Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Sicílie - část 1:

Itálie - Sicílie - část 1: - obrázek

Itálie - Sicílie - část 1: - obrázek

Přes krásné Toskánsko do Kalábrie

1. den:

Je to tady, den „D“ je zde.


Před týdnem jsme prošli ještě itinerář cesty s Janou a Domenicem u několika lahví vína ( ještě, že jsem před nedávnem doplnil zásobu bílého – to byla žízeň po cestě ze Skandinávie ). Věci jsme plnili do obytného auta průběžně celý týden, potraviny dokoupeny….tak už jen aby děti donesly vysvědčení a jako vždy můžeme vyrazit. Okolo deváté je vysvědčení v ruce, žádné velké překvapení se nekonalo a v principu je tam napsáno očekávané…plánovaný odjezd okolo 10,00 tedy stíháme. Jak se dozvídáme ze zprávy, ve stejnou dobu vyráží také druhá posádka – jen o kus severněji, z Kladna. Nebude ale problém se někde potkat cestou.

Fotografie z této části cesty najdete tady:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/italie-foto.html

 

Dále jen krátká zastávka, jako vždy před dovolenou, u McDonalds před Rozvadovem, sníme „napařenou housku“, kterou děti mají tak rády a my ji nemusíme, zamáváme naší zemi – zase nás nikdo na hranicích nestaví a stále je to nezvyk ( i když krásný pocit ) - a pádíme stále dále. Cílem dnešního dne je dojet někam pod Bolognu, pak už v klidu další dny jet směr Sicílie se zastávkami na několika místech cestou. Máme dovolenou a nemusíme řešit přesný čas. A více jak tři týdny před sebou.

Cesta ubíhá bez problémů s krátkými zastávkami, před hranicemi dobíjíme GO BOX a u Imstu se konečně potkáváme u kávičky s rodinou Holarů. Krátké přivítání a po chvilce už pádíme zase dále. Za Brennerem dáme jako vždy „u naší benzínky“ konečně dobrou italskou kávu, mineme Veronu, Bolognu – další káva u známé benzínky a pozdě večer parkujeme na spaní u dálnice na parkovišti ( N 43°41´58´´ / E 11°24´10´´ ). I když neradi spíme na odpočívadlech, už to prostě díky silnému provozu dále nešlo. Věděli jsme tady o několika hezkých parkovištích v zeleni, poměrně klidných. I nyní byl klid a spíme ( možná i díky únavě z cesty a lahvince vína ) velmi dobře, jen Jindra v noci testuje fungování nového alarmu u svého auta.

2.den:

Po snídani to máme již kousek do našeho prvního cíle. Dnes začíná dovolená, včerejšek jsem brali jen jako přesun na její začátek, proto jsem se snažili ujet co nejvíce km. První plánovaná zastávka je Montepulciano, kam také po snídani v klidu dojedeme. Parkujeme na STPL kousek od centra ( parkoviště P5, N 43°05´44´´ / E 11°47´15´´, placené 6,-Euro/ 8 hodin nebo 10,-Euro/ 24 hodin, voda a  servis pro obytná auta zdarma ). Bývají tady ale také jeden v týdnu trhy – může to být tedy obsazeno.

Montepulciano je jedno z krásných toskánských měst. Je to taková perla na skále, jako další městečka okolo, a i když jsme tady již jednou byli, když děti byly malé, rádi jsme se sem vrátili. Informace o městě jsou: http://www.montepulciano.com/ s tím, že není třeba asi moc psát. Každý si případně najde to své. Zajímavostí města je stará architektura, taková ta zvláštní atmosféra podobných měst, kde je cítit historie a dávné věky, úzké uličky, všude je možné ochutnávat víno, sýry a řadu dalších dobrot Toskánska. Typické místní víno je Vino Nobile di Montepulciano. Obecně je to jedno z lepších vín Itálie a rozhodně stojí za to jej nakoupit - což my jsme také ve vinotéce nad parkovištěm na hlavní ulici udělali. Ve městě nakoupíme ještě pár dalších dobrot, sýry, italské speciality….

Další zajímavostí, která není až tak známá, je, že je zde jedna z nejstarších kaváren v Itálii a nejstarší kavárna v Toskánsku Caffé Poliziano na Via di Voltaia nel Corso ( pokud půjdete po schodech a bránou, asi byste neměli minout ). My se tady musíme také zastavit a rozhodně to stojí za to. Pravda, i ceny nejsou z těch nejnižších. Odsud je také hezký výhled a pokud je volno, je dobré si najít stůl na balkónech.

Projdeme město, vylezeme na věž radnice, odkud je krásný výhled, projdeme pár kostelů a pak se už jen tak bez cíle touláme ulicemi, abychom brzy po obědě vyrazili zase dál.

Napsali o Montepulcianu:

Montepulciano je usazeno na vrcholu kopce mezi Val di Chiana a Val d´Orcia a skýtá překrásný výhled na tato dvě údolí. Zdá se, že je etruského původu, tak jako mnoho sienských měst. Legenda praví, že ho král Porsenna našel 500 let p. n. l. Krásné město je považováno za perlu 16. století a je prakticky neporušeno. Je obehnáno zdmi a opevněním navrhnutém Antoniem da Sangallo il Vechhio roku 1500 pro Cosima I. Centrum města se rozprostírá podél hlavní ulice ("il Corso"), která se šplhá do kopce k hlavnímu náměstí, Piazza Grande, přímo na vrcholu. Montepulciano je známé převážně díky impozantním renesančním budovám, uhlazené kráse jeho kostelů a díky Vino Nobile, jedním z nejvíce mezinárodně uznávaných toskánských vín. Světově proslulá je také termální voda, která byla chytře přesměrována v moderní lázně určené k léčbě chronických dýchacích, sluchových, močových, svalových a kloubních problémů. ( zdroj: www.ludor.cz )

Přes Chianciano Terme ( tady je v centru také STP a je zde překvapivě hodně obytných aut). Je to krásné městečko a možná cíl některé další cesty. Když chceme ale zastavit, jsme přehlasováni, že bylo slíbeno koupání a tak jedeme dále.


I tak se ještě stavíme v Chiusi (http://www.chiusi.com/ ). Zde je také STPL ( N 43°00´52´´ / E 11°56´59´´ ), značený také pro obytná auta a autobusy, kousek od centra, servis – ale dost neutěšený a snad ani nefunguje – my máme ještě vody dost, nemusíme tedy řešit. Chiusi je hodně zvláštní město, hodně významné za doby Etrusků, je zde také významné archeologické muzeum, nedaleko jsou velké etruské katakomby atd. Z pohledu prosté návštěvy a jen pro takové to toulání bez cíle asi nemá ale zásadní význam.

Napsali o Chiusi:

Chiusi je město bohaté na historii a kulturu a je archeologickým centrem mezinárodní důležitosti. Je umbro-etruského původu a v průběhu 7. až 5. století před Kristem pod římskou nadvládou zažilo období obrovského rozvoje. V roce 765 bylo sídlem Longobardského vévodství, ale zažilo období úpadku, když se v zemi rozšířila malárie. Dostalo se pod nadvládu Orvieta a později Sieny, poté bylo po krátkou dobu nezávislou společností, ale bylo prodáno zpátky Sieně až se konečně v roce 1556 stalo částí Florentinského vévodství. Patrná důležitost Chiusi jako turistického centra je spojená s bohatým dědictvím. V Museo Archeologico Nazionale (Národním archeologickém muzeu) najdete výstavu 2 500 kusů, které jsou plodem metodických vykopávek nebo pocházejí ze souromých sbírek a etruských hrobek (Pellegrina - Poutnice, Leone - Lev, Scimmia - Opice) rozptýlených v oblasti. Pro ty z vás, kteří jsou milovníky přírody doporučujeme navštívit jezero Chiusi, které je pozůstatkem bažin Valdichiana a je najdete zde hodně druhů rostlin a zvířectva. ( Zdroj: www.ludor.cz ).

Jedeme tedy dále na parkoviště u Lago di Chiusi ( N 43°03´01´´ / E 11°57´26´´, je to dobře značeno, parkoviště je asi 1 km podél vody, žádné další vybavení, k vodě cca 100, možnost stínu ) . Tady dáme lehké jídlo, na koupání díky kvalitě vody ani nedojde. Je to zvláštní jezero, asi dříve hodně využívané pro rekreaci. Nyní není na koupání ideální díky dost špinavé vodě. Tedy ta je čistá do chvíle, než do ní vstoupíte. I tak je jezero ale hezké díky rostlinám – zejména leknínům a stulíkům, rybám a je zde také hodně ptactva. Dáme odpolední pohodu, kávičku a podle navigace si měříme, v kolik by bylo dobré vyrazit tak, abychom dorazili večer do Neapole a Pompejí - naší další zastávky.


Pak už vyražíme směr Neapol později odpoledne. Za dálnici Chiusi – Neapol platíme 24,60 mýto, míjíme cestou krásné město na skále Orvieto ( i když je prakticky vedle dálnice a již několikrát jsme ho nestihli navštívit, je už i tentokrát přece jen dost pozdě, a tak se rozhodneme pro návštěvu příště - snad to vyjde cestou zpět ). Před setměním dojedeme do Pompejí. Najdeme STPL podle knih asi 300 metrů od vykopávek a vstupu do nich na ulici Via Plinio, parkoviště Via Plinio ( N 40°44´47´´ / E 14°29´16´´, poplatek 19,-Euro/ 24 hodin za vše včetně elektro atd. ). Je to vlastně parkoviště pro obytná auta, střežené, cena včetně servisu – pozor, není možné vypouštět odpad a WC před 18 hodinou , obecně dost špinavé jako asi celá tato oblast, za nás nefungovala sprcha. Večer jen posedíme, ugrilujeme nějaké maso, ochutnáme italská vína a s pocitem super stráveného dne jdeme spát, ráno chceme brzy vstát a ještě za relativního chládku vyrazit na vykopávky.

3.den:

Brzy ráno vstáváme a vyrážíme hned na vykopávky. Je asi těžké napsat něco krátce o Pompejích. V každém případě je to tak silný zážitek, tak zvláštní pocit, tak zajímavé a velké, že to se prostě nedá popsat, to je třeba vidět. Když si člověk představí utrpení lidí, kolik se jich zachránilo a kolik jich odmítlo odejít a následně zahynuli - kdyby jen věděli, jak se Vesuv rychle změní a jak rychle pohřbí všechno živé i mrtvé. Bylo to mocné město a mocné jsou i vykopávky, které nejsou do dnešního dne odkryty celé a postupně se odkrývají další části, velmi silný je i pocit, pokud se tady procházíte a něco jste si před tím o této zkáze přečetli. Bylo o tom hodně napsáno v té době, i později. Je to na celou knihu. Je zde pohřbeno mnoho známých osudů….a vy se procházíte v domech, kuchyních, lázních kde byly pohřbeny tisíce lidí….

Info o Pompejích: http://www.pompei.it/

Napsali o Pompejích: Pompeje patří už 11 let na prestižní seznam UNESCO, roku 79 n. l. zmizely z povrchu Země. Právě tehdy, osudného 24. srpna, vybuchl nedaleký Vesuv. Podle jednoho z propočtů se ze sopky uvolnila tepelná energie rovnající se 100 tisícům atomových bomb svržených na Hirošimu.

Na svatého Vulkána

V osudné poledne 24. srpna došlo k jednomu z nevětších sopečných výbuchů ve známých dějinách. Krutou ironií na ten den připadly v římském kalendáři Vulkanálie, svátky římského boha ohně, sídlícího pod činnými sopkami...

Příliš pozdě Římané pochopili, jak osudné bylo podceňovat drobné otřesy země a výrony plynů, které výbuchu předcházely. Ale nelze se jim nijak zvlášť divit. Také moderní vulkanologové přesně rozumí fatální erupci Vesuvu teprve nějakých dvacet let. Hodně jim pomohl například výbuch hory Svaté Heleny, k němuž došlo v roce 1980 v severní části Kaskádového pohoří v americkém státě Washington.

Podle britského spisovatele a autora thrilleru Pompeje Roberta Harrise není vyloučeno, že Pompejané byli vůbec prvními lidmi na světě, kteří zaslechli ránu při překonání nadzvukové bariéry.

Sloup popela, kamení a pemzy totiž vystřelil na nebesa rychlostí 1 400 kilometrů v hodině a dosáhl až do výše 32 kilometrů. Vulkán vychrlil v této fázi materiál tempem 150 tisíc tun za sekundu. Jakmile dosáhl sloup do stratosféry, začal jej vítr hnát jihojihovýchodním směrem, přímo nad Pompeje.


Sodoma Gomora

Za třicet minut od první exploze začal Pompeje zasypávat déšť pemzy o velikosti přibližně pingpongových míčků. Do ulic za hodinu napadalo 15 centimetrů popela a sopečné drti. Byla naprostá tma, ohlušující dunění, duše Pompejanů svírala hrůza. Pemza ale nebyla životu nebezpečná. Je lehoučká a ve vodě pluje. Dosud se dalo dýchat.

První známky skutečné zkázy se přihlásily až na konci temného odpoledne, někdy kolem páté nebo šesté hodiny. Pod vahou spadu začaly praskat střechy. Hynuli první lidé, kteří hledali bezpečí v uzavřených domech, v kruhu rodiny. Jeden z obyvatel židovské čtvrti stačil před smrtí naškrábat na zeď nápis "Sodoma, Gomora".

V sedm večer bylo v ulicích jeden a půl metru popela. Sopečná činnost trvala po celou noc a bílé kousky pemzy nahradily šedé, protože Vesuv začal chrlit hlubší vrstvy magmatu.

"V této fázi nastává kritický okamžik, protože sopka chrlí magma příliš rychle. Hrozí zhroucení magmatické komory," vysvětluje vulkanolog Peter Francis.

Laicky řečeno, horké plyny, které chrlily magma už dvacet hodin, byly stlačeny vahou vyvrženého materiálu zpět. Našly si proto jinou cestu. Z boku hory vyrazila pyroklastická vlna, shluk přehřátých plynů, popela a kamenů, jejíž teplota se odhaduje na 350 stupňů Celsia. Rychlostí hurikánu mířila k Pompejím.

Tam bylo tou dobou okolo osmé hodiny ranní. Na střechách domů se nacházely asi dva tisíce lidí, z nichž někteří nejspíš podruhé fatálně podcenili nebezpečí a vrátili se do města zachránit své majetky.

Poslední věc, kterou v životě zahlédli, byl pruh světla jasný jako slunce a řítící se na ně po okraji hory. Pyroklastická vlna udeřila ze severní strany a městem prošla za půl minuty. Pro tisíce obyvatel před ní nebylo úniku .( Zdroj. http://cestovani.idnes.cz )

Podle současných odhadů se předpokládá, že při podobném neštěstí v současné době by to znamenalo fatální ohrožení až pro půl milionu lidí z oblasti Neapole.

Je teplo a kolem poledne se těšíme, že nastane změna. Prohlédneme si ještě nové město, vyjedeme výtahem za 1,- Eur na věž kostela ( jsou zde krásně znějící zvony, které se rozeznívají postupně podle pater). Je odtud kouzelný výhled na nové město a také vykopávky Pompejí. Pak už se jen najíst, dojít k autům a vyrážíme směr Vesuv. Bohužel mineme odbočku na novou cestu nahoru. Pokračuje dále, vyjedeme z města. I když se nám tato cesta nezdá už dole, stěží se  protahujeme začátkem uliček, pokračujeme dál. A to byla chyba. Pro obytná auta je tato cesta naprosto nevhodná a rozhodně je dobré zvolit tu novou (stačí se řídit podle ukazatelů). Když se v jedné zatáčce potkáme s autobusy ( které tudy jezdí jen dolů ) vypadá to, že tato situace nemá prostě řešení. Ale i to se nakonec vyřeší, nakonec se vyhneme a po nějakém čase se konečně dostaneme na křižovatku s novou cestou – a pak je to nahoru už legrace a dálnice. Nahoře parkujeme na placeném parkovišti ( 5,-Euro, dá se spát přes noc, N 40°49´41´´/ E 14°25´34´´, kousek pod ním se dá stát zdarma ). Chceme jít nahoru a víme, že to není daleko. Platíme tedy vstupné ( dospělý 6,50 Euro, dítě 8-18 4,50 Euro ). Za pár minut jsme nahoře, obejdeme skoro celý kráter. Je velmi symetrický, barevný a je to hodně jiná sopka oproti dalším. Všude je spousta květů a zejména v dolních partiích je vše žluté. Z Vesuvu je také hezký výhled do zálivu, jsou vidět Pompeje a i když není zdaleka ideální viditelnost, rozhodně to stojí za to. A je také fakt, že pro řadu lidí je to nejsnáze dosažitelná činná sopka. To ale také generuje davy turistů ( lanovka ještě stále není obnovena ) a i proto je dobré sem vyrazit ráno, či později odpoledne.

Cestou zpět jsme míjeli hromady odpadků v ulicích Neapole a okolí. To díky stávce popelářů. Ty obrovské hromady byly někde zasypány vápnem, jinde neuvěřitelně páchnoucí...... A pak už jen cesta po dálnici směr Kalábrie, odbočka k moři a po hodinové cestě krásným údolím jsme večer v Praia a Mare. Bez problémů najdeme STPL u moře (  39°53´01´´ / E 15°47´07´´, placeno 2 ,-Eura / den, platí se jen přes den, pozor na závlahový systém v krajních záhonech trávníků - v noci zavlažují ). Zaparkujeme a jdeme se hned koupat do krásného a čistého moře s tmavou oblázkovou pláží, sledujeme západ slunce, grilujeme a máme dnes již jen pohodu u italského vína.

Pokračování zde: http://cesty-karavanem.wgz.cz/z-ciziny/italie-sicilie-cast2.html

30.07.2008 18:40:57
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one