Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Šumava - obrázek

Šumava - obrázek

Předposlední předprázdninový víkend jsme plánovali konečně vodu, Vltava měla být naše (ha,ha,ha), ale letní počasí je ještě nestálé a nemoci nás také neobešly obloukem. Takže operativní změna znamenala výjezd na Šumavu, do míst Boubínského pralesa. Když jsme tu byli loni, byl prales zavřený kvůli kalamitě.

Fotografie z tohoto víkendu naleznete zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/vikendove-cesty/sumava-boubin-stozec.html

 V pátek jsme vyrazili v brzkém odpoledni, neboť auto zůstalo vybavené z minula, takže se dokoupilo jen čerstvé pečivo a maso na oheň. Tedy hlavně buřty, protože víme, že na tábořišti, kam míříme, jsou krásná ohniště. Z několika možných cest k Boubínu jsme zvolili cestu přes Šumavu. Protože jsme nebyli na nikoho vázáni a čas nás nijak neomezoval, zastavili jsme se cestou na Jezerní slati. Konečně jsme ji viděli při sluníčku, ne jako posledně za mlhy a Pongo se alespoň trochu provětral. K večeru jsme dorazili na boubínské tábořiště. Kromě nás tu již stálo jedno belgické obytné auto, na louce dva stany a holandská dodávka. Přivítala nás příjemná obsluha kiosku a také trochu nepříjemná zima, takže jsme s povděkem přijali pozvání na horký grog. Po zabydlení jsme se ale hned zahřáli v lese sběrem dřeva na oheň a pak už při krásně plápolajícím ohýnku. Jen jsme si chrochtali. Obyčejné buřty opečené nad ohněm, vedle šumící potůček a jinak naprosté ticho kolkolem – to prostě nemá chybu. U ohně jsme vydrželi téměř do půlnoci.

Říkali jsme si, že si víkend opravdu užijeme, k čemuž také patří delší ranní spánek. Vstávali jsme do podmračeného počasí, které nevěstilo nic dobrého. V 6 hodin (ranní procházka s psíkem) bylo přitom nádherné azuro a sluníčko svítilo o sto šest. Takže jsme po vydatné snídani sbalili do baťohů pláštěnky a deštníky a vyrazili směr Boubínský prales. Nejdříve jsme došli k nám již známému Boubínskému jezírku, odkud začínají turistické trasy i naučná stezka. Vydali jsme se doleva podél ohrady, obklopující celý prales, s plánem na rozcestí odbočit po modré na větší okruh přes Zátoň. Vzhledem k tomu, že jsme šli sami, dovedete si představit ty neustálé komentáře dvou pubertálních výrostků. Vodu na mlýn jim seslalo těsně před odbočkou samo nebe. Začalo docela intenzivně pršet, takže jsme vytáhli deštníky a pláštěnky a vydali se zpět po naučné stezce. I přes občas intenzivní désť jsme mohli obdivovat různé růstové zvláštnosti u staletých velikánů v oblasti pralesa. Jak déšť a drobné kroupy přišly, tak i odešly. Cestu jsme dokončili již za sucha. Také jsme našli několk hřibů, které jsme později večer ogrilovali na ohni. U auta jsme dali oběd a rodičové se šli ještě projít a kochat se rozkvetlou přírodou, protože „stáří“ již ví, že je věčná škoda sedět na místě. Ne tak omladina. Ale nutno přiznat, že se děti pak aktivně pustily do přípravy večerního ohně a výroby pravé louče ze smoly. Díky konstrukci a z kiosku zapůjčenému roštu nad oheň se dnes grilovalo na otevřeném ohni. Maso bylo výborné, šťavnaté, zeleninka do zlatova opečená, prostě idylka, jen kdyby opět nezačalo pršet. Takže konzumace byla pod pergolou. V té době dorazili také Havránci, kteří se za námi přijeli podívat. Naštěstí přestalo pršet a společné večerní posezení mohlo být u ohně. Probíraly se absolvované cesty a plány na blížící se prázdniny. I přes chládek (na nedaleké Horské Kvildě tu noc zaznamenali teplotní rekord – 4 oC) jsme u ohně vydrželi docela dlouho.

V neděli ráno se na nás smálo sluníčko, tak jsme se snídaní nepospíchali. Chvíli jsme ještě poseděli u kolegů, pak se rozloučili a vyrazili za dalšími turistickými cíli. Nejdříve jsme se zastavili v Lenoře, ale nic nás zde nezaujalo, tak jsme pelášili dál. Dojeli jsme přes Soumarský most až do Stožce, odkud jsme již jednou vyráželi za cyklistickým dobrodružstvím. Tentokrát jsme zvolili krátký lehký pěší okruh, protože jsme v autě zanechali chorou Klárku. Po turistické i cyklistické značce (občas i zimní běžkařské) jsme se vydali přes Stožecká luka ke Stožecké kapli a dále obloukem zpět do Stožce. Cesta rozkvetlými loukami byla úplně úchvatná. 800 m stoupání odbočkou ke kapli bylo odměněno krásnou dřevěnou stavbou, která hodně připomíná sloupové kostely v Norsku. Byla to opravdu velmi příjemná procházka bující šumavskou přírodou. Pohodový víkend jsme zakončili výborným obědem v restauraci u parkoviště, která byla kromě nás plná cyklistů a „inlajnistů“.


Teď už nás čeká jen intenzivní příprava na prázdniny a naše putování po Sicílii.O tom ale až někdy později.....

16.06.2008 21:44:44
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one