Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Švýcarsko 2006

Švýcarsko 2006 - obrázek

Švýcarsko 2006 - obrázek

Vyrážíme ještě v noci, tentokrát z Českého Krumlova, kde jsme trávili večer na koncertě v rámci Krumlovského léta. Popojedeme za hranice, najedeme na dálnici a po chvíli jdeme spát. Navigace nám ukazuje dostatek času na místo setkání - u Rýnských vodopádů - se Svozilovic rodinou, kde máme sraz okolo 13 hod. Ti to tady velmi dobře znají, my se radujeme, že také jednou pojedeme za někým a nebudeme muset moc řešit "kam a co".

 

Druhý den:
Brzy ráno vstáváme a vyrážíme dále. Dneska je hlavní cíl Schaffhausen a jeho známé Rýnské vodopády. Cestou začíná dost silně pršet a my jsme z toho docela zklamáni. Na vodopády se velmi těšíme, a tak radost nemáme. Okolo 12,30 dorážíme na parkoviště u hradu, zakoupíme lístek a jdeme se podívat na tyto velmi známé a unikátní vodopády. Jsou pod hradem, v krásné přírodě s tím, že okolí jen ruší pohled na domy ve městě s nevzhlednými činžáky. Zvláštnost těchto vodopádů není ani tak jejich výška ( 24 metrů ) ale hlavně to, že jsou na velké řece, s obrovským množstvím vody. Dostaneme se postupně na všec hny vyhlídky, některé jsou přímo na "dosah" vody. Burácení a hodně mlhy nad vodopádem dotváří kulisu tohoto divadla. Dole zakoupíme lístek na lodě, vybíráme si všechny 3 okruhy. Postupně se tedy dostaneme na skálu, druhý břeh k restauraci a také pod peřeje -to je opravdu adrenalin a udivuje nás, že loď najede téměř až do vodopádu. Co by se asi tak stalo v případě, že by se loď převrátila…..? Vše je opravdu hezké a jediným negativem je, že je sobota a tak je všude opravdu hodně lidí.
Později vyrážíme do oblasti Lucernu. Projedeme přes Zurich a zaparkujeme po krátké době v Lucernu. Tady jsou všechna parkoviště dost plná, jedeme tedy stále po levém břehu a až dále najdeme parkování s omezenou dobou. To, že je placené, je tady běžné. Projdeme se po Lucernu, jsou trhy, prohlédneme si Kachlíčkový most, historické centrum atd. Město žije a tím, že jsou ještě trhy, je vše umocněno. Okolo, na Vierwaldstatter jezeře, se projíždějí výletní lodě, hraje muzika, a tak je to dokonalá dovolenková kulisa.
Po prohlídce města se vykoupeme na konci na městské pláži, okolo řada lidí dělá piknik a griluje (ostatně jako často tady) a my pak při zapadajícím slunci vyrážíme dále. Cílem je najít nějaké místo na noc u Engelbergu, ráno chceme pokračovat do hor. Máme s tím trochu problém, nakonec ale za tmy najdeme místo. Ráno se ukáže, že volba byla super, vyhlídka na ledovec Titlis, nad námi občas projede vlak.

Třetí den:
Od rána je krásné počasí, a tak platí včera dohodnutý plán. Po snídani popojedeme na parkoviště v Engelbergu, pod lanovkou na Titlis. Zde se platí 5,-CHF. Je řada možností, kam je možné vyjet lanovkou. My se rozhodujeme do střední části k jezeru Trubsee s tím, že následně uděláme asi túru výše. Nahoře je vše nad očekávání, projdeme se okolo jezera, pokocháme se přírodou a panoramaty okolních hor. Litujeme jen, že jsme nevěděli o možnosti si tady nahoře ugrilovat oběd. Potkáváme několik grilů, připravené dřevo, papír a zápalky a stále zřetelněji zjišťujeme, že je to opravdu jiný svět a zcela odlišný přístup lidí k věcem okolo. Každý použije, spálí tolik dřeva, kolik potřebuje na oběd, uklidí a jde dál. Jak by to asi dopadlo u nás?
Podíváme se ještě dále k vodopádu, nikdo nechce pokračovat do sedla, a tak brzy odpoledne sjíždíme zase dolů. Dole navštívíme ještě závěr údolí, děti se zabaví v malém parku ( je neděle, a tak i tady všichni grilují ), nestihneme ale už vodopád Tatschbachfall. Víme ale, že vodopádů bude ještě dost a dost, takže nás to ani nemrzí. Sjedeme dolů na dálnici a pokračujeme do hlavních cílů naší cesty Švýcarskem. Cestou za Altdorfem dotankujeme nádrže vodou a pokračujeme nahoru do hor. Večer stavíme na spaní na jedné z krásných vyhlídek do údolí pod Sustenpassem. Chceme grilovat, ale když prudký déšť uhasí oheň, je nám jasné, že dnes to mu tak asi nebude. Prší dost dlouho a až nad ránem se počasí trochu umoudří.

Čtvrtý den:
Ráno vyjedeme o trochu výše do sedla Sustenpass. Tady je velké parkoviště a nocuje tady několik místních karavanistů. My se rozhodneme dát si výlet asi tak na 2-3 hodiny poměrně náročným terénem k ledovci. Je to vlastně jeho horní část, pokrytá hlavně kamením. Cesta je velmi hezká, otevírají se stále nové pohledy a místy jsou zbytky sněhu. To se samozřejmě líbí dětem. Cesta stoupá a na konci se musíme, díky tomu, že náš pes by to nezvládl, otočit zpět. Druhá skupina jde vpravo, po příjemné cestě nad údolí Gadmental, kde jsou velmi hezké vyhlídky na hlavní část ledovce Steingletscher. Když sejdeme dolů a uděláme oběd, jsme rozhodnuti pokračovat k ledovci dolů. Kousek o d ledovce jsou vidět auta. My jedeme zprvu nejistě, pak ale pochopíme, že je to bez problémů a po soukromé a placené cestě ( tuším 5,-CHF ) pokračujeme až pod ledovec. Zde je několik parkovišť, dá se dostat relativně blízko ledovce, a tak je to výhodné z pohledu úspory času. Postupně projdeme všechny tři spodní konce ledovce, je to nádherný pohled a pocit pohody nám jen kazí opět déšť. V podvečer máme již docela dost, sice po kouscích, ale i tak jsme toho dnes docela dost nachodili. Je tedy rozhodnuto že zajdeme na ochutnávku sýrů dole, nakoupíme pár skvělých kousků, dáme si mléko a pojedeme dál údolím Gadmental. Mezi tunely se zastavíme ještě podívat na úzkou soutěsku, nad námi je lezeck& aacute; stěna. Prší a my jedeme hledat místo na dnešní nocování. O kousek níže najdeme velmi hezké a velké místo, přestane pršet, roztopíme gril, ale za chvíli začne znovu pršet velmi silně, takže dogrilujeme pod markýzou. Skoro celou noc prší, je hustá mlha.

Pátý den:
Ráno sice již moc neprší, mlha je ale velmi hustá. Vyrážíme tedy zklamáni - moc toho neuvidíme - dále. První zastávka je u známé soutěsky Aareschlucht. Mineme první vstup a pokračujeme dále ke vstupu u Meiringenu. Zde je velké parkoviště ( nedá se tady spát přes noc ), vstup do soutěsky a restaurace se suvenýry.
Soutěska je velmi hezká, prohlídka není dlouhá, jedna cesta je cca 1 400 metrů. Mlha vytváří společně s řekou krásnou kulisu, bohužel se ale nedá moc fotit. Prší, proto také není moc návštěvníků. Tato soutěska je jednou z těch nejznámějších ve Švýcarsku. Pravděpodobně je to hodně ovlivněno místem a tím, že soutěska je velmi lehce dosažitelná. My jsme však později, podle osobního názoru, viděli ještě lepší.
Po prohlídce vyrážíme vstříc vodopádům Reichenbachfalle. Jsou také známy jako vodopády Holmesovi podle známého příběhu, který se tady odehrál. Chceme toho stihnout dnes dost, a tak volíme variantu, že nahoru jedeme starou lanovkou, poté jdeme dále k restauraci vzhůru a od ní po cestě do Meiringenu. Je zde řada hezkých výhledů, dostaneme se na druhou stranu vodopádů a také je zde lepší místo na focení. Mezi tím nám přijde SMS, že druhá rodina je u Rosenlauschlucht. Vydáváme se tedy později tímto směrem také. Víme o této atrakci, nikde ale nebyly k nalezení dobré informace. Podle značek dole je jasné, že cesta nahoru nebude žádný med. Jezdí tady ( ostatně jako skoro vš ude ) poštovní autobus, a tak to nemůže být tak hrozné. Je ale pravda, že jsme byli překvapeni tím, jak dlouho může trvat tak krátký kousek cesty. Nahoře je krásné údolí a jedna ze zajímavostí je Rosenlauschlucht - navštivte tento zázrak přírody. Trasa není dlouhá, je ale naprosto unikátní. Prakticky je vedena velmi úzkou a strmou soutěskou, která se místy mění skoro na jeskyni. Uvnitř burácí řeka, vodopády apod. Zážitek je to opravdu velmi silný a unikátní ( i když jsme navštívili řadu kaňonů a soutěsek, každá byla naprosto jiná a vždy to byl neuvěřitelný zážitek ). Díky odlehlosti a tomu, že to není tak známé, zde není ani moc lidí.
Po prohlídce pokračujeme dále, mineme vojenské letiště a za deště okolo krásného jezera Brienzersee přijedeme k vodopádům Giessbachfalle. Prohlédneme si vodopády, částečně je odsud vyhlídka na jezero, okolní hory a zejména na romantický hotel ( přímo se mu říká "Líbánkový hotel" ). Ten je postaven na skutečně kouzelném místě. Na parkovišti také zůstaneme na noc. Je svátek, a tak okolo všude hoří ohně, jsou slyšet a vidět ohňostroje a my pozdě večer usínáme.

Šestý den:
Dnes plánujeme hodně aktivit ( následně se ukáže, že je díky počasí zůstane jen u plánů ). Vstáváme tedy velmi brzy ráno a vyrážíme směr Interlaken. V okolí je k vidění řada věcí. My ale díky počasí nakonec rušíme výlet pod Jungfrau. Je velmi nízká oblačnost, občas prší, a tak by to byl ztracený čas a vyhozené peníze za lanovku výše. Navštívíme vodopády Trummelbachfalle u Murrenu. Jsme překvapení tím, že dole prakticky není nic vidět a vše se odehrává v obrovském zářezu, jakési otevřené jeskyni. Od cesty z parkoviště je vidět prakticky jen závěr, říčka a nic nenasvědčuje ani hlukem tomu, že by zde měl být nějaký ve lký vodopád. Vyjedeme lanovkou (jakýsi výtah) k první části vodopádů. Následně se k dalším kaskádám pokračuje vzhůru po strmých stupních, i když po dobré cestě a schodech. Procházíme jeskyní, vždy od kaskády k další. Některá místa jsou barevně osvětlena, a tak voda a malé kapky tříště vytvářejí velmi zvláštní a barevné obrazy. Projdeme vše dolů, následně zvažujeme co dále. Je tady toho celá řada. Vypouštíme další atrakce v přírodě a děti jásají. Je rozhodnuto, navštívíme nedaleký Mystery park.
Duchovním tvůrcem toho parku je Erich von Deniken. Park je motivován různými vědeckými fakty, které jsou populární formou ztvárněny. Řada věcí je velmi hezky udělána, řada zase naopak. Vždy je promítnut krátký film, pak je možné si prohlédnout různé "důkazy" tvrzení. Je faktem, že nám často běhal po zádech mráz při řadě zjištění. Řada věcí je velmi překvapivá , mnohdy až šokující. Všichni si mohou vybrat asi z 10 jazyků, dostanou sluchátka a přístroj, který je provází všemi částmi. Park ale poměrně drahý, není dobrý pro malé děti díky tomu, že zde nejsou skoro žádné atrakce pro děti a vůbec nemá smysl je navštívit při neznalosti některého cizího jazyka. Vše je poměrně hodně provázeno mluveným slovem, texty jsou celkem složité, a tak pro pochopení je třeba některý z možných jazyků skutečně ovládat na slušné úrovni (čeština bohužel v nabídce chybí) .
Okolo páté večer pokračujeme dále. Počasí se trochu lepší, my měníme rychle plán a chceme (pokud bude hezky) stihnout některé hlavní věci naší cesty. Vyspíme se kousek za Interlakenem, doplníme nádrže, uděláme servis a brzy ráno vyrážíme dále.

Sedmý den:
Nad ránem opět začne pršet. Jsme z toho už trochu otráveni a je nám jasné, že opět musíme měnit plány. Nemá smysl pokračovat nahoru do vyšších výšek, musíme se zdržovat níže. I když přestává pršet, je velmi nízká oblačnost a ta se stále drží okolo 2 000 metrů nad mořem. Podle toho hledáme aktivity. Jedeme směrem na Grimselpass. Cestou navštívíme krásné muzeum v Guttannenu. Zde vystavuje starý sběratel krásné krystaly, krásně umí o všem vyprávět a fantasticky vysvětluje podstatu vzniku krystalů dětem i nám. Je vidět, že je to jeho celoživotní dílo a že tím opravdu "žije". Koupíme pár hezkých kousků, přestává pršet, a tak plni naděje pokračujeme dále. U lanovky na Gelmersee pochopíme, že nemá smysl absolvovat zamýšlenou cestu nahoru a túru okolo ledovcového jezera. Je tam mlha, a tak by z toho nebyl žádný zážitek. Tato lanovka je ale nejstrmější v Evropě a již jen pohled na ni je neuvěřitelný. Prohlédneme si fotky, vezmeme prospekt a jsme smutní - tolik jsme se sem těšili a údolí je (alespoň podle fotografií) kouzelné.
Překvapující je také to, že v tomto údolí nejsou žádné zákazy nocování, na parkovištích se neplatí, není tady časově omezené stání atd.
Pokračujeme k vodní elektrárně pod Grimselpassem. Ta je poměrně známá. Nahoře je možné navštívit expozici výroby el. energie, vyzkoušet si, kolik energie je potřeba na výrobu proudu atd. Je tady zdarma přístup na internet. Celé dílo vypadá opravdu impozantně, přehrada prakticky uzavírá údolí a překvapivě nepůsobí až tak ošklivě. Šokující je průběh výstavby a fotografie z něj.
Po obědě v sedle navštívíme mini zoo, je velká zima, mlha a vítr, a tak to velmi rychle vzdáváme. Plánovaná procházka okolo jezera se také nekoná, navštívíme krámek v sedle, prohlédneme si místo pro nocování obytných aut u hotelu - oficiální a za poplatek se sprchou v hotelu - a začneme sjíždět dolů. Okolo 1900 metrů se počasí začne lepšit, tak jsme plni optimismu. Snad alespoň budeme mít štěstí a zvládneme některý z našich "hlavních cílů", které chceme vidět.
V dálce vidíme Furkapass a Rýnský ledovec - tudy pojedeme zpět. My sjíždíme do údolí. Chceme se podívat na možnost návštěvy ledovce Grosser Aletschgletcher. To je největší "tekoucí" ledovec v Alpách a je zapsán na seznamu Unesco. Po návštěvě lanovky zjistíme z live kamery, že je nahoře stále mlha (i když dole je již slušné počasí). Opět bereme jen pár prospektů a jsme rozhodnuti pokračovat dále do Brigu (tady by měly být termální lázně, a tak v tom vidíme jednu z možností při špatném počasí - ty jsme ale nenašli) a na Simlonpass. Tam nakonec později dorážíme, Krátká procházka po okolí, není toho moc vidět (jsme už opět ve výšce okolo 2 000 m). Je večer, a tak sjedeme dolů na místo, které jsme viděli při cestě, blízko vodopádu u lesa. Večer grilujeme, popovídáme si a plánujeme varianty dalších cest.

Osmý den:
Ráno je nahoře opět špatné počasí, ale dole to jde. Oblačnost se ale zvedá, a tak vyrážíme po "zajímavostech" v údolí. Už jsme si zvykli na to, že jsme níže, kocháme se soutěskami a vodopády a občas vidíme také něco v dálce. Nakonec se ale počasí umoudří, jedeme opět vstříc hezkým výhledům a horám. Pokračujeme údolím Saastall nahoru až k jezeru Mattmarksee. Je to vlastně přehradní nádrž vybudovaná z původního ledovcového jezera. Nahoře silnice prudce stoupá, vítá nás krásně osvětlený ledovec, na kterém slunce dělá divy. Nad propastí visí věže a různé divoké útvary a je to jeden z nejhezčích ledovců na této cestě. Jmenuje se Allalingletcher. Uděláme asi tak 2,5 hodinový výlet okolo jezera, krásné hory, konečně také opět nádherné výhledy po okolí. Je zde řada možností, závěr údolí a hlavní hřeben Alp. Slibujeme si, že se sem ještě jednou vrátíme a uděláme túry někam výše a na delší dobu. Nyní se snažíme na poslední chvíli vidět ještě maximum a dohnat zameškané.
Po obědě pokračujeme dolů a zase nahoru do Tatsch. Cílem je Zermatt. Auta je nutné nechat tady a pokračovat nahoru buď vlakem, na kole nebo pěšky. My volíme variantu vlaku (jezdí přes den každých 20 minut). Je to skutečný zážitek. Zde jasně poznáváme opět švýcarský přístup k železniční dopravě a podle našich zkušeností z ČR je to až neskutečné.
Matterhorn není vidět, nemá tedy smysl jet nahoru lanovkou (i tak je už pozdě, uvažujeme zůstat do druhého dne, předpověď není ale nic extra ), a tak si uděláme jen hezké odpoledne ve městě, projdeme se po okolí, navštívíme Gornerschlucht a večer jedeme smutní pryč. Matterhorn a tato oblast měly být jedním z vrcholů cesty po Švýcarsku a dávných snů z mládí.
Cestou přemýšlíme, jak to uděláme dále, chceme ještě vidět některé věci, a tak nemůžeme riskovat kvůli nestálému počasí. Nakonec je tedy rozhodnuto, že přespíme na Grimselpassu a začneme se prakticky vracet směrem domů. I tak nás ale čeká cestou ještě řada hezkých věcí. Za husté mlhy přijíždíme na sedlo a za deště jdeme spát.

Devátý den:
Ráno je mlha, věříme, že cestou dolů to bude jako vždy lepší. Po pár metrech jízdy směrem na Gletch se mraky roztrhají a dokonce začne chvíli svítit sluníčko. Dole vidíme majáky, později se dozvíme, že silnice je uzavřena - v noci tam spadla kamenná lavinai. My tudy projížděli večer, a tak to vyvolá řadu úvah "co kdyby". Jedeme ale na druhou stranu - směr Furkapass. Mnoho jsme o něm slyšeli, není to vůbec tak hrozné ( ostatně jako na většině sedel tady ). Spíše to vypadá tak trochu strašidelně. Cestou sledujeme parní železnici, která se šplhá do sedla. Zastavíme se na Rýnském ledovci, navštívíme uměle vytvořenou ledovou jeskyni v ledovci. Sledujeme historické fotografie a opět si uvědomíme, že za pár let možná nebude na co koukat. Ledovec je o hodně níže, mnohem menší a je to viditelné také podle dřívějších vstupu do jeskyně. Je to hodně smutná podívaná a každý si tady uvědomí následky lidského počínání.
Dále jedeme do Andermattu. Tady uděláme jen krátkou zastávku, nakoupíme pár věcí, podíváme se po městečku a díky dešti ( jak jinak ) pokračujeme na Oberalpass. Cestou sledujeme šplhající se vlaky do sedla z Andermattu a nazpět. V tomto sedle také pramení Rýn, parkuje tady několik obytných aut a je zcela jasné, že tady jsou někteří také již více dní. Zdržíme se tady asi tak 2 hodiny a jedeme dál.
Cestou se podíváme do údolí Medel, chceme najít soutěsku Hollenschucht, což se nám daří až při odjezdu. Jsme prakticky už na cestě domů, a tak se nechceme dlouho zdržovat hledáním. Další cíl, soutěsku ( Grand kaňon of Switzerland ) u Flimsu, pro nedostatek času odkládáme na "příště". Prohlédneme si tato místa, Ondra chce stále vyrazit do Laaxu, který je známým lyžařským a hlavně snowbordovým střediskem. Najdeme místo na stání v zimě a posledním cílem je soutěska Taminaschlucht u lázní Bad Ragaz. Tady si uděláme příjemnou dvouhodinovou procházku soutěskou, podíváme se na výstavu soch a různých uměleckých děl v parcích a večer vyrážíme k domovu.

Desátý den:
Přes SRN přijíždíme domů.

Co říci závěrem?
Švýcarsko jsme poměrně dlouho nechávali stranou. Bohužel. Jsou tu krásné hory, nádherná příroda a určitě je zde hodně věcí k vidění i za špatného počasí.
I když jsme měli velmi proměnlivé počasí, ve výškách nebylo zdaleka dobré, i tak jsme byli horami nadšeni a viděli jsme toho opravdu dost, udělali několik menších túr atd.
Je třeba si zvyknout na to, že se na řadě parkovišť platí poplatek. Ale většinou malý. Na řadě míst je časově omezené stání - dobré mít parkovací hodiny. Jinde jsou centrální parkovací automaty.
Na řadě míst se setkáte se zákazy parkování obytných aut přes noc. Jinde to problém není, případně je stání časově omezené. Nahoře v horách to často není problém, například v Sustenpassu stojí hodně aut. V Grimselpassu je dokonce inzerované a na krásném místě.
16.02.2008 17:45:26
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one