Dojedeme hned ráno na Plan de Gralba za partou z Caravan Life. Ondra si tak může konečně zablbnout s Matějem a i ten je rád, že má parťáka na snowboard. Po obědě už ale zůstáváme opět sami, tak vyrážíme na druhou stranu tunelu. Počasí nic moc, celý den je zataženo a mlha se střídá s lehkým sněžením. Sněží i dole, takže lehký bílý poprašek konečně zase připomíná, že je zima. Předpověď na druhý den, Silvestra, je zase dobrá a i večerní jasná obloha s tisícem hvězdiček avizuje pěkné počasí. Jestli to vyjde, dáme si v poslední den roku něco přes 40 km krásného lyžování kolem masivu Selly – Sella Rondu.


Od rána se na nás směje z oblohy sluníčko, a tak s dobrou náladou honem za včasu vyrážíme pro lyže do servisu (po týdnu lyžování už nabroušení potřebovaly), abychom stíhali první lanovky. A hurá kolem Selly. Nahoře je sněhu docela dost, v údolích je víc zeleno, než bílo, ale díky dokonalosti Italů jsou všechny sjezdovky sjízdné a fantasticky upravené. Po cestě si dáme pár odboček do vedlejších údolí, kde se nám to líbí, pod Passo Sella zavzpomínáme na podzimní výšlap po zelených úbočích se zastávkou v útulné salaši, v důvěrně známé Arabbě si dáme obídek a už pelášíme honem dál, abychom do konce dojeli včas. I přes sluníčko je na vrcholcích docela silný mráz. Ztuhlé údy zimou z lanovek vždycky honem zahříváme pohybem po sjezdovce, takže cesta bez zastávky ubíhá docela rychle. Jen focení dává trochu zabrat. V rukavicích to nejde a ruce okamžitě pekelně mrznou. Ale za ty nádherné obrázky to stojí. Opravdu jsme se cestou neflákali, přesto dojíždíme do Christiny v půl páté odpoledne. Na oslavu krásného dne a vlastně našeho posledního lyžování v tomto roce zakotvíme hned u baru pod sjezdovkou. Jindra doběhne pro Irenku (už chystala něco na večer) a na stojáka pod tepelným zářičem si dopřáváme Jagertee, hruškovici, colu, kafe a tak dokola. Hraje muzika, nálada je výborná, prostě to tu žije. Byla to dobrá příprava na Silvestra. V dobré náladě se jdeme převléct z lyžařského do „civilu“, dáme vařit ovárek a pustíme se do přípravy chlebíčků. Děti s chlapama pak venku připraví rachejtle (i když jsme je nestihli koupit, Ondrovi je přinesl „ježíšek“ od Holarů – jako kdyby to tušili). Na hraní ještě dostanou stříkací barevné šňůrky ve spreji a než se vyblbneme, už je tady půlnoc. Jindra nalévá napůl zmrzlý šampus, kolem dokola je celé údolí v jednom ohni od nepřeberného množství ohňostrojů a my šťastni vítáme rok 2008. Doufáme, že bude stejně tak bohatý na cestovatelské zážitky, jako roky předešlé.

Ráno se rozloučíme s Jindrou a Irenkou (to je výhoda starších přátel, netlačí je čas) a vyrážíme směrem k domovu. Už zítra totiž musíme být v práci. Inventury nepočkají. Cesta téměř jarní přírodou ubíhá rychle a příjemně. Pro zpáteční cestu volíme trasu přes Garmisch-Partenkirchen. Cesta je přes den příjemnější, je pořád na co koukat. A za Insbruckem opravdu koukáme a nestačíme se divit. Tady je najednou zima jak z Ladových obrázků. Hromady sněhu, okolní stromy mají krásné sněhové čepice, prostě zima, jak má být. A všude spousty běžkařů v upravených stopách. Hned bereme mobil a posíláme tip Jindrovi. Druhý den nás těší, že si to nenechali ujít a že posílají nadšené SMS. Prostě i letošní zima přináší stále nová překvapení.


Co na závěr? Prostě jen konstatování, že se to opět povedlo na jedničku, poznali jsme nová krásná střediska, užili si lyžování do sytosti a prožili moc pěkné vánoční svátky s milými přáteli a v nových podmínkách. Vánoce v obytném autě mají své kouzlo.

 

 

 

 

17.02.2008 21:50:24
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one