Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Sardinie 2007

Itálie - Sardinie 2007 - obrázek

Itálie - Sardinie 2007 - obrázek

Již nějaký čas jsme plánovali cestu na ostrov Sardinie. Původně to měla být akce pro 2-3 auta, ale dopadlo to úplně jinak. Nakonec na ostrov vyrazily dvě samostatné skupiny, poměrně velké, a tak bylo také předem dohodnuto, že my (7 aut) pojedeme po směru hodinových ručiček.

Foto naleznete zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/italie-sardinie.html

Druhá parta (5 aut) pak vyrazila proti směru hodinových ručiček. Studiem průvodců bylo jasné, že nemá smysl plnit původní plán a snažit se objet celý ostrov kolem dokola. Nakonec se rozhodujeme pro horní část ostrova, chceme dát také pěší výlety a kola, a tak by to byl hodně velký úprk, dost času v autech. To není to, co chceme. My plánujeme málo ležení u vody, hodně kola, památky, pěší túry, taková ta tradiční jarní "poznávačka". Další část ostrova tedy již v plánech odkládáme na příští návštěvu. Musíme říci, že i tak toho bylo opravdu dost a že to bylo dobré rozhodnutí. Tím jsme mohli řadu míst poznat detailněji a ne jen tak z auta. I tak jsme najezdili jen na ostrově cca 1 120 km. Párkrát také vytáhli kola, pohory a prošli se dost pěšky.

1.den:
Ve čtvrtek je auto a vše další připraveno, nakoupíme pár drobností a okolo 15,30 ( přesně podle původního plánu ) vyrážíme. Trasa je jasná - jedeme z Piombina - tedy přes Mnichov, Brenner, Veronu, Bolognu a Florencii stále dolů. Cesta uběhne super, cestou se potkáme se dvěma dalšími posádkami. Pak dorazí zpráva od "předvoje", že jsou v přístavu u trajektu ( budou nás již čekat na Sardinii ). Trochu jim závidíme, protože jsou v Itálii a Rakousku již celý týden před námi. Na druhém parkovišti pod Veronou zastavíme, víme, že tady bývá klid, a tak se uložíme ke spánku. Okolo třetí ještě dorazí další dvě posádky, takže můžeme ráno pokračovat bez probl&ea cute;mů dále již v celkové sestavě na trajekt - tedy aktuálně 5 posádek. Další dvě jsou stovky kilometrů jižněji.

2.den:
V pátek jsou cílem hlavně tři věci. První z nich je dojet do krásného města San Gimignana. Toto krásné a typické město Toskánska je perlou, velmi známé. Říká se o něm, že je nejnavštěvovanějším malým městem Itálie. Pravda, my jsme tady byli již vícekrát ( milujeme jeho atmosféru, a proto se sem tak rádi mimo sezonu vracíme ). V létě je tady hodně plno. Bez problémů dorazíme někdy po desáté. V té době přichází také SMS od Franty a Bořka, že jsou na lodi a vyplouvají na Sardinii.

San Gimignano je město, které je zdaleka viditelné díky vysokým věžím. Je nedaleko Sieny ( je super to spojit s touto další "perlou", my na ni bohužel nemáme dost času ). Tyto věže postavili znesváření šlechtici, kteří spolu soupeřili ve 12. a 13. století. Prostě typické Toskánsko. Pokud sem budete vážit cestu, jistě je dobré na jaře, případně na podzim. To tady není tak plno. Pokud to vyjde večer, atmosféra je hodně jiná, noc je tady kouzelná. Hodně turistů zmizí, přijedou sem jen díky cestovkám "na skok".

San Gimignano bylo na počátku středověku hybnou silou Toskánska a spravovaly jej prakticky dvě rodiny, Ardinghelliové a Salvicciové. V té době tady bylo cca 15 000 obyvatel. Díky nepřátelství mezi rody, pak také s Volterrou a dalšími městy okolo zanikl prakticky obchodní ruch, na kterém ( mimo zemědělství ) byla postavena prosperita. Přispěl k tomu i velký mor, který město postihl. Díky neustálým bojům a sporům byly stavěny vysoké věže, původně jich bylo asi 75, dnes je jich jen 15. Typické víno je tady Chianti a zejména Vernaccio. Zajímavé věci je možné vidět na obou hlavních náměstích, tedy na Pizza della Cisterna a Pizza Dumo. Jinak na prvním náměstí najdou zejména děti vlevo super prodejnu zmrzliny. Majitel a v& yacute;robce zmrzliny tolikrát vyhrál cenu "Nejlepší zmrzlina Itálie" že mu byla udělena "na věky". Určitě nevynechejte návštěvu tohoto místa - zmrzlina je skvělá. Pozor také na několik kopií v okolí.

Pokračujeme na výběžek u Piombina. Vme tady o několika místech na stání, děti se těší na moře, a tak je to jasné. Po delší jízdě jsme konečně u cíle dnešní cesty, asi 7 km od trajektu na krásné pláži. Až na výjimky se nikdo nekoupe, je dost zima, zataženo, takže jsou to jen silní jedinci, kdo jde do vody. U kávičky následně slyšíme druhou partu Čechů, jak přijíždí do přístavu a vzájemně se naviguje. Okolo 18 hodiny pak vyrazíme skutečně směr přístav. Cestou jsme ještě svědky dopravní nehody. To když Jarda zastaví před křižovatkou, mladá paní vyjede z božní ulice a současně nás objíždí pár na motorce stylem alla Italia. Srážka byla nevyhnutelná - našt ěstí to odneslo jen pár ohnutých dílů. V přístavu se chceme zařadit do fronty, ale před tím je ještě měřena délka každého auta. U nás vše proběhne celkem v pohodě. Některé posádky musí sundat kola z držáků - ta převyšují hlášenou délku. Je zajímavé, že italská auta nikdo neměří, nás ano - čím to asi je? Po sedmé najedeme konečně na trajekt ( ten je nakonec zaplněn do posledního místa ), dáme konečně pohodu, zasloužené pivko, sprchu v prostorách lodě a spokojeně jdeme do peřin. Čeká nás časné vstávání. Spíme ale ve svém, máme trajekt na palubě. Večer ještě dorazí souřadnice našeho "předvoje" - čekají u moře, asi 30 kilometrů pod Olbií.

3.den:
Okolo 4,30 hod. začne přistávací manévr, celá loď ještě většinou spí. Za další hodinu jsme již venku a vyrážíme vstříc našemu dobrodružství. Po menším bloudění se postupně najdeme, po několika kilometrech se potkáme s dalšími dvěma posádkami, v klidu se nasnídáme a pokračujeme již pohodově dále.

První zastávkou dnešního dne je obec POSADA a její ( zdaleka viditelný ) "Fazolový" hrad. Zde jsme hlavně díky brzkému vstávání bezkonkurenčně prvními návštěvníky. Dokonce musíme čekat na otevření - to proběhne asi o 15 minut později. Inu jiný kraj, jiný mrav.

Castello della Fava: dodnes se zachovala jen monolitická věž. Fazolový hrad má název podle mýtu o nájezdných Arabech, kteří zanechali ročního obléhání Posady bezprostředně po chytré lsti obléhaných. Ti chytili holuba, vycpali fazolemi a poškodili mu křídla tak, aby bylo jasné, že spadne do arabského tábora. Opravdu tam spadl a když Arabové našli ptáka, kterého chtěli sníst, plný žaludek fazolí, domnívali se, že hrad má tolik zásob, že jej nikdy nemohou vyhladovět. Obléhání tedy zanechali. Přitom v hradu již nebyly žádné zásoby.

Pokračujeme po krásném pobřeží přes Santa Luciu dále na jih. Další zastávkou je výběžek CAPO COMINO. Tento výběžek je nejvýchodnější částí Sardinie, jsou tu krásné a divoké pláže. V současné době tady vše kvete, a tak je to prostě kouzelné. Chvíli tady odpočíváme, někteří se koupou, někteří fotí, kochají se rozkvetlou pláží. Konečně opravdu ta bájná Sardinie, krásné moře, pláže a vše to, co se o ní vypráví. Toto místo si jistě zaslouží alespoň krátkou návštěvu. Stojí tady několik obytných aut, dáme se do řeči s německými kolegy a ti nám potvrdí, že nyní mimo sezonu to není ž&aa cute;dný problém. Směrem po pobřeží na sever jsou krásné písečné duny, dolů je pobřeží skalnaté s malými plážemi. Pravda, v sezoně tady může být výrazně více lidí. V kombinaci s květinami je toto místo kouzelné a všechny velmi dobře naladí do totální pohody a očekávání dalších dní.

Přes Orosei následně dojedeme do jeskyně GROTTA DI ISPINGOLI. Ta je známá hlavně největším stalakmitem Evropy, druhým největším na světě ( některé prameny tvrdí, že má až 4. místo, tak nevíme korektní údaj ). Bez problémů parkujeme na prakticky prázdném parkovišti. Je zde také malý hotel a restaurace. Jistě se tu dobře vaří - jezdí sem hodně lidí na oběd, a to je v Itálii vždy známka dobré kuchyně ( u nás byly lednice ještě plné, takže jsme to nevyzkoušeli ).

Na rozdíl od většiny jeskyň podobného typu, do kterých se vstupuje ze strany, tady se sestupuje 60 schody dovnitř obrovské "studny", v jejímž středu stojí úchvatný 38 metrů vysoký stalagmit, díky kterému je tato jeskyně na seznamu cílů, které se prostě musí vidět. Voda již dávno přestala do této jeskyně prosakovat, což znamená, že to, co zde vidíme se pravděpodobně v následujících staletích nezmění.

Jeskyně je poměrně rozlehlá, při prohlídce je možné vidět jen jednu část. Další chodby a části jsou pro veřejnost uzavřeny. Tato jeskyně patří do obrovského jeskynního komplexu na Sardinii. Byly zde také nalezeny zbytky starověkých šperků - díky tomu se řada vědců domnívá, že Féničané sem házeli mladé dívky při obřadech lidského obětování.

Po obědě dorazíme odpoledne do Cala Gonone a pokračujeme ještě o kousek dále směrem na Cala Luna. Zde, kousek za městečkem, je možnost krásného stání na útesech ( pozor, ještě před zákazem ), dole pod námi jsou nádherné pláže. Průvodci řadí toto pobřeží mezi ta "top" místa na východní straně. A skutečně je to tak, což následně poznáme i my.

Nejdříve vyrazíme na malý výlet. Jdeme na pláž, odsud jsou dvě možnosti menších výletů. Jednak je to prakticky trasa podél pobřeží směrem na Cala Luna. Zde je nutné přejít kopec nad pláží. Tato vyhlášená trasa dále pokračuje do vyhlášeného kaňonu. My bohužel netrefíme odbočku, pokračujeme stále nahoru kaňonem přímo nad pláží. Sledujeme množství místních horolezců - je to skutečný lezecký ráj - postupně je nás stále méně a i my nejotrlejší nakonec dorazíme až do míst, kde dále není možné pokračovat. I když jsme chtěli jít jinudy, tato soutěsky byla také velmi krásná a působivá. Cestou zpět najdeme správnou od bočku, je už ale hodně pozdě, a tak vzdáváme několikahodinové pokračování.

Večer ještě stihneme pouze závěr návštěvy první nurangské osady MANU. Zde se již zavírá, takže máme smůlu. I tak se dozvídáme od průvodce řadu zajímavých informací, co je dobré navštívit a nevynechat. Pak se vracíme zpět, najdeme místo na spaní nad městečkem, posedíme s pocitem, že jsme dneska stihli docela dost věcí, ugrilujeme řadu dobrot z domova a spokojeně jdeme spát.

4.den:
Ráno vyrážíme na další cestu. Sjedeme jen kousek dolů do městečka, abychom první lodí vyrazili k velmi známé mořské jeskyni GROTTA DEL BUE MARINO. Kupujeme si lístek na loď a rovnou vstup do jeskyně ( 8 + 8,-Euro ). Projedeme okolo útesů a musíme uznat, že je to opravdu velmi hezké pobřeží. Následně dorazíme k jeskyni, už začátek je velmi silný zážitek. Místní propaganda láká turisty na to, že tady bývají tuleni, což je historická pravda. Bohužel věčné návštěvy se odrazily v tom, že tady tato zvířata již řadu let nikdo neviděl. Proto je nečekejte. Ale i tak je podle nich název jeskyně. Celá prohlídka jeskyně je cca hodinu dlouhá a projdete asi tak kilometr systému. Je to obrovská jesk yně, voda v ní vytváří neskutečné divadlo a spolu se světlem je to opravdový zážitek. Je to naše druhá jeskyně na tomto ostrově, každá úplně jiná a obojí parádní zážitek. Bohužel se opět nesmí fotit, což nás mrzí. Pár fotek je zde: http://www.sardinie.us/Grotta-del-bue-marino.asp

Po hodině vyrážíme lodí zpět, dáme si lehčí jídlo v přístavu a již pokračujeme dále po silnici SS 125 do sedla Genna Silana ( je zde také možnost nocování pro více aut ). Zaparkujeme a následuje túra do soutěsky GOLA SU GOROPPU. Cesta začíná hned u hotelu a parkoviště směrem dolů. Při pohledu do údolí je všem jasné, že tenhle výlet nebude jen tak procházka růžovou zahradou. Sestup je hned od začátku poměrně strmý - celkem je převýšení na relativně malém úseku více jak 600 metrů. Cestou několikrát potkáváme polodivoká prasata. Nakonec asi po hodině a půl dorazíme do údolí k soutěsce. Zde již někteří odmítají jít dále. Několik silných je dinců pokračuje do soutěsky a přesvědčuje se, že ne nadarmo se zde doporučuje putování s průvodcem. Prolézáte mezi skalisky, ta jsou místy poměrně těžká s tím, že soutěska se stále zužuje. Nakonec nás to nepustí dále a je to tedy jasné. Jsme u konce našeho výletu a musíme se začít vracet. Čeká nás ještě prudké stoupání zpět. Naštěstí není moc teplo, a tak je to pro většinu hračka. Za další dvě hodiny to máme za sebou. Celý výlet nám trval asi tak 5 hodin, pravda, dospělí a trénovaní lidé to mohou zvládnout i rychleji. Je to ale vskutku zabíračka.

Do soutěsky se dá dostat ještě spodní cestou, ta ale není moc vhodná pro obytná auta. Podle údajů místních je to tak pro dvě obytná auta. Myslíme si také ( celou dobu jsme spodní cestu viděli ), že není tak záživná jako cesta horní. Ale je zde jen malé převýšení a je také o něco kratší. Je to tedy vhodnější naopak pro ty, kteří nechtějí moc šlapat, pro rodiny s dětmi k dojití pod soutěku ( už pohled na její začátek je opravdu zážitek ). Soutěsku můžeme jen doporučit. V každém případě cesta vlastní soutěskou není podle našeho názoru snadná pro děti a toho, kdo se neumí ( či bojí ) pohybovat v náročném terénu. místy poměrně těžká s tím, že soutěska se stále zužuje. Nakonec nás to nepustí dále a je to tedy jasné. Jsme u konce našeho výletu a musíme se začít vracet. Čeká nás ještě prudké stoupání zpět. Naštěstí není moc teplo, a tak je to pro většinu hračka. Za další dvě hodiny to máme za sebou. Celý výlet nám trval asi tak 5 hodin, pravda, dospělí a trénovaní lidé to mohou zvládnout i rychleji. Je to ale vskutku zabíračka.

Do soutěsky se dá dostat ještě spodní cestou, ta ale není moc vhodná pro obytná auta. Podle údajů místních je to tak pro dvě obytná auta. Myslíme si také ( celou dobu jsme spodní cestu viděli ), že není tak záživná jako cesta horní. Ale je zde jen malé převýšení a je také o něco kratší. Je to tedy vhodnější naopak pro ty, kteří nechtějí moc šlapat, pro rodiny s dětmi k dojití pod soutěku ( už pohled na její začátek je opravdu zážitek ). Soutěsku můžeme jen doporučit. V každém případě cesta vlastní soutěskou není podle našeho názoru snadná pro děti a toho, kdo se neumí ( či bojí ) pohybovat v náročném terénu. Místy jde skutečně o náročné lezení - hlavně v horní části. Může být také poměrně nebezpečné někde uklouznout - proto dobré boty s sebou.

Večer ještě absolvujeme poměrně dost náročný přejezd přes Barbagii, nakonec v noci před SEUI ( v blízkosti MONTE ARCUREI ) nocujeme. Večer začíná pršet, prší celou noc a následně přijde i mlha. Déšť nad ránem ustane.

5.den:
V noci jsme jen tušili, že je to tady hezké, ráno se nestačíme divit. Pravda, jen ti, kteří vstávali hodně brzo. Všude okolo kvetoucí louky a keře, jsme ve výšce okolo 950 metrů nad mořem a přímo z postele máme velmi krásný výhled po okolních horách. Bohužel, než stihneme udělat více fotek, přijde opět mlha, a tak opozdilci z "kochání" již moc nemají.

Ráno vyrážíme dále přes LAGO DEL FLUMENDOSA a jedeme na nuraghy SANTA VITTORIA. Zde toho moc nezbylo, zajímavostí je hlavně rozloha tohoto nuraghu. Odhaduje se, že je tady cca 22 hektarů plochy původní vesnice. Dříve to byla asi jakási "středisková obec". Rozloha je opravdu velmi velká, počasí nám docela přeje, dokonce přestane na dobu prohlídky pršet ( aby následně zase začalo ). Z prohlídky je také krásný výhled do okolí. Tady je opravdu zajímavá hlavně rozloha, ze staveb zbyly jen základy. Historie a vše další je jistě v průvodci. Ty zajímavější nuraghy nás ještě čekají.



Dáme oběd a máme to jen kousek na další nuragh - ten je chráněn Unesco. Jmenuje se SU NURAXI a je to jeden z nejzachovalejšich nuraghů na Sardinii. V některých materiálech se jmenuje BARUMINI podle městečka, u kterého jej najdete. Je za městem, jen asi kilometr. Už příjezd je velmi hezký, podle srovnání s dalšími nuraghy je dost velký a je tedy vidět z dálky. Z námi navštívených je největší, také velmi rozlehlý díky vesnici postavené později v římské době. Ostatně i jeho obraná část se stále rozrůstala. Máme super průvodce, ten se stále omlouvá za svoji angličtinu, výklad je ale skvělý a dokáže vyprávět velmi poutavě. Celá prohlídka trvá asi tak 40 minut.

Následně uděláme ještě malou, asi tak hodinovou návštěvu parku MALÁ SARDINIE. Park není velký, dává základní obraz o celé Sardinii a jejích zajímavých místech ( je vlastně opravdu jako zmenšenina ostrova ). Park není opravdu velký, má spíše dobrou reklamu. I tak je ale dobré ho vidět. Tady i ti, kdo nečtou průvodce, získají základní přehled o nejzajímavějších místech, která stojí za návštěvu.

Večer vyrážíme směr Oristano, na poloostrov a do blízkosti SAN SALVATORE, konkrétně na SPL na plážích Punta is Arutas. Podle materiálů by tady mělo být místo na nocování, placené. To je ale v sezoně, nyní tady nocujeme zdarma. Servis pak můžeme udělat za 5,-Euro v nedalekém kempu - což také další den využíváme. Při průjezdu Oristanem slyšíme ve vysílačkách druhou skupinu. Tak s nimi chvíli díky CB poklábosíme o navštívených místech Je to super se takto slyšet ( oni dělali zrovna servis na jednom ze dvou servisních parkovišť v Oristanu ).

6.den:
Další den se chystají oslavy 1.máje, to se tady poměrně hodně slaví - hlavně hostinami, všude je hodně lidí, třeba v San Salvatore je plno, grilují se ryby, podává víno atd. My jedeme po skupinách na kolech podél pobřeží. Cestou míjíme také zajímavou rezervaci OASI DI SEUI, kde rostou miniaturní palmy Manu. Cesta je pro malé děti dost náročná díky jízdě v písku, v noci pršelo, a tak i kola dostávají docela zabrat. Jinak je stále na co koukat, nejsou tady žádní lidé a je tu krásné moře a pobřeží. Následně dojedeme k SAN GIOVANI DI SINIS. Tento malý kostel jistě stojí za malou návštěvu ( jinak se za ním dá také parkovat s karavanem, několik jich tady také nocovalo). Pak pokračujeme k výběžku CAPO SAN MARCO, vystoupáme na věž a nakonec navštívíme vykopávky řeckého města THARROS. Ty jsou asi druhou největší římskou lokalitou na Sardinii. Prohlídka stojí za to, celé město bylo na břehu moře a na krásném místě. Větší část je vidět také přes plot pro ty, kdo chtějí jen vidět základní věci a nemají až takový zájem o podobné návštěvy nebo nechtějí platit vstupné.

Zpět se vrátíme po silnici. Rozhodujeme se, že tady budeme ještě další noc s tím, že ráno raději brzo vyrazíme. Je zde krásné moře, nádherná pláž s bílým pískem, miniaturní oblázky, tak 1-2 mm velké, a krásné moře. Někteří ale už mají později odpoledne válení dost a vyráží opět za poznáním. Bereme dvě auta a zamíříme do Oristana. Zde je několik zajímavých památek, my se projdeme po městě a dost času věnujeme zejména návštěvě katedrály DUOMO a CHIESA DI SAN FRANCESKO. To jsou jedny z nejvýznamnějších kostelních staveb na Sardinii.

Večerní pohodička, grilovačka a opět krásný západ slunce. Prostě paráda.

7.den:
Další den vyrážíme relativně brzo. První zastávka je na CAPO MANU. Tento výběžek chceme projet na kole. Pozorujeme chvíli plameňáky v salině. Pak se vydáme na kola. Normálně je to turistická cesta, díky putování kolmo je to poměrně rychlé. Celý výběžek je krásný, postupně se projede okolo řady věží, přes krásné útesy atd. Asi tak po hodince jsme zpět u aut ( pěšky je to psáno v průvodcích tak na 2,5 hod. ). Dáme kávu a vyrážíme dále do městečka BOSA. Zde je asi největší atrakcí samotné městečko, jeho malé uličky a řada malovaných domů. Město bylo dost nevzhledné, pomalu se rozpadalo a nakonec jej prakticky zachránil turistický ruch. Nad městem je velký hrad ( ten byl bohužel zavřený ). Celé staré město se táhne okolo řeky směrem k hradu. Jistě stojí za návštěvu, některé jeho části ale působí dost neutěšeně. Zajímavostí je také to, že všechny staré domy mají vždy dva vchody/východy.

Večer pak pokračujeme po krásné cestě směrem na Alghero. Cestou uděláme jen malou zastávku u moře. Do města dorazíme relativně pozdě, a tak se aktuálně rozhodneme, že návštěvu necháme až na další den. Pokračujeme rovnou na místo dnešního nocování, kousek od jeskyně GROTTE DI NETUNO před koncem výběžku CAPO CACCIA. Podle map by tady mělo být velké parkoviště nad útesy, kontrolovali jsme to podle satelitní mapy předem. Bez problémů jej najdeme. Stojíme pár kroků od jedné z nejkrásnějších ( podle materiálů ) vyhlídek na Sardinii. Celý výběžek je na krásných útesech, nádherné místo, kde si užíváme nádherný západ slunce.


8. den:
Ráno zahájíme výletem po útesech, následně sestupem do jeskyně. Celkem je zde dolů 664 schodů. Řada materiálů uvádí různé počty, asi to není při výstupu tak snadné počítat. Této cestě se říkalo kozí stezka díky kozám, které jediné tudy dokázaly projít. Až následně zde byly postaveny schody. Dá se sem ještě dostat lodí z Alghera. V létě jezdí lodě z místa pod parkovištěm. Celá jeskyně je neuvěřitelně velká, krásně vyzdobená a zejména její spodní část je krásně vybavená krápníkovou výzdobou. Byla to již naše třetí jeskyně na Sardinii, a opět velmi silný zážitek - jako vždy všichni tvrdili, že to byla nejhezčí jeskyně v jejich životě. Pokud budete jen trochu moci, jistě ji nevynechejte ze svých cílů.

Kousek dále je ještě zajímavá rezervace NOEMOVA ARCHA na krásném pobřeží. Ta je pojmenována podle toho, že zde byla vysazeny různé druhy zvěře. Dnes je tady možné vidět řadu divoce žijících druhů, asi největší zajímavostí jsou divocí poníci. Nikomu se sem již nechce, většina chce vyrazit do města. Tak je to i naplánováno. Víme, že Alghero je velmi krásné město, hodně jsme o něm slyšeli a také viděli při průjezdu. Vracíme se tedy zpět, parkujeme kousek od centra ( ve městě dále je také značené místo pro obytná auta ). Díky tomu, že ještě není sezona, není s parkováním na nábřeží ale žádný problém. Alghero je krásné město, postavené ve španělském stylu, ještě dnes se mu říká malá Barcelona. Katalánský duch na nás dýchá na každém kroku, stačí se jen tak toulat a užívat si atmosféru. Přesně tak, jak napsal Ivan O. - krásné uličky, super restaurace, pohodová atmosféra…Prostě i když jsme ve městě, užíváme si super odpoledne. V každém případě doporučujeme navštívit také místní kostely - řadí se k velmi vyznaným na Sardinii.

Další zastávkou je pohřebiště NECROPOLI ANGHELU RUIU. Je to hodně zajímavé místo. Prakticky není nic vidět, teprve až když přijdete blíže, zjistíte, že ve skalách v zemi jsou vysekané hroby, tunely a prakticky jsou to jakési miniaturní katakomby. Nejstarší jsou z doby bronzové ( až 3 300 let před Kristem ) a mladší z doby neolitu. Bohužel není zcela objasněno, jak fungovalo, proč byly hroby takto stavěny. Návštěva zabere jen malou chvíli, i tak se ale ještě dlouho dohadujeme o smyslu a fungování pohřebiště.

O pár stovek metrů dále je krásné vinařství SELLA A MOSCA. To je na ostrově poměrně velmi dobře známo. V sezoně je tady možné navštívit ukázku výroby vína, starý a nový provoz a zažít ochutnávku vína. Nyní máme ale smůlu. To nás ale neodradí od nákupu několika kartónů vína za velmi dobré ceny ( některé potom vidíme v obchodech za výrazně vyšší ). Spokojeni pokračujeme na místo dnešního nocování k moři, na místo u městečka Argentiera - to nás skoro zklamalo. Našli jsme jej v materiálech, možná díky tomu, že okolí bylo smutné a opuštěné, to tak působilo i na nás. Nakonec zde stejně nocujeme, je pozdě, a tak už to nechceme řešit. Dáme koupačku na hezké pláži a jdeme spát.

9.den:
Další den vyrážíme na pláže STINTINA u stejnojmenného městečka. Mluví se o nich všude v superlativech, chceme je tedy také vidět. Není zrovna ideální počasí, to hraje také negativní roli. Prohlédneme si poměrně hezké pobřeží z panoramatické cesty, krásné je městečko Stintino a jeho přístav. Nakonec se zde cestou zpět stavíme na malou procházku, nákup ryb a dalších dobrot, dáme kávu a pokračujeme dále. Najdeme také nejhezčí pláž u Stintina, ta je sice opravdu krásná, ale na fotkách vypadá výrazně jinak. Vylezeme na vrchol CAPO DEL FALCONE. Je odsud krásný výhled, hlavně na pláže a sousední ostrov ISOLA ASINARA. Je jasné, že v sezóně tady musí být hlava na hlavě, je zde hodně soukromých domů a jistě zde nebudou vidět obytná auta moc rádi. Na druhou stranu u pobřežní silnice je hodně možností stání obytných aut, je zde také popsáno pár míst na nocování.

Po pobřeží se vracíme zpět a míříme do "Údolí nuranghů" Je to sice dost velká zajížďka, ale je jasné, že doba na ostrově je pro nás dost krátká. Tak nám asi nic jiného nezbývá. Za nějaký čas po dálnici dorazíme na asi nejzachovalejší nurangh SANT ANTINE. Trochu bloudíme, protože v mapě není zcela dobře označeno jeho místo. Když dorazíme na místo, nezdá se nám nijak zázračný, vypadá malý a řada posádek odmítne návštěvu. Jakmile ale do něj vstoupíme, nestačíme se divit. Jsou zachovalá prakticky jeho dvě patra, můžete procházet do věží a chodbami a konečně tady začínáme chápat, jak to asi vlastně fungovalo v praxi. I děti jsou nadšené, a tak nakonec i další posádky vyrazí na rychlou prohlídku.

Po prohlídce je rozhodnuto, že muzeum vynecháme a rychle se přesuneme zpět k moři, do městečka CASTELSARDO. Již příjezd k němu je opravdový zážitek, otevře se pohled na velký hrad na skále a pod ním staré město. Parkujeme u hřbitovní zdi na konci města na doporučení místních lidí a vyrážíme na hrad. Jistě se vyplatí dojít až k němu, podívat se do malých uliček a jednoho ze zajímavých kostelů. Je tady také řada krámků, restaurací a dalších podobných atrakcí pro turisty. Asi největším lákadlem je výroba proutěných košíků a dalšího podobného zboží. Projdeme se po městečku a později vyrážíme najít spaní. Cestou se ale ještě zajedeme podívat ( máme to vedle silnice ) na kamenného slona I ELEFANTE. Tento skalní unikát najdete kousek od křižovatky silnic na Pertugas a Baresi. Je to často fotografovaná skála, v minulosti uvnitř ní bylo i pohřebiště. Jsou zde vidět východy pro duše mrtvých. Uděláme pár fotek, koupíme pecorino po bochníčku od místního zemědělce ( v sezoně je jich tady prý výrazně více ) a vyrážíme směrem na LA CIACCIA hledat místo na spaní. Nakonec zakotvíme v krásném STPL pro obytná auta, nad mořem a s krásným výhledem. Cena pro nás je 10-Euro včetně servisu (http://web.tiscali.it/areacampermaragnani ), s možností připojení na elektriku ( to nikdo ani neřeší a nevynadává kabel ). Večer trávíme poměrně pohodově, grilujeme dopoledne koupené ryby a "předháníme" se v dobrotách.

10. den:
Ráno uděláme servis ( jinak je možné si tady v ceně umýt i své auto, což my neřešíme ), máme tedy doplněnu vodu, vyprázdněné odpadní nádrže i WC a můžeme tak spokojeně vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství. Dnešní den chceme věnovat zejména aktivnímu chození, a tak pokračujeme po COSTA PARADISO s menší zastávkou na ISOLA ROSSA. Je to krásný ostrov včetně přilehlého pobřeží, které je skutečně výrazně červené. V sezoně tady bude jistě hodně lidí, dneska je zde super klid. Projdeme se po pobřeží, dáme si kávu, mrkneme na věž a pokračujeme dále. Zastavíme se ještě v PORTO DI VIGNOLA. Tady je to opravdu jen krátká zastávka, taková ta ze zvědavosti. Počasí zrovna není ideální a tak pokračujeme za chvíli dále. Následně dorazíme na CAPO TESTA. Tento výběžek je velmi známý, chceme tady dělat odpolední okružní túru. Parkujeme kousek od vchodu do parku, pod majáky, prakticky na konci slepé silnice. Dá se tady bez problémů i přespat, my máme večer namířeno dále. Další parkoviště jsou bez problémů v okolí pláží při přejezdu přes "molo". Ty jsou vhodné pro ty, kdo chtějí jít na pláž a další třeba na poloostrov. Celá trasa trvá asi tak 4 hodiny, je dobře popsána v řadě materiálů a turistických průvodců. I pokud nechcete jít trasu celou ( což může být v některých partiích dost náročné pro malé děti ), doporučujeme projít alespoň začátek okolo moře k majákům a ještě do dalších 2-3 údolíček a pak napříč zpět. Budete procházet okolo různých kamenných zvířat, bizardních tvarů a neskutečných výtvorů přírody. Všichni z naší výpravy byli nadšeni tímto zážitkem. Opravdu sem stojí zajet a projít si alespoň část. I moře je tady velmi hezké. Pokud budete chtít jít celý okruh, dojdete pod vesnici a budete se vracet po příjezdové silnici. Proto je prakticky jedno, kde auto necháte. Fotografům a kameramanům doporučujeme vzít s sebou hodně materiálu a dobité baterie. Jistě bude co fotit. Na tak malém úseku cesty jsme snad ještě nikdy neudělali tolik fotek.

V pozdním odpoledni vyrážíme směr PALAU. Jedeme po pobřeží, chceme si ještě dále užít moře. Počasí se dost zlepšilo. Víme o místě na spaní pro obytná auta kousek za Palau. Sem také za nějaký čas dorazíme. Kousek odtud je kemp, teď ještě zavřený. Místo je velmi hezké, taková zátoka s útesy pro stranách, ve které kotví několik plachetnic. Písečná pláž, opět neskutečně čisté moře, a tak děti hned vyrazí do vody a stavět hrady z písku. Místo má ale momentálně jednu velkou vadu - vedlejší silnice je v současné době uzavřená, takže veškerý místní provoz jezdí prakticky přímo kolem nás. I proto následně najdeme jiné místo přímo v Palau, máme to odtud ráno jen kousek na trajekt na ostrov LA MADDALENA.

11.den:
Ráno bereme kola a vyrážíme na trajekt. Ten nás stál pro 4 osoby a kola 18,-Euro na jednu cestu. Za pár minut jsme na ostrově. Náš první směr je ostrov ISOLA CAPRERA. Jedeme po skupinách, další jedou jinam. Přejedeme před umělou hráz a most a po chvíli stojíme u muzea Garibaldiho. Tento miláček většiny Italů tady dlouhá léta žil a také zde nakonec zemřel. Muzeum najdete po přejezdu mola, první silnicí vlevo ( dole je ještě malá cesta ke statku, tudy ne ). Garibaldi byl velký válečník, snažil se o sjednocení Itálie a na Capreře dlouhá léta žil a vracel se sem po svých "válečných taženích". Měl 3 ženy a tedy i poměrně dost dětí. Ty měly poměrně smutné osudy a většina z nich se nedožila vysokého věku. Muzeum můžeme doporučit, výklad byl velmi působivý.

Po prohlídce vyrážíme dále směrem na výběžek PUNTA ROSSA. Je tady krásné moře, opět se jede skoro po rovině, nespočet hezkých míst pro stání s obytným autem. Jak to je ale v létě si netroufáme odhadnout. Na konci výběžku bývala vojenská základna, ta je dnes opuštěná, a tak celé místo působí dost podivným dojmem, pevnost je značně rozbořená. Následně se vrátíme na La Maddalenu, dáme si super oběd, mořské dobroty, projedeme si ještě město a začneme se pomalu vracet na trajekt. Trajekty jezdí od dvou společností celý den každou půl hodinu. Ostrovy jsou velmi hezké a jistě můžeme jejich návštěvu doporučit. V sezoně tady bude asi hlava na hlavě. Je tu opravdu krásně a my jen litujeme, že už nemáme čas a není možné sem přejet s obytným autem ( jinak cena na trajektu za něj není zase o tolik vyšší, v této době stála přeprava 11,- Euro za jednu cestu ).

Večer nakonec stavíme na spaní u jedné z pláží před CANNIGIONE. Je to náš předposlední den, takže je rozhodnuto, že vyrazíme ráno trochu později. Posedíme, poklábosíme o různých věcech a později jdeme spát.

12.den:
V 10 ráno vyrážíme na poslední kilometry po Sardinii. Nejdříve navštívíme u ARZACHENY několik zajímavostí z oblasti historie. Ne všichni jsou navnaděni na památky. Je jich tady ale v okolí poměrně dost. Přímo u silnice je zajímavý Nuragh ALBUCCIU ( www.legambientegallura.com ). Ten je skutečně jen pár kroků, a tak není problém na něj zajít. U parkoviště je možné si zakoupit vstupenky na jedno až tři místa. Druhý chrám TEMPIO DI MALCHIETTU je dost daleko a nestojí snad ani za námahu v případě, že se nechcete projít krásnou krajinou se super výhledy. Následně asi tak 7 km dále je velmi zajímavá hrobka TOMBA DI GIGANTI CODDU VECCHJU. I když je místo malé a prohlédnete si jej za pár minut, stojí za to sem vážit cestu. Také čtení o tomto místě je poměrně zajímavé. V okolí je ještě řada podobných památek. My ale pokračujeme dále, podél moře stále směr trajekt. Projedeme prakticky celé pobřeží COSTA SMERALDA. Je to hezké pobřeží, v létě to tady ale musí být hodně náročné množstvím turistů. Vše je pro ně připraveno a je jasné, že tato oblast žije hlavně z turismu. Také nám je jasné, že zejména nahoře, v okolí Porto Cervo, asi moc rádi obytná auta nevidí. Za vesnicí Postisco zajedeme k moři, udělalo se krásně a tak využíváme poslední sluníčko a moře se spoustou mušliček do odjezdu na trajekt / máme to jen asi 16 km /. Těsně před odjezdem ještě uděláme poslední nákup, tentokrát jsou to 4 kg slávek, následně je uvaříme už v přístavu a část z nás má oblíbenou pochoutku.

Večer se nalodíme na trajekt, mezi auty si uděláme malé sezení, naposledy vzpomínáme na prožité chvíle a bilancujeme, či jen tak diskutujeme o všem možném.

13 den:
Okolo 5,30 ráno vyjíždíme z trajektu a pádíme domů. Máme to dost daleko, díky zácpám navigace stále mění čas příjezdu. Mnichov je také totálně ucpaný, takže nakonec dorazíme domů výrazně déle než jsme čekali. Udělat nejnutnější věci, zaparkovat a vše další necháme až na dny následující. Ostatně brzy ráno vstáváme už zase do práce….

ZÁVĚREM:
Co říci závěrem o Sardinii? Jistě se jedná o náš subjektivní názor, každý se na to může dívat výrazně jinak. Na stránkách už se o těchto věcech diskutovalo, a tak chceme dát pár našich názorů. Je třeba také vidět, že jsme tady byli první týden v květnu - což je ideální doba pro poznávání ostrova, všechno kvete, není tu moc lidí. Na druhou stranu se ale v tuto dobu moc nevykoupete. Voda měla tak okolo 19 st. C, bylo hodně proměnlivé počasí a skoro každý den alespoň chvíli pršelo. Jsou tu většinou krásné pláže, neskutečně čisté moře. Pořádek je velmi rozdílný. Asi podle úrovně rekreační oblasti. Někde bylo až nenormálně čisto, jinde ale také nepořádek. Obecně ale můžeme říci, že proti Korsice byl pořádek výrazně lepší.
Můžeme doporučit pár výletů do hor. Ty nejsou nijak náročné, je zde ale řada soutěsek, kaňonů a možností na krátké a dlouhé výlety poměrně dost. Hory jsou pohodové, nejsou tady žádní lidé a jsou opravdu ( alespoň nyní na jaře to tak bylo ) krásné. Tolik květů jsme snad ještě nikdy neviděli. Je třeba počítat s tím, že v noci může výrazně klesnout teplota až k bodu mrazu. Také značení bylo velmi špatné, většinou spíše žádné, případně jedna značka na 1-2 km. V horách můžete potkat řadu divoké zvěře, hlavně polodivokých prasat. Sardové ale na vše údajně střílí, proto pokud se někde vyskytuje zvěř, najdete zde také hodně prázdných nábojnic.
Silnice jsou zde překvapivě velmi dobré. Barevné značení v mapách spíše odpovídá významu. Mnohdy silnice o dvě třídy níže byla výrazně lepší než hlavní. Na druhou stranu třeba v horách může být jízda někdy poměrně náročná. Rozmyslete si předem, kam vjedete. Prakticky nikdy nebudete varováni předem, že cesta končí apod. Ale to jsou spíše výjimky. Jezdí se zde velmi svižně, klidně v protisměru, a tak je třeba počítat s tím, že za zatáčkou můžete být velmi překvapeni. Pozor také na dobytek na silnici. V každém případě zde nebyl žádný problém, pokud byl někde omezený průjezd, okamžitě byla uvolněna cesta a nikde to nebylo s výrazy jako klepání na čelo apod. Místní jezdí poměrně svižně, v případě problému nebo malého průjezdu ale bez problémů uvolní cestu a uhnou stranou. Ani jednou jsme neměli problém někudy projet, pravda někdy to bylo hodně těsné, dokonce to někteří z výpravy pocítili na zrcátkách a blinkrech, o které přišli. Ale to spíše z momentální nepozornosti. Za dálnice se zde neplatí, většinou jsou slušné, užší. Pozor ale na častá nepříjemná překvapení v podobě výmolu. Obytné auto se přece jen nebrzdí tak dobře.
Ceny byly normální, o málo vyšší než na pevnině. V sezoně prý dost stoupají, nemůžeme to posoudit. Kuchyně je, asi jako ve většině Itálie, skvělá, tady hodně typická a rozhodně se vyplatí vyzkoušet místní speciality.
Nuraghů je na ostrově poměrně hodně. Doporučujeme si jich vybrat pár, těch největších. Prakticky stačí navštívit pro základní přehled hlavně dva. My se o nich zmiňujeme.
Servis nebyl nikdy problém. V sezóně by to mělo být ještě jednodušší, jsou otevřeny kempy. Poměrně často lze najít možnost provedení servisu, čerpání vody i podle značek. To je většinou za poplatek. U nás to nebylo asi nikdy více jak 5,-Euro.

Hlavní literatura:
-Sardinie, Lonely Planet, vydavatelství Svojtka ( www.svojtka.cz ). Historie, turistické a faktické info atd.
-Sardinie, nejkrásnější turistické trasy, vydavatelství Freytag a Berndt (
www.freytagberndt.cz)
-Turistický průvodce Itálie, Rough Guide, nakladatelství JOTA, s.r.o. (
www.jota.cz)
-internet
Použili jsme ještě řadu dalších průvodců. Tyto byly asi nejlepší, byly zde super informace i z oblasti ubytování, kempů, map, restaurací atd.

Internet:
http://www.camping.it/english/sardegna
http://www.mondosardegna.net
http://www.isolasarda.com/home_cz.htm
http://www.tempoitalia.it
http://web.tiscali.it/sardegnaincamper/index.htm
http://www.sardinia.net
http://www.sardegna.net
http://www.sardegna.com

16.02.2008 17:58:56
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one