Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Sinai 2003 - obrázek

Sinai 2003 - obrázek

Sinai je velmi zvláštní část světa, díky poloze velmi často zmítaná válečnými konflikty, a to i v relativně málo vzdálené době. Z památek tady toho moc není, snad jen klášter Svaté Kateřiny, Mojžíšova hora a pak pár menších věcí. Je velmi dobře střežena, na několika místech vojensky opevněna. Okolo pobřeží velmi rychle postupuje civilizace a vesnice se rychle mění na města s vystavěnými hotely. Tam kde byla před časem rezervace a dalo se sem dostat pouze na velbloudu po několika hodinách jízdy přes hory či dlouhém putování pěšky, je dneska větší vesnice, vede sem silnice a jezdí sem davy potápěčů auty. Na druhou stranu je zde velmi opuštěné vnitrozemí, kde nepotk áte celý den nikoho, pohybujete se nekonečnými údolími končícími horou, kaňony, oázou atd. Jste v poušti a horách, je zde jen písek a kamení. Přitom je to velmi kouzelný kousek světa s neopakovatelnými pocity, zážitky.....

 

Často jsme létali do Egypta, hlavně za potápěním. Při jedné cestě vnitrozemím Sinaie nás uchvátila část tohoto území. Jeli jsme terénním vozem a hleděli úchvatně na bizardní útvary v dálce. Do té doby jsme věděli jen to, že se tady bojovalo, je zde nejvyšší hora Sinaie tzv.Mojžíšova hora, navštívili klášter. Jinak jsem si vždy ( mimo pár fotek ) mysleli, že to je skoro neprostupná poušť a hory.

Protože jsme znali řadu lidí, nechali jsme se dopravit kousek do pouště, do jednoho sedla ( sem vozí CK své klienty na vyhlídku při cestě ke klášteru Sv.Kateřiny ), od kterého je vidět závěr Bílého kaňonu a jeho spodní část oázu Hydra. Zde se vlastně rozhodlo o naší další cestě. Celou cestu do hotelu jsme probírali možnosti návštěvy tohoto kraje, jakési pánské jízdy. Ještě ten večer jsme navštívili několik známých v Dahabu, prošli několik "cestovních agentur" ve městě. Bylo rozhodnuto, že se sem rychle vrátíme, jen muži.

Velmi rychle začaly přípravy s tím, že postupně jsme k sobě přibrali na cestu i manželky, pak jsme si řekli, že vezmeme i děti. Za necelé dva měsíce po tomto nápadu sedáme znova do letadla a letíme směr SINAI. Sestava - 4 dospělí a 4 děti (7, 9, 10, 14 let).

Před tím, než to bylo možné, bylo ale ještě nutné zajistit celou řadu věcí. Před pár lety byla podobná akce komlikovanější než dnes. Jednak bylo třeba zajistit tzv. Velké vízum. To hlavně proto, že Sinai byla protektorátem a střežena mezinárodními silami. Pak také díky němu jsme následně získali povolení být přes noc mimo střežená území. Dnes, i tehdy, se na stejná území dělá celá řada výletů pořádaných CK. To nebyl ale náš plán. My jsme chtěli zažít místní hory, lidi a prožít to skutečně v divočině. Ne jako atrakci pro turisty, pečení placek kousek od hotelu atd.

Problém bylo v té době také zajištění levného letu. Nakonec jsme udělali vše tak, že jsme koupili pobyt v hotelu, s tím byl automaticky charterový let z Mnichova. To vše jsme domluvili přes naše známé potápěče. Pak ale byl ještě další oříšek. S kým a jak pojedeme? Bylo jasné, že sami bychom měli asi dost problémů, hlavně s orientací ( dodnes nechápeme, jak se tady místní vyznají v řadě údolí, na cestách i necestách ). Nakonec volíme optimální variantu - potápěčská báze nám to domluvila u spřátelených beduínů. To se ukázalo jako super varianta. Jeden z nich vařil a řídil, jeden se staral o děti a dělal nám průvodce a zajišťoval př&iac ute;padné kontakty s místními lidmi, vodu atd.

Vše bylo domluveno po mailech a tedy trochu s obavami. Protože jsme ale už před tím byli v této zemi hodněkrát , věděli jsme, na co si dát pozor. Nakonec vše dopadlo velmi dobře, vše domluvené a slíbené dopadlo na jedničku a nebyl v tomto směru jediný problém.

Statistiky dnes uvádí, že na Sinaii žije cca 140 000 beduínů. Z toho asi polovina opustila původní způsob života, druhá žije prakticky dosavadním způsobem života. To byl také jeden z našich cílů, chtěli jsme je poznat, jak žijí ve skutečnosti a to byla také jedna z podmínek při zajištění cesty.

Když vše bylo připraveno, odlétli jsme ke konci února do Sharm el Sheiku. Tam nás čekal malý mikrobus, který nás po 2 hodinách dopravil do Dahabu. Zde se zdravíme se známými, necháme si v hotelu věci a už jen s batohy a spacáky pokračujeme již za tmy další asi 2 hodiny do hor. Cestou proběhne vojenská kontrola, doklady jsou v pořádku a tak nakonec můžeme zakončit dnešní den v beduínské vesnici mezi skalami. Za tmy to vypadá docela dobře, kuchař uvaří super jídlo, dáme beduínský čas, večerní hovory. Beduíni sedí stranou, mají debatu mezi sebou. Obecně ( i pokud umí anglicky ) se nebaví moc s cizinci. Mají do určité míry svůj svět. Na druhou stranu jsou to velmi silné osobnosti.

Probuzení ráno není již tak krásné. Za tmy vše vypadalo dost hezky, za světla působí vesnice dost neutěšeně. Ale na to je třeba si prostě zvyknout. Jiný kraj, jiný mrav.

Prakticky podobné zážitky jsme měli celou dobu. Projeli jsme Sinaií křížem krážem. Navštívili beduínské vesnice, jednu školu ( pro 5 dětí ), několikrát spali pod skálou, beduínskými stany, v divočině, či vesnici. Navštívili jsme postupně několik opravdu zajímavých míst, několik kaňonů. Asi nejlepší byly Bílý kaňon, Barevný kaňon a Modrý kaňon. Na některé z nich jsou dnes organizované výlety třeba z Dahabu. Většinou tak, že jste dovezeni sem, kouknete a mažete dále. My jsme je všechny prošli, každý den jsme chodili tak 10-20 km náročným terénem, najezdili stovky kilometrů. Bylo to tak, že jsme byli vysazeni na nějakém místě a bylo dohodnuto, že se sejdeme za nějakou dob u jinde. Druhý beduín nás doprovázel, jeden přejel s autem a následně uvařil jídlo.

Jídlo bylo velmi jednoduché. Ráno byl většinou čaj ( mátový či carcade ), placky, sladké jídlo, sýr apod. K obědu bylo vždy několik chodů, většinou rýže, maso na několik způsobů ( nakonec jen z konzerv ), ryby, ovoce a zelenina apod. Večeře obdobná. Osobně si myslíme, že egyptská kuchyně je velmi chutná, zvláště jsou dobré sladké zákusky, koláče apod. Těch nebylo na cestě tolik, i tak se kuchtík snažil.

Vařilo se většinou na dřevě, na plynu byl vařen čaj a podobné pokrmy. Bylo zajímavé sledovat, jak málo dřeva stačí na uvaření jídla či upečení placek. I to se v nehostinných podmínkách zdejší lidé naučili.

Hodně přátel se nás ptalo na spaní a zda jsme neměli obavy z pavouků a hadů. Neměli. Asi nejlepší doba pro podobnou cestu je právě leden, únor. V těchto měsících není takové teplo, často je zataženo. Pravda, v noci v poušti teploty hodně klesají, běžně třeba na +5 st. Díky tomu je veškerá havěť zalezlá. Přes den pak je okolo 27 i víc. V pozdějších měsících následují větrné bouře, písečné bouře, a tak není dobré se na podobné cesty vydávat. V těchto horách občas i prší, jsou zde hluboké kaňony způsobené erozí velkých proudů vody. Na Mojžíšově hoře čas od času napadne v zimě i sníh - pravda, není to často. Tedy počasí velmi rozmanit&eacu te;.

Většina hadů a pavouků je v tomto období zalezlá v písku. Je na ně prostě zima a v noci už jejich putování vůbec nehrozí. Proto jsme z nich neměli žádné obavy a strach.

Do této cesty jsme projeli přes pouště jen okrajem, nevěřili jsme, že může být něco tak krásného. Řada přátel nechápala, že nás mohla tak zaujmout poušť a její hory. Vždyť jsou to jen hromady pístku a kamení, byla většinou odpověď. Když jsme jim ukázali pár fotek ( ostatně jsme jich udělali nejvíce za všechny naše cesty ), velmi rychle začali měnit názor. Ta krajina byla skutečně naprosto pustá. Přitom kouzelná, měnící se tak, jak postupovalo slunce na obloze, neskutečně bizardní, obrovská. Díky předcházejícímu období s občasnými dešti jsme poznali i životodárnou sílu vody. To doslova. Ten nekonečný písek a pusté skály se na mnoha místech zelenaly, když se člověk d íval pozorně, kvetla tu spousta kytiček. V oázách, kde jsou prameny vody a kudy je voda rozváděna, hned raší mechy a tráva.

Je jistě dobré mít v tomto případě očkování na některé nemoci. Rozhodně se vyplatí na oba typy žloutenky. To se jistě dobře využije i při dalších podobných cestách. Platí to v případě, že by někdo chtěl absolvovat podobnou cestu a jídlo. Jinak si myslíme, že nehrozí žádné větší nebezpečí. Je ale také nutné dodržovat velmi přísně pitný režim. Většina problémů ( průjem a střevní potíže - tzv. faraónova pomsta ) jsou způsobeny mimo jiné také dehydratací. Tu řada lidí velmi podceňuje. V každém případě je třeba pít vodu balenou ( pozor na plnění láhví znovu jinou vodou ), případně ji důsledně převařit či jinak upravit. To platí i pro či&sca ron;tění zubů atd. My to ještě kombinujeme ( pokud je to v té zemi povoleno - což tady je ) malým množstvím alkoholu před jídlem a po jídle. Dokonce i děti dostávaly po lžíci a myslíme si, že to na nich nezanechalo žádné následky ( ostatně nám to před lety poradil jeden doktor v případě dětí a hrozící střevní nemoci v exotických zemích ). Pokud již ke střevním problémům dojde, tak pozor. Nefungují na ně naše léky. Jedná se o jinou bakterii ( mikroflóra vody je odlišná od evropské ) a jediná pomoc jsou místní léky koupené běžně v lékárně. Normálně stojí tak 3 - 5 US dolarů, ve velkých střediscích ale třeba také 20-30 dolarů. Doporučujeme je k oupit hned po příletu, kvůli ceně raději přes místního delegáta. Jejich název je: Streptoquin (tablety - zelenobílá krabička) nebo Drotazide (kapsličky - žlutobílá krabička). Fungují stejně dobře, ideální začít užívat hned při prvních příznacích.

Prožili jsme několik kouzelných dní. Na závěr jsme se ještě krátkou dobu potápěli v okolí Dahabu. Když jsme letěli zpět přes Sinai, slíbili jsme si, že se sem ještě jednou vrátíme, snad brzo a na delší dobu. A doufáme, že než se nám to povede, nebude tato oblast zničená civilizací tak jako řada jiných.

Pokud se dnes někdo zeptá našich dětí na nejlepší cestu po světě, víme, jak odpoví - Sinai. Přitom to bylo pro ně velmi náročné, dcerka ( bylo jí v té době 7 let ) musela ujít mnoho kilometrů za den, v extrémním terénu a teple. I tak to byla na hluboké zážitky jejich "největší" cesta. A lze říci, že jen velmi těžce opakovatelná.
16.02.2008 17:57:31
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one