Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Val di Sole

Itálie - Val di Sole - obrázek

Itálie - Val di Sole - obrázek

V pátek vyrážíme do světa, nyní konkrétně do Itálie. Máme v plánu pár dní lyžování o jarních prázdninách. Chceme navštívit celou řadu areálů v oblasti Val di Sole a přesouvat se od jednoho místa k dalšímu.


Jede to super, před Mnichovem se rozhodujeme, že pojedeme přes Gramisch-Partenkirchen. I když bude již tma, i tak je to parádní cesta a také ušetříme nějaké to euro za průjezd po dálnicích v Rakousku. Po večeři dojedeme do Rakouska, přehoupneme se přes Brenner a těsně před půlnocí zastavujeme na známém místě u restaurace Rindole v Andalu – lyžařská oblast Paganella.

Foto z této akce jsou také zde:

bude doplněno

http://www.caravan24.cz/userphotogallery.php?album_id=527

Popsaná místa na stání najdete zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/zahranici/italie-val-di-sole-2.html

Paganella je podle našeho mínění velmi hezký areál s krásnými sjezdovkami. Zajímavé je to, že se lyžuje vlastně na 3 stranách kopce a mění se tak neustále výhled na okolní krajinu a stejně tak se můžete posouvat podle počasí, větru a sluníčka. Je zde cca 30 km sjezdovek a myslíme, že odsud jsou jedny z nejkrásnějších výhledů v Dolomitech na okolní hory, Brentu, Lago di Molveno, údolí Adige a řadu dalších krásných míst v okolí. Sjezdovky jsou zde docela dlouhé, většinou široké a padají do údolí a lesů. Právě proto jsme se sem chtěli opět podívat a využít to jako místo k východisku do dalších oblastí. Nevýhodou zde je, že tady někdy bývá dost plno ( nyní bylo ale asi díky teplu totálně prázdno ).

Až ráno se dozvíme, že se tady již nesmí od minulého roku stát přes noc a stojí se nově přes noc u bazénů ( popis míst najednou viz níže ). Je dost teplo a je jasné, že předpovědi nelhaly. I tak jsou ale sjezdovky slušně upraveny a my se těšíme na lyžování na známých sjezdovkách ( lyžovali jsme zde asi před 3 lety ).

Ráno, i po dlouhé cestě, relativně brzy vstaneme, v 9 hod. už jedeme lanovkou nahoru. Kupujeme permici jen na den – je jasné, že to nebude nijak super lyžování díky teplu a ochladit se má až někdy od úterý – středy. Pokud to tedy nebude ok, přesuneme se o areál dále, případně někam výše. Lyžování je dopoledne překvapivě super, sjezdovky krásně upravené a náladu kazí jen to, že se do 11 hodin převaluje mlha a slunko vyleze jen občas. I tak si to ale užíváme. Od oběda je sníh docela těžký, nahoře to ještě ale jde, dole je to už hodně měkké a je to opravdu oraniště. Tím, že tady ale nejsou skoro žádní lidé, přichází nám SMS od kamaráda, že v Rakousku prší, si říkáme, že na tom jsme ještě hodně dobře. Po třetí se ale totálně zničíme sjezdem až dolů na mokrém sněhu po olympijské sjezdovce a nakonec se rozhodneme, že toho už fakt necháme. Otázka je, co dělat dále. Rozhodujeme se pro několik variant a nakonec rozhodne pohodová cesta po dobrých silnicích, takže jezero Molveno bude muset počkat na další cestu sem.

Cestou si v rychlosti prohlédneme Castel Belfort ( je značeno v mapách a stát se dá vedle na parkovišti – asi i nocovat – N46°12´14´´ / E 11°62´25´´ ), v další vesnici Spormaggiore je možnost návštěvy zvěřince….Po asi 1,30 hod, dojedeme k náš dalšímu cíli – STPL ve Folgaridě v lokalitě Belvedere. Místo na stání jsem našli rychle a bez problémů, je vidět, že databáze STPL na Internetu funguje opravdu bez problémů. Popis místa viz níže. Projdeme se mezi hotýlky, nakoupíme pár drobností, koukneme se na lanovku, od kolika jezdí a po večeři a kartách spokojeně usínáme.

Ráno se nám sice nedaří chytit první lano, moc nás to ale nemrzí, protože už třetí kabina je naše. Je hodně teplo, tedy asi nebude nic moc lyžování. Tím ale, že jsme o něco výše, doufáme, že to bude lepší než na Paganelle – a také je. Když jedem nahoru, většina místních ještě spí, my tedy dáme několikrát celou červenou a modrou dolů. Jsou parádní a lyžování tady nás příjemně překvapuje. Černou ale necháme na pozdější dobu, její začátek jsme si dali a je kouzelná. Pak jedeme nahoru, je to parádní areál. Bohužel je díky větru uzavřen přejezd do Marillevy. I tak si ale užíváme parádní lyžování, postupně přibývá lidí a je jasné, že bude hodně plno. Naštěstí se později ukazuje, že hodně lidí tady bylo hlavně na víkend a večer odjede domů. Asi nejhezčí sjezdovka ve Folgaridě byla černá do údolí. Ještě pozdě odpoledne se dala parádně jezdit, i když byl sníh měkký. Dáme ji ještě pozdě odpoledne několikrát ( je tady také málo lidí – u centrálních lanovek nad kabinami je to doslova masakr různých škol a lyžařů začátečníků a je zde tedy poměrně nebezpečno). Děti jely již dolů a vegetí v obytné autě. My s Ivetou jezdíme sami skoro do zavíračky.

V celém areálu jsou moc hezké sjezdovky, zejména ty na straně nad Folgaridou jsou opravdu úžasné. Z našeho pohledu by bylo super tady mít méně lidí – což tady prý je skoro výjimka. Je ale pravda, že i ve „špičce“ jsme na lanovce nečekali nikdy více než nějakých 5 minut.

Večer vrátíme permice, dostaneme zpět zálohu (za každou 5,-Euro), zaplatíme za STPL ( 15,-Euro za den stání a možnost elektro za 5,-Euro/ den ), připravíme k odjezdu a vyrážíme o nějakých 7 km dále nahoru na STPL k Madonně di Campiglio, do sedla nad ní – Campo Carlo Magno ( N 46°14´38´´ / E 10°50´29´´ - popis místa společně s dalšími místy na stání ). Stojí se sice hned vedle silnice, místo je to ale parádní, všude okolo jsou běžkařské stopy, napojení na centrální sjezdovky atd. Je krýsné počasí, koukáme na západ slunce, barvící se Brentu do červena a jsme nadšeni. Večer se jdeme ještě projít, děti jezdí na nafukovadle, zjistíme, že v úterý se má zkazit přechodně počasí, prudce se ochladit a začít silně sněžit. Takže původně zamýšlený odpočinek další den odsouváme a měníme večer rozhodnutí na lyžování – přece si nenecháme ujít parádní počasí před sněžením. I běžky budou muset počkat. Dáme karty, táta vyhraje, sklenku bílého a jdeme spokojeně spát.

Ráno se opět nedaří chytit úplně první lano, ale máme zpoždění jen pár minut. Byla krásná noc, samé hvězdičky, jen blb vedle nás, který přijel večer, neustále startoval centrálu, dělal kravál, a to prakticky celou noc. Ráno mu to chci patřičně vyhodnotit, připravuji si několik anglických frází a nic – bohužel nevyleze a my dáváme raději přednost lyžování. Ráno je úžasné počasí, tak hodinu lyžujeme prakticky sami. Sníh nahoře je parádní, skvěle upravený a tvrdý. Tak to na straně pod Brentou ( okolo Passo Croste a Monte Spinale ) vydrží prakticky skoro celý den, a to i přes neuvěřitelné počasí a sluníčko. Na druhé straně je už později hodně měkký sníh, vracíme se tedy zpět na stranu pod Brentu. Lyžování tady nemá chybu, sjezdovky jsou parádní a pocitově je to jedno z nejlepších lyžování, co jsme kde jezdili. Hodně si to užíváme, dáme jen oběd a chvíli lenošení na lehátkách, zatím co Ondra řádí ve snowparku. Zejména nahoře je překvapivě celý den super lyžování, jen jednu chvíli je trochu více lidí, dá se to jezdit ale i dolů. Prostě parádní den. Pozdě odpoledne se začne zvedat z údolí opar a je jasné ( dopoledne jsme si nedovedli představit, že by se mělo počasí nějak zhoršit ), že změna počasí je tady. Naštěstí jsme měli fajn den, jsme nadšeni, mluvíme o tom, že pokud tady vydrží podmínky, bylo by fajn sem vyrazit na Velikonoce na poslední lyžování. Když sjedeme k autu, za chvíli se zatahuje a hory prakticky zmizí v mracích. Nám to ale moc nevadí. Další den plánujeme přestávku, Jarda chce dát běžky – na prašanu to bude jistě super – a pak návštěvu Madonny.

Ještě v noci to nevypadá na nějak velké sněžení, které předpovídají. Nad ránem ale začne opravdu hustě sněžit, postupně stále častěji jezdí pluhy ( proti přístupu u nás je to neskutečné – pravda vědí asi také, že většina Italů má jen letní pneu ). I když napadne za relativně krátkou dobu cca 25-30 cm sněhu, pluhy drží silnici prakticky stále čistou. Zato parkoviště pomalu mizí pod sněhem, postupně kola a i mezera mezi parkovištěm a podvozkem. Pravda, sníh je hodně prachový, není tedy vůbec problém s dobrým nářadím mít za chvíli okolo sebe čisto. Posnídáme, v klidu si dojdeme na skibus a jedeme do Madonny di Campiglio na prohlídku městečka. Tam nás překvapí, jak je vlastně malá, jaké jsou tam luxusní obchody, také i pohybující se lidé v kožichách a mezi nimi chodící lidé s lyžemi na ramenou a v pleskáčích. Je jasné, že pověst nelhala. Na druhou stranu je neuvěřitelné, že většina sjezdovek opravdu končí ve městě. Po obědě a později odpoledne se vrátíme zpět do auta, většina jen tak lenoší a Jarda jde konečně na běžky. Je zde hezký areál, v zimě využitý na běžky, v létě se tady hraje golf. Za vstup do parku se normálně platí 5,-Euro, ale dneska, díky tomu, že nejsou upraveny všechny stopy, je vstup gratis. Pravda, i tak je ježdění super, stopy se průběžně upravují a tak to stojí za to. Po nějakých 15 km se Jarda vrátí zpět a to je skoro již večer. Krásně aktivně jsme prolenošili odpočinkový den.

A ráno jdeme do toho znovu a na plno. Klárka bere prkno, je parádní sníh. Jen nahoře docela dost fouká, některé horní lanovky pod Brentou jsou zavřené, zavřený je také snowpark pro Ondru. Výhodu to má tedy v tom, že jezdíme všichni pohromadě, nemusíme se bát, že budeme daleko od jeho skotačení v parku a skákání. Sníh je po sněžení super, super jsou upraveny i sjezdovky a je zajímavé, že po takové nadílce nového sněhu nejsou prakticky celý den žádné muldy. Pravda, je také docela dost málo lidí a to je možná také jedna z příčin. Jezdíme tedy až do večera, hodně si to užíváme. Pak jedeme k lanovce, vrátíme permice a zpět se vracíme skibusem zdarma. Nahoře zabalíme věci, je rozhodnuto, že se přesuneme do Passo Tonale. Nikomu se nám ale ani moc nechce, protože tady je lyžování skutečně super. Jen dost těžko budeme hledat tak hezké sjezdovky, proto si slibujeme, že se sem hodně brzo vrátíme. Toulavé srdce a touha poznat něco dalšího nám ale velí vyrazit.

Cestou u benzínky vyměníme vodu a možnost vypuštění nádrží a WC za pár piv a po klidné jízdě dorazíme bez problémů na Passo Tonale. Hodně lidí nás předem varuje, že sem je cesta poměrně úzká, nám se to tak ani nezdálo. Na Tonale bez problémů najdeme místo na stání ( přímo parkoviště pro Campery, N 46°15´24´´ / E 10°34´59´´). Je tady celá řada možností k stání, my volíme stání ve městě a oficiální pro karavany a zdarma. První dojem z Passo Tonale je poměrně strašný. Jedna strana je vlastně „uválcovaný“ kopec s řadou sjezdovek a lanovek vedle sebe. Na druhé straně je ledovec a vrchol Presena – to už je krásný pohled. Městečko je přísně účelové a postavené pro lyžování. Do toho ještě vše kazí několik paneláků, které jsou tak hnusné, že takové se snad nestavěly ani u nás za hlubokého socialismu. I když se jdeme projít po okolí, dojem máme stále poměrně strašný. A tím, že sem jedeme z Madonny, je to o to silnější.

Ráno je sluníčko a hned vyrážíme na lyže. Boční sjezdovky v údolí jsou ale hezké a hodně nám mění názor na toto středisko. Pak jedeme do Ponte di Legno – tam je lyžování opravdu hezké, krásné sjezdovky a celkový dojem kazí snad jen pomalé lanovky. I tak si to tady hodně užíváme, ale Ondra „tlačí„ na brzký odjezd zpět díky hezkému SNB parku na Tonale. Je ale pravda, že si pomalu zvykáme na místní lyžařský průmysl, hodně lyžujeme na bočních kopcích, a tak je i na co se dívat. Presenu si ale necháváme na další den. Ondra skáče v parku a my nechceme být zase nijak moc daleko pro případné problémy. Celý den je hodně zima, i tak ale krásné počasí a stále pěkně upravené sjezdovky, na kterých je překvapivě hodně málo lidí, snad ani jednou nestojíme nějakou frontu na sedačku. Večer ještě zajdeme na pizzu do nedaleké restaurace a jdeme relativně brzo po sklence a kartách spát.

Je pátek, ráno nic moc, nahoře difuze a my jsme smutní z vývoje počasí. V pátek se ale lyžuje pro všechny jen za 20,-Euro a to je natolik lákavé, že neváháme ani minutu. Jedeme do Ponte s tím, že tam je už hodně teplo, dáme tedy několik hezkých sjezdovek a pomalu se vracíme zpět. Oblačnost trochu stoupne, my vyrážíme na ledovec a pověstnou sjezdovku Paradiso padající ze sedla do údolí. Musíme přiznat, že nahoře na ledovci nic moc, výhledy nejsou bohužel žádné. Zato jízda po sjezdovce Paradiso je skutečný bonbónek. Ta padá přímo dolů, prakticky stále je vidět dno údolí. Je to hodně zvláštní pocit a něco takového jsme ještě nikdy nejeli. Četli jsme také, že sem hodně jezdil trénovat Alberto Tomba. Překvapující je i to, že je stále dobře upravena, je to i odpoledne opravdu parádní zážitek. To nám hodně mění názor na tento areál. Obecně si ale myslíme, že na Tonale ( neplatí to pro Ponte ) bylo asi nejhorší lyžování z našeho pohledu a tohoto „zájezdu“ . Nakonec to pozdě večer balíme a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství do okolí Garmisch-Partenkirchenu. Sem v noci dojedeme, zaparkujeme na novém STPL uvedeném v Bordatlasu ( značeno na lanovku Wankbahn, N 47°30´15´´ / E 11°06´26´´ )a jdeme při hvězdičkách spát.

Nad ránem nám začne padat sníh na střechu auta a nám je jasné, že z výletu na Zugspitze nic nebude. Aktuálně se tedy rozhodujeme pro návštěvu Alpamare v Bad Tolz. Cestou se ještě zastavíme krátce u Walchensee a Kochelsee, pak už je na řadě jen řádění v Alpamare ( stojíme u P5 na N 47°45´38´´ / E 11°32´43´´ - je zde ještě oficiální STPL, ten je cca 2 km od Alpamare ). Sem se vždy rádi vracíme, je to tady skutečný relax, teplo, jodová voda atd. Je zde ale i řada dalších atrakcí a tobogánů, a tak námi zakoupené 4 hodiny utečou velmi rychle. Pak už nezbývá nic jiného než jen cesta domů.

Celkově se jarní prázdniny povedly, hodně nám přálo počasí. Lyžování v Itálii opět nezklamalo a i když bylo v prvních dnech poměrně teplo, sjezdovky byly super upraveny a Italové se jako vždy velmi vzorně starali o všechny úseky. Obecně je v této oblasti trochu více problémů s hledáním vhodného místa na stání, i tak si ale myslíme, že to nebyl zvláštní problém. Vždy jsme bez problémů místo našli, protože jsme předem měli připraveny všechny z dostupných databází STPL.

Náš názor je ten, že nejlepší lyžování bylo v oblasti Madonny, nejhorší ( není to myšleno upraveností tratí, ale spíše celkovým pocitem a sportovním pohledem na oblast ) asi pak v oblasti Tonale, ale naopak v areálu, se kterým je Tonale propojeno do jedné oblasti, Ponte di Legno bylo lyžování hodně pěkné. Celkově ale můžeme tuto oblast doporučit, jako nevýhody je třeba z našeho pohledu vidět to, že:

- jednotlivé areály jsou relativně malé z pohledu sjezdovek

- nejsou propojeny na lyžích, mnohdy se musí poměrně daleko do dalších areálů, případně složitě přemísťovat. Obecně by to ale neměl být problém pro nás lidi od obytných aut.

- při pobytu na více dní je zde trochu problém servis, my jsme využívali možností u benzínek při přejezdech.

- některé místa na stání jsou placená. Poměrně často se zde platí i za stání osobních vozidel, stání přes den atd.

- mimo Tonale je zde poměrně draho, výrazně vyšší ceny jídla a pohoštění v restauracích, něž jinde v Dolomitech.

- v některých oblastech bývá prý ( my to můžeme potvrdit třeba ve Folgaridě ) poměrně dost lidí a někdy dost dlouhé fonty u lanovek – tedy za ty počítáme stání delší jak 5 min. Naopak dále od centrálních lanovek jsme lyžovali často ráno dlouho sami.

- na Tonale je hodně odpočinkové lyžování a těžší sjezdovky jsou jen na Preseně. Doporučujeme přejezd z Tonale do Ponte, rozhodně nebudete litovat.

- berte prosím výše uvedené jako osobní názor a nemusí vyjadřovat vůbec obecný názor.


Odkazy:

www.adamelloski.com

www.paganella.net

www.alpamare.de

www.ski.it

www.funiviecampiglio.it

www.campiglio.to

www.pinzolo.to

www.visittrentino.it

www.skirama.it

www.valdisole.net


09.03.2008 17:03:29
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one