Baví nás cestování všeho druhu a užíváme si cesty...
www.caravan24.cz stránky přátel karavaningu a diskuse

www.machajda.webnode.cz rod. stránky podobně "postižených" karavanistů

www.expedice-apalucha.cz   stránky lidiček, kteří rádi cestují a podnikají zajímavé cesty

Severní Itálie - březen 2019

Cyklostezka

Cyklostezka

Jaro je ideální dobou spojit v Itálii lyže a kola. Vyrazili jsme s kamarády Jindrou a Irenkou do Itálie známou cestou přes Reschenpass.
Kolem jezera leželo ještě docela dost sněhu a počasí také nebylo zrovna nejlepší. Tak jsme pokračovali raději níž do údolí. Sem se můžeme ten "kousek" klidně vrátit. Dojeli jsme na "stellplatz" u Malsu, který se nám hned velmi zalíbil. Je u kempu a vedle je jen malá hospůdka. Mimo sezónu nebylo komu zaplatit, platí se v kempu. Večer jsme si v hospůdce u velmi milých manželů dali skvělé víno za ještě skvělejší cenu.
Ráno bylo sice sluníčko, ale docela frišno. Ale i tak jsme vytáhli kola a hurá na cyklostezku směrem do Merana. Cyklostezka vede jablečnými sady, kolem krásných městeček a celé řady hradů. Na jabloních byly zatím jen pupeny. Z Merana jsme se zpět svezli vlakem.
Další den bylo počasí opět příznivé, tak jsme se rozhodli zajet si zpět zalyžovat. Věděli jsme, že nově spojili dva areály - Schöneben a St. Valentin lanovkou. Nahoře bylo opravdu nádherně, spousta sněhu a minimum lidí. Stále mrzlo, takže "manšestr" byl ještě odpoledne. Hezčí ukončení zimní sezóny jsme si ani nemohli přát.
Na nocování jsme přejeli na parkoviště s místy pro obytky v Meranu. Odtud jsme se další den vydali opět na kole dál. Tentokrát bylo naším cílem Bolzano. Cyklostezka je opravdu parádní, vede buď trochu z kopce nebo po rovince jablečnými sady, které se už nejen olistily, ale dole už téměř kvetly. Samozřejmě je možno udělat z cyklostezky odbočky a vyjet si nějakou vrchařskou prémii. Jarda nám to občas takto zpestřil. Projeli jsme se Bolzanem a zase zpět vlakem.
Fotogalerii najdete zde:
V Meranu jsme ještě přespali a autem se pak ráno vydali dál. Před Bolzanem jsme odbočili na „Strada di Vino“ směrem na Caldaro. Bylo krásně a tak jsme si udělali odbočku na Passo Mendola. Naše auto jsme nechali dole a Jindrovým menším jsme se vydali serpentinami do sedla. Výhled od lanovky byl parádní. Krásné výhledy byly i zpět cestou dolů. Pak už jsme honem směřovali do kempu k Lago di Caldaro. Kola ven a hurá do pedálů. Cyklostezka vede tentokrát vinicemi. Zajeli jsme do centra městečka Tramin, kde jsme si udělali příjemnou přestávku u vínka. Cestou zpět na cyklostezku kolem jezera jsme se ještě zastavili v prodejně místní pálenice. V této oblasti se vyrábějí nejen vína, ale i skvělá Grappa a likéry.  Druhý den jsme se vydali na cyklostezku kolem jezera. Kolem jezera je i naučná stezka. Udělali jsme si několik zastávek v přírodě, než jsme dojeli do Caldara. V jednom vinařství u hlavní silnice už byla zastávka vinná. Milý zážitek nás ale hlavně čekal, až když jsme vystoupali do uliček Caldara. Bezva posezení před malou vinárnou i s muzikou tří postarších hudebníků.
K večeru jsme přejeli do naší poslední plánované zastávky. Na stellplatz u městečka Egna, kousek od cyklostezky. Byli jsme tu úplně sami, za 10,- Eur a se servisem. Ráno jsme se vydali na cestu do Trenta. Tuto trasu jsme zatím vždy projeli jen autem po dálnici. Konečně jsme si krásnou krajinu podél dálnice užili i s příjemnými zastávkami. Cyklostezka vede kolem celé řady městeček. Odbočili jsme do Salorna a zastavili se v malé kavárně na kávu a skleničku. Když jsme pak projížděli centrem, nachomýtli jsme se k městské slavnosti – inauguraci starosty a otevření místní masny. Vínkem ani dobrotami jsme nepohrdli. A pak zase hurá šlapat dál. V Trentu jsme si dali na náměstí vyhlášenou zmrzlinu a vydali se na nedaleké nádraží. Protože vlak nám jel až v půl 7, koupili jsme si jízdenky a zajeli si ještě na kávu znovu na náměstí. Na nádraží jsme se pak sice dostavili včas, ale po chvíli čekání na nástupišti se na informační tabuli objevilo zpoždění vlaku. Nejdříve 30, pak 60, následně 90 minut. Byl nějaký velký problém na trati z Verony.  Z daného směru nejely vůbec žádné vlaky. Večer a s koly docela prekérní situace. Po dvou hodinách už pustili mezinárodní rychlík, který kolem nás jen prosvištěl. A tak jsme čekali a doufali, že přijede i náš vlak. A před 10 večerní jsme se konečně dočkali. Od nádraží jsme za svitu baterek dojeli šťastní k našim bydlíkům. Prostě pěkně dobrodružný závěr prima jarní dovolené.
Fotogalerii najdete zde:
15.03.2020 17:28:09
jardaaiveta
Děkujeme všem přátelům za návštěvu stránek a příjemně strávené společné cesty. Pokud budete chtít napsat něco pro další kamarády na tyto stránky, ozvěte se nám.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one