Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Norsko 2007 - obrázek

Norsko 2007 - obrázek

Řadu let jsme si plánovali cestu do Norska, pořád si říkali, že sem chceme na déle a až budou děti větší. Prostě tak, až si to dokážeme více užít. A každý rok jsme si říkali, že ještě rok jinam, ještě rok do tepla… Projeli řadu jiných cest, prolétali řadu kontinentů, až nastal ten správný rok. Vyndali jsme z knihovny mapy, průvodce ( 4 ks ) a Jarda začal plánovat cestu. Současně s tím se začaly zpracovávat věci na všech možných frontách s cílem vyrazit aspoň na tři týdny.

 

Jistě je známá věc, že Norsko je úžasná země, hlavně pro karavany, cestování a další podobné aktivity připravená a do určité míry svobodná v tomto směru. I my jsme byli opravdu šokováni (v kladném slova smyslu) fungováním, pořádkem, vztahem k přírodě a tak dále. Ale postupně se dostaneme ke všemu.

1.den:

Jak je u nás zvykem, vyrážíme ihned po předvedení vysvědčení od dětí.. Nyní byl jediný rozdíl v delší přípravě, nakládání potravin, pití, přípravě itineráře a všeho potřebného již v týdnu před cestou. Jednak je nám jasné, že v Norsku je pekelně draho, jednak na tři týdny je třeba přípravu pojmout zcela odlišně než na krátkou dovolenou. Nakonec ve čtvrtek je vše naloženo, natankována voda, překontrolovány a naloženy kola, dokoupeno rybářské náčiní, počmáráno několik map, průvodců, vytištěno desítek stránek z internetu .......a tisíce dalších věcí.

A je to tady, okolo 10 hodiny vyrážíme. Je jasně daná cesta, postupným cílem je Postupim a její krásné parky a zámky v Sansouci. Sem v podvečer také prakticky bez problémů dojedeme, děláme několikahodinovou přestávku, prohlédneme to hlavní. S Ivetou se stále dohadujeme, kde jsme stáli před 25 lety při jedné z našich cest. Celý park je velmi krásný, zámky jsou většinou v rekonstrukci ( což ještě chvíli bude trvat ), i tak ale stojí za delší návštěvu. My to máme ale jen jako perličku a částečný odpočinek s krásnými vzpomínkami na uplynulá léta. Pak si ještě prohlédneme nedaleký funkční větný mlýn. Slíbíme si, že do této oblasti zajedeme někdy na jaře na více dní ( je toho tady k vidění opravdu hodně ) a večer pokračujeme dále. Cestou se domluvíme s Broňou, kde se kdo nachází, podle toho pak na místě setkání kousek před Rostockem. Před půlnocí v klidu a pohodě již společně dorazíme do přístavu, najdeme místo na spaní kousek od trajektu ( překvapuje nás pohoda a pořádek v přístavu, což na jihu nebývá tak časté ), pošleme souřadnice a popis Zdeňkovi s Jardou ( další posádka pro společnou část cesty ). Ti dorazí nakonec také - to ale zjistíme až ráno, protože už dávno spíme.

Najeto 728 km se všemi odbočkami, čistý čas jízdy 8:57'

2 den:

Okolo 7 hodiny se seřadíme před trajektem. Trajektové lístky jsme měli zajištěny již z domova a koupeny předem. V toto směru se stačí jen ohlásit, dostaneme číslo pruhu, do kterého máme vjet, zpáteční lístek na plavbu domů atd. Máme pocit, že musíme odjed později, ještě 10 minut před vyplutím všichni stojí na místech před lodí. Jaký je ale náš šok, když je během 15 minut trajekt naložený a hned vyplouvá. Je faktem, že je vše super organizováno, proti Itálii a Řecku se najíždí po několika rampách, a proto to jde tak rychle.
Plavba trvá cca 6 hodin. V Trelleborgu je plný přístav, takže musíme asi půl hodiny čekat. Jakmile se uvolí přístav a vyplují lodě, ihned vplouváme a může začít naše pouť Skandinávií. Bez čekání vyrážíme směr Oslo. Cestou uděláme jen pár malých zastávek, snažíme se dorazit až do Norska. Podle rady jedněch známých před hranicemi odbočíme na starou cestu. To nás stojí ale 100,-NOK místo 20,-NOK, které se platí na nové cestě za průjezd přes hranice a mosty prvního fjordu. Asi nově chtějí omezit jízdu po staré cestě (která je opravdu moc hezká a je možné se tady seznámit s prvním fjordem), a proto zavedli zvýšený poplatek. Inu za blbost se platí a &qu ot;důvěřuj, ale prověřuj". Víme kousek dál o místě na spaní. Bohužel vše je také už jinak, na popsaném místě v německém průvodci je již cedule zakazující stání obytných aut přes noc. Pokocháme se místem, je opravdu kouzelné, je večer, a tak nás to mrzí o to více. Vracíme se tedy pozdě večer zpět na místo za starým mostem u Svinesundu, kde se rozhodneme nocovat. ( E 11°16'00''/N 59°06'05'' ). Místo je to pěkné, s WC a kupodivu i u silnice velmi klidné.



3.den:

Konečně jsme v Norsku a hned od rána jsou všichni natěšeni. Prvním cílem je pevnost Frederiksten u Haldenu ( E 11°24'03''/ N 59°07'12'' ). Vyrážíme brzy ráno ( jak je naším zvykem ) a po chvíli dorazíme k pevnosti. Celou si ji prohlédneme, zvenčí je volně přístupná, a tak to není problém. Z pevnosti je nádherný výhled a podíváme se také do místního kempu. Ten je zvláštní tím, že je to snad jediný kemp uprostřed pevnosti, na krásném místě. Je zde také festival historických aut, i v tomto směru je na co koukat. My ale nečekáme na dojezd dalších ( vypadá to na opravdu velkou akci ), prohlédneme si těch pár brzy dorazivších a pokračujeme dál e.

Po prohlídce jedeme stále dál do vnitrozemí. Chceme se dostat co nejrychleji do hor a k fjordům. Volíme tedy cestu mimo Oslo, projedeme podmořským tunelem a po mostech směrem na Drammen (poplatky cestou 20,-NOK dálnice + 55,-NOK podmořský tunel). Po nějaké době dojedeme do našeho dalšího cíle - Kongsbergu. Stojíme pod muzeem za mostem ( E 9°39'05''/N 59°39'55'' ). Je zde pohled na peřeje řeky. Jen v málo městech je tak dravá řeka přímo v centru. Diskutujeme chvíli, kudy by se to dalo sjíždět na raftu, nakonec většina prohlásí, že by tam stejně nevlezla a jdeme do města. Domlouváme se také s Lubošem a Jarmilou ( na internetu RI ) na jejich aktuální poloze a tom, že právě zde se můžeme potkat. Oni jsou tady již dva týdny a průběžně jsm e už z Čech s nimi ve spojení. I v ČR jsme se měli párkrát potkat, nikdy to nevyšlo. Tak třeba tady v Norsku to konečně vyjde.

Prohlédneme si krásný kostel. Je zvláštní několika věcmi. Asi ta nejznámější je v tom, že jsou zde tři patra pro věřící. Tak seděli lidé podle společenského postavení v době fungování místních stříbrných dolů. Město bylo velmi bohaté, bylo zde obrovské množství stříbrných dolů, a tak je to znát i na kostelu. Místní boháči financovali výzdobu a všechny aktivity, faráři za odměnu kázali o potřebě tvrdé práci pro horníky a jejich poslušnosti. Určitě stojí toto místo za návštěvu a krátké zastavení.

Později se setkáváme také s RI, je to zvláštní. Doma o sobě víme, nikdy se nám nedařilo se potkat. Nakonec proto musíme vyrazit do Norska. O to je to krásnější setkání, je stále o čem povídat. Oba se k nám připojují s tím, že s námi tráví zbytek dne a programu.

Dalším naším zastavením jsou místní bývalé stříbrné doly. Do jedněch z nich je možná prohlídka. Jsou vzdáleny asi 8 km jízdy směrem na Hedal ( cestou je krásné a teplé jezero na koupání s pěkným okolím ). Celá prohlídka trvá asi tak hodinu. Začíná jízdou asi 15 minut do nitra kopce, jízda je poměrně hlučná, v podstatě nezáživná a pro děti poměrně dlouhá. Uvnitř je 30 minutová prohlídka. I když je to něco jiného, obecně lze říci, že to není nic extra zážitek. Rozhodně jsme viděli řadu lepších dolů. I výklad nebyl nijak moc zajímavý. Snad jen rozloha dolů, pár technických zajímavostí ( třeba krokové v&yacut e;tahy ) celkový výsledek vylepší. Pak zase asi 15 minut a jsme konečně na denním světle. Pokud se rozhodnete do dolů jít, je zde poměrně nízká teplota, proto bundy a dobré oblečení s sebou.

Po 38 km dále dorazíme do Hedalu. Zde je krásný a také největší sloupový kostel v Norsku ( E9°10'25''/ N 59°34'44'' ). Máme smůlu, je právě mše, a tak je možná prohlídka jen zvenčí, protože nejsme dovnitř vpuštěni. Výhoda je v tom, že ušetříme za vstupné - zvědavost byla ale větší. Ale víme, že nás dále čekají lépe uvnitř vyzdobené sloupové kostely, a tak to oželíme. Poprvé jsme se setkali s podobnou stavbou. Poměrně dlouho studujeme způsob stavby, impregrace a řadu dalších věcí spojených s kostelem. Potom si dáme kávu, rozloučíme se s RI ( ti jedou na Telemarský kanál ). My máme cestu dále na sever a do vnitrozemí. Hlavní cíl a m&iacut e;sto nocování je sedlo pod Gaustou. Projíždíme krásnou přírodou po silnici 37. Zde se poprvé setkáváme s opravdu kouzelnou a neuvěřitelnou přírodou Norska. Poprvé potkáváme také sněhová pole - což se líbí zejména dětem. Cestou každou chvíli zastavujeme, kocháme se nádhernými místy, vodopády, řekami. Také si zvykáme na první úzké silnice ( až následně zjistíme, že toto byla malá autostráda proti tomu, kde jsme následně jezdili ). Pozdě večer ( ostatně je tady vždy v tuto dobu světlo a tak nemůžeme nikdy dorazit pozdě ) dojedeme na místo nocování ( E8°42'52'' / N 59°50'04'' , WC, kontejnery, jezero a opravdu krásné místo i pro neturisty ). Místo pod Gusto u je v sedle, po prudkém stoupání z obou stran. Na břehu velkého jezera, kde je možné se jen tak procházet po okolí čí jít na kopec Gausta. Ta je také jedním z našich hlavních cílů naší cesty Norskem. Vládne nadšení, je dohodnuto, že brzy ráno vyrážíme na kopec. Podle průvodců je zde nejkrásnější rozhled v Norsku a za dobrého počasí je údajně vidět cca 1/6 celého Norska. Večer se ale postupně zatahuje, stále "padá" větší mlha a je vše jinak. Výrazně se také ochladí, a tak poprvé na noc zapínáme pro jistotu topení ( a taky naposledy ).

4.den:

Ráno se probudíme a je nám jasné, že je po výstupu na tuto krásnou horu. Je totálně nízká oblačnost, která se drží od večera v jednom pruhu, bez větru, mizerná viditelnost a mraky jsou právě ve výšce, do které bychom měli vystoupit. Protože to je stabilní vývoj od večera, rozhodujeme se, že nemá smysl jít nahoru a koukat do mlhy a mraků. Proto následně po snídani vyrážíme na další cestu. Věříme, že Gausta nám neuteče při cestě zpět, ale i tak trochu zklamáni sedáme z volant.

Než sjedeme do Rjukanu, začne pršet a počasí se ještě výrazněji horší. Je tedy jasné, že na velké chození po kopcích to dneska asi nebude. Sjedeme tedy až dolů, v Rjukanu uděláme servis ( před kolejemi vlevo a až dozadu podél garáží, zdarma ) a pokračujeme do muzea elektrárny ( E 8°29'47'' / N 59°52'26'' ). I když se jedná o velkou vodní elektrárnu, je známá také tím, že se zde za 2. světové války vyráběla "těžká voda". Tu Němci potřebovali a spojenci se jim všemi možnými způsoby snažili zabránit v jejím získání ve větším množství. Obávali se možného zvratu ve výrobě atomové zbraně. Výsadek několika vojáků se tomu snažil neustále bránit a sabotoval tuto aktivitu. Proto se Němci rozhodli celé zařízení a cisterny s těžkou vodou přestěhovat do Německa. Vlak byl naložen na trajekt přes jezero MOSVATNET. Zde byl následně potopen. S ním zahynulo ale také 14 norských pasažérů. O tomto celém příběhu vypráví také řada filmů, knih atd. V expozici je promítán působivý dokument o celé historii této akce.

V elektrárně je několik soustrojí a celé zařízení je poměrně zajímavým technickým dílem. K fungování elektrárny byla použita voda z velkého vodopádu s tím, že ten byl sveden do několika potrubí. Inženýr, který vše stavebně řešil, byl následně obviněn z toho, že zničil krásný vodopád. On na to odpověděl poměrně hodně známou větu: " nezničil, teď jsem mu dal teprve smysluplnou práci". Můžeme na to mít různý názor. Faktem ale je, že na svou dobu to je neuvěřitelné technické dílo. Také to, že s podobnými stavbami se budeme setkávat na své pouti ještě poměrně často. Vždyť většina elektrické energie Norska je z vodních zdrojů.

Cestou se najíme na parkovišti u Rulandu ( E °03'26'' / N 59°39'55'' ), které je asi ideální pro tuto záležitost. Je zde také voda.

Protože stále prší, máme dilema s další trasou. Původně mělo být naším dalším cílem místo, odkud se dá vyrazit na Ravnejuv ( Havraní rokli ) pěšky s tím, že podle turistického průvodce je to pěkná túra, s krásnými výhledy, tak na 2 hodiny v jednom směru. Prší ale poměrně intenzivně ( později jsme takový déšť pokládali za normální a zjistili, že to není skoro žádná překážka někam vyrazit ), a proto volíme náhradní variantu. K Havraní rokli se dá dojet prakticky po štěrkové cestě. Pravda, je to po ní prý nějakých 7 km. Slyšeli jsme, že ty mají ale úroveň velmi kvalitní a jejich povrch se vyrovná asi naší silnici 2.třídy. Jen je o něco užší. I tak jsem ale plni očekávání při vjezdu do lesa. Pravda, u nás bychom na takovou cestu ani nevjeli. Tady běží vše jak má, žádný problém, jen mám pocit, že je to tady opravdu hodně těsné. Po chvíli potkáváme auto v protisměru, ten bez váhání uhne stranou a naše 3 obytná auta bez problémů projedou. Po 7 km dojedeme na parkoviště v lese ( E 7°59´46´´ / N 59°29´54´´ ), odsud je to k rokli jen asi 150 metrů. Bereme deštníky, přečteme si značku upozorňující na nebezpečí pádu a za okamžik jsme u obrovské propasti. Celé místo je hodně zvláštní, působí trochu deprimujícím dojmem. Pod námi je krásné údolí, stojíme na krásné vyhlídce, ale také hodně převislé stěně, která je vysoká nějakých 300 metrů. Havraní rokle je známá svou termikou a tím, že pokud do ní vhodíte papírový kapesníček, vznáší se krásně nad propastí. Díky dešti tento efekt ne zcela funguje. I tak to ale několikrát zkoušíme, někdy se to daří více, jindy méně. Skutečně ale nepadají kapesníčky volným pádem a i v těchto podmínkách se pomalu vznášejí.

Místo na parkování je dost z kopce a auta by bylo při nocování nutné podkládat. O kousek dále ( asi tak 500 metrů ) najdeme ještě jedno místo na možné nocování ( E7°59´34´´ / N 59°29´40´´ ). Je to krásné místo, uprostřed lesů. Pravda, je možné tady asi očekávat zvýšené množství komárů.

Po prohlídce pokračujeme pár kilometrů z kopce proto, abychom mohli opět stoupat prudkým stoupáním do Eidborgu. Dole mineme jezero Bandak, kde začíná ( tedy spíše končí Telemarský kanál ). Silnice začne okamžitě velmi prudce stoupat do několika docela nepříjemných zatáček. Pokud si dobře pamatujeme, je zde stoupání 14% s tím, že je i poměrně dlouhé. Když nás ale mine sjíždějící karavan věříme, že to nebude tak hrozné, jak varují v průvodci. Po chvíli stojíme na parkovišti u krásného sloupového kostela Eidborg ( E 8°01´12´´ / N 59°27´49´´ ). Je tady kromě kostela také muzeum a zajímavý skanzen. Platíme vstupné pro obě výstavy ( 60,-NOK dospělý, 30,-NOK dítě ). Poprvé vidíme krásně vyzdobený kostel, průvodkyně nám poměrně podrobně vysvětluje historii a další zajímavosti o těchto kostelech. I skanzen je docela hezký, stejně tak muzeum.

Dále pokračujeme zpět do údolí, po silnici 45 se napojíme na silnici č. 9. Cestou zaplatíme mýto 30,-NOK a večer stavíme na spaní u Storestraum ( E 7°45?07´´ / N 58°51´02´´ ). Stojí se u krásného jezera, kousek od starého mostu. Když přijedeme na místo, nevěříme, že je to tady, cestička vede nad jezerem lesem a my tedy předem prozkoumáme, zda je to správně. Navigace nelže, za chvíli Ondra ukazuje, že je vše ok a průjezdné. Bez problémů projedeme lesem na malý plácek, zde se nějak srovnáme, dáme něco dobrého a spokojeně s bubnováním deště usínáme.

5 den:

Ráno opět prší a nám je jasné, že předpověď nelhala. Chtěli jsme udělat nějaké menší výlety, nakonec padne rozhodnutí, že se cestou podíváme jen do pár muzeí, kostelů a snažíme se dojet bez problémů ( jen s několika malými zastávkami ) do Kristiansandu. Podaří se, najdeme parkoviště a servis ( E 8°00´36´´ / N 58°08´40´´ ).

Prohlédneme si celé město a následně se vydáme do kanonového muzea ( E 7°58´25´´ / N 58°05´30´´ ). To je kousek odsud a je známé hlavně tím, že zde byla instalována děla, které měla druhý největší dostřel ( 55 km ) v Německu. Pevnost byla postavena Hitlerem pro obranu úžiny mezi Norskem a Dánskem, jako jedna z mnoha celého pevnostního systému okolo pobřeží Norska. Proti ní stála podobná pevnost v Dánsku. Tyto dvě pevnosti byly schopny ubránit skoro celou úžinu s výjimkou 6 km pruhu, který byl dokonale zaminovaný. Faktem je, že za celou dobu války se také žádná loď nepokusila tímto systémem proplout. V roce 1956 byly děla s výjimkou jednoho roztavena. Do dnešních dní se zachoval systém bunkrů, balícího a dopravního systému. Hlavní atrakcí je původní věž s obrovským dělem. Vše je ve velmi dobrém stavu a jistě stojí za návštěvu. Je odsud také krásný rozhled po velké části jižního pobřeží, které je tady obzvlášť krásné, se spoustou ostrovů a skal.

Někdy v pozdním odpoledni jedeme na známý výběžek, nejjižnější bod Norska LINDNES FYR ( E 7°02´58´´ / N 57° 59´05´´ - nesmí se tady nocovat ). Zde se nachází jednak malé muzeum, hlavně ale známý maják, který je na hodně pohlednicích z Norska. Zatímco odpoledne bylo krásně, počasí se opět změní a my tady pekelně zmokneme v několikaminutové bouři. I tak je místo ale krásné. Jediný problém snad je, že z této krásné lokality je již víceméně hodně komerční místo. Rozhodně ale i tak doporučujeme navštívit.

Je skoro večer a my začneme hledat místo na nocování. Zde se opět osvědčil průvodec zakoupený v Německu s tím, že nás bez omezení navede až na místo. Nakonec dorazíme na slibované krásné místo s dunami a krásnou pláží u vsi Lomesanden ( E 6°46´51´´ / N 58°04´09´´ ). Je po dešti, takže krásu moře a pláže moc nevnímáme. Vnímáme ale hluk fabriky opodál a je jasné, že pokud bude pracovat i v noci, spaní nebude nic moc. Jinak je místo opravdu krásné na lenošení na sluníčku snad jen s tím, že je na pláž asi tak 80-100 metrů. Poměrně rychle se tedy rozhodneme, že zkusíme ještě jedno místo několik kilometrů odsud u vesnice Havika. Po chvíli jsme na místě ( E6°43´44´´ / N 58°04´04´´ ) a okamžitě se rozhodujeme pro nocování zde. Na místě jsou také záchody a popelnice, kousek dále jsou malé útesy a krásné pláže. Rybáři trochu " brečí" , že se tady nedají chytat ryby, ale jinak jsou všichni spokojeni. Večer trochu diskutujeme zejména o způsobu karavaningu, k tomu dáme lehce vínko a později jdeme spát.

6. den:

Ráno v naši tradiční hodinu sedneme za volanty aut a vyrážíme na Lysta Fyr ( E 6°34´08´´ / N 58°06´34´´ ). Zde je stavebně zcela jiný maják, úplně jiné pobřeží a krásné okolí. Na parkovišti se dá bez problémů stát ( také zde jedno obytné auto nocovalo ). Jsou zde také WC s teplou vodou a začínají odsud pohodové turistické a cyklistické trasy prakticky po rovině. Místní kraj je rovinatý, prakticky skoro bez lidí -pravda, je relativně brzy ráno. Na maják je možný vstup za 5,-NOK. To za podmínek, že je zaplaceno, a jsou otevřeny dveře dovnitř. Místo působí proti známějšímu Lindnesu zcela odlišně, totálním klidem a pohodou.

Pak se již celý den poflakujeme okolo pobřeží po silnici 44 a dále E 39. Užíváme se pěkného počasí, moře, Zkoušíme chytat ryby ( což se také později daří zejména Ondrovi ). Postupně se dostáváme podél krásného pobřeží, okolo Stavangeru ( kde se rozhodneme, že se do něj ani nepodíváme ) dále. Přejedeme trajektem přes Hogsfjorden ( trasa Lauvik-Oanes 154,-NOK auto do 8 metrů a řidič, 22,-NOK dos., 11,-dítě ). Večer zastavíme na spaní na hezkém místě ( E 5°59´33´´ / N 58°58´29´´ ) u pěkného fjordu a vsi IDSE ( kde vůbec nebraly ryby ), ogrilujeme prvně chycené ryby, než se v poledne uvařil oběd, posedíme pod markýzou díky silnému dešti a spokojeně usínáme u krásného jezera. Jediná nevýhoda tohoto místa je blízkost silnice a také to, že díky jezeru s tisíci leknínů jsou tady komáři.

7.den:

Jarda nás donutí vstát extrémně brzy ráno. Lze předpokládat, že na Prekestolenu bude jistě hodně lidí. Pravda, nikomu se tak brzy ráno nechtělo, ale nakonec se ukázala prozíravost tohoto rozhodnutí. Všichni kvitují při sledování davů při našem návratu z túry, že to bylo vskutku prozíravé.

Po osmé hodině už stojíme na parkovišti pod Prekestolenem - Kazatelnou ( E 6°08´12´´ / N 58°59´29´´ ). Zatím je zde docela prázdno, zaplatíme parkovné 80,-NOK za obytné auto v automatu a za chvíli vyrážíme nahoru. Cesta je to úžasná, přeje nám počasí, takže máme krásné výhledy, Nejdříve na jezera, vodopády v dálce a nakonec se začne otevírat pohled na Lysefjord a stěnu, na které je známá "kazatelna". Je pravda, že cesta zejména na začátku trochu strměji stoupá, není to ale zase dlouhé a tak asi za 1,5 hodiny stojíme na kazatelně. Podle některých průvodců nebezpečné místo před koncem je již dobře zajištěno ( což nám před cestou také potvrzují naši kamarádi - tentokrát mají pravdu ). Když stojíme na kazatelně, je to skutečně úžasný pocit, krásné místo. Máme super počasí, výhledy jsou krásné, dole Lysefjord, projíždějících pár lodí dělá za sebou otevřené "V" a my stojíme na hraně skoro 700 metrů vysoké skály. Jako by ji někdo uřízl pilou, padá strmě dolů, místy kolmo, místy převisle. Něco takového, tak krásné a fotogenické místo se hledá opravdu jen velmi těžce.

Pokocháme se nahoře, někteří vylezeme ještě nahoru podívat se z vrcholu, jiní již kráčí dolů. Cestou se zatahuje, neprší ale a proti nám jdou stovky turistů směrem nahoru, Slyšíme hodně jazyků. Poměrně také dost češtinu a nejvíce asi ruštinu. Zatímco my jsme byli nahoře skoro sami, tady ti lidé se budou muset tísnit v desítkách a stovkách na vyhlídce. I dole nechápeme přeplněné parkoviště a máme dokonce obavy, abychom se dostali ven s našimi auty.

Dáme rychlý oběd a pádíme všichni spokojeni dále. Z Hjelmelandu do Nesviku přejedeme trajektem ( 154,-/22,-/11,-NOK ), pak nás čeká ještě další trajekt Sand-Ropeidu ( 131,-/22,-/11,-NOK ). Pokračujeme dále po silnici 46 do Sandeidu. Aktuálně tady najdeme místo na nocování v přístavu ( německý průvodec opět super zafungoval ). Dáme si k večeři nasbírané slávky cestou při čekání na trajekt a jdeme zkusit štěstí v chytání ryb. Ondra již pár úlovků má, pak i Zdeněk a další. Jarda tedy nakonec vytáhne ( musel vařit slávky ) svůj prut- 1. nahození - krásná makrela, druhé nahození bohužel nic, 3. ještě větší makrela. To všechny natolik nabudí, že je o zábavu postaráno do hluboké noci. Okolo 23. hodiny zapadne slunko, o půlnoci je stále vidět, a tak nám ani nepřijde, že je již třeba jít také spát. U místních Němců a Belgičanů působíme trochu rozruch, když vidí počet ulovených ryb - zase máme na nějaký čas co jíst.

Někdy mezi půlnocí a jednou hodinou ráno se donutíme konečně ke spánku a spokojeně usínáme.

8.den: Ráno vyrážíme v naši obvyklou hodinu. Pokračujeme po silnici 46 na silnici E 134 a stále nahoru. Víme, že dnešní den bude ve znamení zejména velkých a známých vodopádů a ledovců. Jedeme po hezké cestě, uděláme několik krátkých zastávek cestou. První velký vodopád je Langfoss. Je to náš první velký vodopád v Norsku. I když jsme jich již viděli dost, tento je zcela něco jiného. Obrovská masa vody. Pak nás čekají asi největší a nejzajímavější vodopády Latefossen. Jsou to známé vodopády, které mají několik ramen a velmi často se fotí na pohlednice. Zde je malé parkoviště a vodopád je slyšet již z velké dálky. Je brzy ráno, a tak není problém na většině míst bez problémů zastavit. Latefossen je jistě dobré navštívit. Je v něm poměrně dost vody a je velmi působivý. I proto je asi na všech mapách. Problém je jeho focení, voda cáká až na silnici ( včas je třeba zapnout stěrače, pokud pojedete v tomto směru ). Objektiv je tedy ihned totálně mokrý, takže stihneme rychle udělat jen p ár fotek, projít dole krámek, koupit nějaké blbiny a pokračovat dále na blízký ledovec Folgefonn.

Na začátku městečka Odda odbočíme vlevo a jedeme směrem na osadu BUAR. Sem je jen malá silnička, zprvu asfaltová, pak jen štěrková. Až na několik úzkých míst ale není problém se sem dostat i s velkým obytným autem. Nahoře stojí již několik osobních a obytných aut ( parkoviště i na přespání - E 6°28´37´´/ N 60°02´30´´ ). Je zde krásné údolí, všude padá voda v krásných vodopádech, nahoře je vidět ledovec, ke kterému se jde údolím. Najíme se, oblečeme a vyrážíme na náš první ledovec v Norsku. Chceme dojít ke splazu ledovce s názvem BUARBREEN. Nahoru je krásná cesta, celý výlet je tak na 2,5-3 hodiny i zpět. Nejdř ív se jde po pěkné cestě, následně začne cesta stále více stoupat, přeskakuje potoky, lávky a nakonec je třeba překonat pár menších skalek po lanech, která jsou tu zavěšena. Není to ale náročná cesta a celou dobu jsou krásné výhledy na okolní kopce a zejména ledovec. Nahoře dáme svačinku, pokocháme se okolím a po chvíli jdeme zase zpět. Je dobré sledovat "mužíky" na cestě, značení (červená šipka) je místy dost špatně vidět, takže jedna parta si udělala menší odbočku do vedlejšího sedla. Jinak ale vše bez problémů a jsme spokojeni u aut.

Cestou uděláme v Oddě servis a pokračujeme dále. Odda je také známá možností vstupu do oblasti náhorní plošiny Hardangervidda. Odsud jdou známé Schody mnichů. My ale již nemáme čas a podle průvodců je tato túra dost náročná. Nechceme se moc zdržovat a přes Kinsarvik jedeme směr vodopád VORINGFOSSEN. Cestou dostaneme SMS od Jitky, že jedou tímto směrem také a tedy domluva je jasná. Večer se potkáváme u vodopádu, časově sem akorát všichni dorazíme.

Celá cesta na Voringffossen je velmi krásná, podél fjordu, stále je na co koukat. Závěrem cesta začíná poměrně strmě stoupat, pokračuje několika tunely a vrcholem je spirálový tunel, který vyjede skoro na stejném místě, jen o hodně metrů výše. Když jsme viděli na navigaci, co nás čeká, nevěřili jsme. Cesta ale skutečně hodně zatáčí, spirálovitě stoupá a opět zatáčí a nebere vůbec ohled na to, že jsme v tunelu. Nakonec vyjedeme nahoru, stojíme kousek od vodopádu. Ten je skutečně velmi krásný, padá v několika vodopádech dolů do obrovské hloubky. Je večer, svítí sluníčko, a tak i to dělá krásnou kulisu tomuto místu. Postupně jej obejdeme ze všech možných míst ( nejl&eacu te;pe je asi vidět od hotelu FOSSI ) kousek dále vlevo. Zde je také zajištěná vyhlídka. Nakonec na spodním parkovišti pod tímto hotelem nocujeme. Původně jsme chtěli nocovat na místě u vodopádů, toto místo je popsáno v německých průvodcích. Protože ale nedaleko provádějí stavební práce, původně zamýšlené místo je zabráno jako skladiště stavebního materiálu.

Večer poklábosíme s Jitkou a Igorem, diskutujeme projetá místa, zkušenosti a kam se kdo chystáme. Dáváme si vzájemně také další typy a zkušenosti. Grilujeme ulovené ryby a radíme, jak a kde je možné je zde chytat. Pozdě večer jdeme, jak jinak než za světla, spát.

9.den:

Ráno se vrátíme kousek zpět. Přejedeme hned trajektem Brinnes-Bruravik ( Auto + řidič 202,-/ dospělý - 27,- / dítě 13,-NOK ). Za chvíli se od nás Jitka a Igor odpojí ( ještě se ale pak potkáme v Bergenu ). My si pak dáme zastávku u vodopádu STEINSDALSFOSS ( E 6°06´16´´ / N 60°22´11´´ ). Ten není až tak velký. Zajímavý je hlavně tím, že se dá projít za ním a to absolutně v suchu. Skála tady totiž dělá jakýsi převis, takže je to nová a zajímavá zkušenost. Vodopád dělá kaskády a je o hodně jiný i v tomto směru. Pod vodopádem je také krásný a romantický kemp. A i když je nedaleko do silnice, hukot vody je tak velký, že projíždějíc&i acute; auta nejsou vůbec slyšet.
U Stagnale si uděláme menší zastávku na jídlo. Je zde parkoviště ( E 5° 43´45´´/ N 60°32´50´´ ) hned za mostem. Najíme se tady a kocháme se přitom krásnou krajinou v okolí.

Pak je hlavní atrakcí dne BERGEN. Myslím si, že je ale tak chronicky známý, že je zbytečné o něm cokoliv psát. Snad jen to, že zde máme štěstí na slunečné počasí. Traduje se, že zde prší 320 dní v roce. Tentokrát nám počasí vyšlo na jedničku! Za prohlídku jistě stojí celé centrum města, rybí trhy, kde mají skutečně velký výběr, staré domy, pevnost a na druhé straně velká mořská akvária. K akváriím se dá dostat lodním taxi. Večer se přesuneme na nocování na hezké parkoviště u STAGNALE ( E 5°43´45´´ / N 60°32´50´´ )

10. den:

Za Vossem uděláme menší odbočku na skoro neznámou soutěsku ( E 6°25´22´´ / N 60°36´45´´ - není ideální na spaní ). Zde řeka dělá hluboký kaňon, s vymletými hrnci. Na několika místech jsou vyhlídky a jsme zde prakticky sami.

Protože začne opět dost silně pršet, relativně brzy vyrážíme na další cestu. Další zastávka je u vodopádu TVINDEFOSSEN. Zde je hezké parkoviště cca 2 km za vodopádem ( E 6°29´23´´ / N 60°44´32´´ ). Vodopád je opět kaskádovitý a krásný. Po prohlídce jedeme dále a stavíme u krásného sloupového kostela ve VIKU. Ten je hezky usazen mezi červenými stromy a je tím ještě zajímavější. Po prohlídce sjedeme ještě kousek dolů na parkoviště u fjordu a auto-moto muzea ( E 6°35´05´´ / N 61°25´23´´ - naproti možnost servisu ). Máme odsud krásný výhled na fjord. Vlevo je dřevěné molo. U něj nasbíráme sláv ky ( zatímco děvčata vaří oběd), zkusíme chytit ryby ( ani ťuk ).

Po obědě jedeme směr Fjaerland, chceme dnes ještě stihnout místní muzeum ledovce a přesun pod nějaký ledovcový splaz. Nahoře v horách se na chvíli trhá oblačnost, právě v místě vyhlídek na ledovec a fjordy. Je to opět krásné místo. Za průjezd zaplatíme 160,-NOK , což se nám jeví poměrně dost. Pravda, dále je několik velkých tunelů. I tak si myslíme, že je zde částečně využita atraktivnost tohoto kraje.

Kousek za mýtnicí zabočíme k muzeu ledovce ( E 6°45´42´´ / N 61°25´23´´ ). Zde si prohlédneme muzeum, je tu několik zajímavých praktických ukázek a pokusů ukazujících odlišnost ledu z ledovce oproti normálnímu ledu. Krásný je panoramatický film, který prezentuje jednak celou oblast, pak také celý ledovec a všechny jeho splazy do údolí. V muzeu je možné objednat také přechody ledovce - cena je poměrně vysoká a odvíjí se podle času přechodu.

Po kávě vyrážíme dále. Uděláme zastávku u splazu BOYARBREEN. Je to prakticky první odbočka ještě před tunelem vedoucím pod ledovcem, která je velmi dobře značena. Jsou zde také vhodná místa na klidné přespání ( ne nahoře u hotelu ). Dostaneme se velmi blízko ledovce a k jezírku pod ním je to skutečně jen pár kroků. I proto tuto možnost využijeme na krátkou zastávku. Pak už pádíme k Briksdalu.

Cestou začne opět velmi silně pršet, a tak není moc věcí vidět. V osadách SKEL a BYRKJELO je možnost servisu. Okolo fjordu a následně velkého jezera pokračujeme ( cestou u jezera je několik krásných míst na spaní ) až do Briksdalu. Na konci cesty je pohodové a krásné parkoviště, kde jsou keři oddělená místa na stání obytných aut. Parkovné na 24 hodin nás stálo 40,-NOK ( platí se v automatu. V ceně je také servis a využítí WC a umýváren ve vedlejším kempu. Teplá sprcha je navíc 10,-NOK. Večer si můžete zajít i do sauny. Protože prší a je pozdě večer, je čas si dát nějakou dobrotu a jít spát. Po několika partičkách žolíků nám padají hlavy, s usnutí m není problém.

11. den:

Už večer je jasně dán program. Půjdeme na splaz ledovce BRIKSDALBREEN. Víme, že je to turisticky hodně navštěvované místo, ale i tak rozhodně stojí za návštěvu, Vyrážíme poměrně brzy ráno. Pravda, i tak bylo několik zájezdů z Litvy a Ruska rychlejších, takže se nám stále někdo motá pod nohama díky tomu, že fotí každý kámen. Mineme vodopád a po asi 40-50 minutách stojíme u ledovcového jezera, do kterého padá ledovec. I když drobně prší, je faktem, že toho místo je skutečně velmi fotogenické. Uděláme pár fotek, ale to už sem dojíždějí první elektrovozíky ( ty nahradily původní kočáry tažené koňmi ) s "turisty". Jsme tedy rádi, že jdeme již dolů, protože na chodníku to začíná opravdu velmi houstnout a připadáme si jako někde ve městě. I tak ale můžeme doporučit, je dobré vstát brzy ráno. Rozhodně se to vyplatí.

Před polednem pak dojedeme do LOENU na hezké parkoviště v malém přístavu ( E6°50´33´´ / N 61°52´19´´ ). Uvaříme oběd, je zde možnost nakoupit v místních obchodech potraviny a vše potřebné. Původní plán pokračovat ještě na kola pod splaz Kjendalsbrren kvůli nepřízni počasí měníme na to, že budeme pokračovat bez zastávky. Ale hlavně proto, že obě rodiny cestující s námi, chtějí vidět ještě dalších pár věcí dále na severu.

Cestou ve Strynu uděláme všichni servis a po silnici číslo 15 pokračujeme směrem na Orlí cestu. Stoupáme okolo jezer stále výše, postupně se začne stále víc a víc objevovat sníh a led. V jezerech plavou sem tam ledové kry. Škoda, že není sluníčko, bylo by to ještě krásnější. Často stavíme, uděláme vždy pár fotek, děti si zajezdí na igelitu po sněhu. V sedle pod Dalsnibou se rozhodujeme, zda pojedeme nahoru či dále. Víme, že je odsud krásný výhled. Také ale vypadá, že právě v té výšce je mlha. Nakonec zvědavost zvítězí a my se vydáváme všichni se svými auty nahoru. Platíme mýto 70,-NOK ( proč jen udělali mýtnici zrovna ve stoupání a ne o kousek vedle na rovině, nikdo asi neví ). Cesta začne velmi strmě stoupat, je štěrková a bez krajnic a svodidel. Ale jedeme bez problémů, cesta je velmi široká. Postupně začne houstnout mlha a té se už na vrchol nezbavíme. Škoda, nahoře jsme viděli na sebe a možná tak 20 metrů dále. Dohadujeme se o směru Orlí cesty, trochu vymrzneme a zklamáni se dáme na jízdu dolů. Některé manželky chtějí sejít pěšky. Nakonec je přesvědčíme, že auta opravdu dobře brzdí a že se nemůže nic stát. Pravda, pohled místy do hlubiny níže ( pod mlhou ) není opravdu pro slabé povahy.

Ze sedla jedeme dále na Orlí cestu. Ta byla před cca sto lety oceněna na světové výstavě v Paříži stavbou roku. Je to opravdu úžasná stavba, silnice se motá stále do údolí. Místy je vidět ještě původní uzoučká cesta, kterou nahradila právě tato silnice. Ta prakticky končí dole vyhlídkou na GEIRANGENFJORG a GEIRANGER. Pohled je to opravdu krásný, dole jezdí trajekty. My naivně doufáme, že bychom se tam na chvíli zastavili - městečko je ale tak přeplněno, že jsme to nakonec vzdali a jeli dále. Za městem stavíme na několika dalších vyhlídkách, I když není dobrá viditelnost, díváme se na vodopád SEDM SESTER v dálce. Je vidět ještě celá řada dalších vodopádů padaj&iacute ;cích do tohoto krásného fjordu. Nemůžeme se odtrhnout, i při špatném počasí jsou to pohledy beroucí dech. To podtrhují ještě dole plující lodě a trajekty.

Nakonec ale nic jiného nezbývá, jedeme dál, mineme pár hezkých míst na večerní kávu ( nikde se ale nesmí nocovat ) a tak nakonec končíme na hezkém místě ve vesničce NORDDAL ( E 7°13´58´´ / N 62°15´18´´ ). Stojí se za malým servisem na lodě. Není zde dobrý přístup do vody, břeh je z velkých balvanů a asi navezený. Berou tady ale opět ryby a tak pár kousky doplníme zásoby. Večer uděláme malou rozlučku, uvaříme slávky pro všechny, vypijeme pár skleniček vína a spokojeně jdeme spát.

12. den:

Ráno přejedeme trajektem přes fjord. Trasa Eisdalen - Linge 198,-NOK celkem ( 154,- auto a řidič / 22 dosp. / 11,-NOK dítě ). Za trajektem se rozdělíme, my a Zdeněk pokračujeme do Alesundu díky problémům s auty do místního servisu. Broňa s Olinkou se loučí ( což bylo plánováno) a pokračují dále směrem na Trolí cestu a domů. My dorazíme do Alesundu, vyřešíme částečně problémy v servisu a loučím se i se Zdeňkem a spol. Ti jedou směrem dolů, chtějí ještě pár dní chytat ryby a pomalu se přesunovat k domovu. Od této chvíle cestujeme sami. Zaparkujeme u muzea Vikingských lodí a skanzenu ( E 6°14´21´´ / N 62°28´05´´ ). Platí zde společná vstupenka do více muzeí vedle sebe ( rodina 130,-NOK ) . Výstava je poměrně zajímavá, trávíme tady nějaký čas. Následně se přesuneme do města. Podle průvodců by tady mělo být místo pro obytná auta a možnost nocování. Díky opravám a objížďkám pro nějaké slavnosti se trochu trápíme s hledáním, nakonec se ale daří a po chvíli parkujeme na velkém parkovišti prakticky v centru města, na břehu moře ( E 6°09´35´´ / N 62°28´36´´ ). Je vyhrazeno pro obytná auta poplatek 10,-NOK hodina, 160,-NOK max. poplatek za celý den. Na místě je zdarma také servis, WC, sprchy atd. Prostě ideální místo pro návštěvu města a také nocování pro toho, kdo rád navštěvuje města večer.

Prohlídka města je velmi zajímavá. Město se nazývá architektonickou perlou Norska. Protože na začátku minulého století úplně vyhořelo, bylo znovu vystavěno z cihel a kamení a to celé v německém stylu Jugendstil. Je to tedy zcela něco jiného než města v Norsku dosud. Couráme jen tak městem, prohlédneme si krásné nábřeží. Chceme se stavit na vyhlídce nad městem, ale nedaří se nám najít správnou cestu. Odsud je hezký výhled na celý výběžek, pobřeží a město.

Večer ještě popojedeme dál, jen tak se poflakujeme po pobřeží, až nakonec najdeme krásné místo kousek od MOLDE a ANDALSNESU u vesničky NORVIK. Je to vlastně na ostrově, na samotě, kde je jen kousek odsud několik statků. Na konci úzké silnice najdeme krásné místo ( což jsme podle mapy předpokládali ), sjedeme mimo asfalt ( je zde tabule značící místo pro otáčení autobusů ) a stojíme u sypaného mola, u kterého je jen jedna loďka. Jsme zde úplně sami, totální klid a jen v dálce vidíme pár stavení ( E 7°27´39´´ / N 62°35´1´´ ). Večer přijde jedna paní, že je to soukromý pozemek ( což bychom nikdy nečekali ) a zda zde chceme stát. Velmi slušně se s námi dohodne na tom, že za 50,-NOK z de můžeme bez problémů zůstat, omluví se za špatné počasí a přidá informaci, že zde 3 měsíce nepršelo. My za tak krásné místo rádi zaplatíme, ještě chvíli klábosíme a pak se loučíme. Není tady nic, to dělá z tohoto místa právě to ideální místo na nocování.

13.den:

Po silnici 64 ráno pádíme dál. Je zde zase úplně jiná krajina. Ráno přejedeme úplně prázdným trajektem AFARNES-SOLSENET ( 214,-NOK - 167,-/23,-/12,-NOK ). Je zajímavé, že směrem na sever se cena stále zvyšuje. Je to asi také tím, že zde jezdí poměrně málo aut, a tak je třeba náklady nějak zaplatit. To je ostatně celková politika mýt a trajektů. Třeba za nové tunely se platí do doby zaplacení investičních nákladů. Jakmile se tyto dostanou na nulu ( a pokud nejsou velké provozní náklady ), mýtné se následně zruší.

Za tunel u Molde zaplatíme ještě mýto ve výši 15,-NOK. Pak zastavujeme relativně brzy ráno u jeskyně TROLLKYRKJA na malém parkovišti ( E 7°16´30´´ / N 62°52´00´´ - není vhodné na nocování díky velkému provozu na silnici ). Místo je ideální pro výlet do hor a hlavně na jeskyni Trollkyrkja. Ta je přístupná asi po 2 hodinách. Cesta jako vždy velmi stoupá. Cestou sbíráme borůvky, kocháme se krásnou přírodou a hlavně nemáme moc kam chvátat. Zatím je hezky, vypadá ale, že za chvíli bude pršet - což se také následně stane. Už nám to ale nevadí a bez problémů pokračujeme dál. Je faktem, že člověk si na zvraty počasí zvykne a nyní ji ž chápeme Nory, že déšť moc neřeší a pracují klidně dále na zahradách, u silnic apod.

Pokud se sem vydáte, je dobré si mimo teplého oblečení vzít nějaké svítilny, čelovky apod.

Nahoře je malý vstup do jeskyně. Zde přidáme na sebe pod bundu svetr, nasadíme čelovky a jdeme dovnitř. Jeskyně je volně přístupná, má několik pater a uvnitř spodního je krásný vodopád. Horní patro je přístupné po žebříku, pomocí kterého se sem sleze. Je zde dost vody, krásné prostředí a rozhodně je to zážitek. Škoda jen, že jeskyně není větší - bylo by to super. Tím, že je zde bílá žula, v kombinaci s vodou ( díky dešti jí bylo docela dost ) a zelenými mechy je to opravdu pěkné. Děti jsou nadšeny, že se mohou volně pohybovat jeskyní, všude prolézat a užívat si to.

Dolů to jde již rychleji, dostaneme se k autu, parkoviště je už beznadějně plné. Po obědě pokračujeme hned dál po silnici 64 směrem na Kristiansund. Cestou chceme projet krásnou Atlanskou cestu. Za chvíli jsme u ní. Je to skutečně zážitek, krásné mosty, mola, silnice vede buď po mostě, po mole uprostřed moře či po malých ostrůvcích, po kterých jakoby přeskakuje. Vlevo otevřený oceán, obrovské rozměry a vlny. Vpravo je hodně ostrůvků, zátoky, klidné moře. Je odliv, v průlivech "tečou" obrovské řeky, jak se voda tlačí v rozdílných výškách hladin úzkými místy. Na mostech se tlačí vedle sebe rybáři - je odliv, a to skutečně ryby berou. Nadšeni zastavujeme hned za prvním mostem, vytahujeme pruty a jdeme na to. Děti jdou chytat ze břehu, Jarda to zkouší z mostu jako x dalších lidí. Ryb jsme chytili již dost, stále by to chtělo ale něco opravdu kapitálního. Bohužel návnady plně dostačující jinde, jsou tady k nepoužití. Proud je tak silný, že návnady se díky své nízké váze moc neponoří. Chce to pořádně těžké pilkry. Protože ty jsme již utrhali před několika dny, jde i Jarda nakonec chytat ze břehu. Tady nejsou nijak velké ryby, zato jich je tolik, že je to šok. I Klárka tahá jednu rybu za druhou a po pár minutách jich máme celou řadu. Musíme přesvědčit děti, že už stačí, že nejsme v Norsku na rybách pro maso, ale pro zábavu. Prostě heslo chyť si co sníš, není třeba moc. Je to ale tak vzrušuj& iacute;cí, že nám dá poměrně velkou práci děti přesvědčit k ukončení chytání. I tak jsme ale mrazili o sto šest.

Projeli jsme ještě celou cestu a nakonec se rozhodli, že zde přespíme, ugrilujeme ryby a budeme si užívat zdejšího prostředí. Chceme také sledovat divadlo s rybáři, příliv a zajímavost této stavby. Je zde celá řada možností nocování. Pravda, blízko silnice. Večer se uklidní provoz a my bez problémů usínáme ( místo E7°21´51´´ / N 63°01´05´´ ). Večer nás tady stojí již asi 10, jsou zde také WC, park pro děti, krásná vyhlídka na západ a východ slunce a celý systém mostů a silnice.

14. den:
Ráno si trochu pospíme a po snídani vyrážíme opravdu již směr Kristiansund. Sem po chvíli bez problémů také dojedeme. Za krátko parkujeme na popsaném parkovišti nad pěší zónou ( E 7°43´´35´´ / N 63°06´41´´ ). Poplatek je zde 15,-NOK / hod. Je jasné, že zde nebudeme stát moc dlouho, město je relativně malé, a tak toho není moc na koukání. Projdeme pěší zónu, zvážíme výlet mezi ostrovy ( taxi stojí dole na nábřeží ), koupíme pád drobností k jídlu a pokračujeme dále v naší cestě. Mineme muzea a pádíme dále. (fotky zde)

Za podmořský tunel na ostrov Bersgsoya zaplatíme 112,-NOK ( auto 68,-/dosp. 12,-/dítě 10,-NOK ) a delší dobu tady diskutujeme s paní v okénku. Na tabuli je sice cena 68,-NOK, ona nám ale dokáže, že se tady platí také podle počtu přepravovaných osob. Pravda, zdá se nám to docela dost. Tunel nejdříve prudce klesá dolů, pak pokračuje chvíli rovně a následně zase velmi prudce stoupá. Následně přejedeme zajímavý pontonový most ( víme o něm z německých průvodců ) a zaparkujeme hned za ním na hezkém parkovišti na oběd ( E 7°52´55´´ / N 62°59´21´´ ). I toto parkoviště je popsáno v německém průvodci, je tady doporučeno také chytání ryb. Že tady budou, chápeme hned po vy stoupení díky tomu, že na místním WC a umývárkách jsou cedulky se zákazem čištění ryb.

Iveta se dá do vaření oběda, děti hodí udici a za chvíli táhnou již první úlovek. Tak to pokračuje ještě dál, Jarda pak přidá opět 2 velké makrely a po obědě pokračujeme spokojeně dále. Cestou se stavíme v TINGVOLLU a zejména u jeho zajímavého kostela. Ten je otevřen od 9 -15 hod. a jistě stojí za malou zastávku. Je zde velké parkoviště, takže není problém zaparkovat ( E 8°11´01´´ / N 62°54´42´´ ).

Následně přejedeme trajektem RYKKJEM - KVENNA ( za budovou je krásné a klidné místo na možné nocování - E 8°29´10´´ / N 62°52´44´´ ) , poplatek 198,-NOK ( auto 154,-/22,-/11,-NOK ). Už z dálky je vidět, že jedeme do špatného počasí. Jakmile vyjedeme z trajektu, po chvíli přijde taková bouřka, že můžeme jet jen velmi pomalu, kroupy bičují střechu a na silnici je doslova boží dopuštění. Raději využíváme obchodní centrum nedaleko a místo jízdy raději doplníme pár drobností.

V LOKKENU zajedeme ke krásnému červenému dřevěnému kostelu u jezera ( E 9°40´55´´ / N 63°07´39´´ ). Je na hezkém místě na břehu malého jezera. Nedaleko je ještě pár obydlí, ale i tak je zde několik krásných míst na nocování. Stačí pokračovat podél jezera po štěrkové cestě, pak následují dvě malá místa, vždy tak na jedno auto, na konci u staré drtičky je ještě jedno větší místo. V našem případě tady pršelo, ale místo je opravdu romantické. Máme ještě čas, a tak se rozhodujeme dojet až do Trondheimu. Cestou zaplatíme ještě 16,-NOK za průjezd ORKANGEREM ( tunely ) a 16,-NOK před Trondheimem. Máme dobře popsané parkoviště ( opě t německý průvodce fungoval precizně ) u stadionu, prakticky skoro v centru ( E 100°22´53´´ / N 63°25´31´´ ). Poplatek je zde 13,-NOK/hod. od 8,00-20,00 hod. Zaparkujeme, je pozdě večer, a tak nemusíme nic platit. Jako vždy tady nespíme sami.

15.den:
Ráno zaplatíme parkovné, vyrážíme směr město. Na parkovišti začínají také cyklistické stezky, přes most je to ke katedrále nějaký 1 km. Vlastní prohlídka města nám zabere dopoledne s tím, že si stihneme prohlédnout katedrálu ( vstup 160,-NOK rodina ). Toto dílo jistě stojí za návštěvu,. Později tady bývá dost lidí, a tak je vhodné raději vyrazit dříve ráno. Prohlídku muzeí vypustíme, pokračujeme na starý dřevěný most, staré město, rybí trh / ten nás velmi zklamal - je to vlastně moderní záležitost a ani nic moc ryby. Přes centrum do královského paláce ( největší dřevěná stavba v Norsku ), kde byly zrovna prohlídky ( 100,-NOK rodina ) zp ět k autu. Po obědě jsme se vším hotovi a spíše zklamáni. Myslíme, že je vhodné sem zavítat při průjezdu na sever a nebo při návratu. My jsme "spálili" poměrně hodně kilometrů a času. Ale co se dá dělat.

Od této chvíle se začínáme posupně vracet. Jedeme tedy po E 06 směrem na jih. První zastávkou na trase je soutěska MEGALAUPET ( E 9°35´19´´ / N 62°30´03´´ ). Zde je příjemné zastavení, voda tady vymlela krásnou ( škoda, že poměrně krátkou) soutěsku. Není to z parkoviště daleko, a tak je to jen taková malá zastávka na cestě. Ostatně i další zastávky na této silnici jsou vylepšením do určité míry nudné ( na norské poměry ) krajiny.
Pak si prohlédneme laponský kemp o pár km dále ( E 9°38´26´´ / N 62°22´57´´ ). Je to ale spíše komerční záležitost. Pravda, jsou tady vidět původní stany, zvířata, suvenýry atd. Ale jinak byla naše představa po přečtení v průvodci o dost jiná. Z parkoviště kousek dál začíná světoznámá panoramatická pěší cesta VARSTIGEN. To byla královská a pytlácká cesta, která je dlouhá asi 6 km. Po překonání této vzdálenosti se dojde na další hezké parkoviště. Jen je třeba vylosovat někoho, kdo přejede s autem. O kousek dále je ještě hezký, bezvýznamný vodopád v malé průrvě. Není to žádný z&aacu te;zrak, i tak se nám ale líbí, a tak u něj na malém parkovišti na chviličku zastavíme.

O kousek dále dojedeme ke KRONGSVOLL. Nejdříve se stavíme u malého dřevěného nádraží na levé straně silnice ( E °36´24´´ / N 62°18´25´´ ). Je zde možnost parkovat na malém parkovišti ( poplatek 30,-NOK/den ). Potom popojedeme dále, na levé straně je parkoviště u expozice parku DOVREFJELL. Tady je jednak krásná krajina a park je také znám tím, že zde žijí divocí pižmoni. Za nimi se chodí na celodenní výlet do hor ( ( parkoviště je výchozí bod ). Případně si tady můžete objednat safari s průvodcem za těmito zvířaty ( extrémně drahé ). Prohlédneme si expozici, botanickou zahradu, poklábosíme s partou Čechů. Bohužel není dobré počasí a je relativně pozdě. Také krajané nám říkají, že pokud chceme vidět pižmony na nějakou slušnou vzdálenost, je třeba vyrazit hodně brzo. Jakmile se do hor dostanou další lidé, ¨pižmoni se stáhnou dále a z pozorování prakticky nic není. Proto se nakonec rozhodneme pokračovat dále v cestě.

U HJERKIN odbočíme z E 06 na silnici č. 29,. Jednak je tady popsán zajímavý kostel, jednak se chceme podívat dále do hor. Bereme to jako jakýsi průzkum možností, až tudy pojedeme při některé cestě na sever či zpět. Asi po 3,3 km je vpravo nad jezerem krásné místo na nocování. My pokračujeme dále, až na krásnou krajinu zde nejsou žádné zajímavosti, a tak po nějaké době otáčíme zpět na silnici E06. Pokračujeme po ní až na místo DOVREGUBBENS HALL ( E 9°25´43´´ / N 62°10´28´´ ). Zde je několik starých domků, krásná vyřezávaná hospoda a opodál malý most přes řeku. Dále začínají bažiny ( prakticky pod jezerem ) . Ty nejsou ani tak velké, spíše voda ta dy zabere skoro všechno území. Jistě stojí za to se tady zastavit aspoň na chvíli, k vidění je tady velké množství ptáků atd. Vše je vidět také dobře ze silnice a stačí se jen dobře dívat. Celé území je jedinečnou rezervací.

V DOMBASU natankujeme, prší a tak uděláme jen rychlou prohlídku kostela. Ten vypadá jako dřevěný. Je ale kompletně kamenný. Dá se stát na klidném parkovišti za ním a také zde nocují některá obytná auta. My chceme urazit ještě kousek po silnici 136, a tak později večer parkujeme na krásném parkovišti nad silnicí, na jeho "horním patře", kde jsou také prolézačky, WC a totální klid. Než jdeme spát, dorazí sem ještě další dvě obytná auta. Dnes jsme toho dost viděli, také poměrně dost najeli. Jdeme tedy spokojeně spát a unaveni brzo usínáme.

16.den:
Ráno necháme děti spát a relativně brzo vyrážíme směr Trollí cesta. Je krásné počasí, místy se ještě válí mlha, je opravdu kouzelné ráno. Velmi rychle ukrajujeme kilometry, až na místo, kde vidíme hnědou tabuli se známou značkou pamětihodnosti. Okamžitě se rozhodujeme k odbočení směr SAGELVA a pokračujeme do štěrkové cestě do údolí v horách. Ukazatel ukazuje na místo cca 1 km, my ale pokračujeme dále nahoru. Silnice je velmi úzká, dost stoupá a my po chvíli zastavíme ( asi 2,5 km od křižovatky na místě nad řekou, u krásného vodopádu. Je zde hezké místo na nocování daleko od lidí, včetně ohniště tak pro 1-2 obytná auta ( E 8°06´16´´ / N 62°16´16´´ ) . Projdeme se po lese, postupně prolezeme okolí, kaňon - opravdu kouzelné místo. Škoda, kdyby člověk věděl vždy to, co bude následovat, jistě bychom jeli až sem a nocovali tady.

Následně sjedeme dolů, prohlédneme si vodní pilu, vodní elektrárny ( to je právě to, co bylo inzerováno na hlavní silnici ). Je to hodně zajímavé a děti také dost koukají na vše okolo. Po malé odbočce se vrátíme na hlavní silnici a pokračujeme dále po hlavní 136. Následuje vodopád SLETTAFOSSEN, stavíme na parkovišti, kde se dá bez problémů také nocovat ( asi by tady byl ale poměrně hluk ) - E 8°04´39´´ / N 62°19´30´´. Vodopád je pěkný, voda vytváří na několika místech po ránu krásnou duhu, vše je možné si prohlédnout z mostu a vyhlídek. Za chvíli už upalujeme stále dále. Údolí se stává stále hezč&iac ute; a my každým okamžikem doslova hltáme krásnou přírodu, okolo hory, všude hodně vodopádů, sníh nahoře, rozkvetlé louky dole…..prostě nádhera. Kupodivu nám přeje také počasí, takže každou chvíli stavíme a děláme fotky. Prostě Romsdalen a příjezd do něj je opravdu okouzlující. Před několika dny jsme jeho druhou částí projeli po okraji, bylo ale tak ošklivě, že jsme z něj nic neviděli. Zato nyní se nám vše snaží vynahradit.

V Andalsnesu uděláme u Essa servis a vrátíme se zpět k odbočce na TROLLÍ CESTU. Vše vypadá dost snadně, cesta po odbočení jen mírně stoupá. Z popisu ale víme, že začátek opravdu velmi klame, před námi se stále zvětšuje stěna, kterou budeme muset překonat. A je to tady, silnice začne najednou velmi prudce stoupat, vidíme před sebou stěnu, nahoře vodopád a nitku silnice, jak se vine vzhůru. Zastavíme na pár rychlých fotek, prohlédneme si auta, jedoucí nahoru a dolů, která se pohybují se zřetelným respektem, poměrně pomalu a respektující se v nutnosti vyhnutí. Jakmile uděláme nějaké fotky, začínáme opravdu stoupat. Cítíme zvláštní pocit, napětí a parádní výhledy. Nikdo n emá obavy, je to spíše očekávání něčeho hezkého, co nás čeká. Prakticky celá cesta je bez problémů, u vodopádu uděláme zastávku jen na fotky - cesta je stejně ucpaná vyhýbajícími se autobusy - a už pokračujeme dále nahoru. Jen na konci máme trochu problém se vyhnout s protijedoucím autobusem, "lízáme" kolem krajnici ( to proto, že jsme nezastavili omylem na místě pro vyhnutí ) a pak pokračujeme dále do sedla. V sedle jsme překvapeni množstvím aut, nedá se tady skoro zaparkovat.

Projet tuto část cesty je skutečný zážitek, fantastické výhledy. Koluje hodně pověstí o této silnici a osobně si myslíme, že tady není žádný problém. Pravda, asi je lepší to jet ve směru nahoru díky šetření brzd. Silnice je dost široká a dokonce jsme tady viděli pár aut s karavany - tak nevíme, jak je to se zákazy. Pokud je krásné počasí, zažije každý neuvěřitelně krásné pohledy a i cesta dále vede kouzelným prostředím ( zejména dál je několik hezkých míst bez lidí ). Je třeba si hlídat jen protijedoucí auta a zejména autobusy, včas si dávat přednost. Míst na vyhnutí je relativně dost.

Nahoře se jdeme podívat na asi tak 5 minut vzdálenou vyhlídku. Odsud jsou hezké výhledy na celou silnici a dá se pěkně fotit, právě asi nejlépe dopoledne. Je možné pokračovat na Trollí stěnu, která je největší převislou stěnou v Evropě a byla slezena až v relativně nedávné době. Celé okolí je opravdu majestátné a kazí dojem jen obrovské množství lidí - ostatně jako na řadě dalších míst, která jsou v Norsku notoricky známá.

Popojedeme ještě dále k jezeru na pravé straně, zaparkujeme ( E 7°38´20´´ / N 62°25´00´´ ) vedle dalších několika aut a uděláme si tady parádní obědovou siestu. Krásný relax. Děti mezi tím rýžují zlato, courají v bažinách a celkově tak nějak relaxujeme. Je krásné počasí, a tak si to chceme užít. Když si dáme ještě kávu, sedneme do auta a pokračujeme stále dále do údolí po silnici 63. Po chvíli dojedeme k soutěsce GUDBRANSJUVET ( E 7°28´20´´ / N 62°25´00´´ ). Zde je hezká soutěska ( bohužel okolí je hodně moderní a staví se zde další betonové vyhlídky), pak také zajímavý most z roku 1919. V okolí je obrovské množství jahodových plantáží, tato oblast je jimi hodně známá. Poměrně dlouhou dobu potkáváme dělníky, jdoucí z polí, stánky s jahodami atd.

Přejedeme trajektem ze Liabygd- Stranda ( 198,-NOK - 154,-/22,-11,-NOK ). Zde chytáme ryby, berou, a tak se posouváme na konec fronty. Díky tomu se ale na jeden nedostaneme, další jede za více jak hodinu a jako naschvál ryby přestaly brát. Trochu si nadáváme, máme ale přece dovolenou a tak o nic nejde. Nakonec stejně přejedeme. Za tunelem jsou krásné vyhlídky na fjord, tedy krátká zastávka a focení. U HORNIDALU jsme překvapeni místní krásnou krajinou. O zdejším kraji jsme se nikde nic moc nedočetli. Ostatně často jsme se dostali do některých míst jen tak cestou, pak byli překvapeni nádherou, co se tam dá všechno dělat a vidět a přitom se o tom nikde v průvodcích nepsalo ( a to jsme jich prostudovali 5 ). Tato místa většinou byla velmi ma lebná a přitom skoro bez lidí. Je tu kouzelně, mnoho míst na výlety do okolí a také krásná příroda. Po silnici 60 pokračujeme stále dál k jezeru HORNIDALSVATNET. Toto jezero je známé hlavně tím, že je nejhlubším jezerem Evropy. Objíždíme jej okolo směrem na MALOY ( před prvním a druhým tunelem jsou zajímavá místa na přespání v případě nouze, za 4. tunelem je krásné místo pro malé obytné auto přímo u vody - s příkrým sjezdem ). My ale míříme stále dále na Maloy, jakousi klidnou a pohodovou cestou. Postupně se dostaneme až ke známému skalnímu útvaru KANENSTEIN ( E 5°04´10´´ / N 61°58´13´´ ). Poslední úsek n ěkolika kilometrů vede opravdu úzkými uličkami a zejména v poslední vesnici je to místy poměrně napínavé. Ale i tak není třeba mít obavy. Kanenstein je známý hřib na pobřeží. Je to velmi často fotografovaný objekt, podle průvodců asi 5 metrů vysoký. Musíme říci, že je fajn to vidět, na druhou stranu je to trochu zklamání. Rozhodně výška 5 metrů je veeeelmi nadsazená. Na místě je parkoviště, u kterého by se dalo bez problémů přespat, do vesnice relativně daleko. I my tady chceme spát, je tady ale hodně mělko na ryby, a tak přejíždíme pozdě večer na druhou stranu pod maják HENDANES ( E 5°02´31´´ / N 61°57´42´´ ). Zde ulovíme 5 kousků, utrháme i tak většinu posledních návnad díky mělčině a spokojeně jedeme spát.

17.den:
Ráno "vyběhneme" na maják nad námi, je již dlouho neobydlený a jako většina majáků v Norsku již pracuje automaticky bez obsluhy. Po snídani vyrážíme k hlavnímu cíli dnešního dne - ostrovu RUNDE. Přejedeme trajektem KOPARNES - ARVIK ( cena obvyklých 198,-NOK ). Cesta jede po systému mostů, přes ostrovy a pevninu a prakticky nikdy člověk neví, jestli je na ostrově či na pevnině. Je to zvláštní prostředí, velmi krásné a dalo by se tady být celou řadu dní. Víme, že je tady také krásné potápění a možnost jízdy na člunu mezi ostrůvky. Slibujeme si, že někdy….jistě to všichni známe s těmi návraty, čas je prostě neúprosný.

Na ostrově GURSKOYA je několik krásných jezer pokrytých lekníny. My zastavujeme na jednom z parkovišť ( E 5°45´41´´ / N 62°16´49´´ ) a kocháme se krásným pohledem, který okořeníme několika fotkami. Přejedeme pak přes jednosměrné mosty ( je to tuším 3.a 4. v pořadí v tomto směru ) a po chvíli dorazíme na RUNDE. Tento ostrov je známý svojí rezervací a obrovskou kolonií ptáků a zejména známých Papuchalů, což jsou jakýsi papoušci + tučnáci + rackové atd. Je to úžasný pták, je krásné je pozorovat na odvrácených útesech. Musíme říci, že jsou to velcí komedianti a dokážou hrát opravdu kouzelné divadlo. Od parkovi&scaro n;tě ( E 5°37´52´´ / N 62°24´10´´ pozor, nesmí se tady nocovat díky kempu vedle ) je několik možností návštěvy rezervace. Nejrychlejší cesta vede kolmo napříč ostrovem, kde se dostanete ihned k útesům ( pozor na děti, nikde není nic zajištěno a místy jsou kraje velmi nestabilní ). Odsud je celá řada možností pokračovat v pozorování. Asi nejlepší jsou místa vlevo dále. Zde se dostaneme relativně kousek od krásných ptáků. Jarda jen celou dobu lituje, že nemá teleobjektiv. Je to nádhera, ptáci se předvádějí, natáčejí na místě…..

Dole si pak prohlédneme a pohrajeme s divoce pasoucími koňmi, dojdeme do auta, najíme se a pokračujeme dále. Bohužel se nám naše dny na dovolené krátí, ale i tak se rozhodujeme k další menší zajížďce. Přejedeme tedy trajektem Eiksund Rjanesed ( změna 185,-NOK s tím, že se dostavuje most, a tak další rok bude již asi vše jinak ). Pokračujeme po silnici 651 okolo Austefjordu s krásnými vyhlídkami a jen tak se poflakujeme krajem. Nakonec večer dojedeme opět k jezeru HORNINDALSVATNET, kde nocujeme na hezkém místě ( u silnice, ale za skálou ) na parkovišti ( E 6°12´19´´ / N 61°54´24´´ ), kde je hodně borůvek a krásné koupání v jezeře.

Snad sebereme ještě sílu dopsat to do konce - prosíme o trpělivost.

16.02.2008 18:01:27
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one