Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Francie - Provance a jih

Francie - Provance a jih - obrázek

Francie - Provance a jih - obrázek

Ve dnech 30.6.-18.7. jsme vyrazili na delší dovolenou do Francie, konkrétně oblasti Provance, a do severního Španělska  První den jsme vyrazili večer po práci s tím, že někde přespíme na cestě. Prostě jsme chtěli vypadnout z toho blázince a bylo jasné, že pokud to neuděláme hned, vyjedeme druhý den ráno dost pozdě. První zastávka a přespání bylo na parkovišti před Mnichovem. Po brzkém ranním vstávání, a také proto, že je slušné počasí, je rozhodnuto, že další trasa nepovede přes Kufstein, ale že budeme pokračovat před Garmisch. Tato oblast se nám docela líbí, je tam krásná silnice údolím a protože jsme chtěli jet přes Itálii se zastávkou u známých, byla to optimální trasa. Určitě raději vyhledáváme trasy ( pokuid je to rozumné ) mimo dálnice a tak se snažíme poznávat kraj. Udělali jsme krátkou zastávku u jezera Blindsee - je tam moc krásná vyhlídka (a také prý super potápění) .
Cesta byla součástí cesty do Španělska s tím, že jejích popis nejdete pod názvem Španělsko.
Dále jsme pokračovali po trase Imst, Landeck, do Švýcarska přes Svatý Mořic, okolo Piz Bernina ( nádherný masiv ). Opět byla menší zastávka v sedle. Je to úžasný pohled. Také je fajn podívat se na to, jak se pojede dolů. Je to úžasný sestup o stovky výškových metrů na pár metrech silnice a občas se tají až dech. Nevím jestli bych se tudy odvážil jet dolů třeba s vlekem. Vzpomínáme také na to, jak jsme před řadou let uvažili jízdou nahoru našeho Favorita. Je to ale již opravdu docela dost roků. Sjedeme zdárně dolů a náš první cíl je dneska kemp u jezera COMO.
 
Jezero COMO máme velmi rádi. Je hodně položené v horách, je tam proti jiným jezerům v Itálii relativně klid, a tak je tam hezky. O víkendech tam ale bývá dost plno, do kempů jezdí také lidé z Milana na víkendy. Kemp jsme nechali náhodě. Víme, že jich je v horní části poměrně dost. Nakonec hlavně proto, že celou cestu přes Švýcarsko dost pršelo, jsme zakotvili v prvním kempu: Camping PONCIONE- ve městečku Sorico. ( www.campingponcione.com ) Je to docela příjemný kemp, relativně drahý, s hodně stálými hosty. Je tu ale bazén, a tak je to i pro děti relativně příjemné. Zjistíme ještě, že místní Italové chtějí sledovat ME ve fotbale (naši v semifinále), a tak je to prostě fajn. Večer sledujeme s nimi, všichni nám dost fandí a jsou opravdu dost smutní z naší prohry a vyřazení.
 
Další odpoledne, po zastávce u známých v Miláně a skvělém obědě, pokračujeme dále. Poradí nám trasu po dálnici, my ale volíme zajímavější přes hory. Z dálnice Torino-Janov odbočíme a vydáme se přes Cuneo a Tende směr Monaco. Přejíždíme vlastně přes cíp Francie z Itálie do Itálie. Zvolená cesta je něco neuvěřitelného. Je to nádherný kus přírody a jede se asi tak 40 km prakticky obrovským kaňonem. Je pátek, tudíž je to dost na nervy pro řidiče a občas máme docela strach z toho, že se "nevejdeme" na svoji půlku a místní "široni" nás smetou. Cesta je poměrně pomalá, dneska ale nemáme kam spěchat. V každém případě tuto cestu můžeme doporučit. Nepočítejte ale s nějakou závratnou rychlostí. Rozhodně to však stojí za to.
 
U moře se napojíme na dálnici a jedeme směr Monaco s tím, že dnes přespíme na prvním slušném parkovišti. První pořádné je Scoperta. Je zde řada míst pro karavany a opravdu příjemné prostředí. Je poměrně pozdě v noci, a tak po panáku a pivu jdeme spát. Jsme nadšeni místem a ještě netušíme, že nás v noci vykradou (odnesla to jen CD )..
Ráno vyrážíme do Monaca. Vezmeme to trochu oklikou ( jednak proto, že jsme zapomněli odbočit, jednak proto, že chceme zkusit projet místní pobřeží). Jedeme tedy do Nice a odtud přes Vilefrance do Monaca. Nejen to, že je tady rezervace, pobřeží je velmi hezké a dá se projet po velmi slušných silnicích. Jsou zde dvě, záleží na každém, kterou vybere.
 
Následuje prohlídka Monaca. Pokud nebudete chtít parkovat někde dále, je možno jet až do centra. Po cedulích pro autobusy se dostanete až do města, a tam je značené parkoviště pro obytná auta. My jsme stáli dokonce na místě zdarma, na stavbě. Ještě před obědem odjíždíme a tentokrát je cílem mořské akváruium u Antibes. www.marineland.fr Je tu ale ještě několik dalších parků. Od parku pro malé děti ( Western park, přes vodní park, Aquapark s řadou akvárií, zábavní park, park s ptáky, golf atd.). Trávíme tady řadu hodin a večer pokračujeme dále. Opět parkujeme na parkovišti na dálnici. Pozdě večer přijíždějí policisté s tím, že tady není dobré spát. Je pravda, že nás je tam málo a parkoviště bylo dost zastrčené, tak je po chvíli rozhodnuto, že odjíždíme na parkoviště, kde je větší provoz. Asi pro 30 km zastavíme na velkém parkovišti, podle mapy je zde také místo pro karavany. Po zkušenosti se nám ale toto místo zdá dost odlehlé, a tak zastavíme přímo u budovy restaurace. Zaparkujeme vedle dalších 6 obytných aut. Myslíme si, že se tady nemůže nic stát. Náš omyl zjistíme v půl šesté ráno, obligátní cvaknutí...tentokrát jsme rychlejší my.
 
Po takovém probuzení se hned vydáváme na cestu směr Provance. Je rozhodnuto, že dvě zkušenisti stačí a od teď spíme ve Francii jen v kempech. Jedeme bez zastávky, není to také ani daleko, přímo ke GRAND CANYON DU VERDON. Děti spí, a tak je chceme překvapit ránem na vyhlídce a super snídaní s krásným výhledem. Podařilo se, příjezd ke kaňonu vyšel na jedničku a ve správný čas. Je hodně brzo ráno, potkáváme jen málo aut a také z této strany nikdo moc nejezdí. Jedeme po silnici č. 21 okolo kaňonu. Každou chvíli zastavíme uchváceni pohledem do kaňonu a fotíme a filmujeme o stošest. Původně jsme chtěli kaňon také projít. Potkáme ale známé a ti nás varují, že i pro ně to bylo dost náročné, a tak by to děti nemusely zvládnout. Dojedeme až k jezeru Croix a tam se ubytujeme v kempu "Le Galetas" ( campinglegaletas@aol.com ) těsně před mostem přes ústí Grand Canyonu. Jezero Croix je zajímavé jezero, hezky čístá voda a i když je tam docela dost lidí, i tak je tam velmi příjmné koupání. Samozřejmě i díky super počasí. Večer dáme kola okolo jezera a ráno chceme odjet dále. V současném vedru se toho moc dělat nedá. Dokonce jsme si říkali, co nás asi čeká ve Španělsku, když ve Francii v horách jsou taková horka.
 
Dalším cílem je spodní soutěska Verdonu. Podle průvodců víme, že je tam slušnější cesta, a také je možno se kdykoliv vrátit zpátky. Cestou se stavíme v Moustiers St. Marie. Z původní malé zastávky se nakonec vyklube zastávka na celé dopoledne. Jedním slovem je to lahůdka. Jak vesnice, tak i původní kláštěr na skále. Pokud se sem dostanete, určitě nevynechávejte. Po průjezdu venkovem Provance s nekonečnými poli levandule dorážíme k jezeru do Quinsonu. Zde začíná spodní soutěska. Je jasné, že není tak divoká, i tak je to ale velmi hezký zážitek. Zjistíme, že je možné pronajmout si člun na elektromotor a vyrážíme na 3 hodinovou cestu do nitra soutěsky. Člun se jeví jako výhoda, je dost teplo, a také potřebujeme získat nějaký čas. Když Iveta viděla některá místa stezky pro pěší, prohlásila, že by za první zatáčkou odmítla stejně s dětmi pokračovat. Nebylo to ale tak hrozné.
 
Po příjemném relaxu na vodě v lůně skal nabíráme směr na Avignon. Od kamaráda víme o kempu, který je za řekou přímo proti historickému centru. V průvodci nás však zaujalo povídání o okrových dolech, které máme "de facto" na cestě. Zase něco zajímavého, co se hned tak nevidí. Vzhledem k tomu, že jsme se usnesli, že večerní Avignon bude jistě také krásný, volíme krátkou odbočku do Roussilonu, kde se nacházejí jedny ze známých okrových dolů. Zastavujeme ještě před vesnicí a naše kroky míří do historické továrničky, kde se okr zpracovával. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli těsně před zavírací dobou, můžeme si rychle projít areál gratis.
 
V lese narážíme na krásně zbarvené okrové skály, ale vyhlášené lomy to ještě nejsou. Po doporučení dojíždíme až do Roussilonu, kde jsou krásná parkoviště, zvlášt pro osobáky, zvlášť pro karavany. Bohužel francouzský patent na otevření závory jsme ani my, ani majitelé dalšího italského obytňáku nezdolali. Takže doly zase někdy příště a hurá do papežského města. Po obchvatu v Avignonu, který je krásně značený, jsme bezpečně dojeli přímou cestou rovnou do kempu. Kamarád měl pravdu. Přejedete most Daladiera (hned za historickým polovičním mostem (Pont d´Avignon) a sjedete do kempu "Bagatelle" na břehu řeky. Hezky vybavený a na to, že je v centru turistického města, překvapivě levný (komplet 22 Eur). Měli jsme výhled z auta přímo na papežský palác. Takže obléct do gala a razíme do krásného historického města. Dětem jsme slíbili francouzskou večeři, tak usedáme ke stolu přímo na hlavním náměstí před palácem. Opět nás překvapují hrdí a nepřístupní Francouzi (stejnou zkušenost máme i z Paříže). Jídelníček pouze ve francoužštině, problém, než sehnali číšníka, který s námi uměl a chtěl komunikovat anglicky. Jinak jídlo (i když po téměř hodině čekání) výtečné. Ale zabavili jsme se sledováním různých muzikantů a kejklířů, kterých bylo náměstí plné. Procházka nočními historickými uličkami Avignonu byla nádherná.
 
Ráno vyrážíme směrem na jih k moři. Před přejezdem do Španělska se chceme zastavit ještě v jedné vyhlášené a teď již můžeme i potvrdit, že nádherné, lokalitě - Camargue. Je to soustava brakických jezer v ústí řeky Rhóny, kde jsme ještě chtěli využít cyklistické výbavy. Po krásné silnici z Arles, lemované desítkami statků se stájemi bílých (místní speciální plemeno, spíše krémové) koní a volně postávajících muflonů dojíždíme až k moři, do Stes-Maries-de-la-Mer. Hned u vjezdu do městečka je veliké parkoviště pro obytná auta (6,- Eur/den - možnost stání 48 hodin, včetně kompletního servisu).
 
Po vydatné snídani s čerstvými francouzskými bagetami sundaváme kola a vyrážíme po turistické cestě podél moře mezi jezery směrem na Port-St-Louis, vzdálený 15 km. Je to fakt pohádka. Kolem stojí na jedné noze desítky až stovky nádherných plameňáků doplněných bílými volavkami, po písečných pláních se projíždějí lidé na koních. Je pravda, že naše kola občas uvízla v písečných dunách a po 13 km jsme dojeli k bývalému majáku, kde jsme místo očekávaného bufetu s občerstvením našli jen informace o místní fauně a dva dalekohledy do krajiny, ale zážitek to byl opravdu parádní. Malá Klárka už odmítla dojet 2 zbývající kilometry k vytoužené zmrzlině, raději šlapala zpátky těch 13 rovnou na oběd do jedné z mnoha restaurací na nábřeží. Na výlet na kolech jsme měli ideální počasí. Stále pod mrakem, sem tam kapka, až k polednímu občas vykouklo sluníčko. Libovali jsme si, ale ještě netušili, že je to předzvěst počasí ve Španělsku, které již bylo naším večerním cílem.
 
Je fajn, že tady koupíte turistické mapy a průvodce prakticky na kažédm kroku a tak není problém sehnat potřebné podklady pro cesty. Stačí zajít do informačního střediska a tam si nabrat prospekty. Ve městech byl problém se domluvit, na vesnicích a v kempech to bylo bez problémů. Normálně by člověk čekal opak. Nevýhoda jsou zloději. Při každé návštěvě Francie s nimi byla nějaká zkušenost a doporučujeme to nenechávat náhodě. Jinak je Francie úžasná.

28.02.2008 12:22:42
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one