Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Dolomiti - září 2009

Itálie - Dolomiti - září 2009 - obrázek

Itálie - Dolomiti - září 2009 - obrázek

Dolomiti – prodloužený víkend v září:

Již delší dobu jsme se s „Potužáky“ domlouvali na prodlouženém víkendu v Dolomitech. Konečně se povedlo a na Sv. Václava v září jsme mohli vyrazit. Původní čas odjezdu se stále prodlužuje, musíme vyřídit ještě nějaké věci, ale konečně okolo 16 hodiny vyrážíme. Ještě prověřovací zprávička, jak jsou na tom s odjezdem naši parťáci, a už upalujeme k hranicím. Když najedeme na dálnici směr Regensburg, zjistíme, že přátelé jsou kousek za námi. Pokračujeme dále a stále vyhlížíme v zrcátkách známé auto a jeho posádku. Před Mnichovem se konečně povede a za námi dává Petr blikáním signál, že nás „má“. Na dalším parkovišti je vítání, dále už pak pokračujeme společně. V Itálii začíná pršet, a protože jedeme první, jsou směrem k nám různé poznámky o tom, že si mám vypnout ostřikovače. Bohužel to počasí je realita, a i když byla dobrá předpověď, toto se moc nepovedlo. Jistě to ale bude jen z bouřky a ne na dlouho.

Fotografie najdete zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/dolomiti.html

 U Chiusi odbočíme do nám hodně známého údolí, projedeme St. Christinu, Plann de Gralba a za mlhy přejíždíme sedlo směrem do Corvary. Tady po chvíli parkujeme pod skupinou Sella a zajištěnou cestou Brigada Trindentina. Stojí tady ještě asi 8 dalších obytných aut. Bohužel vytrvale prší, je půlnoc, a tak za vytrvalého bubnování na střechu obytňáku usínáme.

Ráno vstáváme sice relativně brzo, déšť není slyšet, ale i tak je počasí dost špatné na nějaké lezení. Všude se válí mraky, dole a nahoře je mlha a vysoká vlhkost. Při snídani tedy padne rozhodnutí o změně plánu na lokalitu okolo Passo Falzarego. Zde jsou tunelové cesty z války a tady nám asi moc vadit nebude, že je mlha a chvílemi lehce prší. Nasnídáme se a v klidu tedy pokračujeme dále přes Corvaru až na Passo Falzarego. Na parkovišti u lanovky není problém zaparkovat, moc lidí tady není, a za chvíli už s batohy na zádech vyrážíme lanovkou nahoru. Zde se oblečeme do úvazků a už vlézáme do první chodby a kráčíme tmou za svitu baterek dolů.

Tyto chodby byly vybudovány za první světové války, je to neuvěřitelná stavba. Viděli jsme jich při našich cestách po Dolomitech již dost, tohle ale bylo opravdu velmi zajímavé a také poučné. Je až neuvěřitelné, co dokázali za této války vybudovat, a protože víme o dějinách pár věcí z návštěvy muzea kousek odsud, tiše se jen divíme. Tato válka byla v oblasti Dolomit neuvěřitelná, neuvěřitelná také počtem zabitých a umrzlých vojáků na obou stranách. Je až neskutečné také to, že se tady fronta za 3 roky války prakticky téměř nepohnula. O odolnosti a současně strádání vojáků se dozvídáme snad na každém kroku.

Projít tuto cestu je velmi zajímavé, v chodbách se dá slušně bloudit, ale není problém vždy najít pokračování směrem do údolí. Nám cesta trvá nějaké 2 hodiny, nikam nechvátáme, tak si to prostě jen tak užíváme. Když vylezeme ven, pokračujeme po úbočí s nádhernými panoramaty dolů. Bohužel výhledy stále ještě kazí oblačnost, ta ale také postupně mizí a okolo oběda je již docela hezky.

U aut si dáme oběd a následně pokračujeme do muzea války nedaleko odsud. Zde jsou také viditelné zákopy a řada dalších věcí, včetně projekce. Muzeum opět stojí za návštěvu a jen dokresluje hrůznost válečných akcí a také odhodlanost vojáků. Po další hodince pak pokračujeme podle plánu směrem do Cortiny D´Ampezzo.

V Cortině docela kroužíme, snažíme se najít bazén. Je to docela problém, a když se nám to konečně podaří, je zase problém dostat se k němu autem. Nakonec jsme si stejně chtěli prohlédnout městečko, parkujeme tedy u zimního stadionu. V Cortině evidentně nemají rádi obytná auta , všude samé zákazy, nakonec ale parkujeme. Podobné zkušenosti jsme měli i před časem, ještě, že nyní jsme našli dobré parkoviště a zdarma. Jen doufáme, že se tam za čas také nějaká cedule neobjeví.

Prohlédneme si krásné město, je teplo, už svítí sluníčko a všude je tedy plno, hodně lidí korzuje po ulicích. My také, dáme si nějakou dobrotu v cukrárně a kávu – jak také v Itálii jinak. Ale děti naléhají jít už do bazénu, co se dá dělat. Ten je v kopci nad městem, poměrně starý, zašlý. Cestou nás překvapí množství krokusů kvetoucích na loukách všude okolo – nyní v září…. V bazénu jsme většinu času sami, před naším odchodem pak přijdou ještě 2 plavci. Ale už je čas to zabalit a pokračovat dál.

Dalším cílem je STPL na Missurině. Odtud chceme ráno vyrazit na dlouhou cestu Ivano Dibona. Bohužel cestou zjistíme, že lanovka na Mt. Cristallo už nejezdí. To je tedy pech a musíme vymyslet jinou variantu nástupu. Je ale jasné, že ta bude hodně dlouhá + k tomu ještě dlouhá samotná cesta. Nenecháme si ale kazit hezký den, ještě nás čeká romantická večeře na břehu jezera Missurina. Po zaparkování hned vyrážíme na místní hostinu. A ta je, jak se patří. Začne předkrmy a ochutnávkou místních specialit, pak dalším jídlem, které si už objednáváme každý sám podle chuti. Vše doplněno červeným vínem a výhledem na hladinu jezera. Prostě co víc si přát – snad jen aby jezdila lanovka. I barman nám ale potvrdí, že je bohužel už zavřená.

Ráno je tedy na pořadu plán B. Jedno auto necháme kousek nad lanovkou, druhým se všichni přesuneme do Ospitalle. Odtud je možné vyjít k nástupu na zajištěnou cestu a absolvovat přechod celého hřebene po ní. Pravda, je jasné, že to nebude nijak snadné. Převýšení na začátek zajištěné cesty je cca 1 300 výškových metrů, což vydupeme za nějaké dvě hodiny. Ale někteří již znatelně unaveni. Posilníme se a po chvíli vyrážíme na zjištěnou cestu. Je to prostě paráda, krásný hřeben, neuvěřitelná panoramata, doplněná starými stavbami z války. I tudy šla historie války, i tudy před námi chodili vojáci, aby bránili průchodu protivníka.

Po pár stovkách metrů je ale jasné, že Jarda má dost. Nemůže moc rychle postupovat a večer se ukáže, že má teplotu, doma pak chřipku. Nakonec se rozhodne, že se vrátí zpět, přidá se i Klárka. Dobré bude to, že zatím převeze auto a tím večer ušetří čas pro další. Je totiž jasné, že přijdou až za tmy a budou muset spěchat s lezením. Jarda s Klárkou se tedy vrátí na začátek, svléknou trochu smutně úvazky a jdou dolů opět stejnou cestou, kterou před chvíli tak pracně vyšlapali. Později se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí. Občas si vyměníme SMS a je jasné, že časově to bylo hodně našponované.

Druhá skupina, včetně naší mamky, pokračuje dále. Užívají si cestu s tím, že nakonec nestihnou úplně celý hřeben a sestoupí kousek před koncem. I tak jsme ale rádi, když za tmy dostáváme zprávu, že za půl hodiny jsou dole. Je totiž jasné, že to bez problémů zvládli a nyní, už za tmy jdou jen údolím. Uvaříme tedy s Klárkou polévku, první záchranu pro navrátilce. Po polévce se začnou grilovat kolena a pak všichni totálně unavení jedeme do hajan.

V pondělí už snad ani nikdo nemá chuť na původně plánovanou cestu Tridentina. Vrátíme se tedy kousek na Missurinu, zaparkujeme a za chvíli už jedeme jeepem na plošinu Monte Piano. Je zde krásná procházka, neuvěřitelné výhledy do okolí, pohled na mekku Dolomit Tre Cime z druhé strany, který není až tak známý. Dá se odtud pokračovat dvěma směry dál, láká nás opět historie. Na tomto kopci totiž stály kousek od sebe zakopány 3 roky armády Itálie a Rakouska. Fronta se opět nepohnula prakticky ani o metr a nepřátele oddělovala jen malá proláklina.

Okolo plošiny vede síť cestiček. Ty nás provedou systémem zákopů, opevnění a chodeb. Všude okolo jsou kříže, různé pamětní desky a mohyly. Je to zážitek na všechny způsoby. Nejen historický, také kouzelnou přírodou a výhledy do okolí.

Původní plán na cestu pěšky dolů měníme díky pokročilému času na opětovnou jízdu autem ( 5,-Euro/osoba ). Před tím si ještě dáme kávu, sledujeme létající rogalisty, a pak už nás veze auto dolů.

Na parkovišti nám to nedá, vybalíme stůl, židle a gril. Vašek ugriluje super steaky a při prohlížení fotek z Islandu s vyprávěním nám postupně dochází, že budeme muset vyrazit k domovu. Ve 3 hodiny to tedy zabalíme, sedneme do aut a vyrážíme k domovu. Před 23 hodinou jsme už doma.

I když jsme v Dolomitech byli již hodně krát, nyní to bylo opět jiné. Zase nás ale toto pohoří nadchlo a i když jsme byli dost unaveni, i tak jsme plni skvělých zážitků a obohaceni o spousty dojmů.

A co bylo super, byla také fajn společnost Potužáků. Asi jsme je tak trochu brzdili v jejich rozletu, ale jsme dělali to velmi rádi.  A také jsme jednou nemuseli nic připravovat a jen jsme se vezli – a to je někdy také moc fajn. Takže Dášo, Petře, Peťo a Vašku – moc díky za společnost a super víkend. Už bychom vyjeli zas!!!!

30.09.2009 19:00:12
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one