Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Sicílie - část 2:

Itálie - Sicílie - část2: - obrázek

Itálie - Sicílie - část2: - obrázek

Z pevniny na Sicílii:
4. den:
Praia a Mare je takové to typické letní sídlo, které se na sezónu naplní. Před lety ( když jsme se tady pohybovali s ještě malými dětmi na dovolené ) tady bylo jen pár malých domků, nějaký ten hotýlek. Naproti plážím je krásný ostrov DINO. Městečko žije takovým svým dovolenkovým způsobem a i na začátku sezóny to tady bylo hodně příjemné. Pravda, nechtěli bychom zde asi být někdy v srpnu. Místo na stání je fajn, je jen nevýhoda, že je nutné jit přes silnici. Pláž je typická pro Kalábrii, černé oblázky, krásná a čistá voda a relativně prudký břeh – pozor tedy na malé děti. Praia a Mare je začátek krásného pobřeží, které se táhne přes známou Scaleu dále na jih a je velmi krásné, plné jeskyní na břehu i v moři, ostrůvků atd. A je zde překvapivě ještě poměrně dost ryb. Pravda, za deset let, co jsme tady nebyli, se to hodně změnilo, hodně se tady staví a za pár let to bude jistě jiné. I tak je to ještě hlavně na jihu balzám na duši se stále poloprázdnými plážemi a krásnými místy.
Je zde také typická pevnost viditelná z pobřeží. Nedaleko STPL je pak aquapark, který je inzerovaný velmi daleko. My jsme jeho služeb nevyužili, nemůžeme tedy soudit, jaký skutečně je.
Fotografie naleznete zde:
Dopoledne relaxujeme, koupeme se, jen tak procházíme po městečku….Nemáme žádný konkrétní cíl, a tak po obědě pokračujeme dále na jih – Sicílie volá.
Další krátkou zastávkou je hezká Scalea, nostalgické vzpomínání na krásnou dovolenou před lety a pláže s mnoha titěrnými ostrůvky, mezi kterými se dá proplouvat. Tehdy to bylo malé městečko, nedaleko pláží se pásly ovce…..jak je všechno relativní a jak málo let stačí k tomu, aby se to rychle změnilo. Dnes je Scalea velké letovisko, žije pulsujícím životem. I tak ale za městem na pobřeží objevíme docela hezký STPL ( vpravo směrem na jih, značeno Sosta Camper, N 39°47´42´´ / E 15°47´34´´, poplatek 10,-Euro/ den + včetně servisu, sprchy, oploceno a střeženo ). My se tady jen tak zastavíme, po nějaké době už pádíme zase dále. Pokračujeme stále podél moře po silnici N 18. Cestou je hodně krásných míst na koupání, my máme ale jasný cíl. Některá z těch míst ale jistě využijeme cestou zpět – tedy možná, všichni víme, jak je to vždycky s plány. Nakonec se zastavíme na písečné pláži u Cartolano ( dobře viditelné již ze silnice, most 3,0 metru je třeba objet, N 39°00´59´´ / E 16°06´43´´ ), jsme tady skoro sami. Odpolední zastávka představuje kávu, koupání, pohodování. Potom u benzínky nakoupíme v super levném obchodě a pozdě odpoledne najedeme na dálnici a upalujeme po ní ( dole se ještě dost staví, ale i tak se jede velmi dobře ) k trajektu do Villa San Giovani. Dálnice vede skoro až do přístavu a je velmi dobře značena. ( Přístav: N 38°12´55´´ / E 15°38´06´´ ). Zde využijeme služeb společnosti  Bluvia RFI za cenu 31,- Euro za jednu cestu do Messiny ( bez ohledu velikosti auta, počtu osob atd., je možné koupit ještě s malou slevou lístek na cestu zpět – to my nevyužíváme ). Pomalu se setmí a my za šera najíždíme na trajekt vstříc dobrodružství na Sicílii.
 
Trajekt jede prakticky jen chviličku. Cestou si říkáme, že jedeme na noc a do neznáma. Většinou se podobným experimentům snažíme vyhnout. Máme ale naplánovaná místa na nocování a věříme, že to bude fungovat…..ale postupně. Jsme rozhodnuti, že nepojedeme po dálnici a najedeme rovnou ve městě na pobřežní silnici. Znamená to tím pádem projet skoro centrem města. Když vyjedeme z trajektu, jsme neomylně vedeni značkami a navigací ….ale do pekel. V první části není veřejné osvětlení, neskutečný chaos na silnici, všude neuvěřitelné množství lidí, aut, hloučky na ulici a v silnici…. Jak je možné, že před půl hodinou relativní klid a  přitom tady neskutečný chaos – náročné a velmi rychlé seznámení se sicilským provozem. Když konečně vyjedeme z Messiny, říkáme si, že je to super… Pokračujeme ale přes skoro nekonečný pás ulic, vesnic, uliček stále podél pobřeží. Všude tisíce balkónů, jednosměrné uličky a ty jsou i tak plné aut, občas se protahujeme jen na milimetry. Za pár dní si na to zvykneme, ale tohle seznámení, jízda v noci v neznámém terénu, čekání, až někdo přeparkuje auto, dopovídá si, aby bylo možné jet dál, nás na chvíli trochu vykolejí.
 
Najdeme postupně několik míst na stání, která jsme našli na internetu a v průvodcích. Naivně jsme si mysleli, že nebude problém a i v noci bez problémů najdeme. Našli jsme je všechny, ale také na nich našli cedule se zákazy pro obytná auta. Nakonec tedy dlouho po půlnoci najíždíme na dálnici a tam na prvním odpočívadle Santa Teresa di Riva ( N37°56´18´´/ E 15°21´15´´, servis a voda zdarma ) parkujeme s tím, že ráno uvidíme a pojedeme dál. Nemáme ale vůbec dobrý pocit – podle pumpaře je však stání tady zcela bez problémů a bezpečné. A také bylo. Jen my nemůžeme ještě dlouho usnout, povídáme o prvních km na Sicílii a slibujeme si, že podobné experimenty už nebudeme provozovat – snad nám to chvíli vydrží.
 
5. den:
Ráno uděláme servis, posnídáme v klidu a vyrážíme směr dalšímu dobrodružství. Již od rána je pekelně teplo ( jako ostatně celou dobu ) a krásný den před námi.
Po chvíli dojedeme na výjezd z dálnice u Taorminy, zaplatíme malý poplatek a už se prodíráme uličkami tak, abychom někde zaparkovali. Na většině vjezdech je zákaz pro obytná auta, u lanovky se také nedá parkovat. Víme ale o tom, že nahoře je placené parkoviště pro obytná auta přímo pod centrem. Najdeme ho, když nám ale sdělí cenu ( 30,-Euro/ den ), s  odmítnutím pokračujeme dále. Nepomůže přesvědčování, že je to pod bránou, hlídané….ty peníze jsou neskutečné. O pár metrů dál najdeme krásné místo na stání přímo v ulici ( N 37°51´12´´ / E 15°16´49´´, jet stále nahoru směrem k hradu ), odsud je to jen kousek do města – pravda o kousek dál než z placeného parkoviště.
 
Taormina je krásné městečko, hodně uliček, hospůdek (které jsou v centru dost předražené), krámků, nádherné domy a památky. Asi nejznámější je   řecké divadlo a pohled od něj na Etnu. Její vrcholek je při naší návštěvě sice v mracích, i tak je to impozantní pohled. Je zde také krásné pobřeží, které je natolik turisticky využívané, že je to z pohledu karavanisty až tragédie.
Mimo dobrých jídel, kávy a řady dobrot tady také poprvé ochutnáme místní dolce. Je pravda, že se o nich všude píše, hodně mluví. Ty sladkosti jsou ale natolik skvělé, že je třeba je opravdu ochutnat a zejména naše ženy to dělají velmi rády. Pečivo je opravdu oku lahodící a tak dobré, jak se píše.
 
Napsali o Taormině:
Taormina poskytuje mnohem, mnohem víc. Na prvním místě jmenujme krásné čisté moře a pěkné udržované písečné pláže, které jistě uspokojí všechny zájemce o koupání v moři.
Řecké divadlo s výhledem
Dále je to samotné letovisko. Jeho hlavní památkou je zachovalé řecké divadlo ze 3. století před Kr., které bylo později upraveno Římany. Samo divadlo je zajímavé a stálo by za návštěvu. Co z něj však činí jedinečné místo, které by neměl vynechat žádný příchozí, jsou výhledy do širokého okolí. Obzvláště úchvatné jsou pohledy přes město Taormina na Etnu v dálce! Takový pohled se většinou hluboce zapíše. Shlížet můžete také na moře a na městečko.
Památky ve městě
Samotná Taormina má jen malé, i když velmi pěkné centrum. Skládá se z ulice Corso Umberto I., na které naleznete hlavní náměstí, místní dóm a několik dalších kostelů, ale také výstavních domů. Z četných dalších míst je možné pěkně shlížet na moře v zátočině pod městem. Nevýhodou městečka, kde je obzvláště velké množství restaurací, barů, pizzerií a vůbec zařízeních všeho druhu, je to, že v létě zde bývá velmi přelidněno. Řadí se totiž k nejoblíbenějším letoviskům na Sicílii. Krása přírodního prostředí snad tento handicap vyrovná. Nad městečkem se vypíná hrad, ke kterému můžete také vystoupat a pokochat se dalšími výhledy dolů na samotné město. ( Zdroj: http://italie.orbion.cz )
My tady ale nejsme na to, abychom procházeli obchody a restaurace ( i když je to příjemné ). Máme toho dnes ještě hodně před sebou. Brzy po obědě tedy pokračujeme dál s cílem soutěska Alcantara. Není to sem daleko, bez problémů po chvíli parkujeme na parkovišti u vchodu ( N 37°52´42´´ / E 15°10´33´´, nedá se tady spát a na noc se zamyká). O tomto místě jsme hodně slyšeli, viděli hodně fotek a máme tedy jasno, co chceme. Bez váhání kupujeme lístky, obouváme vysoké gumovky s gumovými kalhoty nad pás a už stojíme ve výtahu a jedeme dolů. Tam nás čeká průvodce, který s námi jde do soutěsky. Je to hezký kout přírody, po chvíli ale jsme překvapeni konstatováním, že tady prohlídka končí a dále nemůžeme jít. Před námi je hloubka, je tedy jasné, že pokud by voda natekla do holinek, hrozí utonutí. Nakonec se domlouváme na tom, že kluci kalhoty sundají, a jen tak v kraťasech pokračují v proudu kousek dál. Voda má prý jen 7 st. C, my ale ani nepociťujeme chlad. Pravda, nedostaneme se o moc dál a po chvíli se vracíme. I když to byl hezký zážitek, jsme trochu zklamáni a cítíme se také podvedeni. Kdybychom zaplatili jen 4,-Eura za vstup ( což doporučujeme ) , dostaneme se v principu stejně daleko a bude to stejné. Je ale pravda, že pro děti jsou holinky velká legrace….
Napsali o soutěsce:
Gole (soutěska) dell' Alcantara byla vyhloubena vodou stejnojmenné říčky do bazaltových vrstev, vytvořených před dávnými časy ztuhlou lávou, vyvrženou malou sopkou severně od Etny. Ve spodní části toku, mezi vesnicemi Mitogio a Motta, tak vznikla soutěska sice jen pár metrů široká, ale s kolmými stěnami až 50m vysokými. I v tom nejhrůznějším sicilském létě, kdy se krajina změní ve vnitřek pece na pizzu a osvěžení neposkytne ani teplá voda v moři, slunce jen stěží pronikne na dno soutěsky a voda říčky je velmi chladná. Brodíte se v ní tak do půli lýtek, po kolena i výše, přelézáte malé kaskády, kde vám voda podráží nohy, prohlížíte si jeskyňky vyhloubené vodou a zajímavé útvary na stěnách vzniklé erozí bazaltu a pak dojdete k vodopádu. Není nijak vysoký, jen něco přes půl druhého metru, ale je obtížné jej překonat hned z několika důvodů: předně je v okolní skále jen málo míst, kde je možné se chytit rukou nebo stoupnout nohou a ta, která tam najdete, jsou pěkně omletá. Pod vodopádem je poměrně hluboká tůň a ani na stěnách pod hladinou to se stupy není lepší. Kromě vodopádu Alcantary do stejného místa ústí také jeden z přítoků a jeho voda vám padá na hlavu z výšky nejmíň deset metrů. No a protože jdete soutěskou už nějakou tu chvíli a při pokusech o překonání vodopádu jste už párkrát sklouzli do tůně, voda vám nepřipadá chladná, ale přímo ledová a začínají vám jektat zuby. Náš mladej tam nakonec vylezl (povedlo se mu to vlevo od vodopádu) a říkal, že o kousek dál je další stupeň, o něco menší. A tak se smíříte s tím, že dál už to nejde, otočíte se a brodíte se zpátky. A když vyjdete ze soutěsky, plácnete sebou na sluníčko na vyhřátý břeh.(Zdroj: http://www.paladix.cz )
Po cestě autem dál zjistíme, že se dá stát s autem ještě poněkud výš a je zde možný i vstup zdarma. My už ale pokračujeme směr Etna, rozhodnuti projet přes hory a celou ji postupně objet po silnicích na úbočí.
Cestu směrujeme na Francavilla, mineme odbočku na Rif. Citelli – tady se rozhodujeme, zda neudělat krátkou túru ( a byla chyba, že jsme to neudělali, protože až následně zjišťujeme, že tady zrovna tekla láva a bylo možné se k ní dostat na dobrou vzdálenost pro fotografování ). V Zafferaně vidíme, jak o vlásek před pár lety unikla pohromě, když se tekoucí láva zastavila jen pár metrů od domů a zahrad. A už směřujeme stále vzhůru na úbočí Etny ke známé Rif. Sapienza, kde je parkoviště i pro obytná auta ( N 37°41´57´´ / E 15°00´01´´, poplatek 5,-Euro, který nikdo nevybral a nebylo kde zaplatit ). Musíme říci, že ač zvláštní krajina, velmi nás oslovila. Představa, že stojíme na místech, která jen před pár lety byla zničena tekoucí lávou, je hodně vzrušující.  Viděli jsme fotky i film o tomto neskutečném divadle, na místě je to hodně znát a vidět….. až tady vidíme, jak obrovské to bylo.
 
Jsme také rádi, ze se konečně citelně ochladilo, jsme poměrně dost vysoko. Večer vytáhneme gril, grilujeme, Jarda postaví stativ, vezme objektivy a jde do tmy fotit – a je skutečně co. Projde také okolní krátery a je opravdu na co ose dívat. Ač nevěříme, po setmění jsou skutečně nad Etnou vidět červená oblaka, světlo a zář – Etna je živá a my se těšíme na ráno. To už ale v teplých bundách, protože je jen 12 st. C. Dojíme, dopijeme sklenku vína a jdeme spát.
 
6. den:
Počasí ráno není zcela ideální, i tak si ale říkáme, že snad vydrží. Děti nás už večer přehlasují, že pojedeme lanovkou a pak jen nahoru pěšky. Nakonec i další část pokračujeme 4 x 4 trucky, protože podle průvodců by to mělo být nahoru ještě pak 2-3 hodiny pěšky. Bohužel nás nahoru nepustí, můžeme si prohlédnout několik nových kráterů okolo. Je zde také průvodce, ten nám ochotně řadu věcí vysvětlí a ukáže. Chata, od které se podle průvodce pokračuje dál, je celá pod lávou, nad námi kouřící vrchol Etny a zklamání, že to nejde až nahoru. OK, jdeme tedy pěšky aspoň dolů, prohlédneme si okolní krátery a krajinu. Asi v polovině slyšíme stále zřetelněji výbuchy, okolo se pohybují seismologové a tahají někam bedny a přístroje. Až pak se dozvíme, že to je právě nedaleko tekoucí lávy, kam se dalo dostat z Rif. Citteli. Projdeme několik odlehlých míst, kráterů. Když se přiblížíme k lanovce, začne tak intenzivní bouřka, že to máme tak akorát pod střechu. Během okamžiku spadne obrovské množství vody a krup a stále prší a prší… Rozhodneme se tedy ukončit cestu do údolí, koupíme si lístek a jedeme dolů truckem (lanovka kvůli počasí nejede).
Když se po obědě trochu vyčasí, vytáhneme všechny na okolní krátery ( Crateri 2001 a Silvestri přístupné lehce z parkoviště ) a projdeme si je. Nakonec začne opět dost pršet a tak vyrážíme dál.
 
Napsali o Etně:
Nepochybně nejznámější, nejaktivnější a současně také nejvyšší evropskou sopkou je Etna. Nachází se na východě italského ostrova Sicílie nedaleko pobřeží, ležící mezi evropskou a africkou kontinentální deskou. V této oblasti se nacházejí další činné sopky - Stromboli a Vulcano v Liparském souostroví. Etna je dnes činná prakticky nepřetržitě, kromě krátkých období klidu.
 Sopka vznikla asi před 300 000 lety podmořskými čedičovými výlevy v blízkosti dnešního pobřeží, později se přesunula do vnitrozemí.
Etna je stratovulkán (navrstvená sopka, jeden z nejběžnějších typů sopek) a tvoří ji čtyři krátery, které se zdvihají z vrcholové plošiny Torre del Filosofo ve výši kolem 2900 m.n.m. Největší a současně nejmladší je Bocca Nuova, který vznikl v roce 1964, další jsou Voragine, Severovýchodní kráter a Jihovýchodní kráter.
Na Etně je více než 250 adventivních kuželů, od malých až po 250 m vysoké Monti Rossi. Na východním úbočí sopky se nachází podkovovité údolí Valle del Boye (Volské údolí), vzniklé přibližně před 30 - 50 tisíci lety během série mohutných erupcí. Jedná se o pustou černou kotlinu 5 km širokou, ze tří stran obklopenou skalními stěnami vysokými od 600 do 1200 m.
Vrchol Etny se nalézá v nadmořské výšce 3350 m nad mořem, tato výška se ale pochopitelně mění, má na ni vliv vytékající a chladnoucí láva. Sopka má elipsovitou základnu, severojižní poloosa této elipsy má 48 km, ve směru východozápadním má sopka 38 km. Obvod základny je 210 km. Objem hornin, které tvoří masiv, je odhadován na 600 miliard krychlových metrů. Láva se rozlévá do tvaru pozvolného kužele. Aktivita sopky je vysvětlitelná podsouváním africké litosférické desky pod desku euroasijskou.
Sopka je velkou hrozbou pro místní obyvatelstvo, mají k ní značný respekt, návštěvníky uchvacuje svým vzhledem, historií a pověstí. Má dokonce místo v řecké mytologii.
Nejstarší záznam o Etně nám zanechal básník Pindaros, který popsal podrobnosti výbuchu roku 479 př. n. l. Největší neštěstí, o kterém máme dochovány zprávy, je pravděpodobně katastrofa z roku 1669, kdy láva zničila 12 vesnic a část města Katánie. Při tomto výbuchu se vylilo z kráteru přibližně 1,5 miliardy krychlových metrů lávy.
Další výjimečné erupce byly v roce 1910, kdy se vytvořilo 23 nových kráterů, v roce 1917, kdy láva tryskala do výšky až 800 m, a v roce 1923, kdy po erupci láva vydržela horká 18 měsíců.
 
Úbočí Etny je jednou z nejúrodnějších půd v Itálii, právě odtud pochází přibližně 90 % produkce citrusových plodů. Až do nadmořské výšky 500 m se pěstují pomeranče a citróny, do výšky 1300 m olivy a vinná réva. Dále se zde pěstuje zelenina a jedlé kaštany. Nad nimi až do výše 2100 m následuje pásmo lesa a trnitých keřů, občas přerušené novějšími proudy lávy. Vrchní část sopky je černošedou pustinou se čtyřmi krátery. V zimě je vrchol sopky pokrytý sněhem.
   
K vrcholu Etny vedou dvě přístupové cesty - od jihu a od severu. Od jihu se na Etnu dostaneme z Rifugio Sapienza v nadmořské výšce 1900 m. Sem vedou silnice od Katánie a od dálničního sjezdu Giarre. Odtud je pak možno za rozumný poplatek získat průvodce s džípem. Často se takto lze dostat až nad Valle del Bove.
Levnější, ale fyzicky náročnější je vydat se nahoru pěšky. Cesta začíná u spodní stanice lanovky. Většinou je možno dojít až k horské chatě na Torre del Filosofo do výšky 2900 m.n.m., kam je sice přístup zakázaný, ale tolerovaný. Dále k vrcholovým kráterům je již cesta velmi nebezpečná.
 
Z našeho pohledu je Etna černá, obrovská, strašidelná… je to prostě zážitek a jen litujeme, že jsme měli takovou smůlu na počasí. Ale už upalujeme dál na jih. Mineme Catanii a nakonec dojedeme postupně až do městečka Brucoli. Dá se tady koupat, je zde možnost stání  v přístavu a nocování ( N 37°16´54´´ / E 15°11´25´´ ), také ale dost špína. My se nakonec rozhodujeme, že dojedeme až do Siracusy a tam pobudeme déle. Nakonec sem později večer přijíždíme, prakticky bez problémů najdeme STPL v centru ( N 37°04´36´´ / E 15°17´19´´, placeno 15,-Euro včetně všeho / den, překvapivě velmi hezký s možností omezeného stínu, jen cca 300 metrů od divadla a muzeí ). Zaparkujeme, zasyčí otevírané pivo a začíná zasloužená večerní pohoda u grilu. Ostatně víme, že nyní už nás nečekají tak daleké přesuny.
 
 
04.08.2008 15:33:12
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one