Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Rakousko 2010 - Kaprun a Grossglockner

Rakousko 2010 - Kaprun a Grossglockner - obrázek

Rakousko 2010 - Kaprun a Grossglockner - obrázek

Při letošní srpnové horské dovolené jsme opět ocenili flexibilitu obytného auta. Původně jsme měli v plánu vysokohorskou turistiku v údolí Aosty v Itálii, které známe jen v zimě. Také jsme plánovali nějaké zajištěné cesty. Ale člověk míní a život mění. Týden před dovolenou se Iveta vložila do psí rvačky a odnesla to pokousaná ruka. Doktoři dělali co mohli, ale i tak jsme museli odjezd posunout až na neděli. Na dovču zbyl necelý týden, a tak jsme promptně změnili plány. Zamířili jsme do rakouských Alp.
Neděle 22. 8.

Na cestu vyrážíme ve složení Jarda, Iveta, Ondra a Pongo v neděli po obědě. Klárku v pubertálním věku hory neberou. S autem nejdříve zamíříme do Olympie, abychom ušetřili čas a jídlo rovnou naložili na místo. A pak už hned na cestu. Přes Domažlice směrem na naši oblíbenou "20". Je to již hodně známá trasa, ale i tak se stále kocháme hezkou přírodou, upravenými vesničkami a historickými městečky. Slovo dalo slovo, nemáme kam spěchat, takže v podvečer parkujeme na parkovišti před termálními lázněmi v Bad Reichenhallu (nedaleký stellplatz byl zcela plný) - N 47o43´53.1" / E 12o52´18.3". Koupání v teplé vodě před spaním nemá chybu (vstup dospělý 8,- Euro).

Pondělí 29. 8.

Po noční mohutné bouřce jsme se probudili do hezkého slunečného rána. Na dnešní den jsme měli naplánované soutěsky za Loferem směrem na Zell am See. Jako první nás nalákala směrovka k soutěsce Vorderkaserklamm. Zajeli jsme na hezké štěrkové parkoviště v lese, které patří současně ke koupacímu a volnočasovému centru (N 47o32´11.5" / E 12o44´11.7" - zákaz nocování). Příjemná cesta k soutěsce vede asi hoďku podél řeky, kde jsou krásně upravené zóny u jezírek pro odpočinek a koupání za min. poplatek. U vchodu k soutěsce nás mile překvapil fakt, že lze koupit kombinovanou vstupenku na všechny 3 blízké atrakce za 8,- Euro (při 3 dospělých už je oproti jednotlivému vstupnému docela pěkná úspora). Soutěska Vorderkaser je 400 m dlouhá a až 80 metrů hluboká. I za krásného počasí se tu snese mikina. Celou cestu se jde vysoko nad hladinou dravé řeky po dřevěných lávkách a člověk jen žasne nad bizardními skalními útvary, které během několika tisíciletí voda vytvořila. Po pivku a kafíčku v příjemné restauraci u vchodu a hezké procházce k autu pokračujeme dál. Po necelých 2 km zastavujeme u jeskyně Lamprechtshöhle (N 47o31´36.8" / E 12o44´19.9"). Soutěsky Pongo absolvuje v pohodě, ale u jeskyně zůstává raději v autě. Venku je krásně teplo a mysleli jsme si (podle fotek), že jenom někam nakoukneme do díry. Ale paní u vstupu, když nás viděla jen v kraťasech a nátělníku, nám doporučila něco teplejšího. A měla pravdu, mikina se fakt hodila. Jeskynní systém, jehož součástí je Lamprechtshöhle, patří s 51 km k největším v Evropě. Zpřístupněno je 700 m a na konci se vystoupá do výše až 70 m, odkud je úžasný pohled dolů. I když se nejedná o krasové jeskyně, na které jsme většinou zvyklí, jsou podzemní prostory nádherné. A to i při teplotě 5o C. Venku jsme se zase hned ohřáli. Udělali jsme rychlý oběd a přejeli k dalšímu cíli - soutěsce Seisenbergklamm ve Weisbachu u Loferu (N 47o31´9.8" / E 12o45´14.2"). Během hodinky jsme prošli moc pěknou 600 m dlouhou soutěsku tam a zpět. Charakteristické pro tuto soutěsku asi je, že tam i za hezkého počasí stále prší. I přes takto ztížené podmínky ale taťka udělal krásné fotky. Dnešek se fakt povedl. Na pár kilometrech má člověk program na celý den a zážitků na tisíc. Vzhledem k ne moc příznivé předpovědi počasí na další den jsme aktuálně upravovali program naší dovolené. Úterý věnujeme okolí Zell am See. Využili jsme tipu z internetu na kemp u Gasthofu Gemmlerhof 2,5 km za Maishofenem směrem na Viehofen vlevo. Kempík není nejlevnější (22,- Euro), ale stále je ještě sezóna a 3 dospělí už jsou znát (Ondra už fakt není dítě). Ale měli jsme hezké samostatné stání na travičce s možností doplnění vody a za zády zurčící řeku. Zajímavostí je, že má Gasthof za řekou na louce a v lese zřízený parkur pro lukostřelce. Předpověď se vyplnila a večer už začalo pršet a pršelo celou noc.

Fotky najdete zde: http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/rakousko-soutesky-okolo-zell-am.html

Úterý 24. 8.

Ráno se honily mraky a každou chvíli to vypadalo na déšť. Doplnili jsme vodu a zamířili do Zell am See. V městečku se dá chodit za každého počasí. To se zatím drželo, tak jsme si řekli, že procházka po kopcích neuškodí a alespoň trochu unavíme Ponga, který pak na nás vydrží v autě v klidu čekat. Na Schmittku jezdí několik lanovek, to známe ze zimního lyžování. Nejdříve zajedeme k lanovce přímo v Zellu, ale parkování je dost na kopci, staví se tu a hlavně je to dost daleko do centra. Stání tady zavrhneme a zamíříme k lanovce za městem, v městské části Zell - Schüttdorf. Postavíme se na parkoviště přímo u lanovky Areitbahn (N 47o18´0.8" / E 12o47´21.8"). Sbalíme do baťohu pláštěnky a pití a hurá na lanovku. Pongo je pěkně vykulený, ale s Ondrou to v kabince zvládnou. Vyjedeme na Areit do výšky 1400 m. Díky oblačnosti moc výhledů není, tak se hned vydáme na cestu dolů. Pongo se šťastně prohání po loukách, ale zakrátko už musí na vodítko, protože všude kolem cinkají zvonky krav, spásající trávu na sjezdovkách a okolo. Po cestě lesem je Pongo zase volný a zastaví se až u ohradníku s telaty. Je jimi úplně fascinován, takže se nechá v klidu připnout. Kousek dál se cesta stáčí na úzkou prudkou lesní pěšinku. Ondra tedy Ponga pustí, a ten, než stačíme zareagovat, to vezme úprkem zpět, protáhne se pod ostnatým drátem ohrady a už prohání vyděšená telata. V momentě, kdy se ale telata sešikují do hloučku už není poznat, kdo se bojí víc. Asi Pongo, protože se konečně nechal odvolat a se staženým ocasem a ušima provinilce se vrátil. Holt bude pořád na šňůře. Cestou nám chvilku sprchlo, ale byla to spíš taková letní přeháňka. Byla to příjemná dopolední procházka. Po obědě se krásně vyčasilo a my se vydali kolem jezera Zell na prohlídku městečka Zell am See. Scenérie kolem jezera byly v odpoledním slunku opravdu úžasné, jak na MMS napsala švagrová - jako z nějakého prospektu. Centrum nás příjemně překvapilo, stejně jako česká obsluha v kavárně. Koupili jsme tradiční špek, udělali spoustu hezkých obrázků a vrátili se k autu. Protože naším zítřejším cílem byla přehradní jezera na Kaprunu, jeli jsme přespat někam poblíž. Ze zimy jsme si pamatovali hezké parkoviště u Meiskogelbahn, kde jsme také (ne jediní) zakotvili (N 47o15´27" / E 12o44´29.4"). K večeru se opět zatáhlo a začalo vydatně pršet. Dali jsme několik partiček oblíbených karet a uložili se k spánku s nadějí na lepší počasí.

Středa 25. 8.

Déšť ustal až k ránu. Protože bylo počasí stále na vážkách, rozhodli jsme se nejdříve k návštěvě nedaleké soutěsky Sigmund-Thun-Klamm, která končí (nebo začíná) jezerem Klamm. Vchod do soutěsky je kousek pod parkovištěm. Nachází se zde také informační centrum místní elektrárny. Soutěsku, která je dlouhá 320 m a hluboká 32 m, tu zanechaly ustoupivší ledovce. Soutěska končí u vodopádu z jezera. Zpět se obchází horem po lesní cestě. Počasí se stále vybírá, a tak kopneme do vrtule a vyjedeme až na horní parkoviště, odkud vyjíždějí autobusy k přehradním jezerům Glockner-Kaprun (N 47o12´56.9" / E 12o43´29.6"). Jedná se o nejvýše položené přehrady uprostřed pohoří Hohe Tauern (Vysoké Taury). Už jen cesta k přehradám je zážitek - autobusem, otevřenou lanovkou se sklonem až 82o a pak opět autobusem až nahoru. Zážitek to byl nejen pro nás, ale i pro Ponga. Nahoře je hustá oblačnost, ale stále doufáme, že se roztrhá a my uvidíme nejen přehrady, ale i Kaprunský ledovec nad nimi. Při přechodu přehradní hráze se na několik minut ledovec objevil mezi mraky, což nás nalákalo a povzbudilo naději. Vystoupali jsme na nejvyšší vyhlídku na kopci Höhenburg a po chvíli se naše očekávání splnilo. Oblačnost se pomalu rozplynula a otevřel se nám nádherný pohled na obě přehradní jezera i tyčící se vrcholky s ledovcem nad nimi. Potvrdilo se rčení, že naděje umírá poslední. Byl to fakt zážitek. Pak už jen cesta autobusem, lanovkou a autobusem v obráceném pořadí. Na parkovišti jsme si dali pozdní obídek a diskutovali o dalším programu.

Fotky najdete zde: http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/rakousko-kaprun-a-zell-am-see.html

Den byl ještě mladý a na čtvrtek byla předpověď úplně ukázková - slunečno, teploty až 31 st. Takže i v horách by mohlo být krásně a my chtěli na Grossglockner. I když si nejsme jisti, zda je na placené Hochalpenstrasse v okolí Grossglockneru možnost spaní (informace jsou různorodé), riskneme to. Času máme dost, tak se ještě cestou dolů do Kaprunu zastavíme u jezera Klammsee (parkoviště N 47o14´55.7" / E 12o44´11.5"). Ondru bolí kotník, tak se vydáme na obchůzku kolem jezera bez něj. Příjemná procházka na 20 minut. Pokračujeme dál na Grossglockner. Před mýtnicí  (N 47o10´3.5" / E 12o48´50.4") nás zaujme malá zoologická zahrada Ferleiten (pro malé děti je tam i zábavní park). Je už téměř šest hodin, tak se u vchodu raději ptáme na zavírací dobu. Otevřeno je, dokud je vidět. Milé. Obhlédli jsme bizoní rodinku, spoustu vysoké zvěře, krásné vlky, rysy i medvědy a další. U pokladny Grossglockner Hochalpenstrasse jsme s napětím čekali, jestli nás díky večeru nevrátí zpátky. Ale ne. Dokonce jsme (asi omylem) platili jen taxu pro motorkáře (auto - 28,- Euro, motocykl - 18,- Euro). Za 4,- Eura Vám rádi přidají pěknou brožovanou knížku o Grossglockneru a jeho historii v češtině. Grossglocknerská vysokohorská silnice je parádní. Mraky se ale pořád honí, takže výhledy nejsou optimální. Těšíme se, že při cestě zpět už bude líp. I tak ale z auta fotíme, co to dá. Několikrát zvažujeme, zda zastavit na přenocování po cestě nebo zajet na stellplatz u Heiligenblutu na druhé straně. Nakonec ale odbočíme směrem ke Grossglockneru a rozhodneme se vyjet až nahoru. Čekalo nás příjemné překvapení. Štěrková část parkoviště na Franz-Josef-Höhe je vyhrazena přímo pro obytná auta a už jich tu také několik stojí (N 47o4´19.4" / E 12o45´32.7"). Stojíme přímo nad údolím, za zády Grossglockner a jeho ledovec. Jen ty mraky všude kolem. Uvidíme ráno. Opět řežba v kartách, lahvinka vína a hurá do hajan.

Čtvrtek 26. 8.

Taťka nastavil hodinky na východ slunce. Pongo ale jako by to tušil, začal buntošit oproti jiným dnům už hodně brzy. Iveta tedy vzala psíka a zároveň foťák. Venku bylo nádherně. Nahoře zcela jasno, v údolí se válely mraky. Typická inverze. Kupodivu docela teplo, sluníčko se klubalo zpoza vrcholků a mraky a o chvilku později i Grossglockner s ledovcem se barvily do červenožluta. I ostatním se hned vstávalo lépe. Předpověď se vyplnila a počasí bylo celý den fantastické. Ještě než dorazily první autobusy s návštěvníky, vydali jsme se na túru. Z horního parkoviště sice jezdí tzv. lanovka k ledovci, ale když jsme viděli, že konečná je stejně na půli cesty k ledovci, rozhodli jsme se jít pěšky už shora. Cesta pohodová, i když cedule upozorňuje, že je jen pro zkušené. Asi reklamní trik pro lanovku. Cesta vede až k úpatí ledovce Pasterzen. Když jsme četli historii ledovce, jak markantně za posledních 80 let ustoupil, nepřišlo nám to tak hrozné, jako když to pak vidíte na vlastní oči. U tabulek, označující stav ledovce od roku 1990 vždy po 5 letech až do dnešních dnů, nám už běhal mráz po zádech. Tady si člověk opravdu uvědomí, jak katastrofálně působíme na přírodu. Cestu jsme si zase vyšlapali pěkně nahoru a po osvěžení v restauraci se ještě vydali na tzv. Kamzičí stezku, která vede po úbočí 6 tunely a cestou k úžasnými výhledy k vodopádům z horního ledovce. Ondra to ve třetině kvůli noze vzdal a šel raději vařit oběd do auta. My to s Pongem zvládli až k vodopádům a ledovcovému jezeru a zpět. Měli jsme toho všichni docela dost, ale byla to paráda. Už jsme se těšili, jak si za krásného počasí alpskou cestu zpět vychutnáme. Stálo to fakt za to. Potěšil nás i fakt, že na nás za druhý den už dole nikdo nic zaplatit nechtěl a výjezd nikdo nekontroloval. Opět přes Kaprun a Zell zamíříme směrem do oblasti Kitzbühlu. Zase využíváme našich místopisných znalostí ze zimy a předpokládáme přespání za Mittersillem u lanovky. Vedle lanovky se ale staví nový hotel, takže zbylo parkoviště přímo u silnice a to se nám moc nechtělo. Popojedeme tedy na osvědčené parkoviště u sedačky přímo v sedle Pass Thurn, kde kromě nás nocovala ještě další 3 auta. Ráno se chceme vyvézt lanovkou nahoru a projít se po místních pláních. Počasí snad vydrží.

Fotky najdete zde: http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/rakousko-grossglockner.html

Pátek 27. 8.

Nebe nad námi ráno nevěstí nic dobrého a i předpověď v rádiu není potěšující. Přesto se nenecháme odradit, sjedeme na parkoviště k mezistanici kabinkové lanovky Panoramabahn Kitzbühler Alpen (N 47o17´59.9" / E 12o24´34.5"), která vede z vesničky Breitmoos na vrchol Resterhöhe. Počasí se vybralo a z vrcholu jsou krásné výhledy na okolní Alpy. Vydáme se panoramatickou cestou kolem Resterkogelsee k nám známé hospůdce na Panoramaalmu. Je zajímavé vidět zelené nepravidelné pláně a údolí až ke Kitzbühelu, kde je v zimě jednolitá vrstva sněhu. Louky jsou nejen zelené, ale také poseté spoustou kvetoucích kytiček. V příjemné stylové hospůdce na Panoramaalmu si dáme výbornou polévku a Ondra klobásku se zelím. Při cestě zpět už máme za zády zlověstná černá mračna, která se blíží závratnou rychlostí. Ondra se díky bolavému kotníku sveze dolů lanovkou. My to risknem pěšky. Máme přece v baťohu kvalitní pláštěnky a nejsme z cukru. Tak ve třetině cesty už pláštěnky kvapem vytahujeme a Pongo se jen z vody oklepává a hledá neustále nějaký úkryt. Ale cestu úspěšně zakončujeme u auta už bez deště. Při kávě a odpočinku se zatáhne ještě víc a spustí se neskutečný liják. Vypadá to na dlouho a aktuální předpověď to jenom potvrzuje. A to na celý víkend. Rychle tedy padá rozhodnutí k ukončení dovči a návratu domů. Prostě počasí je proti nám. V Němeku je sice ještě krásně, ale čím víc se blížíme k domovu, tím dešťových mraků opět přibývá a jen se nám potvrzuje, že jsme se neunáhlili. I tak jsme prožili několik moc krásných dní v horách a nových zážitků máme zase spoustu. Bylo tam prima a můžeme jen doporučit.

29.08.2010 09:55:40
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one