Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Itálie - Val di Sole a Silvestr 2009

Itálie - Val di Sole a Silvestr 2009 - obrázek

Itálie - Val di Sole a Silvestr 2009 - obrázek

O letošních zimních prázdninách jsme řešili jen jedno dilema. Zda jet již před Vánoci nebo po. O Itálii bylo rozhodnuto již dávno, jen se dolaďovala přesná lokalita. Nakonec padlo kompromisní rozhodnutí oslavit Ježíška doma a vyjet hned 25.12. ráno. Za cíl jsme vybrali bližší variantu - údolí Val di Sole, které již známe a uvítali nabídku Kristiána prožít Silvestra v oblasti Bormia, kde to ještě neznáme. Spojíme tedy příjemné s užitečným. Jedeme jen ve třech, již plnoletý Ondra dal přednost samostatnému strávení volných dnů.
25. tedy vstáváme brzy a v 8 hodin už vyrážíme do garáže pro bydlík. Zabalili jsme v průběhu týdne, takže zbývá jen doplnit vodu a hurá na cestu. Posíláme SMS o odjezdu na všechny strany, někteří kolegové jsou již v Itálii několik dní (v oblasti Dolomit), někteří teprve budou postupně vyrážet. Ale místa, kde budeme lyžovat, jsou přesně daná, takže se jistě postupně sejdeme. Po cestě dost prší, ale nikam nespěcháme a je nám celkem jedno, zda na místo nad Madonnou di Campiglio dorazíme v šest nebo osm večer. I v Itálii na dálnici silně prší, ale z vedlejšího údolí, kam míříme, na nás juká jasná obloha. Překvapuje nás teplota nad nulou, a čím výš jedeme, tím je teplota kupodivu vyšší. Sněhu postupně přibývá, ale obleva je díky teplu zřetelná. Stoupání do sedla Campo Carlo Magno přes Folgaridu je díky tomu ale značně pohodové. Na známém parkovišti jsme večer úplně sami, ale věříme, že tomu tak nebude dlouho. Po pár partičkách karet se ukládáme ke spánku, ve kterém později matně zaregistrujeme příjezd další posádky.

Ráno vyrážíme na první lyžovačku. Sluníčko se směje, je téměř azuro a také pěkný mráz. Přivítáme se s Ivčou, Kristiánem a Aničkou a už upalujeme na skibus, který nás doveze k lanovce, kde si koupíme permice. Zamíříme hned do areálu nad naším stáním, kde pamatujeme krásné lyžování z jara před 2 lety. Jako vždy je tu po ránu minimum lidí, ale když vystoupíme z lanovky, zjistíme, že to možná není jen tím ránem. Večerní obleva a již noční mráz udělaly své. Sjezdovky byly totálně zmrzlé a lyžování moc příjemné nebylo. I mráz tady byl dost citelný. Tak raději hned zamíříme na druhou stranu nad Madonnu, kam od rána svítí slunko a kde to bude alespoň nyní jistě příjemnější. Perfektně si zalyžujeme a v 1 hodinu se vracíme zpět do horního areálu, kde máme na chalupě s modrými okenicemi sraz s Brňáky. Chválíme sjezdovky naproti, tak tam po obědě opět zamíříme. A jezdíme a jezdíme, my na lyžích, Klárka na snowboardu. Úžasný sníh, úžasně upravené rovné a široké sjezdovky. S Jardou jsme si to užívali až do zavíračky. Parkoviště už se utěšeně zaplnilo, dorazily další posádky Jindra s Irenkou, Petr s Lenkou, Ivoš s rodinou (nový majitel Kristiánova Carthaga) a v noci pak z Dolomit přijeli i Petr s Dášou a dětma. Dnešní krásné lyžování jsme završili kávou a několika panáčky v místním baru a u aut pak vyzkoušeli nový tepelný zářič, pod kterým bylo příjemné teplo. Ale od nohou to netopí, tak jsme po chvíli vzali zavděk na povídání teplem v jednom z bydlíků.                                                                          Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/novinky/madonna-di-campiglio.html

Druhý den ráno vyrážíme na svahy již v početnější skupině. Seznamujeme kamarády se všemi místními sjezdovkami, nahoře vždy jenom upřesníme pořadí jejich čísel, kudy naše trasa povede. Sjezdovky jsou parádně upravené, takže i Dáša a malá Anička bravurně sjíždějí i černé sjezdovky. I té olympijské si dáme alespoň kousek. Klárka si vzpomíná, jak ji před dvěma lety jenom sešoupala. Teď už to točí o sto péro. Lyžování střídáme odpočinkem u kafíčka či při výborném obědě nebo jen tak na lehátkách na sluníčku. Prostě vládne úžasná italská pohoda podpořená výborným počasím. Na závěr si ještě projedeme pár sjezdovek v areálu nad Campem a vracíme se již za šera. Krátká návštěva místního baru u parkoviště s milou obsluhou, trocha povídání v našem bydlíku a hurá do hajan. Musíme se vyspat na další sportovní výkony.

Ráno se domlouváme na příštím místě pobytu, protože dnešek je dnem dalšího přesunu a lyžovat nás jde jen menší část. Dnes máme v plánu přejezd hned ráno do sousedních areálů Marileva a Folgarida. Vedou tam krásné spojovací sjezdovky přes pár údolíček a po ránu tam bude jistě minimum lidí. Tyto areály mají krásné široké a dlouhé sjezdovky, ale jen do té doby, než se zaplní množstvím lyžařů. Centrální části jsou po 11 hodině již téměř nelyžovatelné, a tak utíkáme zpět do areálu nad Madonnou. Zajezdili jsme si úžasně. Končíme dříve, protože před sebou máme přejezd na Passo Tonale, cestou ještě musíme udělat servis a domluvili jsme se i na společené návštěvě bazénu v Ponte di Legno. I přes ranní domluvu nakonec odjíždíme téměř všichni najednou. Ve Folgaridě na nám známém stellplatzu bohužel servis udělat nemůžeme, když jsme tam nespali, tak hned zalistujeme v naší chytré knížce italských stellplatzů a obratem najdeme alternativu v Dimaru. Navigace nás sice trochu vodí za nos, všichni v závěsu za námi, ale nakonec zastavíme před branami kempu, kde je jeden ze servisů značen. Po dotazu na recepci sice s nelehkým srdcem akceptujeme cenu 17 Euro, ale když musíš, tak musíš. Už máme několik dní za sebou a víme, že v příštích dnech bude možnost servisu silně omezená. Směrem k bazénu v Ponte di Legno míříme jako první, cestou se stavíme podívat, jak to vypadá na oficiálním stellplatzu v Passo Tonale pro pozdější stání a už sjíždíme serpentinami dolů k Ponte. Parkování přímo u bazénu je malé a pro obytná auta zakázané, zastavíme tedy na malém parkovišti u baru před benzínkou na hlavní, odkud je to k bazénu kousek. V baru domluvíme souhlas s naším dvouhodinovým stáním, vezmeme si věci na plavčo a hurá do bazénu. Jenže ouha. Místní pokladní nám sdělila, že mají technické problémy a voda je poněkud chladnější. Těšili jsme se, jak se vyhřejeme, ale bohužel. Při našem návratu k autu právě dorazily další tři posádky. Také nadšeni nebyli, ale vzdali to stejně jako my. Takže návrat na Passo Tonale. Na parkovišti pro obytňáky stála jen dvě italská auta, tak jsme to tam postupně zaplnili my. Dnešek byl náročný, tak jdeme spát brzy.                                             Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/novinky/folgarida-marilleva.html

Ráno se opět probouzíme do krásného dne. I když je v sedle ještě stín a pěkný mráz, sluníčko už osvítilo okolní vrcholy. Vzhledem k tomu, že tady máme naplánovou dvoudenní zastávku, je dnes na programu lyžování ve vzdálenějším areálu nad Ponte di Legno. Jdeme opět brzy (teda na Italy), takže nás červená sjezdovka bez lidí ke spojovací modré úplně nadchne. Shodli jsme se, že takhle si všichni představujeme ideální lyžování. Kristián s Aničkou a Jindra s Dášou to vezmou dolů lanovkou, my se svezeme po modré. Jde to dobře, ani Klárku na snowboardu moc tahat nemusíme. Před dvěma lety se nám lyžování v Ponte moc líbilo a ani nyní nás nezklamalo, spíše naopak. Málo lidí a úžasné sjezdovky. Areál jsme projeli celý, doleji jsme až do další vsi za Ponte - do Temu. Čas jsme využili maximálně a vydali se kabinovou lanovkou zpět "k nám". Strejda Petr je ale nezdolný (Klárka by to jistě ohodnotila trochu ostřeji) a už v lanovce začal lanařit, abychom ještě využili poslední půlhodinku a vyjeli si na Presenu. Pár nadšenců se nechalo zlákat a nelitovali jsme. Nahoře na ledovci to vypadalo jak v době ledové. Úžasné neporušené sněhové pláně. Na zadní pomu už jsme to bohužel včas nestihli, ale i tak jsme se tam trochu projeli. Dolů si "střihli" pěknou černou z Preseny a k autům dojeli už se smrákáním.                           Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/novinky/ponte-di-legno.html

O večeři je dneska postaráno, máme totiž domluvenou společnou večeři v jedné z místních pizzerií. Ještě předtím ale vypustíme balóny přání. Děti každý svůj a pak každá rodina. Byl to hezký zážitek a krásný pohled na plující balóny vzduchem, které se ve výšce mění jen na pohybující se malé světélko. Při večeři jsme si užili spoustu legrace, jídlo (převážně pizzy) bylo italsky vynikající. Byla to dobrá rozcvička před Silvestrem.                                                   Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/novinky/passo-tonale.html

Další ráno jsme se probudili do totální mlhy. Vstávali jsme trochu rozpačitě, venku to moc lákavě nevypadalo. Ale koupená dvoudenní permice nás tahala na svahy. I když ty nebyly přes mlhu téměř vidět, než jsme se vypravili, nahoře sem tam probleskla modrá obloha. To nás trochu navnadilo. Šli jsme opět menší skupina, plánovitě jen na dopoledne, ostatní se už začali přesunovat do naší cílové silvestrovské destinace nad Bormiem. Utekli jsme nad mlhu do pravého vedlejšího údolí, kde bylo krásné sluníčko. Dvě hoďky jsme si krásně zalyžovali, pak přišla vyšší oblačnost i sem. Sjeli jsme k autům na obídek, trochu si odpočinuli a také vyrazili. Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/novinky/passo-tonale.html Do Bormia je to přece jenom kousek cesty. Nejříve jsme zamířili na centrální stellplatz v Bormiu u lanovky kvůli servisu. Navigace nás zase trochu ve městě vodila za nos, takže na parkoviště dojíždíme už za tmy. Od Kristiána i Petra s Lenkou nemáme o cestě nahoru nad vesnici Oga moc pozitivní zprávy. Docela dost sněžilo, cesta je úzká a menší auta to bez řetězů asi nezvládnou. Do takového dobrodružství se nám moc nechtělo, tak jsme se domluvili, že přespíme dole na parkovišti ( servis 5,- Eur, parkování 24 hodin za 8,- Eur) a nahoru pojedem až ráno za světla. Zaparkujeme a začneme chystat večeři. Okolní italské centrály ale dělají takový randál, že nakonec vyměknem a po Kristiánově SMS, že je cesta čerstvě protažená, se vydáme vzhůru. Cesta je opravdu docela dobrodružná, ale v pořádku to vyjedeme. My a Potužáci bez řetězů, Jindra je musel cestou nandat. Krásné parkoviště za jediným penzionem tady a hned vedle lanovka. Takový konec světa, kde jsme se zase všichni sešli.

Na Silvestra ráno se probouzíme do lehkého sněžení. Ale viditelnost je dobrá, takže hurá na lyže. Kristián nás vede úzkou pěšinou přes les ke sjezdovce, po které sjedeme k prodejně permanentek. Na lyžích jsme to odpíchali, ale Klárka musela pěšmo. Poslední kousek z kopce si to daly na mamky lyžích v tandemu. A pak už hurá nahoru. Kristián s Aničkou brousili sjezdovky nad penzionem, my se vydali přes náhorní plošinu do areálu Isolaccia. Sněžení mezitím dost zesílilo, ale nám to nevadilo. Jedinou nevýhodou byly dlouhé otevřené sedačkové lanovky, protože nakonci jsme vždy vypadali jako sněhuláci. Jinak jsme si ale plnými doušky užívali opravdové mrazíkovské zimy. Iveta se dokonce osobně seznámila s obtížným pohybem vysokými závějemi, když nepozorností (vlastně chtěla vyfotit šaškujícího strejdu Petra za sebou) vypadla z pomy. Legrace přitom bylo dost a dost. Krásně jsme si zajezdili a vrátili se unavení a poněkud promočení do aut.                                                       Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/novinky/isolaccia.html

A začaly přípravy důstojné oslavy konce roku. Jak jinak, než dobrého jídla a pití. Za hodinku už se z trouby linula vůně pečínky a mezi obytkami se začalo hodovat. Uzená kolínka přišla k duhu a na tekutou část jsme se vzápětí přesunuli k bravurně stvořenému ledovému baru před penzionem (uznání patří moravským kamarádům Kristiána a Ivči, kteří bydleli se svými rodinami na penzionu). Italské Proseco vystřídala horká Grola, při jejímž pití jsme si užili spoustu legrace. Nálada byla výborná. V devět hodin jsme zasedli k silvestrovské tabuli a začala smršť jednotlivých chodů výborné italské kuchyně. Byly to fakt ňaminky. Čas těsně před půlnocí patřil Kristiánovi a gratulacím k jeho narozkám. Místo dortu byla vynikající panacota s lesním ovocem. Pak už honem ven a začít odpočítávat. Každou zbývající minutu hlásíme i Jardovi ve stráni, kde přesně o půlnoci zapálí šňůru k majestátnímu ohňostroji, kterým vítáme Nový rok. Cinkají skleničky s přípitky, vzájemné polibky a přání. A nad námi se stále rozstřelují různobarevné kotouče. Hezký zážitek. My jsme šli s Klárkou spát celkem brzy, ale zbytek české a moravské sekce juchal a tančil ještě docela dlouho.                    Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/isolaccia-oslava-silvestra.html

Mysleli jsme, že si prvního po oslavách dáme pauzu. Ale sluníčko a azurová obloha naše rozhodnutí změnilo. Klárku jsme nechali spát a vyrazili na svahy. Koupili jsme permice i Potužákům, kteří se mezitím také oblékli do sportovního. Když to nahoře bylo už včera hezké, tak dneska to bude fakt paráda. Klasické italské počasí, k tomu čerstvě nasněženo a díky Novému roku téměř bez lidí. Krásná tečka za svátečním pobytem v Itálii. Po poledni nám Klárka připravila výborný oběd, rozloučili jsme se se všemi karavanistickými přáteli a vydali se na opětovně dobrodružnou cestu dolů do Bormia. Italové jsou úžasní řidiči, kteří vůbec nepředvídají, jedou na krev, ale nakonec vždycky všechno v klidu vyřeší. Bez úhony jsme dorazili na nám už známý stellplatz v Bormiu, zaparkovali na noc a vyrazili prohlédnout si staré město. Byla to příjemná procházka, i když místy davy turistů.

Druhý den jsme si trochu přispali (asi o půl hodiny) a vyrazili směr Livigno. Cesta proběhla bez problémů, hlavně díky fantastické údržbě italských silnic. O tom se nám doma může jenom zdát. Cestou jsme monitorovali případná místa na stání pro případnou návštěvu dalších areálů. Už teď můžeme říci, že se sem určitě někdy vrátíme. Livignem jsme nejdříve jen projeli, za městem natankovali a konečně od pumpaře zjistili konkrétní informaci, jak je otevřený průjezdní tunel do Švýcarska. Směrem tam až ve čtyři odpoledne. Zajeli jsme tedy do města, zaparkovali na ulici kousek od centra a vydali se na procházku. Bohužel bez Klárky, která se necítila dobře. Tak jsme v rychlosti proběhli centrum, nakoukli asi do dvou krámů, koupili pár suvenýrů, zmapovali centrální stellplatzy v Livignu a vyrazili směr tunel. Fotky zde: http://www.cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/livigno.html

Ale příjezdová cesta k tunelu byla ještě zavřená a hlídaná policejním autem. Objeli jsme tedy kruhák a vrátili se pár desítek metrů zpět, kde jsme viděli velké parkoviště, kde stálo také několik obytných aut. Bylo to parkoviště před místním aquaparkem. Tak víme pro příště. V klidu jsme se najedli, zahráli pár her, opočinuli si a už se rychle řadíme do fronty, která se na silnici začala vytvářet. Kolona k tunelu jede pomalu, ale stále se posunujeme. Vlastní jednosměrný tunel vysekaný ve skále je vskutku zážitek. Živě si vybavujeme vyprávění Potužáků a skoro nám běhá mráz po zádech, když si představíme čekání na odstávce v tunelu na záchranný kanistr s naftou. Za tunelem hned následuje švýcarská hranice. Pohraničník nás odstavil a poradil, kde koupit průjezdní doklad pro naše "malé" auto. Pohraničníci na nás byli milí, ale vedle jsme koukali, jak kompletně probírají ruské turisty. Podle vyskládané řady velkých lahví téměř čistého lihu a dalšího alkoholu se ani není co divit. My zaplatili a v klidu odjeli. Tak nějak jsme plánovali v klídku dojet do GaPa a udělat si hezký večer. Cesta přes Švýcarsko byla v pohodě, ale Rakousko nás zradilo. Návratové šílenství po svátcích, sobotní střídání zimních dovolených, takže  všude zácpy. Do jedné takové jsme se dostali u Imstu a fakt jsme x kilometrů popojížděli krokem nebo stáli. Snesl se večer, a tak jsme u jednoho parkoviště vybočili a v klidu si udělali véču. Mezitím se, světe div se, zácpa rozplynula a my v pohodě dojeli do Garmische. Už jsme se těšili na odpočinek, vyjeli jsme na známý stellplatz na Wanku, ale ouha. Totálně plno. No nic se nedá dělat, pojedeme dál. To je snad největší kouzlo obytného auta. Absolutní nezávislost. Už hodně unavení jsme nakonec zastavili na jedné benzince před Mnichovem, kde už jsme také jednou spali. Hurá do hajan, ráno to dorazíme domů.

Vstáváme po šesté, Klárku necháme spát a hned vyrážíme. Z esemesky se dozvídáme, že vedle nás nakonec spal i Jindra s Irenkou, ale odjížděli dřív. Když si udáme vzájemné pozice, vyjde z toho domluva, že na nás počkají u první benzínky v Čechách za hranicemi. A tak se také stalo. Udělali jsme si tam v klidu snídani, pověděli si vzájemně zážitky z posledního dne, znovu se rozloučili a za hoďku už jsme zaparkovali v naší garáži.

Byla to zase krásná zimní dovolená, plná parádního lyžování, sluníčka a pohody s partou milých lidiček. Díky všem zúčastněným za fajn společnost.

Místa na stání jsou zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/zahranici/italie-val-di-sole-2.html

09.01.2010 13:54:08
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one