Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Kalábrie 2010 I. část

Itálie - Kalábrie 2010 I. část - obrázek

Itálie - Kalábrie 2010 I. část - obrázek

Letošní „flákací“ dovolená v Kalábrii začala docela zajímavě. Auto jsme balili postupně, to bylo v pohodě, jen člověk měl pořád pocit, že něco chybí. Ale noc před odjezdem byla pro našeho taťku hodně dobrodružná - napadl ho virus střevní chřipky. Běhen noci ubyl na váze o 2 kila, ráno byl úplně hotový a rozhodovali jsme se, zda vůbec vyrazit nebo odjezd poněkud odložit. Počkali jsme, až děcka donesou vysvědčení, dali Ondrovi poslední pokyny, co a jak doma a na Vitince (poprvé pojedeme na dovolenou jen s Klárkou) a nakonec vyrazili. Za letošním italským dobrodružstvím. Hodně smutní, že pojedeme bez Potužáků (jejich auto se nepodařilo včas opravit), ale už natěšeni na moře, italské ňaminy a relax.

30.6.

Při odjezdu z Plzně zkontaktujeme Jindru s Irenkou, zjistíme, že jsou kousek před námi a dáme si sraz u McDonalda na Rozvadově. Do Německa už přijíždíme ve dvou. Cesta utíká dobře, taťka drží dietu a kromě toho, že ho bolí bříško, se drží a statečně řídí. Mnichov, Garmisch, Insbruck, Brenner - cesta už notoricky známá. Odjížděli jsme za tepla, po cestě teplo (2krát spadlo něco kapek) a jedeme do tepla. Konečně léto. U Klausenu se spojujeme s Kristiánem a spol., kteří jedou od Udine. Možná to vyjde a sejdeme se pod Bolognou. S přibývajícím časem začíná být šoufl i mamce. A zase oceníme pohodlí bydlíku za jízdy. Nejen, že si člověk může dáchnout, ale když je zle, je záchůdek hned po ruce.

Kristián s Ivošem před námi mají menší náskok a dojedou až na místo, kde je druhý den domluvená ochutnávka vína. Čas už ale hodně pokročil, a sil značně ubylo. Dojedeme až pod Florencii a nakonec najdeme místečko na benzínce za kamiony (všude je totálně přeplněno), 100 kilometrů od cíle. Vysíleni únavou usínáme, randál nerandál.

1.7.

Probudí nás klepání na dveře. Teda mamku. Venku je přítmí, ale Jindra plaší, že se mu někdo snažil dostat do auta. Jardovi trvalo, než se probral (konečně spal pořádně tvrdě). Sice bylo teprve půl 5, ale spát už se tady nedalo. Vyrazili jsme tedy dál. Jakmile jsme sjeli z dálnice, obklopila nás krásná toskánská krajina. Zvlněná pole, louky a všude cypřiše. Náš cíl - San Giusto Valdarno, vinařství IL BORO. Měli jsme informaci, kde stojí ostatní, a tak jsme jeli po cedulích. Minuli jsme park vinařství a stále sledovali směr ukazatelů. Začali jsme sjíždět úzkou silničkou dolů a najednou před námi zaparkovaný osobák a byli jsme v koncích. Vpravo restaurace jména, které jsme hledali a dole cedule parkoviště. Jaké bylo naše překvapení, když jsme tu žádné známé obytky nenašli. My stejně jinam nemohli, i kdybychom se jen chtěli otočit. V restauraci jsme našli majitelku auta, která nám ochotně odjela, my sjeli na parkoviště pod restaurací a rozhodli se, že tu dospíme a pak budeme řešit další program. Čas byl do 11 hodin. V klidu, v zeleni, za zpěvů ptáčků (a řevu páva) se spalo nádherně. Kolem 9. hodiny šel Jarda udělat pár fotek do vesničky a zjistil, že kamarádi parkují nahoře u vinařství na velkém parkovišti. Zarostlé cedule a nenápadného vjezdu jsme si ráno nevšimli. Přejeli jsme, přivítali se, nasnídali, vymódili a vyrazili na ochutnávku. Vinařství IL BORO má krásný park s alejemi a koňskými pastvinami. Ohlásili jsme se na recepci a za chvíli nás přivítal sympatický obchodní řiditel. Provedl nás vinními sklepy, seznámil nás s historií firmy a ochutnali jsme výborné bílé víno. Pak jsme se přesunuli do nám již známé restaurace, kam jsme byli pozváni na vynikající oběd formou švédského stolu s ochutnávkou vín červených. Lepší zahájení italské dovolené jsme si ani nemohli přát.

Po odpočinku jsme odpoledne přejeli k jezeru Lago Trasimeno. Teplo už na nás útočilo ze všech stran a po dlouhé cestě jsme se těšili na osvěžení. V průvodci (WOMO) jsme vytipovali místo v Castiglione - hezké stání na trávě pod stromy, přímo u jezera vedle přístavu (N 43o 7,435´, E 12o 3,042´). Ideální klidné místo na přespání. Koupání bylo příjemné, voda sice ne nejčistší, ale krásně teplá. Nad sebou jsme viděli hezký kostel a hrad, a tak zatímco kolegové připravovali grilovačku, my se vydali ještě s Jindrou ulovit pár foteček. Historické centrum Castiglione je velmi malebné. Typické hezké kamenné uličky s malými krámky a spoustou místních dobrot a ochutnávek. Některé ňaminky nešlo nekoupit. Při večerním grilování jsme konstatovali, že dnešním pohodovým dnem už opravdu začala dovolená. Spalo se krásně.

2.7.

Vstáváme celkem zavčasu a vyrážíme dál. Konečně se chystáme navštívit místo, které jsme před lety (cesta po Toskánsku) nestihli a která nás stále láká. Kousek od Bolseny je tzv. „umírající město“ (CIVITA DI BAGNOREGIO). Zaparkovali jsme v Bagnoregiu na prázdném parkovišti u sportovní haly nad marketem Spar kousek od centra. Oficiální parkoviště i pro autobusy a obytná auta je hned za kruhovým objezdem v centru. Pěšky, se zastávkou na kávu, jsme došli uličkami starého města na náměstíčko, kde jsme objevili zastávku autobusu do Civity. Měl zrovna jet a také jel. Za 1 euro (zpáteční jízdenka) nás dovezl k mostu pod Civitu. Pohled přes most na kamenné městečko na skalním ostrohu je úchvatný.  Civita se od 17. století díky zemní erozi rozpadá a jeho obyvatelé ho postupně opustili. V současné době tady žije už jen 8 stálých obyvatel. Je to ale známá turistická i filmová atrakce, takže až tak mrtvé není. Prošli jsme si ho a podívali se do historického baráčku, kde byla filmová dílna Geppetta, stvořitele Pinochia. Civita stojí opravdu za návštěvu.

Fotky najdete zde: http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/kalabrie-2010-toskansko-a-umbrie.html

Díky velkému teplu už se zase těšíme na koupačku. Míříme k jezeru Bolsena, které je největším kráterovým jezerem v Itálii a na které máme hezké vzpomínky. Dojedeme až k vodě hned za stejnojmenným městem a zůstaneme stát na konci silnice kolem točny vedle hezkého placeného stellplatzu (N 42o 38,149´, E 11o 59,208´). Voda je sice studená, ale osvěžující a úžasně čistá. Po obědě, vykoupání a relaxu pokračujeme dál. Dneska chceme dojet už k moři. Hurá na dálnici a směr jih. Objedeme Řím i Neapol, vpravo od nás obdivujeme majestátnost Vesuvu a z dálnice vyjíždíme až na Sorento. Nakonec všichni, Brňáci se na prohlídku Pompejí chtěli vrátit od moře. Po sjezdu z dálnice jsme kousek kličkovali předměstím Neapole a opět jsme se přesvědčili, jak je to ošklivé a špinavé město. Pod Sorentem přijedeme konečně k moři a dál kopírujeme břeh. Už se setmělo a my stále míjíme hustou zástavbu barů, restaurací a kempů či privátních pozemků. Z WOMO-průvodce máme 2 tipy na stání. Nejdříve obhlédneme stání přímo na pláži. Už sjezd z hlavní silnice hájkem byl trochu dobrodružný (kolem cesty postávaly lehčí děvy a různá individua). Přes den na koupání by to tu bylo jistě super, ale v noci by to bylo o strach. Takže pádíme dál. Druhý tip vyjde. Naštěstí, je už docela pozdě. Přejedeme řeku Selu a vjedeme úzkou cestičkou do kempu FOCE DEL SELE, jehož součástí je i stání pro obytná auta (N 40o 28,884´, E 14o 56,611´). Dojedeme až na volné prostranství nad mořem, kde se po chvíli manévrů ustavujeme do tvaru U. Jsme docela unaveni, takže posedíme jen chvíli a hurá do hajan.

3. 7.

Ráno nás z postele vytáhlo těšení na moře už před 8 hodinou. Teda rodiče, Klárka si užívala spánku, když se konečně nikam nepřejíždí. Moře fantasticky čisté, ale také pekelně studené. Jednak asi zatím při letošním počasí nemělo moc šanci se ohřát a trochu na tom mělo také podíl míchání sladké a slané vody. Koupel je ale díky vedru už od rána příjemně osvěžující. Děcka tam vydrží blbnout průběžně celý den, stojíme hned vedle pláže. Dnešek je odpočinkový. Brněnská sekce nakonec výlet do Pompejí skrečovala (prý se tam staví při zpáteční cestě). A tak chlapi vytáhli kola (náš taťka konečně vyzkoušel naši novou skládačku) a vyrazili pro ryby a jiné mořské potvůrky na gril. Jarda je po chvíli dovezl a ostatní ještě pokračovali do sýrárny v Matinelle pro vyhlášenou buvolí mozarelu, která je prý nejlepší na světě. Naštěstí měli otevřeno i v sobotu, a tak jsme si všichni odpoledne pochutnávali na výborném caprese, i s místní obří voňavou bazalkou. Jinak byl dnešní den věnován koupání, relaxu, lenošení a následně grilovacím rybím hodům. Prostě dovolenkový čas. Před večerem jsme ještě udělali servis, aby naše další cesta mohla probíhat v klídku. Při vínku a povídání jsme večer trochu protáhli a pak spokojeně ulehli s vyhlídkou dalších dobrodružství.

Fotky najdete zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/kalabrie-2010-z-umbrie-do.html

4. 7.

Dnes se naše skupina na chvíli rozdělila. My jsme s Holarama vyrazili hned po ránu směr Paestum. Kristián nám musel uhnout, abychom vůbec mohli vyjet, protože jsme byli úplně zabarikádováni italskými bydlíky. Do Paestumu to bylo kousek, takže jsme už za chvilku stáli na parkovišti u vykopávek (N 40o 25, 523´, E 15o 0,349´). Moc jsme se sem těšili, protože ve vzpomínkách jsme měli zafixovaný jeden osamocený chrám a v průvodci jsme se dočetli hned o třech a pozůstatcích celého města. A opravdu. Za hoďku jsme si všechno prošli, udělali spoustu krásných fotek (vyfotili jsme se stejně jako před 12 lety pro srovnání) a po 10. hodině jsme už pokračovali dál směrem Palinuro. Původně jsme si mysleli, že tam zakotvíme na přespání, ale vjezd na místo parkování, které jsme našli v průvodci, byl zavřený, a tak jsme pokračovali až do města směrem k přístavu. Našli jsme dvě krásně příhodná místa na ulici s parkovacím automatem. 1 hodina/1 euro, ale od 13 do 17 hodin bylo parkování zdarma! Prostě super. Byla doba oběda, tak jsme se šli podívat, odkud je možnost výletu lodí kolem výběžku Palinuro s jeskyněmi (info z průvodce), a přitom se někde stavíme na obídek. Zaujala nás hotelová restaurace kousek od auta. Vyhlédli jsme si pěkný stůl na verandě a už objednáváme. Typické italské menu – brunety, insalata mista, proscuto a pro taťku polévku z mušlí a steak z mečouna. Moc jsme si pochutnali. Holaři už byli také po obědě, takže jsme se vydali k přístavu. Ale daleko jsme nedošli. Zastavila nás cedule nabízející výlet lodí, který jsme hledali. Zamířili jsme do uličky k moři a v soukromém domku uprostřed jsme našli informace a letáčky. Po chvíli se objevil sympatický pán a plynnou italštinou nám začal nabízet výlet do jeskyní. Domluvili jsme se na půl 4 za 12,- euro na osobu. Pán byl spokojen, protože měl zatím 3 zájemce a díky nám (12 osob) svoji loď zcela zaplnil. Kristiánovi s Ivošem letěla SMS s informací o rezervaci lodi a kde stojíme. Dorazili včas a auta postavili na soukromé placené parkoviště hned vedle nás. My si za 1 euro předplatili stání do 18 hodin, sbalili plavky a ručníky (bylo slíbené i koupání), foťák a kameru a vyrazili k pláži. Lodička už byla připravená i s lodivodem a průvodcem, jímž byl pán, u kterého jsme výlet koupili. Italsky a mizivě anglicky nám v knize ukázal a popsal, co uvidíme. Pohledem shora vypadá výběžek Capo Palinuro jako dlaň s pěti prsty. Všech pět výběžků jsme obepluli a navštívili několik hezkých jeskyní. Nejkrásnější asi byla „modrá jeskyně“, kde byla díky pronikajícímu slunci zdola úžasně modrá voda. Za posledním výběžkem jsme se v pěkné zátoce, kde v závětří kotvila řada lodí, zchladili ve vodě a zaplavali si. Byl to opravdu hezký výlet. V šest hodin jsme byli zpět, a protože stání v Palinuru nebylo na spaní příhodné, padlo rozhodnutí popojet ještě dál.

Zamířili jsme do Mariny di Camerotta, kde jsme věděli o možnosti stání. Navigace nás zavedla až do přístavu pod promenádou, kde silnice končila plným parkovištěm pro osobáky a kde v místech popsaného stellplatzu stály zábavní atrakce. Ale jak se říká: „líná huba, holé neštěstí“. Iveta se šla optat panáčka v budce u brány na parkoviště, zda neví, kde je možné zaparkovat obytná auta. A hle, zpětná informace – obytná auta parkují na hřišti za parkovištěm za 5,- euro na noc (N 40o 0,02728´, E 15o 22,86722´). Protáhli jsme se mezi zaparkovanými a vyjíždějícími osobáky a už se páskujeme ke zdi vedle již stojících obytňáků. Koupání tu sice není, zato městské vyžití co hrdlo ráčí. Za plotem hřiště naproti našemu stání je plno atrakcí (od autíček, přes hrací automaty, různé stánky až po skákací hrad a klouzačky pro malé děti). Pěší zóna s restauracemi a krámky je hned vedle nad přístavem a o dvě uličky výš se dostanete do starého města. Prostě ruch a randál z první ruky do pozdních nočních hodin. Všichni se hodili do gala a vyrazili na večeři a do šumu „velkoměsta“. My se najedli v autě a pak se šli na chvíli projít. Obešli jsme pěší zónu, udělali několik fotek ve starém městě a holky se pak před spaním vyřádily na autíčkách, kde jezdily úplně samy. Do postele jsme uléhali za randálu s vědomím, že spaní nebude nic moc.

 

 

28.07.2010 17:59:21
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one