Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Korsika 2016

DSC_0188_m.jpg
Podzimní dovolené jsou úžasné, stále teplo i teplé moře, všude málo lidí a možnosti stání kdekoliv (mimo sezónu mnohdy i v zákazech). Téměř přesně po 10 letech jsme se opět vydali na krásný ostrov Korsika. Tentokrát na více dní. Plánovali jsme objet celý ostrov a důkladně prozkoumat vše, co jsme tehdy nestihli.
Cesta byla hned od začátku krásně pohodová. Nejeli jsme na jeden zátah, ale přespali na klidném místě nad Sasso Marconi u Bologni. Další den jsme v klidu dojeli do Livorna na trajekt. Naším prvním cílem na Korsice bylo objetí jejího severního výběžku. Částečně autem a pak na kole. Bylo to hodně náročné a sáhli jsme si úplně na dno svých sil (teda hlavně Iveta). Upozorňujeme, že pokud je někde napsáno "stezka pro pěší", tak opravdu nejde projet na kole. Kola jsme spíše vedli, než jeli, ke konci pak spíše táhli. Ale přežili jsme a byli nakonec vděčni místním, že nám pomohli zorganizovat taxi, abychom se mohli vrátit pro auto. Jarda sedl zase na kolo hned druhý den a dal si horskou prémii, Iveta ale musela regenerovat. I další den byl ve znamení zastávek na koupání, výletů na zajímavá místa a ochutnávek korsických vín u soukromníků i v moderních vinařstvích. Dorazili jsme do Saint Florent a prošli se po nábřeží a městečku.
Fotogalerii najdete zde:
St. Florent je starobylé městečko na severním pobřeží ostrova. Období rozkvětu zažilo za nadvlády Pisy, kdy fungovalo jako strategický přístav. Nejen ve městě, ale i západně od něj se táhnou písečné pláže, které se střídají se skalnatým pobřežím. Nejkrásnější pláž je až na konci západního výběžku, sem se lidé na koupačku vozí lodí z přístavu. My měli ale jiný plán. Vydali jsme se tam pěšky po stezce, vedoucí po pobřeží tohoto výběžku. Cesta krásná se spoustou úžasných výhledů a malých zátok. Několikrát jsme se vykoupali cestou, pak i na konci na velké pláži a lodí se opět přeplavili do přístavu. Vydali jsme se na cestu dál a k večeru dojeli do Calvi. Malebné Calvi je menší městečko na severním pobřeží Korsiky. Je pátým největším městem na Korsice. Calvi leží na západní straně stejnojmenného do široka otevřeného zálivu Golfe de Calvi. Jedna z legend praví, že mořeplavec Kryštof Kolumbus pochází právě z Calvi, které bylo v době jeho života součástí Janovské říše. Druhý den dopoledne jsme si celé město prošli. Pak už jsme se opět těšili na kolo. Přejeli jsme 40 km do údolí řeky Fango. Údolí Fango je jedním z nejpůsobivějších míst na ostrově. Kolem řeky vede dobrá asfaltka, přímo ideální pro jízdu na kole. Na začátku údolí jsme objevili příjemný stellplatz, vyndali kola a šlápli do pedálů. Ve spodní části kolem vody rostou řídce roztroušené keře, v řečišti jsou velké oblázky. Směrem vzhůru vegetace a vody přibývá, říčka plyne mezi plochými skalami. Asi 400 metrů nad Tuareli nás vítají tůně s křišťálovou vodou. Ale koupání je naplánováno až cestou zpět. Dále jsou přibližně osm metrů vysoké skály, hladké a dosti hluboké obří hrnce. Cesta stoupá mírně a jízda s přestávkami na focení je velmi příjemná. Cestou míjíme inzertní cedule hezké restaurace, tak se těšíme, že si na závěr odpočineme. Když jsme dojeli na závěr k přejezdu přes řeku, do restaurace už to bylo jenom 500 metrů. Ovšem s pohledem vzhůru jsme zjistili, že už to opravdu není daleko, ale ty metry jsou spíše výškové. K údivu Jardy se Iveta rozhodla jet a hbitě vyjela první zatáčku. V taverně jsem si dali chutné občerstvení a vyrazili zpět. Už jsme se těšili na koupačku v průzračné vodě. Vzhledem k tomu, že jsme na sobě měli jen cyklistické, vybrali jsme si místo s krásnými tůněmi, kam nebylo vidět ze silnice. Jaké bylo naše překvapení, když se přímo na břehu po chvíli objevil chlap s foťákem. Když nás uviděl, s úsměvem se omluvil, ale zároveň se nabídl, že nás vyfotí naším foťákem, který ležel na oblečení na břehu. Slovo dalo slovo (anglicky) a máme společné fotky ve vodě.
Fotogalerii najdete zde:
Z údolí řeky Fango směřovala další den naše cesta do Porta, tedy přesněji do Marine de Porto, kde jsme stáli i před 10 lety. Normálně jsou zde pro obytky zákazy, ale mimo sezonu stání nikdo neřeší. To platí stále. Naším cílem pro dnešní den bylo území Les Calangues de Piana. Tady to již také známe, ale tentokrát si ho projedeme na kole. Vyrazili jsme na kole od moře a začali stoupat po asfaltce serpentinami nahoru. Kdyby Ivetě někdo před dovolenou řekl, že vyjede na kole z Porta do Calangues, tak by se mu vysmála. Ale po tréninku v úvodních dnech dovolené to teď byla docela brnkačka. Nahoře jsme si odpočinuli v taverně, udělali spoustu fotek a pak pokračovali ještě do Piany. Prošli jsme si městečko a dali si výborný oběd. Dolů k autu se jelo také dobře. Chtěli jsme si domluvit výlet lodí, ale kvůli předpovědi počasí to nevyšlo. Vydali jsme se tedy cestou přes Calangues nyní již autem dál a věřili, že projedeme bez problémů. Našli jsme hezké stání na pláži Plage de Chironi. Vykoupali jsme se a před večeří si udělali hezkou procházku po pláži. Posezení u grilu jsme si užili. Ráno nás vzbudilo bubnování deště. Vydali jsme se cestou směrem na jih, pršelo docela dlouho. Teplo ale bylo stále, takže když přestalo pršet, hned jsme se zastavili na hezkém místě na koupačku. Protože jsme byli v kontaktu s našimi kamarády-karavanisty, kteří také trávili dovolenou na Korsice a docela se přiblížili, domluvili jsme si setkání s tím, že spolu můžeme prožít několik dní. Místem našeho setkání bylo městečko Sartene. Sartene je menší vnitrozemské městečko na jihu Korsiky. Městečko má poměrně dlouhou historii. Menhyry a dolmeny, které se našly jak v samotném Sartene ale i jeho okolí, svědčí o tom, že zde lidé žili už v pravěku. S přáteli jsme se sešli, prošli si hezké městečko a poseděli v kavárně, kde jsme naplánovali další program. Dojeli jsme k nedalekým megalitickým sídlištím, které jsme chtěli navštívit - Dolmen de Fontanaccia a menhiry v Caurii. Zakotvili jsme na parkovišti před historickým nalezištěm. Vydali jsme se za menhyry, úspěšně přečkali dešťovou přeháňku a došli až k nejznámějšímu dolmenu. Druhý den jsme společně dojeli k vyhlášené pláži Roccapina. Roccapině se přezdívá Lví pláž, a to kvůli obrovské skále, která vypadá jako hlava lva. Roccapina se nachází v chráněné přírodní rezervaci Bocca di Roccapina, které dominují atraktivní písečné duny a stálezelené keře. Skalní útvary nad pláží tvoří takovou kamennou zoologickou zahradu. Na pláž jsme se vydali na kolech, skalní oblast si pak prošli pěšky. Stání na noc jsme pak našli na nedalekém skalnatém výběžku. Volné stání nám bohužel strážci nepovolili, museli jsme přejet na parkoviště u majáku s restaurací.
Fotogalerii najdete zde:
Ráno jsme se opět s přáteli rozloučili a zamířili úplně na jih. Naším cílem bylo město Bonifacio na bílých útesech. Před 10 lety jsme viděli město z lodi a na vlastní město jsme moc času neměli. Tentokrát jsme chtěli prohlídce věnovat celý den. Podařilo se nám šikovně zaparkovat na parkovišti nedaleko centra. Protože při našem odjezdu nefungoval turniket u závory, měli jsme nakonec celý den parkováni zadarmo. To byla taková třešnička na dortu. Ale zpět k městu. Město leží na 1.5 km dlouhém a skalnatém výběžku obehnaném ze třech stran mořem. V zálivu pod Bonifaciem se nachází přírodní městský přístav. Směrem na jih je pak nádherný výhled nejenom na samotné město, ale hlavně na Bonifácký průliv, na jehož druhé straně (11 km) už začíná italská Sardínie. Když jsme došli do přístavu, začalo pršet a tak jsme vzali za vděk výletním vláčkem, který nás dovezl nahoru k městské pevnosti - citadele, která byla postavena Janovany. Počasí se umoudřilo a my se prošli po celé délce útesů a kochali se nádhernými výhledy. Po schodišti Rastello (Montée Rastello) jsme se dostali do uliček centrálního města. Mohutnou průtrž mračen jsme přečkali v pěkné restauraci při obědě. Pak jsme si prošli zbytek krásného města a vyrazili hledat místo na přenocování. U městečka Porto Vecchio jsme sjeli k pláži Palumbaggia, kde jsme zakotvili na příjemném stellplatzu pod velkými piniemi. Na nádhernou pláž to bylo kousek.
Fotogalerii najdete zde:
Naším dnešním cílem bylo vnitrozemí Korsiky a pohoří Bavella. Dopoledne jsme si užili pláž a moře. Pak jsme za městečkem Porto Vechio najeli na silnici D368 směrem na Zonzu. Protože jsme věděli, kde budeme nocovat a stání v Col de Bavella už znali, mohli jsme jet klidně a užívat si zajímavosti po cestě. První naší zastávkou byla vyhlídka na moře před nejvýše položenou vesnicí v jižní části Korsiky L´Ospédale. Na oběd jsme zastavili u krásného přehradního jezera L´Ospédale. Jen pár kilometrů od jezera po sinici dále jsme zastavili u další přírodní zajímavosti. Tedy na parkovišti u informačního centra. K vodopádu Piscia di Gallo jsme si museli dojít. Piscia di Gallo je nejvyšším vodopádem na Korsice a je 70 m vysoký, do češtiny se překládá jako "Čůrající kohoutek". Cesta k němu trvá od parkoviště asi půl hodiny chůze.Turistická cesta vede lesem, přes potok a po skalách s úžasnými skalními útvary a výhledy, pouze na konci je strmé slézání přímo pod vodopád. Po návratu k autu už naše cesta vedla přes horské městečko Zonza do sedla Bocca di Bavedda pod horskými štíty Bavella. Zaparkovali jsme na parkovišti nedaleko od známé sošky Madonny na kopci z kamenů. Zde jsme, s výhledem na horské štíty, přespávali i před 10 lety. Tentokrát zde nechceme jen přespat, ale podívat se i k těmto štítům blíže. Zatím jsme si udělali jen večerní procházku v sedle a příjemně poseděli v místní restauraci s výhledem na druhou stranu do údolí.
Druhý den jsme vstali brzy a vydali se na horskou túru "věžemi Bavelly". Počasí bylo příjemné, akorát tak na turistiku. Šlo se dobře, chvíli nahoru, chvíli dolů, chvíli po řetězech. Čím jsme se dostávali výš, začalo se počasí trochu horšit. Docela nás překvapilo, jak nedokonale vybaveni se někteří lidé pouští do hor. Po cestě jsme si užili úžasné výhledy. Těsně před vrcholem naší pouti přišla velká mlha. I tak se nám podařilo nějaké fotky pořídit. A pak už nás čekala cesta dolů. Stezka zpět do sedla vede po vrstevnici okolo. Krásná celodenní túra.
Fotogalerii najdete zde:
Přes noc v sedle Bavella jsme nasbírali nové síly a ráno se vydali opět směrem k moři. Ale cestou bude určitě ještě několik zastávek. Naším prvním cílem jsou populární kaskády Polischellu. Již z minulosti víme, že výchozím místem je nepřehlédnutelný korkový dub vrostlý do kamene. Zaparkovali jsme, zabalili ručníky a vydali se na cestu. Kaskády Polischellu je soustava jezírek, kaskád a malých vodopádů s křišťálově čistou vodou. Procházka podél kaskád potoka Polischellu patří mezi nejkrásnější a zároveň nejdobrodružnější na Korsice, cestou je nutné některá jezírka přeplavat nebo jít korytem potoka, případně zdolat menší strmé skalní stěny, pokud nechcete plavat. Za trochu námahy vás ale příroda odmění podívanou na více než dvacet vodopádů a vodnatých tůněk. Po namáhavě cestě si vybereme jednu z větších tůní na osvěžení. Protože jsme tu brzy, nikde nikdo, plavky nejsou potřeba. Voda je opravdu osvěžující, ale v panujícím horku je to příjemné. Prostě parádní relax. Když jsme přicházeli zpět k autu,, čekalo nás milé překvapení. Opět jsme se setkali s našimi kamarády, kteří se teprve na Polischellu chystali. Domluvili jsme se, že se případně potkáme dole u moře. A hurá dál. Nemáme kam spěchat, horko je čím dál větší, tak jsme se nechali zlákat ke koupačce krásnými jezírky, která vytváří řeka, jež teče podél silnice. Další koupání jsme si naplánovali až u moře. U moře jsme sice zastavili, ale nakonec jsme si dali v místním baru jen kávu. V městečku Solenzara jsme počkali na kamarády a zkusili, jestli se nám podaří zaparkovat na výběžku za městem. Zadařilo se, ale vidina příjemného koupání se rozplynula. Místní moře bylo plné chaluh, asi i díky větru. Prošli jsme se do městečka a dali si dobré jídlo.
Ráno jsme se opět rozloučili. Oni měli před sebou ještě několik dní a vydali se za koupáním a sluněním opět na osvědčený jih. Naše cesta vede na sever. Pobyt se nám již krátí a navíc jsme domluveni na setkání s přáteli motorkáři. Slíbili jsme jim kulinářské překvapení. Byli jsme zvědavi, zda trefíme do prodejny ústřic a škeblí, která se nám tak osvědčila před 10 lety. Za Caterragiem jsme bedlivě sledovali cestu a hledali vinařství, kde jsme kdysi ochutnávali vína a za kterým je ta správná odbočka k salině. Trefili jsme to a dojeli až k sádkám. Dnes je tu již pěkná prodejna i s malým bistrem pro ochutnávky. Vedle je i velká restaurace. Jarda nejdříve ústřice ochutnal, aby nekupoval "zajíce v pytli". Nakoupili jsme ústřice i škeble, prošli se po sádkách a vydali se na přáteli. Měli jsme adresu jejich penzionu, kde byli ubytovaní nedaleko Bastie. A našli jsme se. Hned pod penzionem bylo i pěkné parkoviště pro naši obytku. Pak už nastaly lukulské hody. Jarda je učil jídla připravovat, vařili a konzumovali jsme pak vše společně. Byl to moc příjemný večer. Předali jsme i nějaké zkušenosti a poznatky, protože oni svoji cestu po Korsice teprve začínali.
My se druhý den ráno vydali do přístavu, pak najeli na trajekt, zamávali Bastii a už nás čekala jen cesta domů. Zase jedna hodně povedená dovolená.
Fotogalerii najdete zde:
14.08.2018 07:41:09
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one