Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Rakousko - Kaunertal a Pitztal - říjen 09

Kaunertal a Pitztal - říjen 09 - obrázek

Kaunertal a Pitztal - říjen 09 - obrázek

Říjnový svátek a podzimní prázdniny s navazujícím víkendem skýtaly dostatek volna pro první výpravu za lyžováním. Celý předcházející týden jsme bedlivě sledovali sněhovou situaci na rakouských ledovcích a samozřejmě vývoj počasí. Pro zcela špatné podmínky byla v záloze varianta Itálie kolem jezera Garda. To je ta fantastická výhoda obytného auta. Možnost se rozhodnout na poslední chvíli.
Lyžování ale nakonec vyšlo. Většina ledovců hlásila dostatek sněhu a předpověď slibovala od čtvrtka také vylepšování počasí. Jeden den holt při zatažené obloze vydržíme. Volba padla na Kaunertal pro začátek a pak se uvidí, jestli Pitztal nebo Solden nebo Stubai.

Díky pracovnímu úterku a Klárky tanečnímu tréninku vyrážíme opravdu pozdě. Přejezd německých hranic až kolem 20 hodiny, takže večeře byla jasně, k velké radosti dětí, u hraničního McDonalda. Tentokrát jedeme v pěti, společnost nám dělá Ondrova slečna Míša. Po cestě jsme ocenili další velkou výhodu obytky. Děcka se uložily k spánku a my mohli ukrajovat noční kilometry až do cíle - před bránu v Kaunertalském údolí (v noci je průjezd zakázán). Ke spánku uléháme v 1 hodinu po půlnoci. Jarda ještě posílá SMS s naší polohou Romanovi, s kterým se zatím známe jen přes web a který sem se svými kamarády na naše doporučení míří také.

Ráno nás téměř od 6 hodin budí přijíždějící závodní tréninkové týmy, v půl osmé se zdravíme s Romanovou posádkou (dorazili asi ve 3 v noci), zakoupíme dvoudenní permice a už se šineme serpentinami nahoru k ledovci. Před 2 lety v květnu tady byly téměř 2metrové bariéry sněhu, tentokrát je silnice suchá a krásně "široká". Auta jsme postavili do řady k dalším 4 obytňákům na horní parkoviště. A teď to nejdůležitější. Ráno jsme při pohledu na oblohu nevěřili vlastním očím. Na středu předpověď ještě hlásila zataženo a hezky až od pátku. Ale na nás se už od rána smála modrá obloha se sluníčkem a několika bílými mráčky. Takže hurá do lyžařského, vyndat lyže a prkna a jde se na to. Sjezdovky výborně upravené, kromě závodníků, od malých až po velké, minimum lidí. Takže žádné fronty, sjezdovky téměř prázdné, nová kabina na nejvyšší vrchol, prostě co si víc přát. V poledne k autu na oběd, pokecat s Romanem a dalšíma klukama (v autě byli 4 chlapi a 2 děti), kteří byli takto s obytkou poprvé, i když už několik let v takovéto sestavě zahajují lyžařskou sezónu. Odpoledne jsme si ještě užívali zcela prázdných sjezdovek a pak díky krásnému počasí vytáhli židličky a gril. Omladina ugrilovala kolínka a my zatím při svařáku s novými příbyvšími Moraváky Dášou a Jirkou probírali cestovatelské cíle. Po setmění nás zahnala do aut zima. Přece jen stojíme ve výšce 2 750 m.

Foto z tohoto areálu najdete tady:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/kaunertal-v-rijnu.html

Čtvrtek byl opět jak ze žurnálu. Totální azuro od rána, rovné a téměř prázdné sjezdovky, žádné fronty, prostě nádhera. Nejdelší sjezdovku ke spodní sedačce jsme jezdili celý den úplně sami. A to doslova. "Děcka" už jezdí samy, nemusíme se o ně starat (oni jsou radši), takže si opravdu užíváme jen nádherné lyžování ve dvou. Odpoledne to zabalíme dříve, protože chceme ještě přejet do Pitztalu (tam jsme ještě nebyli) a cestou se zastavit dole v bazénu. Při balení zjistíme, že má Klárka kompletně prasklé jedno vázání na snowboardu. Po jedné sezóně je to docela síla a v místním servisu nám bohužel nemohou pomoci. Hodinku strávíme v příjemném bazénu ve Feichtenu, pořádně se vyblbneme a vyrážíme už za tmy dál. Do Pitztalu je to jen přes kopec, ale autem se bohužel musí objet celé údolí. V Pitztalském údolí se necháme svést navigací a místo hlavní silnice si dáme "menší" horskou prémii. V pohodě ale nakonec dojedeme na parkoviště pro obytná auta přímo u podzemního vlaku "krtka" na ledovec.

Budík nás vzbudil brzy, abychom se co nejdříve dostali nahoru, než budou u "krtka" davy. Odtažení střešní roletky nad postelí vykouzlí na našich tvářích úsměv hned od rána. Modro a sluníčko. To bude nádhera. A také byla. Pitztal nás velmi mile překvapil. Podzemka jezdí každých 8 minut, takže to docela odsýpá, a nahoře se lidi hned rozptýlí a nakonec jich nikde moc není. Nové lanovky, široké, rovné a dlouhé sjezdovky (lépe řečeno dálnice) opravdu přímo po ledovci, nádherné, téměř italské počasí. Omladina jezdí pospolu (teda bez Klárky, které není dobře) a my si to opět užíváme sami. Sejdeme se až na oběd v místní restauraci. Poznatek - jídlo cenově jde, ale pití je drahé. To je asi jediná nevýhoda Pitztalu (podobně jako třeba na Möltalu), že nejde sjet přímo k autu. Odpoledne jsme se díky ukončení závodních tréninků dostali až přímo k impozantním ledovcovým trhlinám a i výhledy z vrcholu na rozpukané ledovcové věže nás navnadily, že se sem někdy chceme podívat i v létě. Tak blízká dosažitelnost krásného ledovce je opravdu lákavá.

Foto z tohoto areálu najdete zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/delsi-cesty/pitztal.html

Lyžování na Pitztalu, jistě i díky ukázkovému počasí, nás natolik nadchlo, že jsme se rozhodli zůstat až do soboty. I když bylo o víkendu trochu více lidí (konečně převládli německy mluvící lidé nad Čechy), stejně byla lyžovačka úžasně pohodová. Užívali jsme si to plnými doušky a nutno říci, že tolik, jako teď, jsme při prvním lyžování ještě nenajezdili. V sobotu jsme také ocenili flexibilitu místní obsluhy. V pátek stál u úzkého výjezdu z kabinové lanovky letní vlek, který postupně rozebírali, v sobotu ráno už byla na jeho místě 20 m široká super upravená sjezdovka. Ve 3 hodiny odpoledne jsme se s Pitztalem rozloučili a vydali se na cestu k domovu. Mezizastávkou byl z několika možností stanoven Garmisch-Partenkirchen.

Tam už to známe téměř jako své boty. Abychom nejezdili sem, tam, po cestě na "stellplatz" na Wanku jsme se rovnou zastavili v místních bazénech. Užili jsme si teplé vody, vlnobití, tobogánů a páry a za chvíli už jsme parkovali na důvěrné známém místě. Majitel byl ještě v kavárničce, pozdravili jsme se jako staří známí (už si skoro pamatuje naše jméno, jen ho mate, že už máme zase jiné auto), zaplatili, objednali jsme čerstvé housky a preclíky na ráno, udělali véču a pustili se do partičky žolíků.

Foto z GaPa najdete zde:

http://cesty-karavanem.wgz.cz/vikendove-cesty/nemecko-gapa.html

Ráno nás probudilo opět sluníčko a díky tomu, že jezdila lanovka, jsme změnili plán na nedělní dopoledne - místo návštěvy městečka výjezd lanovkou na Wank a dolů pěšky. Samozřejmě k všeobecnému "nadšení" omladiny. Ale nebylo jim to nic platné. Výhled z výšky na GaPa a Zugspitze byl úžasný, 2,5 hodinová procházka dolů také. Cestou jsme potkávali obrovské množství turistů, kteří se vydali za krásného počasí na nedělní výšlap. Teploměr se vyšplhal na neuvěřitelných 19 stupňů a my si kráčeli jen tak v krátkých rukávech. Fakt super. A z Čech zatím chodily SMS o tom, jak je tam nevlídno a sychravo (doslova hnusně). Dole na parkovišti nás čekalo milé překvapení v podobě dvou spřátelených posádek - Jindry s Irenkou a Karla s Janou, kteří se vraceli z Itálie. Krásné počasí vydrželo až do Mnichova. Pak jsme najednou před sebou viděli doslova šedou hradbu a za chvíli do ni vjeli. Mlha, déšť, sychravo. Vrátili jsem se zase do naší všední reality. Teď už zbývá jen se opět těšit na rozvíjející se zimní sezónu.

03.11.2009 21:44:34
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one