Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Francie - Silvestr 2008

Francie - Silvestr 2008 - obrázek

Francie - Silvestr 2008 - obrázek

Silvestrovský pobyt ve Francii, lyže a zas jen lyže:
 
Tento rok to nakonec dopadlo tak, že z plánů na opětovné slavení Vánoc na horách nezbylo nic... Tak jsme si dali víkend lyžování před Vánoci, pak o Vánocích slavili a spokojeně papali doma a nabrali nějaké to kilčo (jistě to každý zná sám) s vidinou toho, že ihned 25. 12. brzy ráno vyrazíme opět na lyže do Francie.
Vánoce jsou tedy za námi, s hodně překvapeními a nutno říci, že i mnoha až neočekávanými dárky. Ráno brzy vstát (všichni mohou spát cestou v pelíšku a jen taťka to odnese za volantem ), auto je již dva dny připravené, věci v mrazáku..., tak se nám nakonec okolo 8,30 daří s předstihem vyrazit. Super, čas máme velmi dobrý, nálada díky očekávaným asi 10 dnům na horách také. Dostaneme zprávu od Míly, že před chvílí projeli Plzeň a upalují dále do La Norma. Domluvíme se na tom, že si ve Sv. Kateřině potřeseme pravicí a prohodíme pár slov. Mezi tím se domlouváme s Jindrou a rodinkou Potužáků, kde jsou a je jasné, že bychom se měli někde potkat. Jedeme každý sám, ale máme díky občasné SMS přehled o místu, kde se kdo nachází a prostě až to vyjde, tak se potkáme. Na Sv. Kateřině dáme malou zastávku, pokecáme krátce s Mílou a Stáničkou, popřejeme si krásné svátky. Oni odjedou, my ještě sníme nějaké drobnosti u McDonalds....a pádíme dál s cílem dojet dnes večer až do Montgenevre. Víme, kde to je, již jsme tam byli a neměl by být tedy vůbec problém. Jen jedeme novou a nyní můžeme říci, že i lepší a zábavnější cestou přes Mnichov, San Bernardino, Milano,Torino,Oulx,Montgenevre.
 
Za Mnichovem potkáme Petra s Dášou a dětmi. Přivítání je bouřlivé, dlouho jsme se neviděli a je prima, že i děti budou mít parťáky na svazích i mimo nich. Jindrovi se nás nedaří dojet. Relativně chvátáme díky tomu, že chceme přes San Bernardino projet ještě za světla. To se nám také podaří, hodně sněžilo a je se tedy opravdu na co dívat. Je to tady hodně hezké a slibujeme si, že zpět se zde zastavíme ( ...a pokud by to nevyšlo, tak určitě někdy příště...asi každý na cestách zná to příště, sem musíme ještě jednou a podobné „hlášky“ ).
 
Sjezd dolů je trochu „z kopce“, nahoře proběhlo střídání řidičů a ve druhém autě řídí Dáša. Ta je občas trochu rozmrzelá asi z toho, že jsem v prudkých a dlouhých klesáních zvyklý dost šetřit brzdy. Jedu tedy relativně pomalu, na motor a jen občas bliknou moje brzdová světla. Ostatně jsme také o nějaké to kilo těžší než auto za námi.
 
Dole je již tma, za Milánem konečně počkáme na Jindru a dále už to pádíme společně. Tedy pokud se tomu tak dá říci, díky silné mlze se viditelnost velmi zhoršuje a my musíme znatelně zpomalit. I tak někdy v půl 11 sjíždíme z dálnice u Oulxu. Nestačíme se divit a musíme uznat, že se na webech o množství sněhu tady nelže. Pravda, po sněžení bychom na silnici snesli klidně sněhu méně. Začíná mi být jasné, že výjezd nahoru do sedla a vesnice Montgenevre bude za těchto podmínek možná trochu napínavý.
 
Jindra má vysílačku, se domluvíme tedy na větších rozestupech, Petr to pochopí následně ve stoupání. Auto klouže stále víc, také stále víc stoupáme, kontrolky prokluzu blikají jak o závod a my napnuti očekáváme průjezd vracečky před tunelem... Ta je hodně prudká, ale díky znalosti tohoto místa vjíždíme za blikání kontrolek skoro bez problému do tunelu. Je nám jasné, že snad už máme vyhráno. Nahoře nejsou prohrnuté cesty, jedeme se tedy otočit na nedaleký kruhový objezd do směru stoupání na STPL, prudce se rozjedeme... a popletli jsme si výjezd a vjezd na místo. Naštěstí reakce byla dobrá, couvneme a rozjíždíme se znovu v hlubokém sněhu, který je obecně pro mé pneu super. Pak už jen vzít lístek u brány a najít dobré místo. Díky tomu, že je dost pozdě, jen zaparkujeme ( za námi je 980 km jízdy ) a po sklence jdeme spát.
 
Celou noc sněží, ráno je dost nového sněhu, počasí pod psa. Ostatně ani nyní předpověď nelhala – dopoledne zataženo, sněžení, vítr... později se to má protrhat. Najdeme si tedy lepší místo na stání, přeparkujeme, napojíme se na elektriku ( ta je v ceně STPL, a tak by to byla škoda nevyužít ) a silní jedinci jdou okolo 10. hodiny na lyže. U nás se domluvíme, že koupíme permanentky dvě ( dospělý 29,50 Eura ). Holky pak, pokud se to vybere, si koupí další nebo si vezmou naše. Při počasí -12 st., větru v nárazech 35 km/ hod. asi nejlepší volba také díky tomu, že Klárka a chlad nejde moc dobře dohromady. Postupně pouštějí další lanovky, nakonec jezdí skoro všechno. Po poledni ( opět předpověď nelhala) vyleze slunko a vše je najednou takové hezčí. Jen ten vítr je pekelný a my zabaleni do neoprenových a jiných kukel statečně čelíme omrzlinám díky silnému větru nahoře. Pak se okolo půl třetí měníme s holkami, dáme jim jasné instrukce o tom, že musí výhradně využívat kabinky i za cenu front.... a jak to dopadlo?
 
První jízda, první lanovka na hřeben, největší vítr, prostě pekelné podmínky. A naše ženy sedí na sedačce a je jasné, že dobré svezení to nebude. Když dojely nahoru, za občasného silného houpání, s rampouchy snad úplně všude, byly totálně bez morálu a i jízda dolů tomu odpovídala. To, co říkaly, když po asi 25 minutách byly zase zpátky, se sem prostě nehodí napsat. První den byl ale i tak super, zejména my kluci jsme si to hodně užili. Někteří pak šli bruslit na nedaleké kluziště, jiní šli do městečka. Mrazy z Ruska už dorazily až sem, teplota začala hodně klesat.
 
V sobotu se počasí se stále lepšilo, vítr slábnul, jen silný mráz přetrvával. Bylo již super lyžování, předpověď byla dobrá a my jsme se tedy rozhodli dodržet plán a vyrazit na lyžích do Itálie. Věděli jsme, že je to hodně daleko a nedá se to stihnout celé. I proto jsme chtěli jet prvním lanem... a to všechny další asi trochu zaskočilo. Před půl 9 odcházíme, nazujeme lyže a sjíždíme k lanovce koupit lístek Vialattea (cca 400 km sjezdovek) za 41,-Euro. Pak už jen brousíme super svahy, na nově upravených sjezdovkách je krásný sníh. Tam to jedeme horem, přes sedla a s krásnými výhledy. Sněhu je opravdu požehnaně, nahoře zatím ještě není úplně vše upraveno, a tak někdy bojujeme v hlubokém. Pravda, někteří jsou z toho naopak nadšeni. Pak se dostáváme nad Cesanu (na místním STPL vidíme jen jedno místo volné a celý je ve stínu), sjedeme dolů a pokračujeme okolo olympijské bobové dráhy dále na Oulx. Bohužel je tady opět docela dost lidí, ale proti minulému roku neskutečně moc sněhu a na Itálii je to super. Bojujeme ve frontách a víme, že jakmile tady tomu ujedeme, bude to již dále dobré. Nakonec dojedeme až k Oulxu a vracíme se zpět, protože si chceme zalyžovat ještě na krásných sjezdovkách „u nás“. Sestriere nestíháme, bohužel na „Mléčné dráze“ je nevýhoda toho, že se z Francie musí dojet hodně daleko do místa, než se dá pokračovat do dalších areálů.
 
Foto najdete zde:
 
 
I tak je to super den, je fantastické počasí, skvělý sníh, parádní lyžování, jen únava je poměrně značná a my to máme ještě hodně daleko. Pak ještě jednou netrefíme správnou lanovku a táta dostane, co proto. Ale můžeme si dát alespoň znovu olympijskou slalomovou sjezdovku žen. Když pak dojedeme nad Claviere, potkáme další členy naší skupiny, kteří lyžují jen v těchto dvou areálech (pouhých“ 230 km sjezdovek za levnější permici) a pak už řádíme všichni společně. Někteří pak končí, pár se nás ale jde ještě dorazit na kopce nad námi. Děti šly večer opět bruslit –to bylo zdarma, protože tam nikdo nebyl. No také proč by byl, když tam při -15 st. C byli jediní. A pak už je jen večeře a tradiční posezení – děti u Potužáků, dospěláci u nás....
 
Neděle je stejná, jen s tím rozdílem, že jsme rozhodnuti projet areál „ jen „ v Montgenevre – i tak je tady co dělat, a tak neváháme. Den je opět super, krásné lyžování a my si dáme hodně do těla. Jen teplota dále klesá a protože je i přes den dost pod deseti stupni pod nulou, je to na častější návštěvu hospůdek. Pak už je zase večer, v noci se nám teploměr přibližuje k -20 st. C, a tak raději jdeme spát – nikdo tedy neví, jaký byl noční teplotní rekord.
 
Pondělí má být odpočinkovým dnem - přece jen jsme se do teď dost ničili. Je naplánován přejezd do dalšího areálu v Serre Chevalier s malou zastávkou – pokud to půjde – v Brianconu. Ale nad ránem začne sněžit, pravda, o dost se oteplí, a ráno je opět dost nového sněhu. Víme o serpentinách dolů, nakonec se tedy dohodneme, že chvátat není kam, počkáme, až uklidí silnice a pojedeme později. Uděláme zatím všichni servis, parkoviště se za ty tři dny hodně naplnilo, zaplatíme za služby a vše další ( 4 dny včetně elektro – pravda, ta večer dost vypadávala a rozhodně to není na topení, dobít baterie ale bez problémů, servisu, vody....32,-Euro celkem – to nejde nevyužít ). A spokojeně odjíždíme směrem k dalšímu dobrodružství.
 
Napsali o Vialattea:


• 400 kilometrů vzájemně dokonale propojených sjezdových tratí bez nutnosti sundání lyží z nohou aneb v Itálii zcela ojedinělá nabídka, které z tohoto úhlu pohledu může konkurovat snad jen Cervinia „navázaná“ na švýcarský Zermatt a v centrální části Dolomit Sella Rondou propojená střediska Val di Fassa e Carezza, Arabba / Marmolada, Val Gardena / Alpe di Siusi a Alta Badia
• za všechna subjektivní hodnocení nejpřesvědčivěji hovořící pořadatelství Mistrovství světa v alpském lyžování 1997 a zejména Olympijských her 2006, se kterými souvisela i razantní modernizace nemalé části areálu
• skikolotoč ViaLattea (Mléčná dráha) tvořený 7 vzájemně a dokonce i „přeshraničně“ propojenými oblastmi Sestriere, Sansicario, Sauze d’Oulx, Cesana, Claviere, lanovkou nedávno připojeným Pragelatem a francouzským Montgenevrem, to vše v nadmořské výšce od 1.359 do 2.808 metrů
• sjezdovky všech typů náročnosti v ideálním poměru aneb pestrá paleta tratí od hrůzu nahánějících černých „krpálů“, přes nepřebernou nabídku lyžařského „mainstreamu“ až po nenáročnou skituristiku
• pro snowboardisty nadmíru pádný argument v podobě 3, ještě téměř novotou vonících snowparků přibyvších k jednomu „starému“, byť rozsáhlému a „nabitému“ celou řadou top atrakcí
• široké možnosti volného terénu, nesčetně výzev pro „extrémisty“, stále oblíbenější heliski i třeba zcela unikátní noční lyžování na závodní sjezdovce G. Agnelliho
• neopomenutelná každodenní upravovanost sjezdovek až k samé dokonalosti, v posledních letech velmi vylepšený, neboť často nezbytný, systém umělého zasněžování a nespočet lyžařských škol a školek i začátečnických svahů
• mimořádně zajímavá nabídka běžeckých tratí včetně oněch náročných olympijských v Pragelatu, kde za naši vlast tak srdnatě a nakonec úspěšně bojovali medailisté Kateřina Neumannová a Lukáš Bauer
• ale i Sestriere jako pravidelný hostitel Světového poháru, když právě zde se dvojím vítězstvím v listopadu 1987 zrodil celosvětový fenomén italského idolu Alberta Tomby
• a v neposlední řadě i široká infrastruktura oblasti včetně multifunkčního sportovního komplexu s tenisem, squashem a relaxačními službami a vzhledem k překládané komplexnosti a šíři nabídky i opravdu zajímavé finanční podmínky
 

 
Napsali o Montgenevre:
 

 
 
Montgenèvre (1.850 – 2.800 m n.m.)
Mezinárodní lyžařská oblast na hranicích Francie a Itálie nabízí celkem 400 km sjezdových tratí a řadu zajímavých možností provozování dalších zimních sportů. Střediska Montgenèvre, Clavière, Cesana, San Sicario, Sestrière a Sauze d’Oulx jsou vzájemně propojena a umožňují tak lyžování v obou zemích, což se výrazně přispívá k atraktivitě pobytu v nich. Samotná část - oblast Montgenèvre/Monts de la lune domain (Clavière - Italie)
Skvělé možnosti tu najdou příznivci běhu na lyžích. V Montgenèvre se nachází přírodní kluziště, najdete tu i trasy pro pěší turistiku nebo chůzi na sněžnicích.
Mezi možnostmi aprés ski nechybí diskotéky, kino a celá řada horských restaurací, barů a dalších podniků.

Jedno z nejstarších francouzských horských středisek – Montgenèvre, si zachovalo příjemnou atmosféru alpské vysokohorské vesničky. Skvělé možnosti lyžování tu najdete za každého počasí, protože oblast je vybavena špičkovým zařízením na výrobu umělého sněhu. Není náhodou, že právě v této oblasti se připravují národní týmy na Olympijské hry 2006.
Milovníci běhu na lyžích tu najdou přes 100 km běžeckých tratí. I na snowboardisty tu čekají skvělé podmínky ve snow-parku či při jízdě mimo upravené tratě.
 
 

 
Další odkazy:
 
Stání: Montgenevre, oficiální STPL pro 280 aut, o svátcích bývá poměrně plný, cena 10,-Eur se snižuje až do týdenního pobytu, my platili 32,-Euro za 4 dny, na pravé straně u cesty z Cesany Torinese bez problémů viditelné.
 
Cesty jsou již v pohodě, prakticky mokré a jen tu a tam je zbytek sněhu, opět se přesvědčíme, že silničáři tady dělají, co mohou. Motáme se serpentinami dolů, pak spatříme Briancon, svítící pevnosti. Po levé straně je inzerované parkoviště hned u centra, hup a už na něm stojíme. Parkovné 1,80 za dvě hodiny by mělo na prohlídku městečka stačit - nestačilo.
 
Couráme jen tak po městě, jsou zde krásné uličky, okolo hory, pevnosti, sníh. Zajímavá kulisa nejen pro focení. Z krámků se linou vůně a po chvíli je rozhodnuto, že je třeba zajít na nějakou místní specialitu. A co jiného než raclette. To ale ještě netušíme, co se bude dít a jak jsme vše podcenili. Začíná nám to docházet krátce po objednání, když začne číšník nosit věci na stůl..... Takové porce jsou tak pro trojnásobek lidí. Jídlo nebere konce, je nám líto to nechat a i když je to super, tento nerovný boj prostě jasně prohráváme. A to i přesto, že nás číšník uklidňuje, ať si dáme na čas, vzdáváme to. Pravda, ještě následující dva dny jsme moc nejedli.
 
Napsali o Brianconu:
 

 
 
Díky své nadmořské výšce patří Briancon k nejvýše položeným městům v celé Evropě. Město, které se rozkládá v členitém terénu, vyniká slavnou historií. Dochovalo se zde výjimečné historické centrum a opevnění z doby Ludvíka XIV. Návštěva těchto míst patří k oblíbeným aktivitám návštěvníků oblasti. Zvláště večer má historické centrum kouzelnou atmosféru a nabízí řadu příjemných míst k posezení.
Toto významné alpské město s 10.000 stálými obyvateli je rovněž důležitým centrem zimních sportů. Každoročně se zde koná řada mezinárodních sportovních akcí, na které je město skvěle připraveno, včetně ubytovacích kapacit i infrastruktury. V minulých se tu například konal šampionát v alpském lyžování juniorů, mistrovství v hokeji juniorů atd.

Najdete tu několik lyžařských škol, prodejny a půjčovny sportovních potřeb, poštu, řadu obchodů, lékárnu, aquapark, saunu, fitness centrum, kluziště a řadu dalších služeb a možností. Zahrát si můžete i bowling nebo tenis.
 
 

 
 
Doplatit parkovné po nás nikdo nechtěl, odjíždíme tedy a další zastávka je až na STPL ve Villeneuve v oblasti Serre Chevalier ( ta začíná u Brianconu, končí pak v Les Monetiers Les Bans ). Podle materiálů je i v Brianconu STPL, ale my chceme stát někde uprostřed ve Villeneuve tak, abychom měli možnost bez přejezdu autem projet na lyžích celý areál.
 
Místo na stání najdeme docela snadno, nahlásíme se na místním turistickém středisku ( pas a doklad od auta s sebou, poplatek 8,-Euro/den ), vyfasujeme dálkové ovládání od brány a už parkujeme na místě. Je to kousek do lanovky, tak je rozhodnuto, že tu vydržíme až do Silvestra.
 
Pak už jen lyžování a lyžování na cca 250 km sjezdovkách, počasí střídavé, dvě noci dost sněží a napadne krásný prašan. V tomto areálu volných terénů (hlavně na pravé straně) je to doslova ráj a jezdit po kolena v peří není každý den. Pravda, únava z toho také stojí za to, a to zejména druhý den, kdy už je sníh těžší.
 
Foto najdete zde:
 
 
Lyžování tady je super, užíváme si. Jeden den jedeme na jednu stranu, vpravo, druhý den zase vlevo až do Brianconu a zpět na lyžích. Pocitově jsou hezčí sjezdovky nad Chantemerle (bohužel tady je také znatelně více lidí) a nad Brianconem ( tady je na sjezdovkách nepochopitelně prázdno ).
 
Tak to jde dva dny. Za autem postavíme ledový bar a připravíme vše na Silvestra. Mezi tím také vyzkoušíme místní bazén asi 300 metrů od STPL, další den kluziště naproti, kde se strhne bruslící šílenství. Nakonec bruslí skoro všichni. Na Silvestra po lyžování přijde zpráva od Vaška s Pavlínou, že by se možná stavili a kde jsme. Když jim to napíšeme, žádná reakce, tak to dále neřešíme. Překvapení se koná až tak za dvě hodiny, to nám klepou na dveře a způsobí nám tak milé překvapení. Pak pokračují silvestrovké přípravy, půlnoc se nezadržitelně blíží, naši malí barmani nás očekávají venku u ledového baru a veselí opravdu začíná nabírat na obrátkách, půlnoc, přání a přípitek a na závěr odpálíme připravený ohňostroj – ten byl super a je vidět, že odborníci vykonali skvělou práci. Asi deset minut super šou a dovolím si použít větu od Kristiána z SMS-ky, když jsem se jej ptal, jak se líbil ohňostroj: „ ještě teď mají otevřené huby!“
 
Pak nás už čekají jen dva super dny lyžování, krásné „italské“ počasí, opět projedeme postupně celý areál. Dělá nám radost nadšení všech dalších. Neuvěřitelný výkon předvede malá Terezka, když s námi projede všechno jako dospěláci a svým „strejdo, dáme támhle tu kotvu“ nás všechny vždy dostane. Někteří už mají dost, vybírají jen sedačky, ale tenhle prcek jezdí doslova do posledního lana a je velmi smutná, že už končíme. To ale jen do chvíle, než se jde bruslit. Tady pokračuje opět do zavíračky.
 
Napsali od Serre Chevalier:
 

 
 
Tato výjimečná lyžařská oblast uspokojí i ty nejnáročnější sportovce. Lyžařská oblast Le Grand Serre Chevalier vznikla vzájemným propojením 4 menších lyžařských oblastí v Jižních Alpách nedaleko hranic s Itálií, kde bývá až 300 slunečných dnů v roce. Nabízí skvělé podmínky pro lyžování a další zimní sporty uprostřed nádherné přírody. Oblast leží v přímém sousedství národního parku Parc National des Ecrins. Dělí se na 4 části podle hlavních středisek - Briancon (1.200 m n.m.), Chantemerle (1.350 m n.m.), Villeneuve (1.400 m n.m.) a Monetier-Les-Bains (1.500 m n.m.), která se skládají celkem z 16 vesniček. Někdy bývají označovány podle nedmořské výšky, takže například Serre Chevalier 1200 znamená Briancon; Serre Chevalier 1350 - Saint Chaffrey, Chantemerle a Villard Laté; Serre Chevalier 1400 tvoří vesničky La Salle, Moulin Baron, La Chirouze, Les Pananches, le Bez, Villeneuve; Serre Chevalier 1500 - Monetier les Bains, le Freyssinet, Le Serre Barbin, Les Guibertes, Le casset, les Boussardes, le Lauzet.
Zcela výjimečné možnosti tu najdete pro lyžování i snowboarding. Není náhodou, že se právě Le Grand Serre Chevalier se spolupodílí na organizování Zimních olympijských her 2006. Zdejší svahy a také snowboardový areál byly vybrány k oficiálním tréninkům před olympijskými hrami. Najdete tu náročnou olympijskou sjezdovku, která nese jméno zdejšího rodáka – olympijského vítěze Luca Alphanda. Nejelší sjezdovka měří necelých 7 kilometrů a zastoupení všech stupňů obtížnosti sjezdových tratí se podílí na atraktivitě této oblasti. Vytknout by se jí dal snad jen poměr množství sedačkových lanovek, kterých je zde méně, a klasických vleků, které zde výrazně převažují. Kromě obrovského množství vzájemně propojených sjezdových tratí zde naleznete i velký počet terénů určených pro jízdu mimo sjezdové tratě. Jedny z nejlepších podmínek v velé Francii zde najdou i příznivci snowboardingu, na které tu čeká 5 vybavených snowparků různých velikostí (Briancon, Chantemerle, Villeneuve, Monetier). Milovníci běhu na lyžích se mohou vydat celkem na 45 kilometrů zdejších tratí. Skipasy můžete zakoupit - Serre Chevalier (platí pro skiareál Chantemerle aVilleneuve) nebo Le Grand Serre Chevalier (platí rovněž pro skiareál Briancon, Serre Chevalier, Monetier). V ceně skipasu je 1 vstup do aquaparku či na kluziště. jednodenní možnost okusit sjezdovky nedalekých oblastí Alpe d’Huez, Les 2 Alpes a Puy St. Vincent a samozřejmě místní skibusy. Pozornost je tu věnována i dětem a začátečníkům, na které zde čekají speciální tratě. Při lyžování se můžete občerstvit v celé řadě horských restaurací a bister.

Nabídka dalšího sportovního vyžití je v celé oblasti obrovská. Můžete bruslit, plavat, jezdit na tobogánu, sáňkovat, věnovat se paraglidingu, chůzi na sněžnicích, jízdě na sněžném skútru, na koních nebo na psím spřežení, vydat se do sauny, do lázní nebo na výlet speciálně upravenou rolbou atd. V Monetiér najdete fantastickou možnost relaxace - termální lázně s vnitřními i venkovními bazény.
Kino, diskotéky, noční bary s hudbou najdete v řadě středisek. Restaurace, obchody, cukrárny atd. najdete v hlavních střediscích ve velkém výběru. Zajímavým výletem může být návštěva ledové jeskyně na konečné kabinové lanovky z Serre Chevalier – Chantemerle. Po celou zimní sezónu tu probíhá obrovské množství nejrůznějších sportovních a kulturních akcí, včetně soutěží, divadelních představení, koncertů, ohňostrojů atd.
 
 
 

 Další odkazy:
 
Stání:
My jsme stáli ve Villeneuve na oficiálním STPL u lanovky Pontillas. Přes ulici je ledová plocha, 300 metrů bazén, pekárna, kousek do městečka, restaurace atd. GPS: N 44°56´41´´ / E 6°33´19´´, placené 8,-Euro/den. Servis v ceně, bez elektro.
 
 
Později odpoledne zaplatíme, před pátou vyrážíme směr domov. Bohužel se strefíme do kolny odjíždějících lyžařů a posunujeme se poměrně pomalu až skoro k Brianconu, pak se vše rozjede a do kopců už upalujeme. V Montgenevre se podíváme na krásný ohňostroj a pak už je dál a dál. Cíl San Bernardino se zdá hodně daleko, zpoždění je velké. Nakonec ale už jen kousek od něj v údolí parkujeme na klidném místě (dole kvůli teplotě, protože zásoba plynu se nezadržitelně tenčí a také jízda za světla přinese ráno pěkné scenérie). Stálo to za to. Nakonec se domluvíme, že brzy ráno budeme pokračovat jen my. Vašek s Pavlínou jedou to Bad Tölz, Jindra a spol. si chtějí přispat.
 
Brzy ráno zazvoní budík, vstáváme, děti ještě spí. Snídaně bude až nahoře (cestou je řada parkovišť). Zastavíme ale až v sedle, nasnídáme se a hurá lyžovat. Jindra také dojede, je ale nastydlý a tak pokračují dál směrem k domovu.
 
Areál v San Bernardinu je poměrně malý, tak 40 km sjezdovek, většinou dost staré vybavení a jen jedna sedačka a jedna kabina. Ale vyváží to pohoda, žádní lidé, krásné sjezdovky a hlavně neuvěřitelné panorama hor při lyžování. Jsme doslova nadšeni a ve spojení se super sněhem a sluníčkem to bylo asi nejlepší lyžování těchto deseti dní. Užíváme si na prázdných sjezdovkách, ale po tolika dnech lyžování a při použití kotev – tedy neustálé stání, nás to nakonec opravdu odrovná a my se rozhodneme skončit a vyrazit k domovu. Uděláme ještě oběd, usušíme na sluníčku věci, taťka jde do městečka prověřit běžkařské tratě a prohlásí: “sem se někdy vrátíme“ (jako už na asi 1000 míst). Pak už jen projet tunelem a klesáme stále níž a níž, nudná cesta po dálnicích směr Plzeň. Přespíme za Mnichovem a dopoledne dojíždíme domů.
 
Foto najdete zde:
 
 
Odkaz:
 
Stání:
Spali jsme na parkovišti Campagnola – GPS: 46°13´52´´ / E 9°06´06´´, je zde veřejné WC, voda, klid, zdarma.
Pak je hezké místo se stejným vybavení nahoře kousek od sedla, velmi dobře viditelné a klidnější je vpravo nad údolím s krásným výhledem – GPS: N 46°13´52´´ / E 9°13´58´´.
Dále je možné stát v sedle hned vprav či podjet dálnici podle cedulí Policie a dojet až k lanovce. Nás o svátcích vykázali na stání v sedle. I tak je to na lanovku kousek, běžkařské areály jsou pod parkovištěm. Pozor, do města obytňáky nesmí a nesmí tam stát.
 
 
Bylo to super deset dní. Věříme, že se všem líbilo stejně jako nám. Jen počasí mohlo být o něco lepší, nemusely být takové mrazy na začátku. I tak ale plyn vyšel a vše se povedlo na 1.
 
Příště budeme pokračovat v těchto údolích dál - ještě jsme toho ve Francii hodně neviděli.
 
12.01.2009 18:04:18
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one