Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Sicílie - část 5:

Itálie - Sicílie - část 5: - obrázek

Itálie - Sicílie - část 5: - obrázek

Památky a nejkrásnější pláže

13. den:

Ráno to už nevydržíme a dohodneme se, že bude fajn posunout se zase o kousek dál. Místo je tady fajn, jistě bychom se sem rádi vrátili ještě na pár dní někdy příště. Nyní si ale říkáme, že času máme málo na to, co chceme ještě vidět a dvě noci zde určitě stačily. Ráno tedy sbalíme věci ( pravda o něco později a někteří až po koupání ) , nakoupíme řadu drobností a docela dobré a levné víno v místním krámku a okolo desáté už upalujeme zase o kus dál na západ.

Předcházející část najdete zde:

http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/z-ciziny/italie-sicilie-cast-4.html

Fotografie najdete zde:

http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/foto-sicilie-2-cast.html

Zastavíme se jen tak na kukačku v Siculiana Marina, je zde celá řada možností hezkého koupání. My ale chceme zkusit o kus dál nakoupit nějaké ryby. Máme ale smůlu, a tak hned pokračujeme. Naší cílem dnes jsou vykopávky Eraclea Minoa, kde také po nějaké době parkujeme ( N 37°23´36´´ / E 13°16´57´´ ) na parkovišti u vykopávek.

Před prohlédnutím vykopávek se ale nejdříve kocháme pohledem na křídové útesy pod námi na výběžku Cappo Binco, kde je v průvodcích doporučovaný velmi známý výlet na 1-3 hodiny podle libosti a chuti. My tuto túru začínáme směrem na západ, cesta sice není značená, ale je natolik zřetelná, že to není problém. Je zde celá řada možností, ke konci děláme řadu hezkých fotek při lezení po útesech dolů. Pak projdeme pod nimi, část ale musíme přebrodit a už jsme pod krystalickým útesem. Tady najdeme několik krásných kamenů, nedá nám to a nakonec i kámen odsud zdobí naši zahradu. I když není snadné tu váhu donést několik km až k autu. Na pláži nedaleko kempu se koupeme ( je to jeden z nejhezčích kempů na Sicílii, který jsme tady viděli, ve stínu, krásná a klidná pláž, skoro prázdný, bílé křídové útesy na dohled a všude okolo – prostě malebné místo ). Po koupání nás čeká už jen cesta zpět k autu přes kemp, dost do kopce.

Pak ještě prohlédnout vykopávky Eraclea Minoa. Ty jsou velmi známé, není tam toho ale moc vidět a atmosféru tedy dokresluje jen parádní výhled do okolí.

Napsali o Eraclea Minoa:

Archeologické místo Eraclea Minoa najdete na výběžku Capo Bianco, pod nímž se rozkládá nádherná pláž Capo Bianco.
První jméno, které toto místo získalo, bylo Minoa. Tento název dostalo město podle legendy po vládci z Kréty jménem Minós. Minós sledoval a potrestal Daidala za pomoc Ariadně a Theseovi při hledání cesty z Labyrintu. A právě zde byl Minós zabit sicanským králem Cocalem, který chránil Thesea.
Město bylo pravděpodobně založeno v 6. století př.n.l. řeckými kolonisty ze Selinunte. Další řečtí kolonisté zřejmě přidali k názvu Minoa ještě Eraclea. Ve 3. století př.n.l. bylo město ovládnuto Římany, dostalo se do mnoha válek a nakonec osiřelo.
Archeologické práce a odhalování pozůstatků zde začaly v roce 1950. Byly objeveny pozůstatky obydlí, která byla postavena z tvrdých cihel, na kterých se ještě místy zachovala mozaika, a divadlo postavené z měkkého kamene, které je bohužel díky tomu ve špatném stavu. Je zde také malé Antiquarium, ve kterém je k vidění sbírka předmětů převážně z pohřebiště.

Z Eracley směrem na Agrigento dojedete k místu Montallegro Marina, což je dlouhá nádherná pláž, která je z jedné strany ohraničená vysokými bílými útesy a z druhé strany rozlehlým piniovým porostem. ( Zdroj:
www.zajezdy-italie.cz )

Protože máme ještě poměrně dost času, rozhodneme se pro cestu přes hory a menší zajížďku. I tady se projeví naše prozíravost plánu, který není pevný a je založený na dobrých poznámkách v mapě, kdy pak můžeme velmi rychle měnit plány podle času a chuti na poznávání. Vyjíždíme tedy do hor do vesničky Caltabelota. O této vsi na kopci se traduje, že jde zde jeden z nejkrásnějších výhledů na Sicílii. Vesničku vidíme kousek před námi . Podle navigace to je ale poměrně dost km – už to je divné a vidíme, jak se silnice klikatí. To ještě netušíme, jak dlouho tam pojedeme. Malá silnička do kopců, klikatí se jakoby bez konce. Celou dobu vidíme vesnici, ale moc rychle se nepřibližujeme. O to více ale stoupáme, až je jízda opravdový zážitek. I když se cesta zdá velmi úzká, není to tak hrozné, příjemně překvapí ohleduplnost projíždějícího autobusu a bezproblémové vyhnutí. Nahoře zkusíme odbočit do vsi nedbajíce, že podle průvodců se to nemá a je dobré pokračovat dále. Po průjezdu úzké uličky pochopíme, že to nebyl dobrý nápad, a pokračujeme tedy dál nahoru na kopec na Chiesa St. Pelegrino ( N 37°34´40´´ / E 13°12´34´´, pokud budete pokračovat dále po panoramatické cestě vlevo, dojedete bez problémů až ke katedrále na parkoviště – pak už to fakt dále nepůjde) , kde je velké parkoviště. Když sem dorazíme, chystá se tady velká akce, ta bude ale až další den, a tak nikomu nepřekážíme a můžeme vyrazit na prohlídku. Najíme se a jdeme na okružní cestu do vsi. Po panoramatické cestě obejdeme celý kopec s klášterem, který je zavřený.  Průvodce nelžou. Vesnice je mezi skalami, nad propastí a s krásným výhledem do údolí, v dálce moře….krásný kousek krajiny. Před kavárnou sedí staří dědové v kloboucích, popíjejí kávu a kouří…. tady poprvé máme pocit, že to je ta pravá Sicílie podle našich představ. Jakoby se tady zastavil čas, všude je neuvěřitelný klid, ženy samy v kostele a muži u kavárny, jsme jediní, kdo sem asi dnešní den přijel jako turista a jsme to právě my, kdo tady právě působí dost exoticky. Pro nás to byl opravdu hezký zážitek, hezká byla také procházka okolo, bylo co vidět a také fotit.

Později odpoledne pokračujeme dál, stavíme se na Lido Fiori ( ( N 37°34´07´´ / E 12°57´22´´ ), kde je již zákaz stání. Dá se ale asi bez problémů stát před. Pokračujeme dál ( chceme ráno ještě za příjemné teploty na vykopávky v Selilunte ) do Porto Polo, kde je také už nový zákaz nocování. Máme tedy smůlu a musíme popojet hledat jiné příhodné místo na noc. Nakonec zastavíme v Selilunte Marinella  ( před vykopávkami odbočit vlevo na velké parkoviště asi tak 150-200 metrů od vykopávek, kde nocování není možné). Po uvaření jídla se ještě jdeme projít do městečka Marilleva, což je krásné přímořské městečko, opravdu žijící, všude plné restaurace, hodně lidí v uličkách, krásná atmosféra. Pozdě večer opět unaveni jdeme spát a usínáme velmi rychle.

14.den:

Ráno po snídani přejedeme o kousek dál na parkoviště před vstupem do vykopávek ( což se ukázalo následně jako zbytečné, protože je to jen kousek, parkoviště N 37°35´03´´ / E 12°50´14´´ ). Zaplatíme vstupné a už se procházíme okolo chrámů. Na horní straně jsou většinou chrámy, pak o kus dál staré město, které je opevněné a rozhodně stojí za návštěvu a prohlídku i tato část. Je odsud krásný výhled na moře a je třeba říci, že opevnění bylo opravdu velmi dokonalé a zajímavě řešeno. Bohužel je to dost daleko od horní části. Dá se sem přejet elektromobilem za poplatek a nebo autem ke spodní části, kde je vetší parkoviště. Pro nás je to fajn procházka, která se ale později díky velkému teplu mění na pěkný „očistec“. Ale nakonec zvládneme i to a okolo poledne jsme u aut.

Napsali o Selilunte:

Selinus je odvozen od řeckého názvu pro sladce vonící koření, které se nazývalo selinon. Toto koření měli starodávní obyvatelé v úctě a bylo zasvěceno Persefoně, manželce krále podsvětí. Užívalo se ke korunovaci vítězů v Isthmianských hrách a k tvorbě věnců na výzdobu hrobek mrtvých. Kdysi hojně v této části Sicílie rostlo a objevilo se také na prvních zde ražených mincích. Místní kolonie byla založena v 7. století př.n.l.
Díky vládě, která ukončila období krutovládců, Selinus zažil krátké, intenzivní období blahobytu. Dlouhou dobu bylo město spojencem Kartága a společně odolávaly nájezdům nepřátel ze Segesty. Přesto bylo město nakonec zničeno v roce 409 př.n.l. kartáginským vůdcem Hannibalem, který k vítězství používal krutých metod, při kterých zemřelo 16 000 obyvatel Selinunte a přes 5000 lidí bylo uvězněno. Ti, co přežili, ho prosili o navrácení svobody a chrámů ve městě za peníze, ale když Hannibal peníze převzal, vykradl chrámy a dal je zbořit. Město Selinus poté investovalo veškerou snahu na opravení zničených budov, ale v 2. punské válce bylo stejně všechno srovnáno se zemí.


Od svého pádu je tato oblast neobydlena a v dnešní době jsou zde pouze rozptýlené pozůstatky zničených chrámů, jejichž sloupy ční do oblak, a z ostatních budov zbyly pouze hromady sutin, které zde pravděpodobně vytvořilo zemětřesení a dokončilo tím demolici tohoto města. Některé předměty z chrámů jsou k vidění v Archeologickém muzeu v Palermu.


Město tvoří dnes tři části. První se rozkládá na východní straně kopce a obsahuje tři rozlehlé chrámy, z nichž byl jeden znovu postaven v roce 1957. Druhý areál tvoří západní strana kopce a tato část je ohraničena zdmi. Uvnitř je na jih od současného města akropole. Na západ od akropole se za řekou Modione rozkládá třetí areál, ve kterém jsou chrámy a svatyně. Každý chrám má svoje označení v abecedě.


První z východních chrámů je Templi orientali nebo také chrám E, který byl znovu postaven v roce 1957 a zasvěcen Héře. Postaven byl v 5. století př.n.l. a obsahuje podzemní komplex. Vstup do chrámové předsíně byl z východní strany po několika schodech a skrz kolonádu. Z chrámu zbyly pouze kapitály, které leží na zemi a sloupy, které kdysi stály okolo vstupních dveří. Napravo leží chrám F, který je o něco menší než chrám E a pravděpodobně je zasvěcen Athéně. Posledním chrámem na této straně je druhý největší řecký chrám na Sicílii chrám G. Byl tvořen 17 sloupy podélně a 8 sloupy na šířku, z nichž každý měl průměr skoro 3,5 m a vysoký byl přes 16 m. Zasvěcen byl zřejmě Apollónovi. Dnes je z něj pouze hromada kamenů na zemi.


V další oblasti leží akropole, která se táhne napříč vrcholkem až do propasti Gorgo di Cottone, skrz kterou protéká řeka Cottone dolů do moře. Tam byl kdysi umístěn městský přístav, který je dnes zpustlý. Akropole byla ohraničena obrannými zdmi z 6. - 5. století př.n.l. V areálu byly veřejné a náboženské stavby spolu s mnoha domy pro nejvyšší třídy ve společnosti.


Z ostatních chrámů je zde ještě chrám A a okolí dominuje 14 z původních 17 sloupů chrámu C, který byl znovu postaven v roce 1925. Tento chrám byl nejrannějším ze všech ostatních a byl zasvěcen asi Apollónovi nebo Herakleovi.


Ze zdí, které kdysi obklopovali Akropoli, zbylo pouze opevnění na konci decumanus maximus. Za severní bránou Porta Nord stojí pěkná třípatrová budova, ve které jsou dvě galerie. Obydlená část města byla na kopci Manuzza, ale ve 4. století př.n.l. byla tato oblast opuštěna a používala se pouze pro hroby a pohřebiště.


Svatyně Santuario della Malophoros leží nalevo od decumanus maximus (od Akropole) na druhé straně řeky Modione naproti bývalému přístavu a je svatyní Demetér Malophoros, což byla bohyně rostlin a tím pádem i ochránkyně farmářů a pěstitelů. ( Zdroj: www.zajezdy-italie.cz )

Když procházíme obrovský areál v Selilunte, napadá nás, tak jako jistě řadu dalších lidí, jak a odkud se tady vzalo tolik stavebního materiálu. Odpověď je ukryta asi 12 km vzdušnou čarou odsud v Roccha di Cusa, kam se nakonec aktuálně vyrazíme také podívat. Cestou nakoupíme v Lídlu ( N 37°37´´37´´ / E 12°44´32´´, okolo je ještě několik dalších marketů ) a pak už je před námi cesta z kostek, po která poskakujeme krokem k uvedenému lomu. Na parkovišti (N 37°37´´08´´ / E 12°43´27´´, voda a kontejner a asi by se tady dalo bez problémů spát ). Zde si prohlédneme zázrak, kde stovky a možná tisíce otroků připravovali na hrubo kvádry a části sloupů pro 12 km vzdálené chrámy. Ty se pak dopravovaly ( několik tisíc let před naším letopočtem ) na stavbu chrámů do Selilunte, tam se pak opracovávaly do konečného stavu na stavbě. Když vidíme desítky tun těžké části sloupu, které tady po vpádu Kartaginců zůstaly tak, jak byl lom opuštěn, nechápeme, jak to bylo možné. V té době, s takovým vybavením a vytesat sloup, ten pak „odříznout“ a dopravit na místo….i když  je to jen lom, jistě stojí za to si jej projít. 

Natankujeme vodu a už pádíme někam za koupáním. To najdeme bez problémů v oblasti Tre Fontane, kde jsou krásné a dlouhé písečné pláže ( N37°34´31´´ / E 12°44´48´´ naše místo stání, příjezd je značený na vodní park Aquasplash – stálo tady několik autobusů, my jsme jeho služby nevyzkoušeli, u silnice je řada kohoutků se sladkou vodou ). Jsme zde skoro sami, další lidé jsou tak 400 metrů od nás. Písek je hodně jemný, dost fouká, tak jej máme skoro všude, ale naštěstí máme na návětrné straně zavřená okna. Dlouho se koupeme, létáme s drakem a až odpoledne pokračujeme dál.

Dalším místem je Baia del Faro ( N37°34´09´´ / E12°39´36´´, je možné nocovat, kousek od vsi a přitom na samotě u majáku, který je daleko vidět, odbočit na začátku vsi a jakoby se vrátit kousek zpět podél moře – maják je daleko vidět ), kde je krásné místo na stání, plážičky střídají malé útesy. My jej využijeme jen na pohodování při kávě, je menší oslava, a tak dobrota pro ženy a sladké pití s ledem. Nemáme ale už moc času, musíme tedy pokračovat.

Jedeme dál na Mazara del Vallo, cestou míjíme celou řadu pláží před městem s možností koupání. Pro nás je už ale pozdě. Chceme se stavit v tomto arabském městě a láká nás večerní poznávání. Pokračujeme tedy stále podél moře městem, na konci zastavíme v přístavu vlevo na velkém parkovišti ( N37°39´00´´ /E12°35´12´´, možnost i nocovat s tím, že je asi dost hlučné ).

Mazara del Vallo je docela zvláštní město, největší arabská komunita na Sicílii, kombinace všech možných stylů staveb. Je zde také největší rybářský přístav, který zásobuje mořskými produkty i větší část Itálie. I obyvatelé jsou jasnými představiteli arabské Afriky. Prostě zvláštní pocity a musíme říci, že opět něco zajímavého a nového – tedy pro ty, kdo dokáží vnímat atmosféru tohoto světa. Pravda, na některé členy výpravy některé uličky působí trochu nebezpečně, myslíme ale, že není čeho se bát.

Napsali o Mazara del Vallo:

V tomto přístavu je znát výrazný africký vliv. Bude to zřejmě tím, že se zde každoročně vylodí tisíce tuniských uprchlíků. Město tvoří labyrint ulic, který je známý jako Casbah a nad nimi se tyčí věže mnoha barokních kostelů a opevněných domů z normanských nájezdů, které k tomu vytvářejí nádherný kontrast.
Tento dřívější selinuntský přístav byl jedním ze tří administrativních center, do kterých byla Sicílie rozdělena a neslo přídomek, který mu zůstal dodnes, valli. Před rokem 1098 se města ujal kníže Roger a od té doby byla Mazara administrativním a obchodním centrem, což jí vydrželo až do 19. století, Dnes se město živí zemědělstvím a rybařením.


Z památek tu ale zase tolik k vidění není. Na náměstí Piazza Mokarta je zřícenina hradu knížete Rogera, na který je hezký pohled hlavně v noci, kdy je osvětlen. Na náměstí Piazza Repubblica se nachází městská katedrála, která byla založena v roce 1093, ale v 17. století byla přestavěna v barokním stylu. Uvnitř je oltář se skupinou sedmi soch z roku 1537. Na náměstí se také nachází seminář Seminario dei Chierici, ve kterém se nachází mnoho textů z 18. století a palác Palazzo Vescovile. Z tohoto náměstí se dostanete k muzeu Museo Civico, ve kterém sídlí jezuitská kolej a muzeum obsahuje zbytky římských materiálů a muslimské středověké plastiky. Hned u muzea je kostel Chiesa di Sant’Ignazio. Na severozápad se rozkládá čtvrť Casbah, která byla centrem saracénského města a nejstarší tržní ulicí je zde Via Bagno. V této ulici žije mnoho Tunisanů a můžete tu slyšet směsici arabštiny se sicilským dialektem a severoafrickou hudbu. V této čtvrti můžete navštívit rovněž kostel Chiesa di San Nicolo Regale, který byl zrenovován a je opravdu krásný. ( Zdroj: www.zajezdy-italie.cz )

Večer pak už jen zbývá dojet do Marsaly, najít nějaké nocování, zorientovat se pro plánovaný výlet na Egadské ostrovy, najmout případně loď – ještě, že Sicilané fungují dlouho do noci. Zaparkujeme v přístavu ( N 37°47´14´´ / E 12°26´33´´ ), domluvíme loď na ráno, kde nám nabídnou nocování na hlídaném místě ( N 37°47´27´´ / E 12°26´20´´, 15,-Euro/den ) se sprchou a vodou přímo u lodí – prostě paráda. Večer po jídle se jen tak trochu projdeme po ulicích, nakonec jdeme dost unaveni spát pozdě v noci – na víno Marsala dojde až zítra…..

Pokračování najdete zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/z-ciziny/italie-sicilie-cast-6.html

05.09.2008 09:24:38
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one