Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Pobaltí a Rujána 2014

P7156166.jpg
V červenci jsme si chtěli orazit jen na pár dnů, neboť delší dovolenou jsme plánovali až po sezóně na podzim.
Nechali jsme se zlákat karavanistickými přáteli k návštěvě lužických jezer a začali naše plány rozvíjet dál v daném směru. Za Jindrou s Irenou a Karlem s Janou jsme dorazili k Partwitzer See v pátek v podvečer. Počasí vypadalo slibně, i když cestou několikrát sprchlo. Druhý den jsme se jeli projet po okolí. Iveta plánovala usednout opět po 2 letech na kolo, ale nejdřív jí Karel namontoval nové sedlo – široké, odpružené, gelové. Prostě křesílko. A mohli jsme vyrazit. Kolegové to již měli za předchozí dny docela projeté, a tak nás provezli po největších zajímavostech. Celá oblast jsou bývalé povrchové doly, které jsou cíleně zatopené a postupně se rekultivují v rekreační oblast. Parádní cyklostezky vedou krásnou a zajímavou krajinou. Počasí nám přálo, takže po návratu došlo i na příjemnou koupel v jezeře. Další den jsme na oplátku s našimi kamarády, kteří zde už byli několik dní, přejeli do nám dobře známého Spreewaldu. Zakotvili jsme v Lübenau ve Wohnmobilparku „Dammstrasse“ jen kousek od centra. Jeden den jsme si užili okružní plavbu po kanálech na pramici a prošli si centrum městečka a druhý den absolvovali podobnou trasu přes Lehde na kolech. Okurkový kraj na Sprévě je opravdu unikátní.

Fotogalerii najdete zde:
Rozloučili jsme se s Kladeňáky, kteří to museli otočit k domovu, a zamířili podél polských hranic na sever. Naší cílem už byl Balt. Po parádní dálnici (až na příšerný kus před polskými hranicemi, na který jsme omylem zajeli) jsme se k moři přemístili docela rychle. Zvolili jsme moc hezký stellplatz v Mönkebude hned vedle malého přístavu a pláže. Podle slov majitelky jsme byli první obytky z Čech, české lodě už v přístavu měli. Hezké stání a ideální východisko pro cyklovýlety podél pobřeží pod Usedomem v oblasti tzv. Uckermünder Heide. Zatím nás provázelo parádní počasí, takže i pověstné studené baltské moře bylo příjemné a my si užívali i koupačku. Cestou k našemu hlavnímu cíli – Rujaně jsme ještě ve Wolgastu odbočili na Usedom a navštívili zajímavé technické muzeum s přístupnou ruskou ponorkou. Hurá zpátky na pevninu a podél pobřeží zase dál. Zastavili jsme se ještě v Greifswaldu, který se připravoval na víkendové přístavní slavnosti, prošli si centrum a pokochali se hezkými „škunery“ v přístavním kanálu.

Fotogalerii najdete zde:
Abychom mohli objet Rujánu celou kolem dokola, jak jsme zamýšleli, zvolili jsme transport na tento unikátní ostrov trajektem ze Stahlbrode. Cesta od trajektu na Rujáně vede krásnými alejemi, což nás příjemně naladilo. Směřovali jsme po hlavní silnici přes Putbus do Sellinu na východním pobřeží a dál až na členitý východní výběžek. Podle plánu jsme dojeli až do Gageru, kde jsme měli vyhlídnutý stellplatz vedle místního kempu. Ale kvůli stavebním úpravám silnice byl stellplatz bohužel zrušen. Zajeli jsme tedy do přístavu, kde byl parkovací automat a šéf přístavu neměl problém s naším přespáním (10,- Eur). Spaní tedy bylo vyřešené, ale stání ne úplně ideální. Na betonu, bez možnosti grilování a venkovního posezení, na které jsme se těšili. Vyndali jsme kola s cílem dojet na nejjižnější místo tohoto výběžku. Podél pobřeží s plážemi vede parádní cyklostezka, je jen na vás, zda si vyberete pláž textilní, FKK, kombinovanou nebo psí. A tak se to stále střídá až na konec k městečku Thiessow. Kousek za odbočkou na hlavní silnici, která také vede podél pláží, jsme narazili na imbis, kde by nás prý, podle paní z kempu, nechali možná po domluvě přespat. A jaké bylo naše překvapení, když jsme za imbisem našli velkou louku uzpůsobenou pro stání obytných aut a karavanů i s možností připojení elektřiny. Jasně, že sem přejedeme. Naše jízda dál pokračovala již radostněji. Cyklostezka vedla až na úplnou špičku, kde jsme objevili krásnou liduprázdnou pláž s mořem klidným jako rybník. Jarda s Janou neodolali a vodu vyzkoušeli. Dojeli jsme si zpět pro auta a přejeli na vyhlídnuté místo, které se s blížícím večerem začalo pomalu zaplňovat. Drobné do automatu na noční stání jsme nějak schrastili, ráno si ještě rozměníme v imbisu, protože tu přes den ještě chceme zůstat. Začínáme si zvykat na myšlenku, že musíme co nejvíce platit papírovými penězi, abychom mohli sbírat a schovávat drobné na parkování. Automaty jsou na Rujáně opravdu všude a málokde jde zaplatit jinak, než drobnými. Je stále krásně a teplo, a tak grilovačce a karetnímu souboji pod širým nebem nestojí nic v cestě. Ráno jsme se osvěžili koupačkou a opět sedli na kola. Tentokrát jsme se vydali kousek zpátky na sever a v Middelhagenu to ohnuli přes Alt Reddewitz na tenký výběžek do zálivu Rügischer Boden. Hezká cesta, opět azuro a teplo, tak se těšíme na konci na koupání. Ale prostředí nás trochu zradilo. Našli jsme krásné romantické pobřeží, ale bohužel pouze kamenité s problematickým vstupem do vody. Tak jsme se jen pokochali a vydali zpět. Domluvili jsme se na času odjezdu s auty a rozdělili se. Jana s Karlem jeli stejnou trasou zpátky, chtěli si ještě užít koupání a trochu si orazit, my se vydali oklikou přes Baabe ,abychom poznali ještě něco jiného. Nakonec jsme stihli i to koupání a mohli jsme v domluvenou dobu vyrazit na další cestu.
Přejezd nebyl dlouhý, mířili jsme do Wohnmobil-Oasy Rügen nedaleko Binzu, kterou nám doporučil Čech z karavanu na minulém stellplatzu. Prý nádhera. No, pro nás určitě ne. Klasický „masňácký“ téměř zaplněný obří kemp pro obytná auta, kde nás napáskovali mezi velké obytky, kam jsme se na jedno stání vešli oba. Prostě náš šálek kávy to nebyl. Ale už bylo před večerem, někam přejíždět už bylo riziko a alespoň si uděláme servis a podíváme se do vyhlášeného luxusního Binzu. Vyndali jsme kola a vyrazili do víru „velkoměsta“. Cyklostezka nás dovedla do 6 km vzdáleného lázeňského střediska. Prošli jsme se s davem lidí po přímořském korzu a dlouhém molu, zabrousili kousek do centra, ale pohledu na luxusní hotely, přeplněné restaurace a načančané lázeňské hosty jsme se brzy nabažili a vydali se zpět ke kolům a k autům. Ráno jsme za 5 euro udělali servis a pokračovali dál na sever.
Fotogalerii najdete zde:
Naším dnešním cílem byly křídové útesy. Cesta vedla podél moře, takže se bylo stále na co dívat. Projeli jsme Sassnitz a zaparkovali na parkovišti „Zum Königstuhl“, kde jsou vyhrazená místa pro obytná auta s možností přenocování a které je nejlepším východiskem ke známým křídovým útesům. Tentokrát jsme vyměnili kola za pěší turistiku. Cesta unikátními bukovými háji má své kouzlo. Celá oblast je součástí NP Jasmund. Hezkou procházkou po turistické stezce jsme došli až k návštěvnickému centru. Zaplatili jsme docela vysoké vstupné, ale nevidět na Rujáně křídové útesy, jako by tu člověk nebyl. Shora jsme si vyfotili legendární útes Königstuhl a pak se vydali po schodech dolů na pláž. Když už jsme tu, tak si to chceme užít se vším všudy. Nahoru to asi bude náročné. Odměnou za namáhavý sestup a výstup je procházka po kamenité, lépe řečeno pazourkové pláži s hezkými pohledy na kolmé bílé stěny protkané tmavými žílami pazourku. V návštěvnickém centru jsme si ještě prohlédli interaktivní expozici, zhlédli zajímavý film o historii bukových hájů a vydali se zpátky. Zvažovali jsme zpáteční cestu na parkoviště autobusem, ale nakonec zvítězila opět 4 kilometrová pěší varianta.
Fotogalerii najdete zde:
Vzhledem k dobrému času a také velkému teplu jsme se rozhodli pokračovat v cestě na Kap Arkona s plánem se někde cestou vykoupat. Hned na začátku úzkého přejezdu na poloostrov Wittow jsme objevili v malém městečku pěkné parkování pro obytky hned naproti rozlehlé pláže (možnost přespání za 13,- Eur). Parádně jsme se osvěžili v moři, posilnili se populární rybí houskou (Fischbrötchen) a pokračovali dál. Asfaltové parkoviště pro obytná auta je na začátku vesnice Putgarten na Kapu Arcona s trochu svéráznými poplatky. Auta do výšky 3,10 m platí 5,- Eur, vyšší pak hned 15,- Eur. Důvodem je asi spojené parkoviště i pro autobusy a automaty. Na vjezdu je výšková kamera. Holt máme smůlu, že máme vysoké auto. Ale i tak jsme zde vydrželi 2 noci. K majákům na Kapu Arcona, což je nejsevernější místo Německa, je to kousek. Ideální místo pro romantický piknik při západu slunce nad mořem. Sbalili jsme tedy deku, skleničky a lahev vína, sedli na kolo a po chvíli si užívali idylický večer. Druhý den jsme vyrazili na cyklovýlet podél pobřeží poloostrova docela zavčasu. Nejdříve jsme zamířili do staré rybářské vesničky Vitt, která je vyhlášená uzenými rybami. Krásné prostředí, jen na ryby bylo bohužel moc brzo. Jedeme raději dál, dokud není moc horko. Počasí stále drží, je jako ve Středomoří. Cyklostezka vede po horní hraně skalnatého pobřeží, každou chvíli je možnost využít schody vedoucí dolů na pláž. Sesednutí z kola a osvěžení se koupelí je vždycky příjemné. V přímořském resortu, na který narazíme, si dáme lehký oběd, i když byl docela problém najít otevřenou restauraci. Zvažujeme návrat zpět, ale nakonec padne rozhodnutí dojet až na konec západního výběžku do Dranske. Bohužel jsme netušili, co nás na zpáteční cestě čeká. Dost dlouhý úsek cyklostezky vedl pískem, takže kola bylo možno jen tlačit a pak nám většinu cesty foukal silný protivítr. Dojeli jsme docela zmoženi. To nám ale nezabránilo v zopakování večerního pikniku při západu slunce. Ráno jsme se s Kapem Arcona rozloučili a zamířili přes Wiek k trajektu, který nás převezl z poloostrova Wittow opět na Rujánu.
Chtěli jsme co nejdříve dojet do Schaprode, odkud jezdí trajekty na ostrov Hiddensee. To byl náš poslední poznávací cíl. Na Hiddensee je možno se přepravit buď pěšky, nebo s kolem. Zvolili jsme druhou variantu a měli tak možnost projet většinu ostrova. Počasí bylo opět ukázkově letní, takže došlo několikrát i na koupačku. Jen nás tady zaskočilo množství medúz a také překvapila opravdu nízká teplota vody. Po návratu na pevninu jsme se rozloučili s našimi parťáky Janou a Karlem, kteří zde ještě pár dní plánovali zůstat, a namířili si to směrem k domovu. Cesta po dálnici ubíhala rychle, ale domů je to přece jenom dálka. Na přespání jsme podle Bordatlasu zvolili stellplatz v Neubrandenburgu, který nás příjemně překvapil. Je umístěn v rekreační zóně na břehu jezera Tollensesee a poskytuje veškerý servis. Byla to hezká tečka za další parádní cestovatelkou dovolenou.
09.01.2015 23:41:27
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one