Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Řecko 2006 - Peloponés

Řecko 2006 - Peloponés - obrázek

Řecko 2006 - Peloponés - obrázek

Vyrážíme na cestu ihned poté, co děti donesou domů vysvědčení. Po vyhodnocení je naplánováno, že okolo 10 hodiny musíme vyrazit tak, abychom bez problémů dorazili k moři v Itálii - tam chceme dát ještě koupání před naloděním v Anconě. 
Jedeme po trase Mnichov-Insbruck-Brenner-Bologna-Rimini-Fano. Cesta je bez problémů, a tak se rozhodneme, že ještě večer dorazíme do Fana, kde máme nastudováno jedno z množných míst na nocování. Od Rozvadova jedeme společně s Holarojcma, u Rimini se potkáváme s dalším partou - Hanvranama - a nyní pokračujeme již všichni společně. Okolo 23 hodiny dorážíme do Fana, Italové slaví vítězství a postup do semifinále ve fotbale - město žije a všude je neskutečné lidí, křik, troubení atd.
2.den:
Ráno není ideální na koupání, a tak jsem se rozhodli, že uděláme servis ( je tady na STPL zdarma ) a popojedeme někam k pláži. Nakonec zakotvíme na hezkém místě, písčité pláži v Marottě. Na poměry Itálie nás překvapí docela dobrá voda, hezká písečná pláž. I tak víme, že za několik dní to bude několikanásobně lepší. Všichni se těší do vody, a tak nikdo nepohrdne touto možností. Dětem se tady líbí, je tady hodně jemný písek. Vyblbnou se tedy a následně před polednem vyrážíme směr trajekt. Je poměrně silný provoz ( my jedeme mimo dálnici ). Později jsme se dozvěděli, že byly hrozné zácpy a řada lidí měla problém stihnout trajekt. My máme objednaný kempink na palubě, takže zde musíme být včas. Okolo 15 hodiny začne naloďování, my pak také najedeme do lodi, připojíme elektřinu a jsme připraveni dát několikahodinový relax na lodi. Trajekt je totálně plný, díky tomu jsou velmi úzké uličky. ( Cestou zpět to byl pravý opak ). Děti využívají bazén, my bar atd. Cesta pohodově ubíhá…..Večer ještě díky velkému větru na horní palubě ( kam jsem se uchýlili vypít sklenku vína ) rozbijeme pár skleniček a pak jdeme "spokojeně spát" do rozpálených aut.

3.den:
Okolo 8,30 připlouváme do Igoumenitsy. Zde se vylodí první část aut a lidí. My pokračujeme ještě dále dolů - do Patrasu na Peloponés. Cestou mineme řadu ostrovů a cesta tady je velmi zajímavá. Často se pluje mezi ostrovy, často velmi blízko pobřeží, a tak se je stále na co dívat. Děti dají ještě jeden gyros a už přistáváme okolo 13,30 v Patrasu. Cesta trvala skutečně nějakých 22 hodin a byla (až na teplo) skutečně velmi pohodová a dost jsme si to všichni užili. Mohli jsme vyrazit odpočatí vstříc dalším dobrodružstvím.
Nám se podařilo vyjet jako prvním, a tak chvíli čekáme na další členy výpravy. Poté ihned pokračujeme na STPL a místo dnešního nocování. Chceme začít horami, a tak je jasné, že to máme jen kousek. Zaplatíme za dálnici, vyrážíme směr Valimitika. Máme zase trochu problém naučit se číst řecké názvy, orientovat se ve značkách-víme ale, že za pár dní to bude úplně bez problémů. Jen děti nechápou, že umíme (díky podobnosti s azbukou) číst ty klikyháky.
Hledání místa nám dá trochu zabrat, projedeme na začátek jako rozcvičku několik menších uliček a nakonec vše dobře dopadne. Všichni jsou spokojeni, místo se jim líbí (jsou v Řecku poprvé a my víme, že budou jistě lepší). Večer nás přivítá průtrží mračen, následně se všichni rádi vykoupeme, uděláme přivítací piknik v Řecku, něco ogrilujeme ( skoro jako každý večer následně ) a spokojeni jdeme docela pozdě spát.

4.den:
Hned brzy ráno vyrážíme do vesničky Diakopto. Ta je známá hlavně tím, že odsud jezdí vláček do hor. Tato železnice je chráněna a dotována EU a vede do hor do městečka Kalavryta. Jednak samotná železnice a jízda s ní je skutečným zážitkem a je pozoruhodné, kde dokázali lidé vybudovat trať. Občas mají také slabší povahy docela obavy o další osud, jede se krásnou krajinou, kaňony, tunely a nad propastmi. V některých částech na 100 metrech stoupá trať až o 7 metrů. To není cestou nahoru tak zřetelné, dolů to cítíme opravdu dost silně. Nahoře je krásný klášter, lyžařský areál atd. Kalavryta je také neslavně známá vyvražděním lidí za 2. světov&eacut e; války.
Hned ráno se bohužel ukáže, že jsme zaváhali. Na "náš" (plánovaný dopolední) spoj je vyprodáno. Dorazili jsme na poslední chvíli a neměli přeřízené hodinky na místní čas (o hodinu víc). Lístky jsou na místa a jakmile se vyprodají, tak není šance. Je dobré je koupit hned, až pak jít třeba nakupovat, k moři apod. Koupíme tedy na odpoledne - bohužel musíme vypustit ale návštěvu jeskyní a kláštera Mega Spileon (ten je jakoby přikovaný na skále) s tím, že se domlouváme, že to jistě zvládneme cestou zpět. Lístek na vláček stojí cca 7,-Euro pro dospělého, děti platí 4. Čas do odjezdu vláčku trávíme u moře - ostatně je zde další m&ia cute;sto na stání. Děti si prohlédnou chobotnici vytaženou z vody, spokojeně lenošíme a odpoledne jdeme pěšky na vláček. Jízda trvá asi tak 70 minut, v Kalavrytě se trochu projdeme, posedíme v kavárničce a jedeme zpět. Při pohledu na klášter (je to opravdu velmi krásné místo a úžasná stavba v horách na úbočí obrovské skály) nás trochu mrzí, že jej nestihneme navštívit. Plánujeme ale hory projet z druhé strany (později se ukázalo, že to nestihneme a o tento zážitek jsem přišli).
Večer ještě povečeříme v místní restauraci, nechce se nám vařit díky tomu, že pozdě večer ještě chceme dorazit na Korint a k jeho vykopávkám. Víme zde o místě na spaní, které je přímo kousíček od vykopávek a je uveden v literatuře. Jedeme večer, po dálnici, cesta ubíhá bez problémů, a tak "za chvíli" dojedeme na místo. Najít vykopávky není problém, stojí zde policisté a tak se ptáme, zda je možné zde opravdu nocovat. Souhlas a ukázání na park je jasné gesto, a tak po pivku jdeme spokojeně a relativně pozdě spát.

5.den:
Probudíme se do zataženého dne, není moc teplo, takže jsme spokojeni, Dneska plánujeme celý den na památky, průplav atd.
Stojíme vedle vykopávek, chrám byl celou noc krásně osvětlený a tak i Klárka je spokojená, když se probudí ( podle slibu ) přímo před sloupy chrámu. Hned ráno jdeme někteří na vykopávky. Vstupné stojí 6,-Euro, děti zdarma. Velmi hezké je místní muzeum, je zde hodně plastik a keramiky, která nám bere dech svojí krásou. Prohlídka areálu je také velmi hezká, je zde hodně známých věcí z historie a také dost zachovalý ( na poměry Řecka ) areál vykopávek.
Ještě před obědem, po menších nákupech v místních krámcích, pokračujeme na Akrokorinth, což je obrovská pevnost na kopci, zdaleka viditelná. Ta hlídala konec Korintského zálivu ještě než zde byl průplav a jeho dva přístavy. Lodě se zde přetahovaly přes pevninu a nebo se náklad překládal v přístavech. Právě tyto dva přístavy tady byly střeženy pevností. Střídavě ji ovládali Řekové, Římané a Turci a to je také znát na architektuře. Rozhodně stojí za to vyšplhat až nahoru. Jsou odsud nádherné výhledy do okolí. I my tam prostě musíme a nelitujeme.
Potom se sejdeme u aut, vyrazíme směr Korintský průplav. Dole na křižovatce ještě nabereme vodu (je asi hodně dobrá, jezdí sem hodně místních lidí) a pokračujeme k průplavu.
Projedeme dost ucpaným městem, pak se konečně dostaneme po troše bloudění na starý most. Po něm přejedeme průplav. Za ním je celá řada možností zaparkování na parkovištích a tento most je jako jediný přístupný pro chodce. Vidíme známé pohledy z řady fotografií a průvodců. Je to fantastické dílo, hloubka pod námi je ještě větší, než jsme si podle průvodců vůbec představovali. Slabší povahy dostávají závratě, silnější mají chuť si skočit bunge jumping. Uděláme několik fotek, zajdeme do jedné z kavárniček a následně odjíždíme k moři. Mrzí nás ale to, že jsme nestihli žádnou proplouvající loď. Po několika kilometrech dojíždíme n a pláž do Lordos, která je velmi hezká. Projdeme se po liduprázdné rybářské vesnici, ogrilujeme maso, vykoupeme se a jdeme spát.

6.den:
Brzy ráno vyrážíme směr Epidaurus. Děti necháme spát, snídaně bude až na místě. Chceme využít toho, že je ráno přeci jen chladněji. Naprosto bez problémů nejdeme vykopávky, zaparkujeme na místě, kde již stojí několik obytných aut (stáli zde přes noc a je tu možné nocovat). Uděláme snídani a s otevírací hodinou mezi prvními vstupujeme do areálu. O víkendu se tady vždy hraje divadlo. My jsme tu ve všední den, a tak mimo několika turistů nikdo (to se rychle mění později při našem odjezdu). V areálu jsou velmi hezké vykopávky bývalého areálu Asklepiových lázní. Asi nejznámější je velmi zachovalý (údajně nejzachovalejší) amfiteátr. Do dněn&iacut e;ch dní se tu v létě hraje a musí to být jistě velmi silný zážitek. Divadlo je umístěno ve velmi krásné přírodě, uprostřed hor. I děti a někteří odvážnější dospělí nám zahráli divadlo či zazpívali. Prohlédli jsme si vykopávky, muzeum a následně v poledne vyrazili dále. To už tady stojí řady autobusů, areál se dost začíná plnit. Dnes máme v plánu dojet odpoledne k moři a tam se koupat. Rozhodujeme se pro Kaloni, měla by tam být hezká pláž, vhodné místo. Bez problémů nejdeme začátek pláží v zátoce, která už shora vypadá více než dobře. Moře je rozbouřené a nás také šokuje značný nepořádek vyplavený z moře . Jedeme stále dále a místa jsou stále hezčí a čistější. Na konci zátoky je přesně to místo, které hledáme. Je tu tak hezky, že se prakticky okamžitě rozhodujeme zůstat na 1-2 dny. Je tu totální klid, jen večer dorazí pár rybářů, občas projede nějaké auto a jinak nikdo a nic. Nejbližší vesnice asi 3 km, okolo jen pár domků.
Jak už to bývá, při takových rozhodnutích jsou někteří nadšeni, někteří naopak zklamáni z toho, že se budeme "válet" na místě. Další program to ale jistě vynahradí, máme toho ještě hodně před sebou.

7. den:
Povalujeme se u moře, koupeme se a někteří jedou na výlet na kolech po okolí. Zejména lázeňské městečko Methana stojí za návštěvu, je zase o hodně jiné. Nejsme ale na courání po obchodech a městě, a tak z toho nic nebude.

8.den:
Brzy ráno vyrážíme na cestu za dalším dobrodružstvím. Cestou se zastavíme v Galatasu. Je to krásné lázeňské městečko, jezdí odsud trajekty na Poros, ten je jen asi 100 metrů vzdálený. Místo je to velmi hezké, kotví zde hodně lodí, krásné útesy a dvě městečka proti sobě přes vodu vytvářejí hezkou atmosféru. Do toho se probouzející městečko, místní lidé na pravidelné ranní kávě v restauracích, nikdo nikam nespěchá atd. Tak to je idylka. My ale musíme dál. Máme toho dnes ještě dost na programu. Pokračujeme tedy dále do Ermioni s několika zastávkami. Odsud jezdí loď na náš dnešní cíl - ostrov Hydra. Jezdí odsud také lodě na další ostrovy v okolí, a to Poros a Spetses. Cestou ostrov Hydra sledujeme ze silnice a už nyní jsme jím nadšeni. Hodně jsme o něm četli a tak víme, že to bude jistě velmi zajímavé.
V Ermioni zaparkujeme v přístavu. Musíme zjistit, jak je to s trajektem, místem odjezdu atd. Nikde nevidíme větší loď, takže na okamžik znejistíme. Pak ale objevíme cestovní kancelář (u malého kruhového objezdu vpravo), kde jsou lodní řády. Zde koupíme lístky a pochopíme, že se jedná o standardní linku mez ostrovy, která teprve přijede. Loď jezdí v v 6,30-10,10-14,40-16,30. Lístek stojí 7,30, děti do 6 let neplatí nic. Pozor na to, že lístky jsou na místa a před odjezdem se tu tvoří dlouhá fronta. Proto není třeba váhat.
Už příjezd lodi je parádní. Z dálky je vidět vznášející se plavidlo typu "rakety". Ostatně její název je přiléhavý "Létající delfín". Děti jsou nadšené, některé maminy znejistí. Velmi příjemná plavba trvá asi 30 minut a příjezd do přístavu Hydra je majestátní. Přístav je skutečně schován v zálivu tak, že v minulosti nebyl prakticky z volného moře vůbec vidět. V dávných dobách měl velký význam. Na celém ostrově se nesmí jezdit auty (potkáte tu pravděpodobně jen dvě auta popelářů), veškerou dopravu zajišťují muly. Těch je všude dost a dost. Nosí vše, od lidí až po cement na stavbu. Krásné ; domy nad přístavem byly kdysi sídlem bohatých kapitánů, dnes jsou to luxusní sídla řeckých boháčů. Je tu mnoho skvělých restaurací, celé město je prakticky podřízeno dnešnímu turismu. Bohužel také ceny jsou zde nejvyšší, které jsme zažili (gyros byl ale za "lidovku"). V každém případě návštěva tohoto ostrova, města a několika málo památek jistě stojí za to a doporučujeme každému absolvovat. Koupání na vzdálenějších plážích je v kouzelně čistém moři, s krásnou viditelností a uprostřed krásných útesů. My litujeme, že nemáme více času. Bylo by velmi hezké v této oblasti pár dní pobýt, jezdit mezi ostrovy sv ým člunem a užívat místní krajinu, krásné moře a pohodu.
Odpoledne vyrážíme zpět spojem v 15,40 hod. do Ermioni, následně hned jedeme dále směr Didyma. Asi za hodinku (cestou jsme nakoupili v Lidlu jako doma) vidíme v dálce známý krasový útvar - propasti v Didymě. Jedná se prakticky o krasové propadání a jistě nejsou pravdivé bajky dříve vyprávěné místními lidmi. K první propasti se dá dojet obytným autem, je zde malé parkoviště. Do menší propasti sestoupíme po schodech a tunelem. Návštěva trvá jen pár minut. Ta další, větší a zdaleka viditelná je asi o 500 metrů výše. Prohlédneme si ji a pořídíme pár snímků. Následně nás čeká už jen dnešní nocování v Nafpl iu (říká se mu nejhezčí město Peloponésu a je známé krásnými pevnostmi - nad městem a jednou v moři nedaleko od města), kam také po nějakém čase bez problému dorazíme. Cestou natankujeme ještě vodu z pramene (opět sem jezdí lidé ze širokého okolí) a bez problémů najdeme místo na přespání ve městě. Je fakt, že kniha o místech na nocování v NJ opravdu nelže a vždy jsme neomylně navedeni na místo nocování třeba i za tmy. Najíme se a máme chuť vyrazit na toulky městem. Prohlédneme si obě osvětlené pevnosti zatím jen z města a dohodneme se na ranní návštěvě. Je pátek a je to skutečně znát. Po pravé italské zmrzlině a nějakém tom pivku je už doba ideáln í ke spánku.

9.den:
Ráno začíná silnější skupina výstupem na horní pevnost Palamidi. Zdá se to kousek, víme, že to bude hodně "do kopce". Asi i proto nás vyrazí jen pár s tím, že ostatní se snaží vymluvit na snídani, bolesti atd. Není zatím moc teplo, i tak je to ale docela očistec - celkem jsme napočítali 917 schodů (v průvodci se psalo asi o 840 schodech). Cesta dolů pár nohou ještě více roztřese, ale ustojíme to. Nahoře je krásný výhled na celý záliv a město. Bohužel jej hyzdí ošklivý hotel u staré pevnosti dole a nechápeme, že takovou zrůdu mohl v tak krásném prostředí někdo postavit. Na pevnost se dá dostat také oklikou na horní parkoviště a odsud to je jen pár kroků. V každém případě ale cesta po schodech je zážitek. Stále více se otvírají různé pohledy na pevnost a také město. Dole se také stále zřetelněji objevuje pevnost Akronafplia. Vstupné do pevnosti je 4,-Eura, otevřeno 8-19 hod.
My pak ještě pokračujeme lodí na pevnost v moři ( 4 Eura ) Bourtsi, která je srovnávána se zkamenělou lodí a postavili jí v 17. století Benátčané. I ta v noci krásně svítila. V minulosti byla využívána k ochraně města a přístavu z vody tak, že mezi ní a pobřežím byly natahovány na noc řetězy, které bránily vplutí lodí do přístavu.
Před polednem vyrážíme směr Mykény. Více jak 3 500 let starý Mykénský hrad je jistě jednou z hlavních "atrakcí" této části Peloponésu. O tom svědčí také plné parkoviště před vstupem. Hrad byl sídlem řady významných panovníků, nejvýznamnější z nich byl asi Agamamnon. V roce 1876 byly zde nalezeny velmi vzácné nálezy (německým archeologem Schliemanem). Zejména to byly řady hrobů, 14 koster a 14 kg zlatého pokladu. Byla zde také nalezena posmrtná maska krále Agamemnona. Zda jedna z koster patřila také jemu se nepodařilo nikdy věrohodně doložit. Prohlídka vykopávek města a muzea zabere nějaké 2-3 hodiny a už vstup Lví branou je skutečně velkolepý. Kdo se trochu o podobn&eacut e; věci zajímá, bude jistě nadšen. Hrad je v krásném prostředí, je zde všude cítit historie a při troše představivosti každý pochopí význam této stavby ve své době. Prohlídku ukončíme lahůdkou dole (asi tak 200 metrů po silnici dolu od vstupu). Zde je Atreova pokladnice. Při vstupu dovnitř se tají dech. Třeba jen kamenný překlad nad vstupem váží asi 250 tun a není pochopitelné, že někdo byl v té době schopen takový kus dát na místo, kde je dodnes. I celá stavba je zážitek - bohužel poklad jsme tu již nenašli. Jinak některé pokladnice (bohužel již neúplné a v rozvalinách) jsou i v areálu vykopávek. Vstup je 8,-Euro a je platný (pro o nezahazovat vstupenku) na všechny expozice, tedy i pokladnici níže. Rozhodně není možné vynechat muzeum. Zde je vidět nálezy z hrobů a také některé části nalezeného pokladu, masku atd.
Odpoledne s malou zastávkou v Argosu pokračujeme stále na jih k moři. Nakonec dojedeme do Padalia Ag.Andreou a tam "zakotvíme" v maličkém přístavu na pláži. Je to místo s několika domky, jednou tavernou a jen maličkým přístavem. Mimo nás tam je ještě Trabant cabrio táhnoucí karavan (s ním se ještě několikrát cestou potkáme). Večer zajdeme na skvělou večeři (super jídlo, víno nestálo za nic). Pro zajímavost - průměr za několik chodů je cca 10,-Euro na osobu. Potom posedíme ještě chvíli venku, spravíme si chuť vínem vlastním, vykoupeme se a jdeme spokojeně po náročném dni spát.

10. den:
Po snídani vyrážíme směr Sparta a Mistras. Cestu máme plánovanou s velkým přejezdem přes hory, a tak vyrážíme relativně brzy ráno. Cestou míjíme prý nejhezčí pláže tohoto pobřeží v okolí Padalka Tyrou a je pravda, že pohledy dolů na některé z nich jsou velmi hezké a moře láká k tomu tady nějaký čas pobýt. Pak jedeme horami směrem na Geraki směr Sparta. Na začátku vjezdu do hor je hodně dramatický průjezd první vesnicí Leonidu. Je to tím, že jsme asi špatně odbočili a jedeme přímo středem městečka. Když to již skoro nejde dále, místní člověk nás navede na obchvat pro větší auta, takže na poslední chvíli unikneme potupnému couvání. Podobná vzrušení nás čekají ještě mnohokrát v horách cestou, místní lidé jsou ale v naprostém klidu. Občas nám připadá, že schválně jedou do poslední chvíle, aby pak mohli pomáhat s řešením situace, která nastala. Celkově jsou ale velmi vstřícní. Pravda, některé situace nejsou opravdu pro začátečníky za volante m a člověk se nesmí nechat unést. Pak se dostaneme do údolí říčky Dafnou, tam je kouzelné prostředí, krásná příroda, hory a skály okolo. Řeka je ale vyschlá. I tak se ale často kocháme při malých zastávkách a uděláme hodně fotek. Pak si také vyfotíme zespoda klášter Elonis, ve studánce se ochladíme vodou a pokračujeme serpentinami k němu. Auta necháváme dole těsně za odbočkou, ke klášteru je to jen asi 300 metrů a tak to není vůbec problém.
Klášter je ženský, není tak starý a lze říci, že je pravda (píšou to i v průvodcích ), že byl v nedávné době dost nešťastně opraven. Přesto je z něj krásný výhled do údolí, je jakoby nalepený na skále a tak při pohledu shora to vypadá, že na skále visí. Krajina hezká, viděli jsme ale mnohem hezčí kláštery při cestách Řeckem.
Po prohlídce pokračujeme přes Kosmas, Goritsu do Sparty. Spartou prakticky jen projedeme, víme, že tam toho už k vidění moc není. Raději chceme více času věnovat městu Mistras. Toto byzantské město je postaveno na vrcholu kopce, kterému úplně nahoře vévodí hrad. Celé město bylo stavěno hlavně ve 13. století, působí až neuvěřitelně, posazené ve zdejší krajině a je nepochopitelné, že v něm v době největší slávy žilo až 10 tis. lidí. V 19. století bylo toto město definitivně opuštěno (po založení nové Sparty) a totálně zpustlo a začalo se rozpadat. Dnes jsou zde velmi zachovalé chrámy, vše ostatní jsou jej rozvaliny.
Celá prohlídka trvá asi tak 3-4 hodiny, převýšení je asi 300 výškových metrů. Celou prohlídku je možné rozložit do dvou částí, na spodní město a hrad. K tomu je možné popojet asi tak 3 km nahoru po silnici od spodního parkoviště (vstupenka platí na oba vstupy) k hornímu vstupu. U horního vstupu je i pohodové parkoviště na přespání s krásným výhledem do krajiny. My to jdeme celé najednou. Někteří slabší to u horního vstupu vzdávají, my silnější dojdeme až na hrad. Omluvou jim budiž opravdu neskutečné vedro. Zpátky jdeme od horního vstupu po silnici. Je to sice o dost delší cesta, ale zase jsou odsud krásné výhledy na zříceniny města.
Odpoledne pokračujeme do města Githio na pobřeží. Toto město je jakýsi vstup do oblasti Mani. Hodně jsme o této krajině (prostředním prstu Peloponésu) četli, a tak jsme natěšeni a plni očekávání. V Lithiu si prohlédneme ostrůvek, město, nakoupíme nějaké drobnosti, někteří dají zmrzku, dobroty v restauraci a jedeme dále. Místo na spaní najdeme krásné s dlouhou pláží mezi vesnicemi Ageranos a Kamares. Zde jsou poslední dlouhé oblázkové pláže, po pár metrech začínají neprostupné útesy a nepřístupné moře z pobřeží. Cestou už ale také vidíme první obranné věže Mani a je jasné, že vzrušení nabývá na síle. Večer zaparkujeme auta, místo se nám líbí a tak padne rozhodnutí, zase si pár dnů zalenošit.

11.-12.den:
Jsme stále na místě, věnujeme se plavbě na člunu, potápění a lenošení. Občas vyjedeme na kole někam za nákupy, občas člunem na větší nákup a také po okolí. Je tu opravdu krásně, postupně objedeme hodně zátok v okolí. Jedinou radost nám kazí to, že je stále perioda přílivu ve dne. Tak se moře jako rybník postupně vždy mění v rozbouřený živel, vlny se hodně zvedají, takže jízda na lodi je někdy dost vzrušením. Chápeme ale, proč sem tak rádi jezdí surfaři. Jízda v těchto podmínkách musí být skvělá.



13. den:
Vyrážíme po malých silničkách na hlavní silnici směrem na Akropoli. Tady se otočíme dolů na jih a chceme se dostat až k jižnímu výběžku. Prvním naším cílem jsou jeskyně Pyrgos Dirou. Odbočka z našeho směru není vyznačena (je to ta, co jsme minuli uprostřed vsi a trhu), a tak se v další vesnici otáčíme a jedeme zpět. Tady je už značení bez problémů. Ve vsi se ještě zastavíme na trhu (hodně levné potraviny a ovoce, byl ve středu a je otázka, zda je i jiné dny), nakoupíme nějaké suvenýry z kraje Mani a po asi 5 km stojíme na parkovišti u jeskyní. Jedná se prakticky o dvě jeskyně přístupné veřejnosti. Vstupné do jeskyně Valhola je poměrně drahé, nenecháme se ale odradit, protože v&iacut e;me z vyprávění, že to stojí za to. Jezdí se zde okruh na lodičkách, celá trasa trvá asi tak 30 minut a všichni se na konci shodneme, že něco podobného jsme ještě nezažili a neviděli nikde a to máme návštěvy jeskyní opravdu rádi a často. Tolik krápníků, v kombinaci s vodou, různé barvy a útvary, že i ti, kdo trpí fóbií z uzavřených prostor jsou nakonec nadšeni (pravda po několika prášcích - plavat zpět nebylo možné). Následně navštívíme ještě jeskyni Dirou. Tady byly nalezeny kostry a nádoby neolitických lidí, je tu také malé muzeum. I to ale stojí za návštěvu a vstupné je zde směšné proti předcházející návš těvě.
Ještě před polednem pokračujeme dále na jih, do centra vnitřního Mani. Tato oblast byla v minulosti velmi neklidná, nikdy se úplně nepodařilo místní lidi podrobit. K obraně sloužily vysoké věže, které byly u domů. Ty byly využívány k obraně před vetřelci. Bohužel se často také rozhořely války mezi místními, v jedné vesnici mezi klany a to údajně ještě v 19. století. Dnes je většina věží prázdná, některé jsou přebudovány na malé pensiony a ubytovny. Jejich umístění v horách pak tvoří nezaměnitelnou kulisu zdejšího kraje.
Projedeme přes vyhlášené vesnice Mina, Kita, Alika a pokračujeme stále dolů. Zde je vrcholem zdejšího kraje vesnička Vathia. Ta byla částečně zrekonstruována, částečně je spustlá. Rozhodně se vyplatí udělat pár fotek a projít se mezi zvláštními staveními. Umístění vesnice je dokonalé, je i velmi fotogenická.
V horách se najíme na další vyhlídce, a pak sjedeme do Porto Kagio. Původně jsme sem ani nechtěli, špatně jsme odbočili, ale když jsme viděli krásnou zátoku pod námi, nedalo nám to a sjeli jsme až k moři (pozor na konci velmi prudký sjezd). Je zde krásná zátoka, kterou využívají hlavně jachtaři, několik domů ( asi tak 5-7 ) a z toto 3 taverny. Místo pro obytná auta za poslední z nich. Místní jsou opravdu rádi, že někdo zase přijel. Jsme ochotně navedeni na místo pro ob. auta, pozváni do restaurace a obchodu. To se tedy nedá odmítnout. Dáme si jen kávu a zmrzlinu, nějaké dobroty a litujeme (při pohledu na stoly dalších návštěvníků), že jsme již obědvali - ryby a chobotnice vypadají skvěle.
Po svačince popojedeme již jen kousek na jižní cíp poloostrova. Zde je zřícenina obětního chrámu Tenaron. Ten byl zasvěcen obětem bohu moří Poseidonovi. Chceme dojít ještě na maják, po krátké poradě to zavrhneme. Je hodně hodin, a tak by nám čas prostě chyběl.
Cestou zpět navštívíme ještě Vathiu, pak vesnici Kipoula - tam zjistíme, že tam nic není a byla to zbytečná cesta. Krásnou krajinou se postupně dostaneme zpět, až dojedeme do Ag.Nikolaos, na místo dnešního nocování. Místo na nocování se nám moc nelíbí, takže nakonec zastavíme u taverny (stejně byla v plánu společná večeře), dohodneme se s majitelem na stání přes noc a slíbíme, že přijdeme na večeři. I v této vesnici je skoro prázdno, v restauraci sedíme skoro sami. Po skvělém jídle a hodně zážitcích jdeme před půlnocí spokojeně spát.

14.den:
Vstáváme později než obvykle a hned po snídani vyrážíme podél pobřeží dále. Chceme navštívit několik měst na pobřeží, přejet větší úsek cesty. Přece jen se nám čas na dovolenou krátí, a tak musíme chtě nechtě přidat. Víme, že tady je hodně známých měst a v nich také krásné pevnosti.
První zastávka je v zátoce Kardamyli, uděláme tady prakticky jen pár fotek, je brzy ráno, tudíž nemáme potřebu se koupat a není tady ani tak nic zázračného k vidění mimo krásných pláží a přírody. Projedeme nábřeží Kalamity, trochu nechápeme, že se někdo chce koupat mezi projíždějícími auty a dojedeme do Koroni. Zde plánujeme koupání, návštěvu městečka a pevnosti. Do města je zakázaný vjezd karavanů, obytná auta dolů mohou. Po pár minutách jsme si říkali, že bohužel. Co nás čekalo, se nedá ani popsat. Ve městě je systém jednosměrného provozu, ten však nikdo nedodržuje, nesmí se stát v některých úzkých úsecích, všichni stojí všude, město je typické krásnými balkony, zdály se nám až moc nízko. Když jsme se konečně "probojovali" skoro až k vodě, měli jsme pocit, že to dále prostě nejde a jedeme špatně. Když jsme se začali otáčet mezi stoly kavárny na náměstíčku, místní vstávali od kávy (nejdříve jsme si mysleli, že strachem, pak jsme zjistili, že nám chtějí ukázat, kam máme pokračovat) . Tak jsme dali na pokyny místních a pokračovali dále. Z náměstí se zdálo, že to prostě není možné projet, a ono to šlo. Cesta zpět proběhla podobně jen s tím rozdílem, že jsme v jednosměrných ulicích trvali na tom, že to nebudeme my, kdo bude couvat, občas někdo sklopil zrcátka na svém autě, zat áhl roletu na krámku apod. I tak se ale do některých uliček nedalo vjet najednou a muselo se auto do nich "nacukat", jednou i ve značném stoupání a na vyleštěných kostkách. Když jsme byli konečně nahoře, řekl jsem do vysílačky, že jedeme špatně a musíme to vrátit zpět. Kupodivu to nikdo nechtěl absolvovat znovu a slova, která se ozvala, se tady nedají napsat. Samozřejmě to byla legrace. Nakonec jsme to zhodnotili, že to nebylo tak hrozné, jak to vypadalo, hodně jsme si vyzkoušeli. Opravdu to ale není pro velká auta a pokud tam pojedete, tak dávejte pozor také na balkóny.
Dole bylo koupání, nakupování, skvělé palačinky. Bylo jasné, že sem jezdí hodně německých turistů. Dokonce jsme tady viděli ve dvou restauracích také české jídelníčky a to bylo poprvé a naposledy na Peloponésu (na pevnině jsme to zažili poměrně často).
Dalším cílem bylo Methoni - hlavně jeho pláž a benátská pevnost. Pláž a stání na ní jsme našli lehce, bylo vedro a tak jsme vyrazili na pevnost jen ve třech, i silné osobnosti, jako Jindra, to vzdali. Pevnost se nám opravdu líbila, není daleko, nemusí se tady ani moc po schodech. Rozhodně stojí za procházku a může být hezká také v noci. Po prohlídce a koupání vyrážíme do Pylosu, plánujeme tady výlet na blízký ostrov, chceme šnorchlovat na vracích ze dvou válek. Bohužel to není možné, místním se moc nechce, a tak to nakonec vzdáváme i my a pokračujeme dále do zátoky Gialova. Tady je krásná dlouhá písečná pláž, ale od roku 2002 rezerv ace, takže se tu nesmí spát. Jenom se vykoupeme, dáme si večeři a pozdě večer vyrážíme nocovat na Romanos, což je místo o pár kilometrů dále. V literatuře je popisováno jako skutečně hezké místo na stání, ideální na více dní a i nám se tady moc líbí. Bohužel ale ráno musíme pokračovat dále. Z nedaleké taverny nás přijde pozvat majitelka na jídlo (dnes všechna jídla za 5,-Euro), no, večeři už jsme měli. Dáme pár skleniček vína a jdeme opět o půlnoci spát.




16.den:
Ráno jedeme na nedaleký Nestorův palác u vesnice Hora, ve kterém je ještě muzeum. Prohlídka netrvá dlouho, dotankujeme vodu na parkovišti a pádíme dále. Před námi je už jen z velkých památek Olympie. Na ni chceme mít alespoň 1 dne. Cestou se stavíme asi tak na 2 hodiny v Neochori - opět koupání a oběd. Místo je ideální na více dní, je tady možnost vyprázdnit nádrže, WC atd. To také využíváme. Po poledni dorazíme do Olympie. Prohlídka muzea a velmi rozlehlých vykopávek zabere čas do večera. My nikam nespěcháme, pravda je hodně teplý den. Děti si zasoutěží na olympijském stadionu a nakonec vyrážíme stále blíže k Patrasu. Vše jednou končí a my chceme posledn&iac ute; dvě noci trávit někde u vody, užít si ještě krásného a čistého moře. Večer dorazíme do Kalogrie, máme v plánu odsud v neděli ráno dojet jen na trajekt.
Při večerním grilování na nás udělají místní komáři totální útok, všichni tedy zalezeme a jdeme nezvykle brzo spát.

17.den:
Lenošíme na pláži, připravujeme se na cestu. Pohodový den jen s tím, že večer nám kazí náladu borci na čtyřkolkách - dají si říci a jdou jezdit jinam a kupodivu (díky jejich vzhledu jsme měli dost obavy) ráno nemáme ani propíchané pneumatiky. Okolo půlnoci ale začne místní párty na pláži a ta je opravdu hlučná. Nikdo by nevěřil, jak daleko to může být tak silně slyšet a že někdo vydrží tak dlouho hrát.

18. den:
Tak dneska opustíme tuto krásnou zemi. Nalodíme se okolo 16 hodiny, zahrajeme si badminton na prázdné palubě a plujeme vstříc Itálii.

19. den:
Vylodění a cesta domů - tady už není o čem moc psát.

Nejeli jsme cca 1430 km po Peloponésu, pak 2 x po 1000 km na trajekt a z trajektu Plzeň-Ancona. Nafta je v Řecku levnější, a to okolo 0,95 Euro. Nejdražší jsme viděli na Peloponésu asi okolo 1,05 Eura. Systém dálnic nám opět není zcela jasný. Platili jsme jen jednou 4,2O Eura a přitom o den později jsme na té samé dálnici neplatili nic. Pravda, najeli jsme na ni jiným nájezdem. Podobné zkušenosti jsme měli také na "severu". Na silnících (názvem národní silnice) se běžně předjíždí ve "třech pruzích", tak je dobré si dávat na tuto věc pozor. Zejména některé kamiony jsou dost rychlé a vymáhají si předjetí, o 80 km/ hod. ani nemluvě.

Několik věcí na závěr (jedná se o subjektivní pocity a tak je třeba je také brát):
- v Řecku se žije hlavně večer a to dost pozdě.
- v Řecku je +1 hodina k našemu času.
- brzy ráno je většina památek prázdná, okolo 10. hodiny se začnou plnit, odpoledne (bohužel je už dost teplo) jsou zase většinou dost prázdné.
- vstupné na památky je většinou levné, děti neplatí nic - platí u muzeí a památek státu.
- pokud se fotíte u památky, pak to není možné u sochy a nebo busty nějakého člověka, státníka a nebo někoho z římské doby. Můžete si sochu vyfotit sami, s živým člověkem ne. Platí to zejména v muzeích, vykopávkách apod.
- Řekové se mohou zdát nepříjemní, lhostejní, že jim všechno trvá a v restauracích si Vás nevšímají. Je to prostě jejich mentalita a nic s tím nenaděláte - nerozčilujte se tedy.
- objednává se prakticky pro všechny najednou, jedí z talířů navzájem a je to velmi příjemné. Vyzkoušíte takto také hodně jídel a možností. Objednat je třeba na celý večer.
- ryby a mořské plody (snad jen s výjimkou kalamárů) jsou hodně drahé. Pozor na ceny čerstvých ryb - mohou někoho skutečně zaskočit (cena se udává za kg). Jinak je jídlo relativně levné. My jsme se za bohatou večeři pohybovali vždy tak v průměru okolo 10,-Euro na osobu. U ryb to ale může být výrazně výše.
- platí se vždy za celý stůl najednou. Skládáním se a nebo tím, že chcete zaplatit každý zvlášť, je opravdu "rozhodíte" (asi ne v rekreačních oblastech). Oni to dokonce považují za ostudu a prostě se to tam nedělá!!!
- Peloponés je hodně jiný než horní část Řecka. Je těžké říci, kde je lépe. Každé má něco jiného. V každém případě nás mile překvapil pořádek. Dole a na západě až překvapivě čisto. Je tady asi větší bída než nahoře, hlavně ve východní části.
- slyšeli jsme o tom, že na západě se nedá stát na divoko, nechtějí dát vodu, u benzínky chtějí zaplatit za vodu. To nemůžeme potvrdit - právě naopak. Stalo se nám jen jednou, že jsme nebrali vodu u b. stanice - nebyla pitná, obsluha nám ale řekla, že si ji můžeme natankovat. Jinak voda je hodně v horách, je dobrá. Je třeba ale mít konev, trychtýř, hadici a gardena spojky pro připojení na různé dimenze závitů.
- východní strana Peloponésu je výrazně chudší, o něco "špinavější" a dokážete tam najít hodně míst o samotě. Západní strana je výrazně bohatší, jezdí tam lepší auta, je tam dráž, ale také krásně čisté moře, více vesnic a měst.
- na západní straně převažují (hlavně v severní části) dlouhé písečné pláže, na východě skály a oblázkové pláže.
- Peloponés je doslova prošpikován památkami a vykopávkami.
16.02.2008 17:29:56
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one